Kundera na druhou

Email Tisk PDF

Kundera foto Vl MorávekMilan Kundera je něco jako Švejk, Říp nebo Liška Bystrouška. Tak soudí (s nadsázkou, pochopitelně) brněnský vydavatel Petr Minařík, v úvodu k číslu revue RozRazil, kterou jeho Větrné mlýny vydaly k představení Směšná interpretace.

 

 

Čtvrtý díl divadelního projektu Smějící se bestie je režisérem Vladimírem Morávkem označen jako Hommage à Milan Kundera. Brněnská Husa na provázku inscenaci poprvé uvedla den po státním svátku, 18. Listopadu 2015. Jistě jeden z důkazů, že Milan Kundera je tu stále přítomen – navzdory reálné i pomyslné vzdálenosti. Ovšem to kunderovské připomínání se z podstatné části točí právě kolem spisovatelovy „nepřítomnosti“, jež je vydávána za „odtahování“. Však i Vladimír Morávek v textu, jímž uvádí své Směšné interpretace, píše, že „je správné vzdát čest někomu, kdo si to zasloužil, jednak proto, že je divné, kterak celá Evropa a celý svět si v tomto díle čte, a my, Češi a Moravani, toliko v té části, co byla přeložena – trochu nesví, nejsme si pak jistí ničím na téma bytí brněnského chodce uprostřed Evropy…“ A Petr Minařík v editorialu ke kunderovskému RozRazilu jako by navázal, když konstatuje: „Svobodné rozhodnutí svobodného člověka vzbuzuje v jeho rodné zemi paniku.“ A dodá (opět s ironickou nadsázkou): „… pláč se mění v hysterické kunderiády a sborníky hněvu“.

 

K tématu Milan Kundera také čtete:

Milan Kundera na všeliký způsob 

Tři otázky pro Petra Prouzu 

Milan Kundera: Ptákovinu jsem měl vždy moc rád 

Cecek velikosti aneb Podojený Kundera 

Kunderovy žerty v epoše bezvýznamnosti

Dopis (otevřený) Milanu Kunderovi 

 

Za „sborník hněvu“ lze jistě označit velký blok (102 stran), který tzv. kauze Kundera, ve svém jubilejním, protože stém čísle, vydaném loni na podzim, Revolver Revue (RR). Příběh jednoho udání ze samého počátku padesátých let, do něhož měl slavný spisovatel být nepěkně namočen, rychle vyčpěl (i navzdory tomu, že o něm byl sepsán román, popravdě nevalný) – nevíme totiž, kolik je v něm pravdy a kolik smyšlenek. Kunderovi se z mnoha stran dostalo veřejné podpory. A právě s lidmi, kteří neváhali vystoupit na spisovatelovu obranu, „účtuje“ na stránkách RR 100 Adam Drda: „Mediální diskuse týkající se role Milana Kundery v Dvořáčkově příběhu je pro mne jedním z nejpřízračnějších polistopadových zážitků. Táhne se vlastně dodnes a ukázala či potvrdila hned několik důležitých věcí. Za prvé: převažující část současné české intelektuální a kulturní »elity« (akademiků, spisovatelů, novinářů atd.) není o nic lepší než dav, který za hilsneriády proklínal Masaryka (o Hilsnerovi nemluvě), za druhé republiky navrhoval či obhajoval vyloučení Židů z veřejného života, v roce 1945 podporoval vyhánění Němců a o pár let později se dožadoval likvidace »třídních nepřátel«.“ Jak jednoduché, jak prosté… Nesdílete-li pohled na svět, který vám předepisujeme, jste je tupý dav. „Elitou“ mohou být jen ti, co nám přikyvují. Bylo by to směšné, kdyby z toho nemrazilo

Také Jaroslavu Formánkovi, který do kunderovského bloku v RR 100 přispěl textem L’affaire Kundera / „Aux armes, citoyens!“ (Do zbraně, občané!), v němž sleduje mediální ohlasy „kauzy“ ve Francii, se zdá, že pod kotlíkem aféry je třeba znovu přitopit. A tak v internetovém apendixu RR Bubínek revolveru klade letošního 4. ledna sugestivní otázku: „Kam se poděl Kundera?“ Nejde to snad o nějaké záhadné zmizení samotného spisovatele, ale o to, že týdeník Respekt opomenul zařadit do svého historického speciálu Česká cesta článek, kterým celá „kauza Kundera“ začínala. Absence tohoto „nejproslulejšího“ článku Respektu z roku 2008 prý „okamžitě bije do očí“.

Nu, raději se vraťme na stránky kunderovského RozRazilu. Milanu Kunderovi se tu nevzdává nějaká snad povinná úcta, ale pohled na něho je tu pestrý, bez snahy hlásat jediný „správný“ názor… Případem může být už koláž zahraničních – francouzských a italských - recenzí na román Oslava bezvýznamnosti, které sahají od nadšení („Ano, máme ve Francii jednoho z největších současných spisovatelů … je třeba si co nejrychleji přečíst jeho nový román: dost možná poslední, nádherný, slunný, legrační…“) po zatracení („Ta bajka by tolik chtěla být knihou smíchu, ale nezaslouží si nic než zapomnění. Vždyť to nejlepší na ní je páska na obálce: Kunderova kresba.“). Příkladem mohou být i Brněnské historky Milana Kundery, možná spíše drby, které soustředila Jana Soukupová. Nevážné pak střídá vážné: například úvaha Karla Hvížďaly o třech divadelních hrách Milana Kundery či esej A. J. Liehma, původně vydaná v exilových Listech v létě 1977. Převzatý je i text Guye Scarpetty Politický Kundera, původně přednesený na konferenci Milan Kundera aneb co zmůže literatura, pořádané roku 2009 v Brně. Ostatně, tento francouzský romanopisec a esejista soudí, že „kdyby se Kundera ostentativně přihlásil k ultraliberálnímu, proamerickému režimu, který dnes v jeho rodné zemi převládá, nic z toho by se nepřihodilo. A lze si domyslet, že v jeho osobě byl učiněn pokus diskreditovat ducha pražského jara, jehož se nikdy nezřekl a jehož je dnes jedním z posledních žijících představitelů.“

Osobně mne v kunderovském RozRazilu potěšil rozhovor, který s Milanem Kunderou v roce 1968 při přednášce z dějin literatury na FAMU spisovatelův někdejší student, dnes televizní režisér Karel Fuchsa. Kundera tu mimo jiné mluví (svým způsobem velmi prorocky) o vlivu televize: „Televize mne děsí: je to obrovský nástroj na uniformování lidské mysli. Velké množství občanů tohoto národa myslí v určitou hodinu totožně, přijímá ve stejnou hodinu stejné názory, myšlenky, příběhy, písničky; televize glajchšaltuje vkus, myšlení, vytváří mozek z prefabrikátů. Když si člověk kupuje knížku, vybírá si ji mezi množstvím jiných, projevuje tím určitý osobní vkus…“ I z toho hlediska je příjemné číst (a v duchu se zapojit) polemiku, kterou na stránkách RozRazilu vede Aleš Haman s Václavem Bělohradským (a jeho textem Kunderův sen o absolutním autorství, který původně vyšel v Salonu Práva). Pře je to slušná, ale víc než důrazná.

 

FOTO: Titulní fotografie Davida Konečného vznikla k představení Divadla Husa na provázku Směšná interpretace. Jedna její variace byla použita i jako titulní snímek na přebal revue RozRazil 57/8. „Scénář“ fotografie je dílem režiséra Vladimíra Morávka.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz