O dně, dnu i DNA

Email Tisk PDF

DNA Polivka foto divadlobolkapolivky czPod vtipně zvoleným, obsah vystihujícím názvem „Dna“ je již přes půl roku před vyprodaným hledištěm uváděna zatím poslední z autorských her Bolka Polívky na jeho domácí scéně. (Premiéra: Divadlo Bolka Polívky, 18. 6. 2014).

 

Tři významy slova se v ději proplétají při autorském záměru skloubit jejich smysl v kompaktní celek. Stárnoucího klauna F. A. Pohla sužuje „nemoc šlechticů“ dna, B. Polívka, který ho ztvárňuje, nese v čerstvé paměti situace, kdy trpká setkání s realitou dala znát, že  přiblížení dnu se nikomu nevyhýbá. A pak je tu DNA: „šroubovice“, přenášející z rodičů na děti geny: to dobré i méně dobré, talent i slabiny: štafeta osudového řetězce generací. Autor sobě vlastní, osobitou komediální formou zpracoval v podstatě velmi vážné téma s cílem oslovit formou blízkou tragikomedii, která bývá často nejúčinnější. Obdiv zasluhuje, že autor „zaťal“ sám do sebe, tentokrát asi nejvíce jak dosud dal nahlédnout do vlastního nitra i soukromí.

 

„Šroubovici“ na jevišti ztělesňuje i evokuje partnerka ve hře, klaunova (současně autorova) dcera (Anička Polívková).

 

Děj se odehrává ve dvou těsně propojených, přitom odlišných světech, které v ději i vzájemně prostupují. Svět kabaretu sestává z řady klaunských výstupů, mistrovství v branži potvrzuje Bolek Polívka pravidlo šroubovice“ výtečně potvrzuje pohybovým a komediálním talentem jeho dcera, která rozhodně nezůstává ve stínu slavného otce. Klaunské výstupy (některé již jinde dříve viděné) jsou brilantní a diváky spontánně aplaudovány. Tím druhým světem je herecká šatna otce s dcerou, současně vlastně i „domov“. Zde je atmosféra zahuštěna minulými peripetiemi, rodinnými sváry, výčitkami, křivdami, nezhojenými ranami, vzájemným neporozuměním. Ani zde přirozeně nechybí gagy, ironie a humor, které vypjatost některých momentů odlehčují. Komiku a celkovou atmosféru posiluje přítomnost mimina, jehož otce, Pohl, ne z vlastní vůle dědeček, marně se snaží dopátrat. Kojence lze uspat výhradně Shakespearem, citace z velkých rolí jsou stárnoucímu Pohlovi evokací vrcholu v kontrastu s rutinou střídání kabaretních skečů s pobytem v tísnivě atmosféře herecké šatny.

 

Nosným, chytře zvoleným symbolem „rodové šroubovice“ je opakující se záchvat hysterické katatonie. Klaunova dcera čas od času znehybní, ocitá se ve stavu patologické ztuhlosti. Když je otcem svérázným způsobem přivedena k vědomí, z úst se ji spustí nejen pěna, ale vytryskne i gejzír nejvulgárnějších výrazů.

 

Pro dnešní dobu je vulgárnost vždy a všude charakteristickým rysem. Vadí mi, pokud je samoúčelná. Zde je funkční – proud vulgárních slov je součástí záchvatu, vlastně i jistou mimovolní abreakcí. Nejsem si však zcela jist, zda každý divák to takto pochopí. Pochopení se nabízí v závěru, kdy místo otce, kterého možno vnímat jako traumatizující podnět spouštějící záchvat, zasahuje lékařka. Zde může být poselství genů (a ovšem i prostředí) přerušeno. Ve hře s autobiografickými prvky, v níž Polívka hraje herce, současně však sám sebe, tyto dimenze se prolínají a stírají, dost záleží na percepci diváka, jak dokáže přebrat a vnímat, co je odrazem z reálného života, co nadsázkou, co fikcí.

 

Rozsah hry je přiměřený, v prvním dějství, které trvá devadesát minut, by myslím, ve prospěch spádu děje, šlo lehce „zhustit“. Druhá, asi třicetiminutová část, je sevřená a sympaticky završená. Oba aktéři podávají velmi dobré výkony, silný divácký potlesk po skončení představení je spontánní a zasloužený, o divácké odezvě vypovídá ostatně, jak již zmíněno, dlouhodobě vyprodané hlediště. Herecké dvojici sekundovalo osvědčené duo J. B. Tichý a. J. F. Pfeifer, zcela na závěr bylo do hry „vtaženo“ několik aktérů z hlediště.

 

Dnou se Bolek Polívka po čtyřech letech vrací na svou domovskou scénu jako autor, stále jedinečný mim, klaun i výrazný herec, který i zde v některých pasážích silně osloví také jinými polohami. Lze si přát, aby se brzy opět objevil ve velké filmové či divadelní roli. Dna potvrzuje mnohostranný talent, který nepadá ke dnu, možná naopak stojí před šancí zúročit uměleckou zralost i životní zkušenost.

Jaroslav Štěpaník

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz