1914: jediný výstřel na scéně

Email Tisk PDF

ND 1914 foto Lucie-Jansch„Mělo by to být děsivé i směšné," říká americký režisér Robert Wilson o svém novém představení, které má dnes světovou premiéru v pražském Stavovském divadle. Základem jsou dvě velká díla evropské literatury.

Inscenace nese lakonicky výmluvný název 1914. Připomíná události staré sto let, první světovou válku. Základními inspiračními zdroji inscenace jsou klíčový román české literatury Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška a protiválečný dramatický text rakouského spisovatele Karla Krause Poslední chvíle lidstva.

 

„Více než před dvěma lety jsme se v Národním divadle začali zabývat myšlenkou, vytvořit projekt připomínající stoleté výročí první světové války, a mne hned napadlo – ano, to musí být Karl Kraus. Pak se do 1914ltoho zapletl, jak jinak, náš nepostradatelný Jaroslav Hašek. Velice jsme stáli o to, aby se režie 1914 ujal Robert Wilson, protože kdyby tuto věc režíroval Evropan, vždycky bude ovlivněn sentimentem; ale Wilson z dalekého Texasu, to je přesně ten odstup a přístup, který potřebujeme. Spojení Hašek – Kraus – Wilson je jedinečné," říká Soňa Červená, která s režisérem pracuje už čtvrt století a v nové inscenaci ztvárnila postavu Času.

 

Libreto k inscenaci napsala dramaturgyně Marta Ljubková. Na blogu činohry Národního divadla líčí, jak se obě základní díla prolnula: „Opakovaným pročítáním se obě díla začala zvláštně, až jaksi halucinogenně, spojovat v jedno. Kraus a Hašek žili v jedné době a dost možná ji podobně vnímali. Domácí interpretace Švejka nás dovedla k tomu, že uděláme jaksi »Švejka bez Švejka«. Rozpustíme ho v Krausově světě a budeme se držet pocitu, který v nás vyvolává. Hašek si jako klíčový prostředek vzal právě nekončící transport a nudu ředěnou slovem. Jako by střelba, ta strašlivá, ničivá, rezonovala právě v téhle zoufalé banalitě. V našem 1914 padne na scéně jeden výstřel, pitomý, zbytečný. Válčení v té síle, jak skutečně probíhalo, nikdy ani vzdáleně nenapodobíme. A to je přesně to, o co šlo, nenapodobovat. Dopřát si úplně nový svět."

 

Ze spojení dvou středoevropských klasiků a amerického avantgardisty se rodí ovšem výsledek ryze wilsonovský. Jak dodává Marta Ljubková, „pracujeme s Haškem a Krausem, ale nad tím vším bdí právě Wilson, který buduje obrazy, přichází k prázdnému plátnu a nechává se inspirovat či pracuje intuitivně, abych citovala, jak sám sebe charakterizoval". Scénické obrazy hrají v inscenaci větší úlohu než dramatické situace. Kromě vizuality je důležitá ale také hudba – tu pro Wilsona tentokrát skládal Aleš Březina.

 

03„Mělo by to být děsivé i směšné. První světová válka byla tragická událost. Abyste mohli hrát jakoukoliv velkou tragédii, potřebujete komediální herce. Vezměte si Shakespearova Krále Leara. Když ho hrajete jen na vážno, nikdy nedosáhnete takového účinku, jako když se vám podaří diváky při králově umírání taky rozesmát. Takže z tohohle hlediska je to skvělá válka," přibližuje inscenaci režisér Robert Wilson.
Hlavními hybateli děje jsou Optimista a Pesimista, za dozoru věčného Času. V inscenaci hrají Soňa Červená, Pavla Beretová, Taťjana Medvecká, Eva Salzmannová, Vladimír Javorský, Václav Postránecký, Enikö Eszenyi z maďarského divadla Vígszínhás či člen Slovenského národního divadla Ján Koleník. Obě zahraniční scény jsou koproducenty inscenace.

 

O Wilsonově práci s herci se často psalo, už když před časem chystal v Národním divadle Věc Makropulos. I tentokrát to byl pro protagonisty zážitek, který není na našich scénách běžný. „Je to člověk, který je schopen kolem sebe shromáždit lidi a přesvědčit je o vlastním vidění světa. Jeho vnímání prostoru je něco neuvěřitelného," přiblížila Roberta Wilsona v Českém rozhlase Taťana Medvecká. „Nyní vím, co to znamená zvedat ve Stavovském divadle tvář vzhůru, protože vás musejí vidět i na druhé galerii."

 

Národní divadlo považuje inscenaci 1914 za hlavní událost sezony. „Napíše-li se o představení, že je očekávanou událostí sezony, je to trochu nebezpečné konstatování," říká umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. „Zatím nikdo neví, jaký bude výsledek a zda dostojí velkým očekáváním. Nicméně v tomto případě se dá mnohé říci dopředu: spolupráce s budapešťským divadlem Vígszínház a se Slovenským národním divadlem činí z projektu podnik skutečně mezinárodní. Jméno režiséra je nepochybnou zárukou kvality, a zejména téma stoletého výročí od rozpoutání Velké války, které jsme se posléze naučili říkat První světová... To vše jsou důvody, proč premiéru, která se odehraje 30. dubna, lze označit bez nadsázky za světovou."

 

Po světové premiéře v Praze bude inscenace 1914 uvedena v Bratislavě, Budapešti, v Linci, na festivalu v Karlsruhe a v roce 2015 v Portugalsku.

 

FOTO: Národní divadlo / Lucie Jansch


VIDEO

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 30 Duben 2014 10:07 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB