Michael Robotham: Střepy

Email Tisk PDF

 

střepy přebalPsychologický thriller z Austrálie - s neobvyklým hrdinou...

 

 

 

 

Christina Wheelerová chce skočit z mostu a ani psycholog Joseph O’Loughlin, řečený Joe, jí nedokáže sebevraždu rozmluvit. Později se u Joea doma objeví její dospívající dcera a tvrdí, že není možné, aby se matka dobrovolně zabila tímto způsobem, protože měla panický strach z výšek. Joe se obtížně vyrovnává s tím, že se mu Christine nepodařilo zachránit, a zároveň touží přijít na to, co ji k sebevraždě přimělo. Série vražd ho přivádí na stopu zabijáka, který překvapuje inteligencí i odpudivou zvráceností svého myšlení.

„Stvořil jsem Josepha O’Loughlina, protože jsem byl absolutně fascinován lidským mozkem. Všechno, co říkáme, co děláme, všechno, co se kdy stalo nebo stane, vychází z několik liber vážící hmoty, která vypadá jako ovesná kaše a které my říkáme mozek. Joe je nesmírně lidský, má skvělou mysl, avšak stejně tak velký má i smysl pro suchý drsný humor. Má jedinečnou schopnost vcítění se do lidského konání a to je nesmírně důležité k odemykání tajemství myslí….,“ popisuje hlavní postavu svých krimi románů autor, Michael Robotham (celý rozhovor naleznete ZDE).

Michael Robotham však začal svoji kariéru jako novinář. Pracoval nejen v Austrálii, ale i ve Velké Británii a v Americe. Poté se několik let živil psaním románových životopisů slavných osobností. A pak to přišlo…O prvních sto stran jeho ještě nedopsaného thrilleru Suspect (V podezření) se strhla bitva na londýnském knižním veletrhu. Kniha byla přeložena do 22 jazyků, vyšla ve více než 50 zemích a ve světě se jí prodalo přes milion kusů.

U nás vydává knihy Michaela Robothama nakladatelství MoBa. Střepy jsou už čtvrtou jeho detektivkou přeloženou do češtiny.

 

Ukázka z knihy:

Umím procházet zdmi. Zámky se mi rozpadají v rukou. Jejich trny jsou jako klávesy hudebního nástroje, vydávající různé tóny a zvukové barvy, když přes ně planžeta přejíždí. Poslouchejte. Tohle je závěrečnej tón. Dveře se otevírají.

Vcházím do bytu. Opatrně kladu nohy na naleštěná podlahová prkna. Své nádobíčko balím a ukládám. Budu potřebovat baterku.

Ta děvka má rozhodně vkus, což se nutně vždycky nepojí s dostatkem peněz. Jedinej kousek jejího nábytku nepřišel v ploché krabici, ani nebyl montován doma pomocí šroubováku. Konferenční stolek má desku z tepané mědi a keramické misky jsou ručně malované.

Hledám telefonní přístroje. V kuchyni je bezdrátovej domácí telefon a v obejváku a hlavní ložnici jsou dobíjecí kolébky.

Procházím místnostmi, otevírám skříně a zásuvky, ukládám si do paměti plán bytu. Jsou tu dopisy, které je třeba přečíst, účty, které je třeba projít, telefonní čísla a fotografie, které je třeba prostudovat. U telefonu je opřena pozvánka na oslavu narozenin.

Co dalšího bych tu mohl najít? Tady leží světlá obálka z křídového papíru – Jsi srdečně zvána na dámskou jízdu. A dole je rukou připsána poznámka. Boty na tancování s sebou.

V bytě jsou tři ložnice. Ta nejmenší patří dceři. Na zdi visí plakát Coldplay hned vedle kalendáře s Harrym Potterem. Je tu plno fotografií koní a kokard klubů chovatelů poníků. Pyžamo má pod polštářem. Z háčku na okenním parapetu visí křišťálová kulička. Z krabice v rohu místnosti vykukují plyšová zvířátka.

Hlavní ložnice je spojená s vlastní koupelnou. Šuplíky s kosmetikou obsahují spoustu rtěnek, lahviček s tělovým peelingem, s lakem na nehty a spoustou kosmetickejch vzorků z hotelů a letadel. V nejspodnějším šuplíku, úplně na straně, je ručně šitá taštička z falešné kůže obsahující malej růžovej vibrátor a policejní pouta.

Změna tlaku vzduchu zatřásla okenní tabulkou. Dole se otevřely hlavní vchodové dveře a na schodech do patra vznikl mírnej podtlak. Slyším kroky. Chvíli stojím v ložnici s nastraženejma ušima. Klíče cinkají. Jeden z nich zajíždí do vložky zámku. Otáčí se.

Dveře se otevírají a zavírají. Cítím lehké chvění pod chodidly a slyším jejich hlasy. Sundávají si kabáty a věší je na věšák. Plní konvici vodou. Je slyšet tichej smích a proniká sem vůně jídla – koupeného a přineseného. Je to něco s koriandrem a kokosovým mlékem. Slyším, jak někdo nadává jídlo na talíře a pak ho konzumuje u televize.

Pak uklízejí nádobí. Někdo jde nahoru. Stahuji se rychle do stínu, lezu do skříně a zakrejvám se šaty na ramínkách. Cítím pach té děvky, kombinaci vyvanutého parfému a potu.

Jako dítě jsem si hrával se svým bratrem na schovávanou, pamatuju si ten svíravej, ochromující pocit vzrušení, ten strach z toho, že mě objeví. Někdy jsem se úplně schoulil do sebe, dokonce jsem se pokoušel nedejchat, ale bratr mě vždycky našel. Říkal, že mě slyší, protože se tak strašně snažím nevydat ani hlásku.

Přes dveře přejede stín. Vidím odraz té děvky v nakloněném zrcadle. Jde na záchod. Vykasává si sukni a kalhotky si stahuje ke kotníkům. Stehna má bledá, jako by byla z vosku. Vstává, splachuje a obrací se k zrcadlu. Předklání se nad umyvadlem a natahuje si pleť kolem očí. Povídá si sama se sebou. Neslyším, co říká. Odhazuje kalhotky. Zvedá ruce, po ramenech jí sklouzává noční košilka. Její okraj se zastavuje na úrovni kolen.

Její dcera odchází do svého pokoje. Slyším, jak její aktovka padá v rohu na zem, a pak se rozezní sprcha. O něco později přichází dát dobrou noc. Vzdušné polibky. Rozcuchané vlasy. Sladké sny.

Jsem tu s tou děvkou sám. V domě není žádnej muž. Byl vykázán, vyhnán, zavržen, zbaven všech práv: král je mrtev, ať žije královna!

Pustila si televizi a dívá se z postele. Přepíná programy, v očích se jí odráží zářící čtverec. Vlastně ji to ale nezajímá. Bere do ruky knihu. Cítí, že jsem tady? Našel by se u ní záchvěv zlé předtuchy, lehkej pocit neklidu, jako by duch zanechával stopy na jejím hrobě?

Jsem hlas, kterej uslyší, až bude umírat. Moje slova. Zeptám se jí, jestli se bojí. Odemknu její mysl. Zastavím jí srdce. Zatluču ji do podlahy a popasu se na jejích zkrvavenejch ústech.

Kdy?

Brzy.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 23 Duben 2017 10:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz