Petr Hugo Šlik: Ve staré cihelně se svítí

Email Tisk PDF

Šlik přebalDobrodružný příběh ve foglarovské tradici pro starší kluky i holky.

 

 

Dvanáctiletí průzkumníci Vojta a Jindra získali kamarádku Terezu, která má stejnou kuráž jako oni dva. Společně objeví starou cihelnu, ve které přebývá asi dvacetiletý mladík František. Děti nejprve nechápou, co František v cihelně dělá, ale když jim mladý muž vysvětlí, že bojuje za záchranu architektonicky cenné cihelny, rozhodnou se mu pomoci. S nákupním centrem a obrovským parkovištěm by totiž Klárov nikdy nebyl jako dřív…Proč se ve staré cihelně svítí? Nikdo tam nepracuje ani nežije… Dvanáctiletí průzkumníci Vojta s Jindrou a jejich kamarádka Tereza se rozhodnou, že záhadě přijdou na kloub! Vyzbrojeni kuráží a baterkami vyrazí a najdou tam - dvacetiletého Františka. Co tam dělá? Snaží se zachránit architektonicky cennou cihelnu. To je jasné, že mu trojice kamarádů musí pomoci! S nákupním centrem a obrovským parkovištěm by totiž Klárov nebyl jako dřív.
Kniha Ve staré cihelně se nesvítí navazuje úspěšnou knihu Tajemství jeskyně pokladů. Vydává Albatros.

 

Ukázka z knihy:
Na Klárov, starou okrajovou čtvrť velkého města, zvolna padal sníh. Byl mrazivý prosincový podvečer, do Vánoc zbývalo posledních sedm dní a všude vládl klid a mír. Hluk města sem doléhal jen vzdáleně a nebýt toho, že hlavní klárovskou ulicí, Horákovou třídou, občas projela tramvaj, mohl si zde náhodný návštěvník připadat téměř jako na vesnici.
Nad starými schody vedoucími od zahrádkářské kolonie dolů ke koupališti stáli dva zhruba dvanáctiletí kluci se školními aktovkami na zádech a hleděli na Klárov, který se před nimi zvolna přikrýval čistou bílou peřinou. Vyšší z nich se jmenoval Vojta Kodym a byl to černovlasý kluk atletické postavy s bezstarostným úsměvem na tváři. Ten menší a hubenější měl pro změnu vlasy rudé jako oheň, nosil brýle, tvář mu zdobilo množství pih a jmenoval se Jindřich Musil. Vojta měl na sobě černou lyžařskou čepici, Jindra modrý pletený kulich.
Před půl rokem spolu prožili úžasné dobrodružství, když ve zdejších starých pískových lomech hledali jeskyni s pokladem.
Při svém pátrání museli tehdy čelit mnohým nebezpečím a nakonec jen o vlásek unikli smrti. Získali ovšem to nejcennější – totiž vzájemné přátelství a důvěru, že se mohou jeden na druhého absolutně spolehnout.
Tak jako každý den, i dnes na sebe po vyučování počkali před školou, a aniž by se museli jakkoliv domlouvat, vykročili ke starým schodům. Cesta domů kolem koupaliště byla sice delší ( Jindra bydlel v ulici Pod Pecí, Vojta v takzvaných nových domech), ale oba kluci ji měli radši. Důvod byl prostý – tato cesta vedla místy, která jim připomínala jejich letní dobrodružství.
Museli jít nedaleko Okrouhlé ulice, kde objevili zazděný vstup do pískových lomů, kolem domku pana Krejčíře, který jim při hledání pokladu vydatně pomáhal, a také kolem místa, kde se Jindra popral s Rančákem a jeho dvěma kumpány, když před těmi surovci bránil Vojtovu nevlastní sestřenici Terezu. A byl tady ještě jeden důvod, proč pravidelně přicházeli domů skoro o hodinu později, než kdyby zvolili kratší cestu. Právě tady, na nejvyšším místě starých schodů, byl totiž nejlepší výhled na Klárov. Kluci zde měli všechny dominanty čtvrti jako na dlani: po pravici komín a budovu staré cihelny, tribuny stadionu Slovan Klárov, Hamerský potok a věž kostela svaté Kláry. Přímo před sebou viděli koupaliště, které bylo přes zimu samozřejmě vypuštěné, a za sebou zanedbaný park. Po levici pak mohli (kdyby o to stáli) zahlédnout střechy paneláků dokončovaného sídliště. Právě o něm si teď vyprávěli.
„Už se tam nastěhovali první lidi.“
„Já vím. Některý domy se ještě dodělávaj, ale v těch, co jsou hotový, se už bydlí.“
Jak kluci mluvili, stoupaly jim od úst obláčky páry.
„Jak se těšíš na Vánoce?“ zeptal se Jindra.
„Jako jestli jsem napsal Ježíškovi?“ zasmál se Vojta. „To ne. Ani jsem nemusel. Zdá se, že vytouženýho rozvodu rodičů se dočkám i bez jeho pomoci.“
„Táta už se od vás teda odstěhoval?“
„Jo. Před tejdnem.“
„A jaký to je?“
„Docela dobrý. Doma je konečně klid. A já jsem stejně každou volnou chvíli na stadionu.“
„A co máma?“
„Přišla za mnou hned, jak táta odjel. Že prej si teď budeme muset pomáhat a bejt si vzájemně oporou. Tak se snažím. Vynáším odpadky, meju nádobí a tak.“
Vojta sice pronášel tyto věty se svým věčným úsměvem na tváři, ale Jindra dobře věděl, že úplně jedno mu to není. Chvíli nikdo z nich nevěděl jak pokračovat. Na prostřední klárovské zastávce zastavila tramvaj. Její osvětlené vozy z té dálky vypadaly jako malé lucerničky.
„Asi bych ti měl říct, že pozejtří k nám přijede Tereza,“ promluvil opět Vojta. „Bude u nás s tetou na Vánoce.“
Když to Jindra uslyšel, srdce mu začalo bít o poznání rychleji a celým tělem mu projelo příjemné zachvění. Tereza se mu líbila, ale zatím to nedokázal přiznat ani sám sobě, natožpak Vojtovi. Proto nahlas řekl jen neutrální: „Hm.“
Vojta ale nechtěl nechat svého kamaráda vyklouznout tak lacino, a proto pokračoval: „Máma říkala, že by bylo smutný, kdybysme byli u stromečku jen dva, tak pozvala tetu, ať k nám přijedou. Takže tam budeme čtyři. Máma, teta, Tereza a já. To znamená nekonečný pečení cukroví a ještě nekonečnější povídaní o tetiných kolegyních z práce. Nechceš se taky přidat? Abych na tu radost nebyl sám?“
„Dík. Ale to asi nepůjde. U nás bude znovu po letech táta.“
„Takže vaši se zase dali dohromady?“
„Hm. Říkají tomu zkouška. Že se jako uvidí, jak nám to půjde. Ale řek bych, že táta je docela rád. Poslední troje Vánoce strávil sám ve svý garsonce sledováním pohádek v televizi.“
„Mejdan, na kterým byl jen Mrazík, Popelka a tvůj táta? To muselo bejt fakt děsný.“
V korunách stromů zanedbaného parku krákaly vrány, ale u starých schodů se rozezvučel úlevný smích. Oba kluci už dávno zjistili, že jednou z nejcennějších věcí na jejich přátelství je možnost popovídat si o svých trápeních.
Když smích dozněl, promluvil znovu Jindra: „Už jsi přispěl na tu sbírku pana Pávka?“
Pan Pávek byl klárovský pamětník, který se s oběma kluky dobře znal. Navzdory svému pokročilému věku je stále velmi aktivní a nyní se snažíil vybrat peníze na zvon do odsvěceného kostela svaté Kláry.
„Samozřejmě že přispěl. To je snad jasný, ne? Myslíš, že to stihne, tak jak plánoval?“
„Jako že zvon poprvé zazní ráno na Štědrej den? Nevím. Ale bylo by to hezký.“
Kluci se naposledy rozhlédli po setmělém panoramatu Klárova. Kostelní věž, která dosud svůj zvon (a tedy i srdce) postrádala, z něj poněkud vyčnívala, nebyla však nejvyšší klárovskou stavbou. Jindrovy oči zabloudily k černé siluetě staré cihelny s dominantním komínem. I ta, podobně jako kostel, byla zavřená a nepoužívaná. Vojta vykročil po schodech dolů a Jindra se jej chystal následovat, když si na poslední chvíli uvědomil, že tady něco nehraje. S cihelnou bylo něco jinak. Něco se změnilo. Ale co? Znovu se podíval jejím směrem a za okamžik měl jasno. Cihelna byla tmavá, jak se sluší na opuštěnou továrnu, jen v jednom okně…
„Vojto!“ chytil kamaráda za paži a druhou rukou ukázal k cihelně. „Ve staré cihelně se svítí!“
Aniž by to kdokoliv z kluků tušil, stála právě tahle jediná věta na začátku jejich dalšího dobrodružství, při kterém budou muset prokázat nejen odvahu, ale také důvtip a inteligenci. Dobrodružství, při němž nebude hrozit nebezpečí jen jim, ale také mnohým lidem z jejich okolí.


© Petr Hugo Šlik, 2017
ISBN 978-80-00-04602-0

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB