Líbá Tě tvůj šnek

Email Tisk PDF

RenoušekPřed Vánoci vyšla výjimečná audiokniha pro děti pod názvem Renouškovy povídky. Renouškův otec se v nich snaží svému malému synovi vysvětlovat svět a vyhnout se při tom perspektivě rozumného dospělého. Článek obsahuje ukázku nahrávky.

 

 

 

 

Jak jste přišli na Renouškovy povídky? Čím jsou vám blízké?

Jonáš Rosůlek: Dá se říct, že jsem vedle této knihy vyrůstal – je to pro mě takové malé rodinné zlato. Dal mi ji táta.

Petra Kinclová: Do rukou českých čtenářů se tahle knížka mohla dostat pouze při jejím prvním a jediném vydání v roce 1934. Ve Francii původní soubor povídek vyšel v roce 1926 pod jménem Les Histoires du petit Renaud.

Honza Kačena: Je to Jonášova srdcová záležitost z dětství, kterou nakazil svoje okolí. Já sám používám Chaveauovy texty v různých divadelních adaptacích, třeba v našem oratoriu U-Dick, na kterém jsme s Fremeni dělali, jsme použili příběh medvídka, který líže hlavu chlapečkovi tak dlouhou až mu hlava praskne. V kombinaci s Philipem K. Dickem je to velice slušná korespondence. Strom, který žere malý děti jsme zas použili v adaptaci Tobiáše Lollnese. Renoušek je náš rudiment, trochu strašák a láska, no co?

 

Text na nahrávce zůstal v nezměněné podobě, jak u nás vyšel v roce 1926?

Petra: Ano, zůstal. Kalábův překlad je pro nás i svou archaičností zásadní. Uvedení v původní verzi vnímáme svým způsobem jako posouvání hranic jazykové fantazie.

 

Proč malého Renouška nemluví dítě?

Adam Boháč: A proč by mělo? Zdeněk Polák čte malého chlapce, je to jeho role, a beztak si myslím, že v jeho těle koluje spíš chlapecká než dospělácká krev.

 

Pro jak staré děti je CD určené?

Jonáš: Já je četl ještě na střední.

 

Nezdají se Vám některé momenty pro děti příliš morbidní?

Honza: Kamarádčin syn Tadeáš nemá rád pohádku o stromu, který jedl malé děti, prý je moc strašidelná, ale já mám nejradši tu o kačeně. Morbidita byla součástí pohádek i dřív, všichni známe tu O perníkové chaloupce, kde se projevuje kanibalismus a žhářství, nebo Karafiátovy Broučky, kteří na konec do jednoho zemřou. Pohádka je prvotním výkladem toho, jak to na světě chodí - a k tomu smrt patří, nedělejme, že ne.

Neulpívejme však na morbidnosti. Určitá krutost v povídkách je pouze jednou z přísad a příchutí. Abychom Chauveaua nestavěli do matného světla, jeho svět se vrchovatě skládá též z humoru, ironie, něžnosti a lásky. Není vlajkovou lodí hororu, ale rozmanitosti a fantaskního světonázoru.

Jonáš: Na mě právě nejvíc působila pohádka o stromu, který jedl malé děti, přišla mi strašidelná, ale měl jsem ji přesto rád... Asi jsem se rád bál...

 

Všímáte si současné dětské literatury? Nezdá se vám, že je nyní morbidnější než dřív?

Honza: V současné dětské tvorbě se musí hledat, je podstatné, že některá nakladatelství o to soustavně pečují a odvádí velkou službu společnosti. Morbidita byla a bude, není ji víc, jen se s ní pracuje tak, že se vytěsňuje, a z dětské literatury se stává paskvil a porno. Doporučuji si přečíst ruské lidové pohádky, jak je sesbíral Afanasjev, podobně je na tom i „tuzemák“ Erben. Z dětské literatury velice obdivuji například Dalekou cestu za domovem, Mumínky obecně, Daisy Mrázkovou, Tobiáše Lollnese…

Adam: Zdá se mi, že současná dětská literatura je často morbidnější, protože svým čtenářům dělá z mozku maršmelous, v tom tkví nebezpečí infantilní společnosti. Kde nečíhá smrt, tam život ztrácí hodnotu.

 

Jak byste vlastně popsali svět Renouškových povídek?

Adam: Svět Renouškových povídek si hraje s osudy jednotlivých hrdinů stejně vrtošivě, jako tomu bývá i ve skutečnosti. Je zde však zdůrazněn aspekt uvědomění, vnitřního intelektu hrdinů, kteří nezřídka dělají fatální chyby, za které jsou náležitě “odměněni”. Z toho plyne pro děti veliké ponaučení - dej si bacha, kamaráde!

 

Mohli byste nějak přiblížit, co jsou ty hudební nástroje, které tam hrají? (zejména těremin, polivoks a preset A38?

Adam: Těremin je taková experimentální elektronická legenda vynalezená v roce 1928 . Jde o nástroj, který se ovládá pouze pohyby rukou, bez doteku. Naučit se na těremin není žádná hračka, ale díky Marii Ladrové, naší kamarádce, která tenhle kousek vlastní a perfektně i ovládá, to byla lahoda. Polivoks je sovětská odpověď na analogové synťáky od pánů Rolanda, Mooga a dalších legend, a je to pěkný macek, váží skoro 20 kilo. A preset A38 je takový interní vtípek, který naznačuje, že jsme nenahrávali pouze analogové a živé instrumenty, ale část hudby za nás vybrnkával i procesor.

 

Léopold Chauveau byl francouzský sochař a spisovatel, občanským povoláním chirurg. Narodil se v Lyonu roku 1870 a zemřel roku 1940 v Paříži. Chauveau napsal na počátku První světové války, kde pomáhal raněným, knihu V bitvě. Obsahovala portréty raněných a připomínala knihu Georgese Duhamela Životy mučedníků. Po válce, během které přišel o manželku a dva syny, začal sochat a kreslit různé fantastické příšery. Psal také příběhy pro děti. Jeho kniha Historie starého krokodýla byla zanimována Kojim Yamamurou. A napsal také Renouškovy povídky, které ilustroval slavný malíř Pierre Bonnard, a které byly nedávno studiem Needles a režisérem Janem Kačenou převedené do české audioverze. V roce 1940, kdy ve Francii vypukla Druhá světová válka, založil Chauveau středisko pro uprchlíky.

 

Ukázka z audioknihy Renouškovy povídky k poslechu zde.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 12 Leden 2016 08:37 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz