P. Žantovský k E. Wagnerové: Systém, který si přeje, není demokracie. Ale elitokracie

Email Tisk PDF

 

Wagnerová Eliška foto prstc ČTSenátorka za Zelené Eliška Wagnerová uvedla, že neuznává demokracii postavenou na počtu procent voličů, nýbrž na hodnotách. Tím připomíná svého kolegu Jiřího Dienstbiera, který po prohrané přímé prezidentské volbě pět let nic jiného nedělá, než okopává Miloše Zemana. Kromě toho, že jeho jednání je poněkud nízké, tak na něj vyzrazuje, že nepochopil smysl demokracie.

 

 

 

Společným jmenovatelem je boj o smysl a zachování demokracie v této zemi. Začnu Otázkami Václava Moravce z neděle 24.listopadu, kde byli hosty pánové Fiala z ODS, Vondráček z ANO, politolog Lebeda a senátorka Wagnerová za Zelené. Zastavím se u jedné myšlenky, která mě nejvíc zaujala. Paní Wagnerová říkala, že neuznává demokracii postavenou na počtu procent voličů, nýbrž na ‚hodnotách‘. Neříkala tedy evropské hodnoty s malým ani s velkým E, ale to je jen taková moje jedůvka. Pan Moravec to nijak nerozebral, protože jemu tento způsob vidění světa vyhovuje, tak to udělám za něj. Mně totiž nevyhovuje, a to dost zásadně. Jestliže řekneme, že demokracie nestojí na procentním výsledku voleb, tak co to je pak za systém? To není demokracie, to je elitokracie, oligokracie, monarchie, nevím, jak to můžeme ještě nazvat.

 

Rozhodně systém, který by tu ráda viděla bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, demokracií není. Říká se, že demokracie je výborná věc, která má jedinou vadu, a to jsou voliči. To je sice bonmot, ale zjevně ho paní Wagnerová v tomhle případě přeložila do své řeči do slova a do písmene. Jestliže někomu vadí výsledky voleb – jakýchkoli, to není jen o těch posledních parlamentních – tak na to může v zásadě reagovat jediným způsobem: snažit se, pokud je sám politikem, aby příště přesvědčil voliče do té míry, aby zvítězil on. A jestliže nezvítězil, musí respektovat výsledek volby. Mně se nelíbilo, jak se ve Spojených státech po zvolení Donalda Trumpa rozjela velká kampaň, že to zvolení bylo špatně, že ho způsobili ruští hackeři, že se něco špatně spočítalo. Neustále se podávaly nějaké stížnosti, Clintonová skákala jak čertík z krabičky, protože počítala s vítězstvím a byla velmi zklamaná.

 

 

Bývalá ústavní soudkyně je téhož ražení jako Dienstbier

Lze pochopit zklamání poraženého, jímž byl třeba v roce 2013 i Karel Schwarzenberg. Ale musím říct, že na rozdíl od pana Dienstbiera, který se také zúčastnil přímé volby, to vzal alespoň jako gentleman. Neříkám, že se vždy vůči Zemanovi choval jako gentleman. Například minulý týden v rozhovoru pro Právo říká, že Zeman se kvůli návykovým látkám změnil a ztratil zábrany. Dále konstatuje, jak je Zeman špatný prezident, jak neabstinuje a podobné věci, což je silně pod dosavadní úroveň pana Schwarzenberga, který se vždy vyjadřoval alespoň s elementární noblesou, která patří k jeho šlechtickému stavu a jiným jeho dispozicím. Pak jsem pochopil, proč to říká, z poslední odpovědi. V ní dělá propagaci prezidentskému kandidátu Pavlu Fischerovi, bývalému diplomatovi, tedy člověku z jeho branže, takže to byl píárový text na Fischera.

 

Výsledek voleb je vždy závazný a je třeba s ním nějak naložit. Při prezidentské volbě je vítěz jenom jeden, ten bere vše, i když většinou až v druhém kole. Ostatní to mohou buď akceptovat jako Schwarzenberg, nebo celých pět let okopávat vítězovi kotníky jako štěkající ratlík. Jako pan Dienstbier, který pět let nic jiného nedělá, než okopává Zemana. To je ale jednání poněkud nízké a vyzrazuje na něj, že nepochopil smysl demokracie v tom, že vítěz rozhoduje, vítěz jedná a ostatní mohou dělat jen to, že se příště budou snažit být vítězi oni. Zjevně je paní Wagnerová z téhož kadlubu, což mě dost mrzí. Je to bývalá soudkyně Ústavního soudu, takže jako taková by měla mít trošku právnější, ale i správnější, pohled na smysl slova demokracie. A ta opravdu stojí na procentuálním počtu hlasů, ne na žádných hodnotách.

 

 

Pokud není volič handicap demokracie, musíme se mu podřídit

Hodnoty může mít někdo sebelepší, úspěch to však nezaručí. „Třeba LES, který se od svého vzniku v roce 2013 nezúčastnil ani jedněch parlamentních voleb a ve volbách do Evropského parlamentu získal v roce 2014 půl procenta. A mohl bych vzpomenout nizoučká čísla i jiných jakoby dobromilných stran. Mohou mít vynikající hodnoty, můžeme se na nich shodovat, dokonce můžeme křičet, že Táňa Fischerová a pan Bursík říkají samé sympatické věci, ale říkají je způsobem, který asi není přesvědčivý a voliče prostě nezaujmou. Jestliže to tedy nevnímáme, že volič je jediný handicap demokracie, tak se voličům musíme podřídit. Nedá se nic jiného dělat, je to tak. Jak říkal Cimrman, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 06 Prosinec 2017 14:52 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB