Řeči od bazénku – ale co je venku?

Email Tisk PDF


skromach-youtubeDřívější stálice ČSSD politik, exministr a exsenátor Zdeněk Škromach se proslavil politickými postřehy od bazénku svého sídla. Docela pohodlné, řekl by objektivní kritik, bez politické příslušnosti. Ale, nebuďme zlí…

 

 

Resuscitovaný elektroinženýr, který přivykl „vysoké politice“, se už vůbec nikdy nechce stát pedagogem na Středním odborném učilišti. A tak, dost možná, vede řeči o řečech a doufá, že si někdo všimne jeho „potřebnosti“ pro další politicko-společenský diskurs ve věcech státu bez hranic, bez rozumu, bez národovosti a historické paměti.


Přesto, zkusme na chvíli být hosty této nepopiratelné osobnosti, která snad nesundává šnorchl z obličeje: na jeho virtuální letadlové lodi frustrace a výsadků umaštěné logiky do hierarchie sociální demokracie. Nelze v tuto chvíli říci, zda na Zdeňka Škromacha čeká Pulitzerova cena – nebo vypuštění jeho oblíbené nádrže na zahradě a práce s kartáčem na stěnách a na dně.  
Tak by to alespoň pojal, jak se domnívám, Clint Eatswood v jedné ze svých rolí investigativního reportéra, kde je vnitřním založením alkoholik s intuitivním zázemím a jedinečný řidič osobního automobilu, pod vlivem návykové látky. Také moc je návyková, asi jako heroin, jak dokladují četné studie z USA i odjinud. Odtud pak vede mnoho rozcestníků.

 


Liberální demokracie je passé
Jako naivistovi mi sousloví liberální demokracie značně drhne. Buď je „na place“ demokracie nebo liberálno. Dohromady pak přívlastek „liberální“ maže s úporností Mizíku takzvanou demokracii. Je to podobně „chytré“ jako politická korektnost. Předpokládám, že tyto věci (nad věcmi) by mohla rozhodnout asi jen panelová diskuze, koordinovaná třeba K. R. Popperem, nikoli moderátorem Václavem Botulotoxinem Moravcem.


Tragickou zkušeností šíření západní liberální demokracie by měly být Irák a Lybie. Jenže nejsou, teoreticky do času, než psychologické sekce amerických a britských špičkových univerzit nenajdou nové směry šíření: tentokrát modifikované demokracie, třeba rovnou universální… A zase se to posere, tentokrát v režii umělé inteligence.


Takže, prosím, vnímejme, že za to nemohou jen politické strany (hnutí), ale příznivci ze všech vrstev společnosti, které lze snadno infikovat zaručenými zprávami a ošklivými obrázky z bojišť nebo Středozemního moře, jež přináší hoře. Jenže, co když jsou vkladateli západních hodnot do globálních procesů například i Leninovi (nepřiznaní) vnuci jako Anthony Blair a David Cameron. Vždy na základě nepopiratelných novinářských faktů. Zde by bylo dobré seznámit se s názory Baracka Obamy na uspořádání geoprostoru a kolaterální ztráty, a to nejen „v přílohách“, ale rovnou v úvodu takových diskursů. Takže takzvané „občanské zatýkání“ A. Blaira po západoevropských restauracích číšníky jaksi nestačí. Poučíme se i my v ČR? A vůbec, do kterých restaurací Sobotka chodí?

 


Evangelium utrpení v ČR  
Lze Zdeňka Škromacha považovat za úspěšného moderátora příštích hvězd ČSSD? Možná ano, třeba těch, které ani nevzejdou nad horizont politického nebe České republiky, tedy předzahrádky Evropské unie. Jen pesimisté tvrdí, že se jedná, na základě Washingtonského konsensu, o hnojiště za domem, se spoustou much.

   
Zkusme jen trochu konfrontovat Zdeňka Škromacha s ním samým. Tím ovšem nemyslím jeho okřídlené: Když jsme znovu zakládali stranu! Lze věrohodně doložit, že ON v raných aktivitách toho nebyl účasten, přistoupil až později. Škromachovy politické aktivity mohou někomu připomenout keltskou bažinu.  

  
V tomto případě je sdělnou platformou sekvence článku Onderka by mohl být Ficem ČSSD (LN 25. října 2017). Rozhovor vedl T. Tománek.  


LN: ČSSD ve volbách propadla. Jak se na její výsledek díváte?


Škromach: Jsem z něj samozřejmě smutný. Jenže dlouhodobým problémem ČSSD je, že se zabývá více sama sebou než problémy, které trápí voliče. Nakonec se jí to vrátilo ve volebním výsledku. Je ale otázkou, jestli je strana schopna nějaké sebereflexe.  

 
LN: Co mohla sociální demokracie v kampani dělat lépe, aby uspěla?


Škromach: Spíše co neměla dělat. Hřebíkem do rakve bylo otevření tématu lithia, protože to by naprostý politický diletantismus. Pokud jde o kampaň, tak témata, která byla jedno dvě volební období zpět, lidi neoslovila. Základní problém byl v tom, že ČSSD nedokázala prodat úspěšnou vládu, ve které byla účastníkem. 

 


Prodejnost ano, ale úspěšná vláda??
V únoru tohoto roku vyšel v Parlamentních listech příspěvek Jiřího Jírovce, mimořádně inteligentního člověka žijícího delší čas v Kanadě. Nese název Jiří Jírovec: Jak politici ojebávají společnost.


Nebojme se citovat: „Velký ojebátor, ministerský předseda Sobotka, má na triku použití poslaneckých náhrad na nákup bytu. Má podíl na prodeji OKD a zašantročení bytů, které Bakala dostal přídavkem. Podle medií vytáhl Bakala se svými společníky z OKD několik desítek miliard korun na dividendách. Tedy z čistého zisku. To znamená, že cena, za kterou Bakala OKD koupil, byla katastrofálně podhodnocená.


Sobotka jako ministr financí nebyl u prodeje OKD od samého počátku. V okamžiku, kdy se dozvěděl detaily transakce, měl okamžitě podat trestní oznámení na ty, kteří OKD za pakatel prodali. Protože to neudělal, je buď darebák, anebo naprosto neschopný politik.“


Z předchozího je naprosto jasné, že ČSSD se dlouho, dlouho nepodaří vystoupit z vlastního stínu. Ten stín je tak hmatatelný a věrohodný, že nahradil Škromachem a jemu podobnými šířenou „realitu“.


Jiří Jírovec nesepsal jen článek, on udělal, po mém úsudku, naprosto přesnou analýzu propadu sociální demokracie. Kdyby Lidový dům chtěl opravdu šetřit, jak si dal do hospodářského znaku (stigmatu pre/opuštění), tak by neutrácel za krindy pindy jisté agentury.


Pokud bychom chtěli posuzovat úspěšnost Babiš/Sobotkovy vlády domácími zdroji, tak jistě stojí za přečtení názory Václava Klause I. a Václava Klause II. 

 

 

Zdroje
Tománek, T. Onderka by mohl být Ficem ČSSD. Lidové noviny 25. října 2017, s. 2.
Jírovec, J. Jiří Jírovec: Jak politici ojebávají společnost. Parlamentní listy 7. 2. 2017. 
Podnadpis Evangelium utrpení v ČR je odkazem ke knize Evangelium utrpení. Křesťanské řeči od Sörena Kierkeegaarda. Překlad z dánštiny, doslov, poznámky Marie Mikulová Thulstrupová, První vydání. Centrum pro studium demokracie a kultury 2006.   

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB