Kormidlo k válce stočené…

Email Tisk PDF

 

situace EvropySledujeme-li poslední vývoj na mezinárodní scéně, mnoho optimismu nám nezbývá. Nejspíše žádný.

 

 

 

Zkoumání pravdy a hledání důkazů je tradičně odkázáno na slepou kolej. Že vznikají zprávy dokumentující porušení mezinárodního práva? Sběr papíru prý také musí žít…

Občané všude po světě vidí dlouhodobě – a dnes ostřeji než kdy jindy – že ať zvolí kohokoli, hájeny budou zájmy nadnárodních korporací a vlivných finančních lobby. Nikoli zájmy občanů.

To by pak totiž do tříděného odpadu nemohla spadnout následující informace:

Prošel jsem pečlivě dokument (Bílého domu) a jsem přesvědčen, že bez pochybností může být ukázáno, že dokument neposkytuje žádný důkaz, že vláda Spojených států měla konkrétní údaje o tom, že Sýrie byla původcem chemického útoku v Chán Šajchúnu mezi šestou a sedmou hodinou ranní 4. dubnaVe skutečnosti hlavní důkaz, který je zmiňován ve zprávě, ukazuje, že útok byl proveden jedinci na zemi, a ne z letadla“, oznámil profesor Massachusettského technologického institutu, Theodore Postol.

Zpráva Johna Chilcota pro změnu říká: „Velká Británie se rozhodla zapojit se (do invaze) předtím, než byly vyčerpány možnosti mírového řešení. Vojenská akce v tu dobu nebyla jediným zbylým řešením. Argument vlády tehdejšího premiéra Tonyho Blaira o tom, že irácký diktátor Saddám Husajn má k dispozici zbraně hromadného ničení, byl nepodložený.

Uvidíme ulice zaplněné těmi, kteří nechtějí pochodovat na největší světová jatka?

 

Hoaxy versus realita

Slyšeli jsme různá klišé. Například že Turecko je ve sféře ruského vlivu či že D. Trump je snad prokremelským agentem.

Nic nepopře zmíněné výkřiky lépe než sama realita.

V syrském konfliktu v žádném případě nejde o nějaké prosazování demokracie či hájení humanity. Každý v něm sleduje svůj konkrétní mocenský cíl. Cíle ruských a tureckých představitelů jsou přitom zjevně protichůdné.

Příliš se v souvislosti s (ne)vyšetřováním chemického útoku v Sýrii nemluví o roli tzv. Bílých přileb. Bílé přilby byly opakovaně obviněny ze sympatií s islamistickými skupinami, především Al-Nusrou. Na serveru youtube.com jsou publikována videa, kdy členové Bílých přileb oslavují spolu se členy fronty Jabhat al-Nusra vítězství v Idlibu. Je k dispozici video, kde jeden z členů Bílých přileb tvrdí, že mrtvoly vojáků Syrských ozbrojených sil házejí do koše či video znázorňující popravu podle práva šaríja členy Al-Nusry, které se Bílé přilby zúčastnily a odklízely tělo. Oficiální mandát přitom Bílé přilby nemají. Proč jim tedy „ochránci západních hodnot“ tolik naslouchají?

Bílé přilby, dokument produkce digitální společnosti Netflix (https://www.youtube.com/watch?v=3wj4ncIEDxw), získal dokonce ocenění Oscar v kategorii nejlepší krátký film. Že by cena za propagandu? 

Je zajímavé (vlastně vůbec není, jde pouze o můj řečnický obrat k situaci, která je nabíledni), že ti, kdo schvalují bombardování Asada bez důkazů, jaksi opomněli řešit podezření, že chemické zbraně použil proti svým nepřátelům režim turecký. A že Turecko též podporuje síly, které tyto zbraně neváhají použít (ovšem proti Kurdům je to v pořádku). Jak potom někdo může bez šetření zjistit, že zločincem je nade vší pochybnost B. Asad? (Viz https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/207182-turecko-celi-podezreni-ze-pouzilo-chemicke-zbrane-proti-kurdum.html či https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/377684-islamsky-stat-pouzil-proti-kurdum-yperit.html). Nebo se snad někomu zjevila Asadova tvář v křišťálové kouli?

Kurdové jsou samozřejmě rozdělení jako každé etnikum, jako každá společnost. Mají různé názorové frakce, sledují různé zájmy. Co je ale nepřijatelné, aby mezinárodní scéna mlčela k jejich pronásledování a zabíjení jako škodné.

Donald Trump neopomněl pogratulovat Erdoganovi k naprostému pošlapání jakýchkoli demokratických hodnot. Navíc se oba prezidenti shodli na důležitosti pohnat syrského prezidenta Bašára Asada k odpovědnosti za útok chemickými zbraněmi (více viz).

Stejně tak se zachoval i USA podporovaný brutální saúdskoarabský režim: http://www.dailystar.com.lb/News/Middle-East/2017/Apr-17/402234-saudi-arabia-hails-turkey-referendum-success.ashx.

Panu Erdoganovi sice pogratuloval i ruský prezident, V. Putin. Ten ale v žádném případě nesdílí pohled D. Trumpa, co se týče údajného útoku chemickými zbraněmi ze strany B. Asada. Naopak, Rusko požadovalo prošetření celého incidentu s tím, že USA zasáhly neoprávněně.

Putinovu reakci chápu především jako diplomatický krok. Reakce představitelů USA a Saúdské Arábie ale vypovídají ještě o něčem jiném. Dávají tušit, jakým směrem se bude ubírat zahraniční politika USA, Saúdské Arábie či Turecka – a že tato politika nebude proruská (ale ani promírová) ani náhodou. O nějakém zklidnění v regionu si tak můžeme nechat pouze zdát.

 

Když evropské hodnoty těžce kulhají…

Není to vůbec dávno, kdy to vypadalo, že satirik Jan Böhmermann bude v Německu za oprávněnou kritiku pana Erdogana trestně stíhán: Stokrát se může A. Merkelová kát, jak tehdy pochybila, ale svým tehdejším chováním jen podtrhla bezradnost a selhání Evropské unie. Protože pokud jenom teoreticky hrozilo, že bude v Evropě stíhán člověk za oprávněnou politickou satiru, je něco velmi špatně – a nemělo by se to přejít mávnutím ruky.  

 

Zeman jako Erdogan aneb Když média práší…

Naopak konzistentně proti ústupkům tureckému režimu vystupuje dlouhodobě český prezident M. Zeman, který se rovněž jednoznačně vyjádřil k bombardování Sýrie ze strany USA bez jakéhokoli mandátu a právní opory (Viz): „Domnívám se, že prezident Erdogan výrazně odstupuje od tradice (zakladatele sekulárního tureckého státu Kemala) Atatürka“. (Viz).

Je tedy přinejmenším poněkud trapné, když komentátor J. X. Doležal přirovná pana Erdogana k prezidentovi Zemanovi (Ono možná si pan Doležal tolikrát opakoval lež, že Miloš Zeman je diktátor, až jí uvěřil, stejně jako například pan Štětina věří chiméře, že už je dlouho ve válce s Ruskem): http://www.reflex.cz/clanek/komentare/78852/erdogan-dostane-vetsi-pravomoci-turci-v-referendu-rozhodli-ve-prospech-sveho-zemana.html. (Ne)důvěryhodnost podobných tiskovin je ale potom do očí bijící. Tady nejde o šíření jiného názoru. Zde jde o nehoráznou manipulaci čtenáři.

 

My Sýrii nedáme…

Stejně tak je trapné (opět používám eufemismus), když Britské listy, v nichž se pan Čulík zastává člověka, který má být souzen jako válečný zločinec, A. Blaira (Viz, což je mimochodem v rozporu s tím, jak se na věc dívaly Blisty dříve:), a které opakovaně hlásaly, jak máme ctít názory odborníků, vědců a autorit, zpochybňují ústy K. Dolejšího (Jak expert na protiraketovou obranu „odhalil“ chemický útok v Sýrii, 20. 4. 2017) poznatky profesora Postola (bez konkrétního argumentu, jenž by skutečně Postolův rozbor vyvracel).

Co ale můžeme čekat od komentátora, který otevřeně hlásá, že je v dnešní době třeba škrtat v sociální oblasti – a je nutné více zbrojit (čímž nijak nehájím pana Schulze): https://blisty.cz/art/86433.html?

Kdopak si dnes vzpomene na Řecko, jehož představitelé za zbytečnou vojenskou techniku vyhazovali peníze oknem – a pak dopustili, aby kárný bič dopadl na záda těch nejpotřebnějších?

 

Kormidlo k válce stočené

Názorně tak vidíme, jak pojmy jako „humanismus“ a „demokracie“ jsou v pojetí řady jejich rádoby zastánců ohebné a neupřímné.

To vše v době, kdy kormidlo plavidla podobného Titanicu má kormidlo stočené k nejbližšímu útesu. A tím hrozivým útesem není nic jiného než celosvětový zničující konflikt.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 21 Duben 2017 13:54 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz