Hitler, kam se podíváš

Email Tisk PDF

V posledních týdnech je to tady zase. Hitler ožil. V osobě ruského prezidenta Vladimira Putina.



Po Hillary Clintonové, kanadském premiérovi Stephenu Harperovi, americkém senátoru Johnu McCainovi a dalších, jejichž seznam přinesl Washington Post, aniž by ovšem vzal potaz náš Liberec, se přidal ještě třeba princ Charles a další budou majdanovský dav jistě následovat. Ti všichni mají Putina za Hitlera.

Nicméně, je třeba si přiznat, že nálepkování Hitlerem se v zásadě stalo už rutinou. Hitlerem se v očích francouzské vlády už v roce 1956 stal například egyptský prezident Násir, když se rozhodl znárodnit Suezský průplav, totéž později tvrdil Barack Obama o íránském ajatolláhovi Chomejním, který svrhl šáhovu prozápadní diktaturu, a Washington o íránském prezidentovi Ahmadínežádovi, který se odmítal poddat, George W. Bush zase Hitlera viděl v Saddámu Husajnovi, který nakonec skončil s nálepkou „horší než Hitler“, k čemuž se Putin stále ještě nedopracoval. Obama pak Hitlera znovu rozpoznal v Muammaru Kaddáfím a jeho ministr zahraničí John Kerry pro změnu Hitlera zničehonic uviděl v Bašáru Asadovi, byť ještě dva roky předtím ho označoval za „svého drahého přítele“, zatímco hyperaktivní John McCain spatřil Hitlera třeba v kubánském Raúlu Castrovi. To ale v žádném případě neznamená, že by nálepkovači sami byli proti srovnání s Hitlerem nějak imunní. Třeba v Baracku Obamovi Hitlera jednoznačně vidí americká křesťanská pravice, zatímco George W. Bush se stal Hitlerem pro celou plejádu umělců a intelektuálů v čele s Haroldem Pinterem.  

S lehkou nadsázkou lze snad proto říci, že kdo ani jednou nebyl za Hitlera, jako by vůbec nebyl. Nebo je naprostá nula, která nikomu nestojí ani za pozornost.

Inflace hitlerovských nálepek je zřejmá. Kultovní filozof amerických konzervativců Leo Strauss už v roce 1951 mluvil o „reductio ad Hitlerium“, čímž charakterizoval bludné argumenty, jejichž cílem je popřít soupeřova tvrzení přirovnáním k nacistům, aniž by ovšem tato tvrzení byla podpořena konkrétními fakty. Je příznačné, že se této taktiky chopila (převážně) západní diplomacie – vypovídá to ale víc o autorech nálepek než o nálepkovaných.

V podobném duchu zní i aforistický „Godwinův zákon“ o internetových diskusích. Byl formulován na počátku 90. let a zní následovně: „Pravděpodobnost, že se v online diskusi objeví porovnání s Hitlerem či nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jedné.“ Jak konstatuje Wikipedie, „třebaže se to v zákoně neobjevuje výslovně, tradiční výklad říká, že jakmile se takové srovnání v diskusi objeví, příslušné diskusní vlákno skončilo a autor tohoto porovnání dotyčnou debatu prohrál. Obecně se však považuje za nevhodné takové porovnání bezdůvodně do diskuse vložit s cílem ji ukončit; takový pokus je také obvykle neúspěšný.“

Je bez (internetové) diskuse, že Putin svou politikou (nejen) v ukrajinské krizi vyvolává na Západě nevoli, a proto také Západ reaguje, ovšem způsobem, na jaký je rutinérsky zvyklý už po dekády. A jako by přitom stále ještě z dějin nevytušil, že hrátky s hitlerovskou nálepkou nikam nevedou a vyvolají leda tak titulky v (některých) novinách.

 

P.S.: Věděli jste, že Hitler byl vegetarián a inicioval zákony proti týrání zvířat? Znamená to, že se máme opatrně rozhlédnout ve svém okolí po popíračích masa? A že byl nadšený pejskař? Co si s tím v národě pejskařů počít? A že trpěl chronickým nadýmáním? Nebo že byl zarytým bojovníkem proti kouření a vedl první protikuřáckou kampaň v moderních dějinách? Že měl jen jedno varle?

Nebo že bychom těch srovnání s Hitlerem už prostě nechali?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 28 Květen 2014 16:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz