Lesk a bída drzých čel

Email Tisk PDF

Když profesor Noam Chomsky (1928) v olomoucké univerzitní aule prohodil cosi v tom smyslu, že východoevropský disent byl fešáckou opozicí s luxusní podporou zvenčí, pro Alexandra Vondru šlo o „kecy“ člověka, který „z bostonských kaváren obhajoval genocidu Pol Pota v Kambodži“.

Mimochodem: všimněme si té vybrané, vpravdě disidentské češtiny. Ta stylistická úroveň jazyka je zvlášť zajímavá v zemi, v níž stáli v opozici intelektuálové, v níž boj proti totalitarismu rytmovaly sjezdy spisovatelů a v níž dnes kdejaký mentální - a občas i takřka kalendářní - adolescent kritizuje pětaosmdesátiletého starce Chomského jako „breptu“ s „nesrozumitelnou angličtinou“. Správně česky je totiž „Pol Potova genocida“. Říká se „Pyrrhovo vítězství“ a nikoli „vítězství Pyrrha“, ne „genocida Pol Pota“, ne „lhaní Vondry“. Vondrovo lhaní!

 

Srovnávací provokace

Chomsky samozřejmě žádnou genocidu ani politicky motivované vraždy - ba ani perzekuci východoevropských disidentů - nikdy v životě neobhajoval. Měl jen nedůvěru k oficiálním americkým číslům, průběžně je komentoval a korigoval své závěry podle toho, jak byly masakry v Kambodži v letech 1975-1979 potvrzovány z různých zdrojů. Ostatně dnes nejčastěji uváděný počet obětí Pol Potova režimu (dva až tři miliony lidí) je v seriózních monografiích o khmerské hrůzovládě stále výrazněji korigován - v žádném případě „obhajován“ - nižšími čísly: od jednoho milionu až k „pouhým“ 350 nebo dokonce 250 tisícům mrtvých (přičemž většina z těchto lidí nebyla popravena, ale zemřela nemocí, vyčerpáním či hladem).

Jean Bricmont se již před třinácti lety v ironicky nazvaném článku „Špatná pověst Noama Chomského“ vypořádal s politicko-mediální smečkou, která kritického jazykovědce provází jeho politicky aktivním životem. Ta smečka uslintaných hyen s krhavýma očima soustavně vytrhává jeho slova z kontextu a neustále vyje ta nejohavnější obvinění. Bricmont suše napsal: „V případě Indočíny a zvláště Kambodži, kdy byly Chomského články prezentovány jako ´obhajoba Pol Pota´, se (Chomsky) snažil srovnat (pokrytecké) reakce západních vlád a médií na téměř současně probíhající zvěrstva, jichž se dopustili Rudí Khmerové v Kambodži a Indonésané při invazi do Východního Timoru.“ (Le Monde Diplomatique, duben 2001, str. 9)

To je vlastně celé. Jenom srovnání, malá banální komparace, prostinká, byť velmi znepokojující pravda. Toť hlavní zločin Noama Chomského, provokatéra jednoho.

 

Není zločin jako zločin

Ne, není to celé! Když se totiž Alexandr Vondra, neochvějný obhájce politiky Spojených států (všeho, co USA zrovna plánují, náhodou je napadlo anebo právě činí), někoho obviňuje z „obhajoby“ jakékoli genocidy v jihovýchodní Asii, mluví o provaze v domě oběšencově. O konkrétním a šokujícím provaze i domě. Až z toho zůstává rozum stát.

Je to - bylo to - takhle: nejdřív se v letech 1964-1975 rozpoutala genocidní válka Spojených států ve Vietnamu (tři miliony mrtvých), v níž se stala sousední Kambodža prince Norodoma Sihánuka důležitým strategickým polem. Sihánukovský režim, který usiloval o neutralitu, byl v puči zorganizovaném CIA svržen a nahrazen generálem Lon Nolem. To už probíhala další genocida - bombardování více než poloviny Kambodže americkým letectvem (1969-1973), při němž bylo shozeno 532 tisíc tun bomb. Trojnásobek toho, co Američané shodili na Japonsko během druhé světové války (a z hlediska explozivní síly pětinásobek pumy, která v srpnu 1945 zničila Hirošimu).

Toto bombardování bylo tajné, prováděné bez - byť jen dodatečného - schválení Kongresem USA. Šlo v každém případě o válečný zločin. A ještě hůř: Pol Potova malá (pětitisícová) maoistická sekta - i v rámci maoismu zcela výstřední - se rychle stala armádou (70 tisíc mužů i žen), která v roce 1975 dobyla Phnompenh; po zpustošení kambodžského venkova americkým bombardováním (dva miliony lidí bez přístřeší, pokles produkce rýže o 80 procent) se noví rekruti pod Pol Potovy fangle jen hrnuli. Byla zde příčinná souvislost, kterou dnes nikdo soudný nepopírá.

 

Ďáblova slast

Poslední dějství bylo nejostudnější, nejpřesvědčivěji dokládající vondrovskou nevhodnost obviňování Noama Chomského z „obhajoby“ Rudých Khmerů. Když na Štědrý den 1978 armáda komunistického Vietnamu polpotovský režim svrhla, nahradila jej liberálním odpadlíkem Hengem Samrinem a ostře odsoudila („Zhoubná síla dogmatu“, zněl titulek měsíčníku promoskevských komunistických stran „Otázky míru a socialismu“), ujaly se polpotovců zejména - Spojené státy! Nejenže poradce Jimmyho Cartera Zbigniew Brzezinski tlačil na Čínu, aby Pol Pota podporovala (New York Times 17. dubna 1998), ale Carterův „lidskoprávní“ Washington i Londýn Margaret Thatcherové poskytovaly jako „humanitární pomoc“ finanční a logistickou podporu exilovým táborům Rudých Khmerů v Thajsku. Británie dokonce poskytla instruktory ze svých elitních zvláštních jednotek SAS (Special Air Service)…

Nepřítel jejich nepřátel byl jejich přítel, i když to byl sám Pol Pot. Je to tak pořád s jinými darebáky. Tehdy vedla logika studené války k „faustovské smlouvě“, kterou do názvu své knihy o tomto otřesném svinstvu vložil americký profesor politologie Michael Hass (Cambodia, Pol Pot, and the United States: The Faustian Pact, 1991).

Mezitím bylo mnoho dalších údajů odtajněno, skoro vše je známo z veřejných zdrojů a nikdo se už ničemu nediví. Ani tomu, že USA a jejich spojenci až do konce 80. let úspěšně hájily, aby v křesle „demokratické Kambodže“ v OSN usedal zástupce polpotovců a nikoli emisar skutečných - evidentně nezločinných - vládců Phnompenhu. Až do roku 1997 (sic!) Američané fakticky a zdařile bránili tomu, aby přeživší vůdci Rudých Khmerů mohli být postaveni před soud. O to víc udivuje, jak jsou Američané a zvláště jejich politické opory (a nejen u nás) v ostouzení slušných lidí bohorovní. Jak jim ta nesmlouvavost strážců svobody a demokracie přímo lahodí. A jak se jim ta drzá čela širší poplužních dvorů - ve všem tom bezbřehém bídáctví - nevinně lesknou.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 08 Červen 2014 11:19 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz