Ať to každý ví: nepíšu sí-ví, nemám dží-pí-esku a nechci být pí-ejč-dý ani ví-aj-pí. Když slyším pí, napadne mě 3,14 a vybavím si to zvláštní řecké písmeno, geometrii a kruhy. Rozhlasoví i televizní hlasatelé ovšem v posledních týdnech moje kruhy dost ruší.
Může za to ekologická katastrofa v Mexickém zálivu, přesněji - společnost British Petroleum. Tedy - jak oni všichni říkají - BíPí. Podle anglického „spelování" je to tak v pořádku, ale oni přece mluví česky a vysílají pro Čechy! A podle českého hláskování se ten bohorovný energetický moloch jmenuje BéPé.Jistě, zrovna tak už léta říkáme BíBíSí nebo SíEnEn. Nejsme žádní burani. Takže jedině tý-ví, žádné té-vé. SíAjEj a EfBíAj, žádné CéIA nebo EfBéI. Jestlipak Amíci a Angláni vyslovují KáGéBé místo KejDžíBí?
My se ovšem musíme držet originálu. Ale kde se potom stala chyba, že i v těch našich nejveřejnoprávnějších zprávách říkají NATO, a ne EnEjTýOu nebo aspoň Nejtou? A proč tvrdohlavě opakují UEsA, když nejde o Spojené státy americké - to by byly EsEsA, ale o Junajtid Stejts of Emerika, tedy zkráceně po anglicku JůEsEj?
A proč nám vnucují OuTů, když jde o původně španělskou společnost, jak dokládá hlavní část firemního jména Telefónica, kterou kupodivu ještě nikoho nenapadlo vyslovovat anglicky Telifounika?! Kdyby se naši světáčtí mediátoři chtěli vymanit z područí reklamních masérů, totiž PíÁr-menedžrů, tak by říkali O-Dva anebo Telefonika Kyslík. Jenže neříkají ani španělsky ODos, ale zarputile OuTů. A přitom se nepoužívá EmPíTrý, nýbrž EmPéTrojky... Jak jsme přišli na dývídýčka, když už jsme předtím přehrávali cédéčka? A proč se léta říká hi-fi a sci-fi, a ne haj-faj a saj-faj?
Máme v tom fakicky, tedy fakticky binec. A to ještě není všem dnům konec - možná se z televize brzy doslechneme, že Strýčka Váňu napsal EjPíČekou a Čejpek zase ÁrJůÁr. Pak teprve budeme mít všech pět Pí. A budeme hepi, i když možná v pí-ár-dý-el-aj. Tedy, co se mne týče, já setrvám v hezké české prdeli. Než být in, radši hin.
Publikováno v aktuálním čísle Literárních novin 32/2010-08-12
-
|2010-08-13 11:23:11 VYDAVATEL - NAPROSTÝ SOUHLASNaprostý souhlas a těch příkladů by bylo mnohem více. Vrcholem poslední doby bylo upozornění moderátora na pořad na satelitní stanici
AXN SCIFI. Asi se to musel učit dlouho "správně" vyslovovat. Určitě ale používá mobil s operátorem tý-mobajl. Malý národ zřejmě musí stále vězet v nějaké prd.... Dříve ve východní, dnes v západní jů-es-ej. Přes východní "chozraščoty" po západní mobajly. cesta vede.
-
|2010-08-13 17:56:51 Rico - HELEMESE MÁMA MÁ MIGRÉNUZvětšit se. S ohromným překvapením čtu, že někdo je malej. A že někdo řekne PíÁr, tak to je světák. Tedy velký. Teď si představím, jak by ještě vzrostl, kdybych si šel koupit jako jízdenku do Pari, a řekl: „Pari, ale zpateční…“. A už se opravdu choulím před vidinou obra, který si třeba vymyslel, jak udalat dojem a děl by: „Pari retůr“. Týý vole!
A co kdybych potkal někoho, a on by najednou vyslovil Nejto? „Tak Nejto tam nemá cvo dělat!“ řekl by důrazně.
Z vyprávění vím, jak to tady bylo třeba v 80tých malé. To prý volal kdosi z Dojčlantu do Lovosic, holce do paneláku tam, a ona měla vejšku, a tak si povidali a povidali, a von dycky, když ona něco jako dopověděla, tak von nejto řek: Okéj!
A řikal a řikal Okéj, Okéj, že, a když tu vona mu najednou řiká: „Prosimtě, co furt řikaš Okéj, já myslela, že to se řiká jen v Americé…“ A pozor! Za tim jejim: „že to se řiká jen v Americé… tak ona vám dodala takovýto český, to zpěvácky český: „Nééé (na konci udělal „!?“). Celou větou: „Prosimtě, co furt řikaš Okéj, já myslela, že to se řiká jen v Americé, néé“
A hezky jsem se podivil, že autor je furt ještě někdy v prvni půlce 90tejch, kdy se řešilo přistání angličáků In a Out (těsně než přistáli Kůl a Kofi s Tugou).