Část řeči evangelického myslitele, která zazněla na konferenci věnované životu a myšlenkám Martina Luthera Kinga, doplňuje úvahy o dnešním významu této osobnosti pro české země o další motivy.
Černošská revoluce v USA dokázala vynutit na suverénovi garanci základních svobod, které byly důležité pro zapojení černochů do veřejného života a které je mohly přiblížit postavení bělochů. Condoleezza Riceová, generál Powell či Barack Obama jsou děti tohoto boje. Děti, které popírají vše, o co se kdy MLK snažil. Právě na nich vidíme, že samotný úspěch revoluce nezaručuje žádný další pozitivní vývoj. Elity, které získaly své svobody, nepokračují, stejně jako to bylo v případě jiných buržoazních revolucí, v rozšiřování svobod na další marginalizované skupiny. King byl výjimkou. Své postavení a svou sílu věnoval také zápasu za to, aby se svoboda a důstojnost stala realitou pro co nejširší vrstvy.
Nebylo to jednoduché. Když vystoupil proti válce ve Vietnamu, magazín Time o jeho dnes slavném protiválečném projevu napsal, že je to demagogická pomluva, která vypadá jako text pro rádio Hanoj. King ve svém projevu shrnul hlavní argumenty proti válce. Upozornil také na enormní zbrojní výdaje v porovnání se sociálními a rozbil mýtus, že se jedná o boj za svobodu a demokracii. Kriticky se proti Kingovi postavili také někteří představitelé hnutí za občanská práva. Obávali se, aby Kingův širší záběr a nové cíle nediskreditovaly boj proti rasismu. Martin Luther King ovšem v kritice agrese USA nepolevil.
Vedle toho však začal s novou kampaní, která se měla stát nejambicióznějším projektem k dosažení lidských práv v USA. Poor People‘s Campaign si vytyčila za cíl dosažení plné zaměstnanosti a přiměřených příjmů, dostupného bydlení pro všechny, zajištění těch, kteří nemohou pracovat, a rovné podmínky ve vzdělávání. Southern Christian Leadership Conference (SCLC) vytvořila strategii pro kampaň, která měla vzdělávat lidi v bojovném nenásilí, připravovat blokády a donutit tak vládu jednat. Akce překročila hranice rasy a náboženství a měla se stát celonárodním hnutím. Reader‘s Digest varoval před povstáním.
První akce začaly v chicagském slumu Lawndale. King se sem přestěhoval a spolu s SCLA organizoval pochody a bojkoty placení nájemného, když místo toho nájmy věnovali na údržbu domů.
King otevřeně deklaroval přípravu velké demonstrace ve Washingtonu, která bude podporovat přijetí zákona o ekonomické spravedlnosti. K prosazení návrhu měly být použity veškeré nástroje aktivního nenásilí včetně blokád, které by paralyzovaly činnost federálních úřadů.
Měsíc před smrtí podpořil stávku memphiských popelářů a přidal se k jejich pochodu. Jak vyplývá z vyšetřování, FBI sledovala Kingovy aktivity od začátku. V rámci Counter Intelligence Program (COINTELPRO) byly vytvářeny falešné materiály, které měly Kinga, jeho rodinu, kolegy a celou SLCA diskreditovat. Přes odposlechy a vydírání se jim to nepodařilo. Starosti vlády i FBI skončily dřív, než se kampaň za odstranění chudoby v USA stačila pořádně rozjet. Martin Luther King byl zavražděn a zákon o ekonomických právech nebyl nikdy přijat.
Poslední dva roky života M. L. Kinga nejsou často zmiňovány. Přesto právě tady se ukázala síla jeho osobnosti. Poté, co se mu podařilo prosadit zájmy své skupiny a vybudovat si na nich postavení, využil toho ve prospěch těch, kteří na tom byli ještě mnohem hůř, než on na začátku svého boje.
King se v českých zemích nestal nikdy populární, ani v církvích ani mezi občanskými aktivisty. Naše buržoazní revoluce v roce 1989 skončila novým rozdělením pozic. Nikdo z lídrů se nikdy nepokusil o zásadnější reflexi lidských práv v celé jejich šíři. Následkem toho je jejich eliminace v současnosti.
Martin Luther King měl sen o světě, který bude možno společně sdílet ku prospěchu všech. Sen o světě, v němž obrovské zdroje, kterými disponujeme, nebudou zneužívány k ničení, ale k rozvoji. Kde lidé různých ras a náboženství budou spolupracovat a nebudou se vraždit, lynčovat a vést proti sobě války. Kde se církve a náboženské spolky stanou alespoň ozvěnou transcendentního volání po spravedlnosti a nebudou jen dogmatickými spolky bažícími po moci.
Tento sen skončil v motelu Lorraine, přesně rok po jeho projevu proti válce ve Vietnamu. V posledním kázání řekl: vystoupil jsem na horu a viděl jsem zaslíbenou zemi. Věděl, že tam již nedojde, ale viděl. Miliony lidí ji dodnes neviděli, ale ani o ní nikdy neslyšeli. Mnozí se o ní i stydí mluvit. Sen o sdíleném světě se nenaplnil. Po Kingovi byli zavražděni další nositelé tohoto snu. Biskup Romero, president Allende, Ken Saro-Wiwa.
Máme-li se alespoň trochu přiblížit k myšlence světa, který budeme společně sdílet, je třeba si uvědomit, že naše práva jsou pouze měřítkem nás samých. Bez toho, aniž bychom každému zajistili důstojný a hodnotný život s rovnou možností ovlivňování a participace, bude právo a spravedlnost jen eufemismem pro kodifikovanou svévoli. Martin Luther King mladší ukázal, že prosazování lidských práv neznamená jen prosazování vlastních zájmů, ale hledání spravedlivého uspořádání společnosti pro všechny.
