Rozhovor s Martinem Mubangou, bývalým vězněm z amerického vojenského internačního tábora pro islámské radikály.

Před několika týdny otiskl americký týdeník Newsweek zprávu, dle níž měli američtí vyšetřovatelé ve vojenské věznici Guantánamo na Kubě spláchnout do záchodu výtisk Koránu, muslimské svaté knihy. V reakci na zveřejnění této informace se v Afghánistánu, Pákistánu, Indonésii a dalších muslimských státech uskutečnily rozsáhlé protiamerické protesty, jejichž potlačení si vyžádalo nejméně 15 lidských životů. Newsweek později svá tvrzení kvůli nedůvěryhodnosti zdroje odvolal. Přestože se veřejně omluvil, kauza znovu otevřela otázku podmínek, v jakých jsou věznění na Guantánamu zadržováni.
Minulý týden poskytl Martin Mubanga, jeden z guantánamských propuštěných, Lauře Flanderové z nezávislé rozhlasové stanice Air America Radio exklusivní rozhovor, v němž přibližuje situaci v zmíněné věznici a popisuje postavení, jemuž se svatá kniha islámu ve víře muslimů těší. Sám Mubanga byl zatčen v roce 2002 v Zambii a předán americkým úřadům. V Guantánamu strávil více jak dva a půl roku, než byl v lednu 2005 bez jakéhokoliv obvinění propuštěn na svobodu.

Myslíte si, že Newsweek ve své zprávě o znevažování Koránu lhal? Jaká je vaše vlastní zkušenost?
Během mého pobytu ve věznici bylo znevažování Koránu i dalších symbolů významných pro naše náboženství naprosto běžnou záležitostí. Lidé, kteří strávili v Guantánamu nějaký čas, nepotřebují žádná šokující odhalení Newsweeku, aby si uvědomili dehonestující zacházení, jehož se symbolům naší víry dostávalo.

Již dříve jste mi popsal vlastní zážitek, kdy k vám do cely vtrhlo šest nebo sedm příslušníků vojenské policie, již během razantní prohlídky házeli výtisky Koránu o zem. Můžete mi přiblížit, jaký má takovéto chování pro vás význam?
V našem náboženství vyjadřuje Korán boží poselství, které Alláh zvěstoval proroku Mohamedovi. Proto je tato svatá kniha mezi muslimy chována ve značné úctě. V každém příbytku, jenž patří věřícímu, by měl být Korán uložen na nějakém místě, které je určitým způsobem významné pro jeho majitele. Naše tradice žádá, aby byla kniha uchovávána v upraveném prostředí. My muslimové v tom částečně spatřujeme symboliku vlastního očištění a vnitřního pokoje. Pohození Koránu na zem – navíc špinavou – tudíž vnímáme jako nepřijatelnou urážku.

Jak si jednání vojenských policistů vysvětlujete?
Z četných náznaků jsem vytušil, že mne považují za nějakého důležitého fanatického bojovníka. Snažili se mě různými způsoby provokovat a sledovali moje reakce. Zkoušeli, co všechno jsem ochotný tolerovat, aby zjistili, do jaké míry vyvolá potupné zacházení s významnými symboly naší víry agresivní reakce. To byl asi hlavní důvod, proč s Koránem zacházeli tak, jak zacházeli.

Takže prostě přišli, hodili výtiskem Koránu o zem a sledovali, jak budete reagovat?
No, ne tak docela. Z každé strany mne dva z nich zkroutili ruce za záda a přinutili mě si kleknout. Další z vojáků pak hodil Korán o zem. Rahul Ahmed (další z vězňů, propuštěn rovněž bez obvinění v březnu 2004), který vše sledoval za vedlejší mříží, začal hlasitě protestovat, ale vojenští policisté ho ignorovali. Bedlivě sledovali moje chování. V poloze, v níž mne drželi, jsem se nebyl schopen ani pohnout, takže se žádné reakce nedočkali.

Je možné říci, že takovéto jednání bylo obecným jevem, nebo se něco podobného stalo pouze vám?
Bylo to skutečně naprosto běžné. Existují pro to i důkazy. Kdybyste se podívala do pravidelných hlášení důstojníků, kteří veleli jednotlivým vězeňským blokům, jistě v něm naleznete i četné zmínky o tom, jak se mnoho dalších uvězněných snažilo proti takovémuto zacházení s Koránem oficiálně protestovat.

Byly vaše stížnosti vyslyšeny?
Zodpovědní důstojníci nám sice slíbili nápravu, ale podobné praktiky nadále pokračovaly. V reakci na neutěšenou situaci se pokusil jeden ze saúdských bratrů obrátit přímo na generála Millera, který v té době celé věznici velel. Požádal jej, aby se vojenští policisté Koránu napříště nedotýkali. Generál Miller tuto žádost odmítl. Takovéto jednání pobouřilo větší skupinku dalších vězňů, kteří začali veřejně projevovat svou nespokojenost: odmítali se dostavovat k výslechům, chodit do sprch či v pozoru přihlížet prohlídce vlastní cely. Podobný pasivní odpor trestali vojáci tzv. uzemněním. Uzemnění obvykle probíhalo tak, že do cely napochodovalo pět vojenských policistů-těžkooděnců, kteří pomocí štítů povalili dotyčného na podlahu a zbili jej obušky, případně postříkali dráždivým sprejem. Takto skončilo mnoho mých bratrů. A to vše jen proto, že jsme požadovali, aby se k našemu svatému písmu chovali jen trochu s úctou!

Používali vojenští policisté ještě nějaké další „nestandardní“ metody trestů?
Ano, celou škálu. Dozorci nám na rozkaz velitelů velice často holili vlasy a vousy, případně nutili mé bratry po celé dny nosit šortky. Naše náboženství totiž zakazuje modlit se s odhalenými koleny. Každodenní modlitby přitom mají pro psychiku muslimů – zvláště v takovéto situaci – velký význam. Další z trestů sestávaly například z odebrání většiny oblečení či spací matrace. Těmito způsoby byly postihovány jakékoliv prohřešky proti pravidlům věznice. Celá situace by přitom vůbec nenastala, kdyby se Američané jen trochu pokusili respektovat zásady plynoucí z naší víry.

Vy sám jste již delší dobu opět na svobodě. Máte tak možnost hodnotit vlastní zážitky s odstupem. Když se nyní zamyslíte nad motivy, které vedly vojáky k takovémuto způsobu chování, co vás napadne? Myslíte si, že jednoduše plnili svoje rozkazy? Doufali snad, že pomocí neuctivého přístupu k vašim hodnotám získají vytoužené informace? Proč to všechno podle vás dělali?
Já osobně se domnívám, že za vším tímto chováním stojí politika. Bush a jeho lidé v americké administrativě i jinde ve světě jen hledají nějaké vhodné obětní beránky. Potřebují zajmout patřičné osoby, na nichž by demonstrovali nezbytnost a oprávněnost svého způsobu prosazování vlastních zájmů. Díky tomu dochází k takto vyhroceným situacím a používání metod, o kterých jsme mluvili.

Řekl byste, že u amerických vojáků působí jako hlavní motivační faktor nenávist k muslimskému náboženství?
No to ani ne. U určité části z nich snad ano, ale dle mého osobního názoru jich značný počet pouze vykonává zadané rozkazy a velká skupina amerických vojáků je prostě a jednoduše naivní. Setkal jsem se s takovými, kteří byli ochotni vykonat jakýkoliv rozkaz bez ohledu na jeho správnost či adekvátnost určité situaci čistě proto, že si nechtěli dělat žádné problémy. U několika vojáků jsem ale také vypozoroval bytostnou nenávist k islámskému náboženství a našemu způsobu života, pohrdání lidmi z Východu či obecnou ignoranci a odmítání všeho, co není americké. Zažil jsem i případy, kdy byli dotyční vojáci a dozorci přesvědčeni o tom, že jsou lepší něž kdokoliv jiný jenom proto, že se narodili ve Spojených státech.

Nemyslíte, že by vojáci, s nimiž jste se na Guantánamu setkal, pouze upřímně věřili ve vaši zodpovědnost za zabíjení jiných Američanů? Nedomnívali se, že jste pouze chladnokrevný vrah a významný terorista? Nemohl by takovýto pohled vysvětlit jejich chování?
Pár takto uvažujících vojáků by se jistě našlo. Spíš jsem ale měl pocit – a nyní mluvím jen z mé osobní zkušenosti – že většinou nechápali, proč jsem se na Kubu dostal. Mnoho vojáků mne požádalo, abych jim vyprávěl o svých životních osudech. Když zjistili, že mám britské občanství a normálně bydlím v Londýně, brali mě více jako sobě rovného. Avšak jejich vztah k bratrům z Východu – Saúdské Arábie, Jemenu, nebo i Ruska a Číny – byl daleko více negativní. V jejich očích stáli tito muslimové mnohem níže.

Jak vás zkušenost z Guantánama poznamenala psychicky?
I několik měsíců po mém návratu do Británie jsem se stále nezbavil některých návyků z vězení. Asi to bude chtít více času, abych začal žít zase normálně. Určité nepříjemné vzpomínky a pocity zůstanou v mé mysli pravděpodobně již natrvalo. Ale snažím se na to nemyslet. V zásadě si teď nejvíce uvědomuji povinnost mluvit o všech věcech, které se mně i ostatním lidem přihodily během pobytu na Kubě.

Máte následkem pobytu na Guantánamu nějaká dlouhodobější fyzická zranění?
Úplně v pořádku nejsem a stále se musím léčit, ale o tom raději nemluvme.

Ovlivnilo uvěznění vaše politické názory? Myslím tím postoje vůči Spojeným státům, náboženskému fundamentalismu, tomu všemu, čemu se dnes říká válka s terorismem?
Já osobně jsem nikdy nic neměl proti Spojeným státům jako takovým. Na druhou stranu je jasné, že po tom, co jsem prožil, asi nebudu mít zrovna dvakrát v lásce pana Bushe a jeho spolupracovníky. Mám-li být upřímný, musím konstatovat, že nyní stojím na druhé straně barikády. Nedomnívám se, že současná americká vláda jedná správně, ve jménu nějaké skutečné spravedlnosti, a že její motivy jsou tak čisté, jak deklarují. Jednoduše jí nevěřím.

Označil byste se za hluboce věřícího člověka? Změnilo se v tomto ohledu ve vašem životě něco po pobytu na Guantánamu?
To záleží na tom, co si pod termínem „hluboce věřící člověk“ představujete. Naprosto jednoznačně však mohu říci, že mne Guantánamo přinutilo hlouběji se nad významem islámu zamyslet. Po prožité zkušenosti si svého náboženství vážím daleko více.

Martine, chtěl byste vzkázat něco speciálního Američanům, kteří tento rozhovor poslouchají a snaží se udělat si jasno v tom, co se jejich jménem děje na Guantánamu a co bylo pravdy na článku v Newsweeku?
Chtěl bych je snad jen požádat, aby vždy uvažovali jako samostatné a svéprávné bytosti, které se zamýšlejí nad příčinami událostí, jež se právě teď dějí, a uvědomují si, že oficiální výklad nemusí být vždy tím nejpravdivějším.

V pátek jste se zúčastnil demonstrace upozorňující na skutečnou situaci, jež v současnosti na Guantánamu panuje. Myslíte si, že byla úspěšná? Jaká byla účast?
Demonstrace se zúčastnilo několik stovek protestujících. Poselství našeho setkání bylo jasné a myslím, že budeme získávat stále více stoupenců. Jednoduše řečeno, pokud jsou lidé někde zadržování tak dlouho bez soudního procesu, jistě není něco v pořádku. Nyní je důležité, aby byla světová veřejnost co nejlépe informována o tom, co se na Kubě ve skutečnosti děje a jak vlastně tamější americká vojenská věznice funguje. Jedině tak se podaří zabránit tomu, aby byly do Guantánama posíláni další lidé, proti nimž neexistují žádné důkazy, jen pouhá podezření.