Pandemie jako globální hra o velké peníze

Email Tisk PDF

svinefluZkusili jste někdy volat „hoří!", i když nikde nebyl ani plamínek? Prasečí chřipka se stále více jeví jako snaha koncernů vyvolat paniku a bleskurychle na ní co nejvíc vydělat.

Ponecháme-li stranou různé konspirační teorie, začínají být viníci současné pandemie prasečí chřipky H1N1 stále jasnější. „Jediný vepř každý den vyprodukuje skoro dvanáct litrů exkrementů. Vepřín se šesti tisíci vepři vyprodukuje denně skoro 50 tun nezpracovaného odpadu a vepřín velikosti toho na severu Missouri, který patří firmě Premium Standard Farms a v němž se malých klecích tísní dva miliony prasat, vygeneruje více odpadu, než celé město s milionem obyvatel," popisuje Jeffrey St. Clair moderní americké „zemědělské koncentrační tábory" ve své knize ekologických reportáží Born Under a Bad Sky.

Prasata v těchto továrnách na maso, pro něž je snad i „velkochov" skromným označením, jsou celý život krmena umělými směsmi a válí se ve svých vlastních hnijících výkalech. Čpavek, který z výkalů uniká, ničí prasatům dýchací cesty, takže jimi virus proniká snadněji, tím spíš, že zvířata už prakticky nemají žádný imunitní systém - živoří v nekonečné depresi a panice, a tak jsou infekcím náchylnější. „Dýchají vzduch plný virů, kterým jsou nakaženy tisíce zvířat, díky čemuž má virus možnost znovu a znovu mutovat," podotkl v britském deníku The Independent Johann Hari a citoval Dr. Michaela Gregera z Humánní asociace USA: „Máme tu dokonalé prostředí pro vznik supervirů. Kdybyste chtěli vytvářet globální pandemie, stačí vybudovat co nejvíc podobných továrních farem. Proto není vznik prasečí chřipky pro odborníky žádným překvapením. V roce 2003 jsme požadovali moratorium na tovární zemědělství, protože jsme předvídali, že se něco takového stane. Možná že potřebujeme něco tak vážného, jako je pandemie, abychom si uvědomili skutečnou cenu továrního zemědělství." Profesorka Ellen Silbergeldová z univerzity Johnse Hopkinse s odvoláním na četné studie podotýká, že existuje přímá vazba mezi továrními farmami a novými, agresivnějšími formami chřipky. „Na takových farmách má virus možnost mnohokrát posilovat a mutovat. Je to katalyzátorem vzniku nových nemocí."

S tímto názorem souhlasí i analýza respektovaného amerického střediska Stratfor, které s odvoláním na důvěryhodné zdroje uvádí jako prvotní zdroj výskytu viru H1N1 mamutí prasečí farmu v Severní Karolíně, kde se virus objevil v roce 1998. Jinými slovy, „stále větší počet vědců je přesvědčen, že k prasečí chřipce nedošlo náhodou. Tato globální pandemie - a všichni mrtví, jichž budeme svědky - je jen přímým důsledkem naší poptávky po levném mase," dodává Johann Hari.

 

Hrátky s pandemií

Továrny na vepřové, které minimálně v USA nemají povinnost tento potenciálně nakažený odpad zpracovávat, a tak ho volně vypouštějí do řek, postřikují s ním coby „hnojivem" pole, nebo jen dávají vznikat nedozírným jezerům prasečích výkalů, které pak zamořují mimo jiné i podzemní vodu a studny, jsou ale jen jednou stránkou současné pandemie. Nedělá sice Západu, který se tak rád oproti třetímu světu vymezuje svou civilizovaností, tu nejlepší vizitku, nicméně další stránky problému jsou možná ještě horší.

Nynější vlna mediálně podporované paniky kolem prasečí chřipky má podle Stratforu tři roviny. První se váže k faktu, že nemoc se velmi snadno a globálně šíří a nelze ji nijak omezit, za druhé je tu strach, že by tato chřipka mohla být vysoce smrtící, za třetí panika vyplývá už ze samotného faktu, že jde o chřipku, neboť tu lze snadno mediálně propojit například se skutečně katastrofickou chřipkou španělskou.

Oproti zprávám v médiích je tu ale několik „problémů". Omílaný termín „pandemie" například neznamená, že máme všichni během pár hodin zemřít v bolestných křečích. Podle definic Světové zdravotnické organizace (WHO) pandemie nastává při naplnění tří podmínek: když se objeví nová nákaza, která infikuje lidi a snadno se mezi nimi přenáší. Už počátkem května se přitom v Mexiku zjistilo, že z první stovky „obětí prasečí chřipky" jich ve skutečnosti bylo infikováno jen asi dvacet, což vyvolává otázky, na co že zemřelo oněch zbylých osmdesát lidí. Už v té době si podle Stratfor WHO uvědomila, že udělala chybu, neboť prasečí chřipka začala vykazovat symptomy obyčejné chřipky, kterou „chytí" každoročně snad každý z nás. Přestala proto už 16. července podávat pravidelné přehledy o počtu případů, údajně „vzhledem k rychlosti šíření nákazy". Příznaky, které se mají k prasečí chřipce vázat, totiž až podezřele připomínají jakoukoli jinou chřipku: teploty, zimnice, únava, nechutenství, kašel, rýma, škrábání v krku, průjem. Vzhledem k tomu, že třeba ve Velké Británii se s chřipkou ani nechodí k lékaři a lidé se nechávají „diagnostikovat" telefonicky, má WHO pravdu, že jakékoli statistiky v tomto směru nemají smysl. Mimochodem, do chvíle, kdy WHO ukončila zveřejňování statistik o počtu obětí H1N1 - bylo jich v daném okamžiku na celém světě asi 700 - zemřelo letos na planetě na přenosné choroby 7,7 milionu lidí, na AIDS/HIV 1,1 milionu, na rakovinu 4,3 milionu, na malárii půl milionu, na důsledky kouření skoro čtyři miliony a při dopravních nehodách něco přes 700 tisíc lidí.

 

Miliardy na obzoru

Navzdory všem těmto faktům ale žijeme dál v zajetí mohutné píárové kampaně, která nás straší prasečí chřipkou na každém kroku. (Není bez zajímavosti, že vynálezce termínu „PR" Edward Bernays kdysi vysvětloval: „Po druhé světové válce znělo slovo propaganda ošklivě kvůli tomu, že ji dělali Němci, a tak jsem se pokusil vymyslet nový název.") Když před časem propukla obdobná „pandemie" tzv. ptačí chřipky a i v České republice se začaly vybíjet chovy drůbeže a andulky z domácích klecí povinně procházely kontrolou, nabídl americký farmaceutický koncern Roche světu spásu v podobě léku Tamiflu. Navzdory občasným zprávám, že Tamiflu na ptačí chřipku nezabírá, byla PR kampaň úspěšná - Roche svým produktem „léčil" podle svých oficiálních údajů celkem 50 milionů lidí po celém světě, byť už nedodává, že drtivá většina z nich to vůbec nepotřebovala. Zisk byl enormní, vždyť jen George Bush v roce 2005 nařídil, aby vláda nakoupila Tamiflu za 1,2 miliardy dolarů, nejspíš jako přátelské gesto svému bývalému ministru obrany Donaldu Rumsfeldovi, který zasedá ve správní radě Roche. Pak ale například japonské ministerstvo zdravotnictví v roce 2007 zakázalo podávat Tamiflu lidem ve věku od deseti do 19 let, neboť jedna jeho účinná složka ovlivňuje psychiku natolik, že právě v této věkové kategorii citelně narostl počet sebevražd. A nedávná studie lékařského časopisu Eurosurveillance konstatovala, že polovina dětí, které ve Velké Británii Tamiflu užívají, trpí zvracením, nespavostí a když už usnou, mají noční můry.

Zkrátka, bylo potřeba vymyslet cosi jiného, a to se povedlo. Vakcínu proti „prasečí chřipce" současně vyvíjejí laboratoře pěti farmaceutických firem, nicméně jen americký Baxter už v roce 2008 podal žádost o patent na vakcínu proti kmenu chřipky A-H1N1, který se pak o půl roku později v Mexiku a v USA skutečně objevil. Jasnozřivost, či co? Mimochodem, Baxter vakcínu vyrábí i ve svém českém závodě v Bohumile na Kolínsku, nicméně český trh s ní zásobovat nebude, neb žádná dohoda uzavřena nebyla. Podle dostupných údajů ale bude mít Česká republika antivirotika k dispozici - od firmy Novartis AG, pro polovinu obyvatel a na přelomu listopadu a prosince, tedy nejspíš v době, kdy po ní už ani prase nezachrochtá.

Vše ale i tak běží jako po drátkách: koncern GlaxoSmithKline například oznámil, že testování vakcíny výrazně zkrátí ve snaze zrychlit dodávky vládám, které si ji objednaly, zatímco třeba Novartis AG už počítá s tím, že by na vakcíně mohl vydělat až půl druhé miliardy dolarů.

 

Opravdu hoří?

Je cosi velmi zkaženého ve světě velkých farmaceutických firem, jejichž trh podle americké vládní účetní agentury GAO „stagnuje": „Nevynakládají prakticky žádné prostředky na vývoj léků proti chorobám, které zabíjejí nejvíc lidí, jako je třeba malárie, protože oběti těchto chorob jsou chudé a nedá se z nich vytěžit žádný velký zisk," konstatuje zpráva GAO a eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová tvrdí, že Evropané platí za léky zhruba o 40 procent víc, než by museli, protože celý systém je „prohnilý".

Z miliardových zisků, které farmaceutické firmy mají, přitom jen 14 procent putuje na vývoj nových léků, konstatuje odborný časopis New England Journal of Medicine. Zbytek připadá na zisky a hlavně marketing. Jen v USA za poslední dekádu utratily farmaceutické firmy na lobbing a politické „příspěvky" přes tři miliardy dolarů, připomíná Johann Hari. A pokud někdo nemá představu o tom, kam až jejich vliv sahá, stačí vzpomenout na slova republikánského kongresmana Waltera Burtona, podle něhož americkou zdravotní reformu v roce 2003 „sepsali farmaceutičtí lobbisté". Tomáš Julínek by o tom také jisté mohl vyprávět své, tedy pokud by chtěl, samozřejmě.

P.S.: Tento text nechce nijak zpochybňovat možnost výskytu skutečně nebezpečné pandemie jakékoli choroby. Chce jen poukázat na to, že pokud by se objevila, svět už prokázal, že na ni rychle reagovat neumí. A co víc, lidé už nemusejí uvěřit těm, kdo začnou volat „Hoří!"

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz