Motto: I když připouštíme, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, neznamená to, že stokrát opakovaná pravda se stane lží.
Vatikánský městský stát se nachází v centrální enklávě Říma na pozemku původně nazvaném Pahorek věštců. Má rozlohu 0,44 km čtverečních, jde tedy o území menší než malé. Přesto je Vatikán vnímán jako světová mocnost. Důvod je prostý. V tomto státě sídlí úřad, který pro více než miliardu katolíků celého světa zastupuje Boha, jehož mluvčím je papež. Ten dle kanonického práva stojí v čele absolutistické teokracie a jeho rozhodnutí nepotřebují žádné potvrzení a není proti nim odvolání.
Papež má postavení nejvyššího zákonodárce, je nositelem nejvyšší výkonné moci a současně i moci soudní. Pod názvem Apoštolský stolec, případně Svatý stolec, je papežský stát subjektem mezinárodního práva a tedy může uzavírat mezinárodní smlouvy (zastarale konkordáty) se státy, v nichž se alespoň menšina obyvatel hlásí ke katolickému vyznání.
Obsahem dvoustranných čili bilaterálních smluv je především záruka svobodného šíření katolické víry v signatářských zemích, umožnění katolické výuky ve školách státních i privátních, přítomnost katolických kněží v ozbrojených i policejních složkách státu a ve věznicích. Tyto smluvní povinnosti signatářských států vyvažuje Svatý stolec garancí, že katolická církev využije všechny vhodné prostředky pro mravní formování obyvatel ve prospěch obecného dobra podle principů katolické nauky. Některé smlouvy vymezují vztah civilního práva státu vůči právu kanonickému. Většinou tak, aby v případě kolize převážilo civilní právo. Někdy je toto opomenuto.
Česká republika doposud s Apoštolským stolcem konkordát neuzavřela (na rozdíl od Slovenska), ačkoliv už se k tomu schylovalo v roce 2002, kdy narychlo zpracovaný a právně napadnutelný text kolidující s ústavou tehdejší ministr zahraničí lidovec Cyril Svoboda ve sněmovně neprosadil. Černých čárek však máme u Svatého stolce víc. Ta nejčernější se týká nevyřešených církevních požadavků na restituce.
Osvícený panovník versus Svatý stolec
Dle kanonického práva má římskokatolická církev vrozené právo nezávisle na civilní moci nabývat, držet, spravovat a převádět majetek. Nejvyšší dohled nad veškerým majetkem římskokatolické církve má papež. Nezrušitelný předpis zvnějšku narušil už rakouský císař Josef II. Tento suverén, ovlivněný četbou soudobých francouzských filozofů, si jejich kritické výhrady vůči církvi a absolutistickým režimům ověřil v praxi, když během čekání na samostatné vládnutí procestoval dědičné země a na vlastní oči viděl, že podráždění encyklopedisté nepřehánějí. Po návratu do Vídně pohrdl matčinými výhradami a v rychlé sérii reforem zrušil nevolnictví, čímž přispěl k vytváření občanské třídy.
Dále zákonem zaručil pro všechny obyvatele mocnářství svobodu vyznání, zrušil cenzuru tisku i její provozovatele (náboženské komise pátrající po tzv. závadných knihách). Zhrozené duchovenstvo podalo stížnost k papeži, ale Josef II. se nevyděsil a pokračoval. Zrušil i některé řeholní řády, které, protože se nevěnovaly charitě ani vzdělávání, pokládal za neužitečné. V té souvislosti přebudoval vysídlené kláštery pro státní účely (kasárna, nemocnice a úřady). Než dotčení biskupové stihli vybrat nejvhodnějšího delegáta, aby pohromu sdělil v Římě osobně, předvídavý panovník jim zakázal přímý styk s papežskou kurií. Zda to vše bylo dobře nebo špatně lze posuzovat ze dvou hledisek. Z hlediska Svatého stolce to bylo nehorázné. Papež Pius IV. dokonce za nehodným Josefem II. v březnu 1782 přijel do Vídně, aby mu domluvil. Císař jej měsíc hostil, neboť host do domu, Bůh do domu, ale od „bezbožných“ reforem neustoupil. Nelze zamlčet, že při vystěhovávání klášterů docházelo i k nepravostem a že mnohé cenné knihy se během rekvírky ztratily nebo zničily. Nicméně na „prosté“ věřící zrušení klášterů nijak diskriminačně nedolehlo, lidé naopak měli ke slovu Božímu blíž, protože panovník dal postavit stovky nových far a kostelíků v místech, která pro církev nebyla atraktivní. Josef II. tedy nebyl jen bořitel, ale i stavitel a razil heslo, že nikdo nesmí mít do kostela dál než hodinu chůze. Majetek, který církvi zůstal dál k užívání (nemovitosti a půda), už jí však nepatřil, měla ho pouze ve správě. Platy duchovních byly hrazeny státem z fondu, který vznikl po rozprodeji některých zrušených klášterů a dalších nemovitostí. Tak to fungovalo až do vzniku Československé republiky.
Restituce nebo dary?
V roce 1919 se v rámci pozemkové reformy Parlament ČSR rozhodl rozdělit i půdu, kterou dosud spravovala církev, mezi drobné rolníky a bezzemky, kteří na ní pracovali. Část majetků, hlavně stavby, církev spravovala dál, ale nenabyla vlastnické právo. Cokoliv chtěla prodat, musel stát odsouhlasit (od hodnoty nad 200 korun). Platy duchovních a charitativní a vzdělávací činnost církve hradil stát. Smlouvu s Apoštolským stolcem prezident T. G. Masaryk odmítl uzavřít. Jako hluboce věřící muž přesně rozlišoval mezi vírou a církví. Jeho velkým snem byla odluka církve od demokratického státu. Což, bohužel, nestihl.
Po válce roku 1945 při sčítání majetku se katolická církev pokusila využít zmatků v archívech tím, že bryskně vykázala také pozemky, které přestala spravovat už v roce 1919. Politické přesměrování republiky však šlo příliš rychle, takže tím ničeho nedosáhla. V období, které začínalo únorovým převratem, nepřišla církev o majetky, ale o svobodu slova, o postavení ve společnosti a její působení bylo omezeno na pastorační činnost.
Komunistický režim se ke všem církvím, ale především ke katolické, choval jako k nutnému zlu. Náboženství pokládal za přežitek, což mu však nebránilo v tom, aby při zvolení Gottwalda za prezidenta nepřinutil arcibiskupa Berana sloužit ve Svatovítské katedrále slavnostní Te Deum. Náboženství ve školách bylo omezováno, katolické školství zrušeno, Junák přivtělen do ČSM a katolický tisk postupně likvidován. Kláštery byly zavírány, kněží internováni, mnozí vězněni. Ti přizpůsobivější časem vstoupili do kolaborantské Pacem in terris, někteří další prokazatelně podepsali spolupráci s StB. Naopak nejstatečnější se sešli v podzemní církvi, aby slovo Boží šířili nelegálně v malých společenstvích. Režim křesťanské aktivisty odhaloval a stíhal, kolaboranty využíval a doufal, že tyto vytrvalé praktiky povedou i k rezignaci věřících. Obrovský zájem o svatořečení Anežky České v listopadu 1989 však ukázal, že to byl chybný kalkul. O pět dní později pak přišel 17. listopad.
Celý následující rok byl pro katolickou církev nepřetržitou příležitostí vybudovat si u starých nově povzbuzených přívrženců i mladých rozjásaných sympatizantů kredit, jaký dosud (konkrétně v Čechách) nikdy neměla. Desítky duchovních, především ti tajně vysvěcení, skutečně získali mravní autoritu a udrželi si ji u věřících i později, navzdory svým neshodám s oficiální „linií“ katolických hodnostářů. Obecně však katolická církev milostivý rok promarnila ekonomickými požadavky. V době kratší než krátké začala uplatňovat vlastnické právo na tytéž položky jako po válce a sloganem Co nám komunisté ukradli, musí být vráceno! se pokusila zatemnit skutečnou právní situaci. Komunistický režim, jak už bylo řečeno, zavíral kláštery, ale vyvlastnit je nemohl, protože už byly zestátněny Josefovou reformou. Polnosti a další pozemky též, takže požadovat zpět majetek podléhající reformám z 18. století a reformě z roku 1919 a tvrdit, že tyto požadavky neprolomí únor 1948, je podvod. I expertíza Právnické fakulty UK vypracovaná docenty V. Kindlem a V. Mikulem potvrzuje, že katolické církvi majetek nepatřil od dob josefínských a že jej měla pouze v pronájmu, správě. Také někdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský v roce 1999 vydal stanovisko, že církev nemá na restituce právní nárok a že záleží pouze na vládě, zda jí dá majetek do užívání.
Výčtové zákony nebyly restituce, ale první pomoc
Začátkem 90. let tehdejší Federální shromáždění odhlasovalo převod některých nemovitostí (dle tzv. výčtového zákona) na církevní řády. Účelem bylo umožnit řeholím a řádům obnovení činnosti. A jelikož tyto majetky byly zákonem prohlášeny za majetek nabyvatelů, skutečně tím vznikly majetky privátní. Z hlediska kanonického práva ovšem spadající pod dohled Svatého stolce. Omyly federálních legislativců, kteří přiklepli například voršilkám či premonstrátům víc, než měli, nebyly později napraveny, neboť i špatný zákon je zákon a zákonodárci za něj nenesou právní odpovědnost.
Jedním z nejdůležitějších polistopadových cílů katolické církve měl být převod katedrály sv. Víta do jejího vlastnictví. Parlamentní cesta se nejevila jako schůdná, a tak následoval řetěz soudních jednání o určení vlastníka. Stranu žalovanou – český stát zastupovala Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu. Spor, v němž žalovaná strana několikrát jednala tak, aby vyhrála strana žalující a pouze apel občanských aktivistů ji přiměl chovat se jako řádný hospodář svěřeného majetku, trval dlouhých osmnáct let. Během nich soudy různých stupňů přesouvaly vlastnictví chrámu na tu či onu stranu, prezident Havel jezdil konejšit netrpělivého papeže do Říma a kardinál Vlk přidával k názvu katedrály jména dalších světců, Václava a Vojtěcha. To ale neovlivnilo konečný verdikt Nejvyššího soudu v roce 2009, že katedrála byla, je a zůstane majetkem státu.
Kardinál Vlk sice podal proti rozsudku stížnost k Ústavnímu soudu a vyhrožoval i Štrasburkem, ale jeho nástupce pražský arcibiskup Duka prohraný spor blahosklonně uznal za skončený a písemně stvrdil spolu s prezidentem Klausem dohodu o společné správě chrámu. Otázkou je, zda za pár nebo více let nebude dohoda vykládána jinak a slovo správa nebude vnímáno jako vlastnictví…
Zbožný odkaz
Převaha vládních poslanců v dnešní sněmovně dává tušit, že chystaný další bezúplatný převod státního majetku na církve nazývaný restitucemi bude schválen a že lesy, polnosti a rybníky (celkem víc než 250 tisíc hektarů) dostanou nového vlastníka. Církev se dušuje, že bude dobrým hospodářem, zřejmě už zakládá lesnická a rybníkářská učiliště a možná i kurzy pro budoucí poustevníky, kteří ve skalnatých oblastech najdou meditativní útočiště. Pokud používám humornou nadsázku, pak je to výraz bezmoci. Situace vůbec není komická, ale tristní. Římskokatolická církev (a té se chystané darování týká především, ostatní subjekty jsou ve vládním návrhu jen kvůli alibi) bude s pozemky spíš obchodovat, než je kultivovat. S tím vláda počítá a už slíbila, že daň z prodeje církvi odpustí. Šrafování budoucích držav může těšit i vatikánské úředníky. To oni budou z Pahorku věštců doporučovat a schvalovat příští kupce. Je možné, že české a moravské obce, které si stěžují na blokaci pozemků vyhlédnutých od roku 1991 k církevní restituci, těmito kupci nakonec nebudou.
Jaký motiv může mít vláda, když v době úsporných škrtů (nazývaných reformami), které zredukují sociální stát na minimum, hodlá část státního majetku věnovat církvím? A proč o tak zásadním převodu a souběžném finančním odškodnění (59 miliard korun plus inflační navýšení, ke kterému během třicetiletého splácení dojde) nenechá občany rozhodnout plebiscitem?
Zdůvodnění, že chystá odluku církve od státu, a tedy musí zajistit příjmy pro duchovní, je trochu vachrlaté, když současně plánuje, že ještě pět let bude jejich platy (1,5 miliardy ročně) plně hradit a poté v dalších třinácti letech se postupně sníží až k nule. Opravy církevních staveb bude i pak sponzorovat grantovým systémem, stejně tak bude finančně podporovat církevní školství a charitativní instituce. Čím budou takové podmínky odluky užitečné českému státu, který se zněním Listiny (základních práv a svobod) vymezuje jako ideologicky a nábožensky neutrální? A jehož asi 60 procent občanů jsou dnes ateisté respektive lidé bezkonfesní?
Co se vleče, neuteče
Když v roce 1993 arcibiskup Vlk troufale zasvětil Českou republiku Panně Marii, vzbudilo to u mnohých občanů rozpaky, jiní to pojímali jako neškodný folklór. Pouze husita Václav Klaus zasvěcení veřejně zkritizoval, neboť v něm viděl předzvěst. Dnes spolu s arcibiskupem Dukou pořádá Svatováclavské poutě a na přespříští rok znovu zve papeže, tentokrát oficiálně, na rozdíl od polosoukromé návštěvy předchozí. Tento zvrat svědčí o poučení prezidenta z dějů minulých. V roce 1997, když Klausova vláda padla, byla neveřejným, ale zřejmě hlavním motivem i jeho odmítavost k církevním restitucím. Dočasným premiérem se pak stal bankéř Tošovský, který obešel (ve smyslu ignoroval) parlament a pokusil se vydávat církvi majetky exekutivně jako darování či prodej za korunu. Ve štědrosti jej poněkud zbrzdilo trestní oznámení, které jsem jménem Spolku Šalamoun (společně s advokátem Alešem Pejchalem) na premiéra podala u Nejvyššího státního zastupitelství. Definitivně blahovolné rozdávání však zastavila až vláda Miloše Zemana. Její ministr kultury Pavel Dostál, který měl na starosti i církve, prožil martýrium při sestavování komisí, které měly restituční nároky prozkoumat a připravit podklady k řešení. Pahorek věštců zamítal navrhované odborníky, jednu dobu byly komise dokonce dvě, církevní a vládní… K výsledku nicméně nedošlo, ani Dostálova návštěva Říma (na kobereček) to neposunula. Následná (první) krátká vláda Mirka Topolánka se problematice nestihla věnovat. Druhá vláda téhož premiéra, v níž se ministrem zahraničí stal Karel Schwarzenberg, církevní restituce připravila a vyčíslila za pouhého dva a půl roku, než jí sněmovna přestala důvěřovat. Předseda překlenovací úřednické vlády Jan Fischer nechal téma, horké dvacet let, na chvíli vychladnout. Než došlo k oddalovaným volbám do sněmovny, založil bývalý lidovec Miroslav Kalousek spolu s bývalým ministrem zahraničí Schwarzenbergem, kdysi též lidovcem, politickou stranu TOP 09. Ta ve volebním programu slibovala nastolení bezpodmínečné vlády práva. Občané, znechucení nevyřešenými korupčními skandály a uhranutí lidovým šarmem knížete, pomohli „topce“ k vládnutí v dnešní trojkoalici. Představy voličů o bezpodmínečné vládě práva se už po prvním roce zhmotnily z mlhoviny kandidátských slibů do tvrdých ministerských požadavků na církevní restituce. Chabý řečnický pokus firmy VV snížit aspoň finanční odškodnění jen mírně zčeřil hladinu vládního rybníka. O skutečné rybníky, lesy a polnosti se hádka nevedla a ani čtenáře (konzumenty provládních deníků) tato stránka restitucí moc nezajímá. Přestože je jejich nejdůležitější a nevratnou součástí, zatímco peníze jsou jen oběživo.
Odluka církve od Boha?
Po dvaceti letech, ve kterých se církev konečně mohla projevovat svobodně, a také to dělala, takže dokonce i v kostelích kázala o nutnosti restitucí, už je to téma protivně úmorné, jako bzučení mouchy masařky. Když Josef II. cestoval po „svých“ českých zemích, psal matce postřehy, ve kterých podrážděně konstatoval: …sedmina veškeré země patří církvi a na Moravě ještě víc. Přes 8 miliónů dělají nadace… Arcibiskup pražský hrabě Ant. Petr Příchovský je bezuzdný hrabivec peněz… Děkan na Vyšehradě má erb, na kterém sv. Petr bičuje českého vévodu. Tento vévoda ublížil prý vyšehradským kanovníkům, tu se zjevil sv. Petr a tak dlouho vévodu mrskal, až jmění vydal…
Jakým bičem je poháněna vláda k převodu státních majetků na církev? Opravdu ji trápí jen starost o platy duchovních, když je lze řešit průběžně církevní daní jako v Německu, nebo církevními poplatky po vzoru Rakušanů?
Soupis vypracovaných církevních „restitucí“ sice ještě musí projít hlasováním parlamentu, ale výsledek je předem daný. Horní komora schvalování jen protáhne o další kolo, víc nedokáže. Určitou naději snad představuje jen Ústavní soud. Sami občané, od nichž v demokracii vychází veškerá moc, jsou ale dvacet let zavalováni propagandou, že církev vyvlastnili komunisté, a nejspíš nebudou pravdu ani hledat, natož ji odhodlaně hájit. Husita Klaus, který už bič okusil, takže je napravený a s církevními restitucemi naprosto souhlasí, si může začít chystat další projev o nutném návratu k tradicím (před josefinské reformy), který pronese při slavné návštěvě papeže v červenci 2013 na Velehradě. A pak mu složí k nohám dar v hodnotě větší
než velké.
-
|2011-11-11 20:03:08 Eva - Podivení se...V tyto dny si připomeneme, co bylo před 20ti lety, že.To, co zde uveřejňujete, asi nesmí žádné jiné médium uveřejnit, jinak by toto ,asi mohlo 17.11. někoho inspirovat k protestům.Literérky se dostanou do rukou jen pár kverulantům a to je jistě v pohodě.
Eva
-
|2011-11-14 15:04:58 Moravan - Když i k tomuto je obyvatelstvo lhostejnéTak to je asi konec s týmto státem i národem. Odporná politická reprezentace,nebývalá míra korupce, povýšování se nad národy východní Evropy, adorace a propagace násilí Velkého bratra, lhostejnost k rozkrádání majetku státu, pohrdání bídnými.
A národ je klidný, ona pravidelná denní dávka somy namixovaná vyváženě z bulváru, kýče a piva přínáší, jak je vidět, plody. To jsou výsledky po dvaceti dvou letech od vítězství pravdy a lásky u obyvatelstva, ktoré se podle dobové normalizační legendy zařazovalo mezi nejvyspělejší národy Evropy. A jen nešťastnou náhodou bylo sovětském bloku. Čas ukázal.
Upřímně řečeno, jsem docela rád, že v tom chlívku nemusím žít.
-
|2011-11-14 16:27:51 Jitka BartošováSledujíc v sobotu slavnostní mši k výročí sv. Anežky České z chrámu sv. Víta v Praze, byla jsem poučena. Za církevní restituce uzavřela česká katolická církev politický pakt o vstřícnosti s českou vládní extrémní pravicí, odhodlána vést svoje svěřené ovečky správným ideologickým směrem. A tak byl vřele přivítán celebrujícím knězem přítomný ministr Drábek, jakožto "výjimečný" účastník mše, na začátku mše...a na konci cosi protekčně odrecitoval vedoucí prezidentské kanceláře....no úředničina.... Uprostřed se nesměle krčila Mše Svatá....A tak se až zoufale ptám. Když už čeští postpolitici rozkradli státní český občanský majetek...mají snad nakročeno i k rozkradení duchovních statků? A pokud církev dovoluje rozkrást svoje jediné nezpochybnitelné nejvroucnější dědictví, Mši Svatou, zaslouží si vůbec být správcem křesťanských duchovních statků? Uvědomuje si někdo z náhle ještě více zbohatlých církevních hodnostářů, že riskuje svoje právo nakládat s tím nejcennějším, co jí bylo před dvěma tisíci lety svěřeno? A, Bože, jsou tedy vůbec kněží, v křesťanském smyslu Slova, věřící? Pokud kněží riskují duchovní smysl svojí existence, za materiální výhody, provázáno ochotou politizovat svá kázání výchovou k totalitě.....pokud takto riskuje církev svoji pověst a důvěryhodnost, potom nemá právo být vpravdě křesťanská, nemá právo existovat. A nyní ať každý křesťan zváží, jak mizerné a trapné obchody uzavírají jejich církve s mizernými a trapnými politiky.
-
|2011-11-14 23:12:10 Martin - Prosba o vysvětleníVážená paní Bartošová,
mohl bych Vás požádat o vysvětlení vašeho komentáře? Nerozumím v něm několika věcem. Jakým způsobem si katolická církev nechá ukradnout mši svatou? Tím, že na ní promluví nějaký představitel státu? Dále co myslíte "z náhle ještě více zbohatlých církevních hodnostářů", prosím uveďte mi konkrétní příklad. Následně jaký katolický kněz politizuje svá kázání výchovou k totalitě. Tady upřímně nevím na co narážíte. A nakonec jaký trapný obchod (předpokládám, že obchod je něco za něco) uzavírají politici s církví?
Předem Vám děkuji za odpověď.
-
|2012-03-27 18:03:30 Jiří Mrenka - OdpověďNeptejte se pana Graubnera, kterak k vinným sklepům kroměřížským přišel.
-
|2011-11-19 22:20:32 Alan - Reakce kardinála VlkaZde je reakce kardinála Vlka na tento článek: http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=579
Možná by stálo za to reagovat na následující informace:
...velkým „přemetem“ se přenesla přes druhou polovinu 19. století a cudně pomlčela o závažných historických faktech, které se jí nehodily, že se totiž v té době v Rakousko – Uhersku formovaly Ústavy (zvláště ta z r. 1873) a že byl v r. 1874 vydán zákon o pozemkových knihách. Podle toho zákona byla pořízena evidence majetku a jeho majitelů. Vedle starých Zemských desek pozemkové knihy evidovaly podle katastrů všechen majetek, i církevní. Stojí za to se informovat o přísném procesu zapisování majetku do těchto knih, protože měly konstitutivní charakter, to znamená, že zápis v nich měl charakter zákona, a když tam byl nějaký majetek zapsán, tak plným právem patří uvedenému majiteli. Seznamy majetku byly nejprve dlouhou dobu vyvěšeny na veřejných místech, aby všichni mohli posoudit, jestli zapsání do pozemkových knih je oprávněné a aby se případně jiní vlastníci mohli přihlásit a uplatnit svůj nárok. Pokud by si paní “autorka“ nechtěla dávat práci a jít se podívat na pozemkové knihy do Státního archívu, pozval bych ji na Pražské arcibiskupství, kde ji pan ing. Štícha rád dá nahlédnout do všech kopií těchto pozemkových knih (případně i Zemských desek), které arcibiskupství v kopiích vlastní, a přečíst si, že je v nich církevní majetek podle zákona zapsán a že tedy církev je jeho vlastníkem. Z toho zjištění je možné poznat, jaké „pohádky“ se lidé někdy odvažují bezostyšně vyprávět.
-
|2011-12-15 14:09:06 J. Dosek - Katolicke pocty...A kolik vas vlastne je pane kardinale? Vatikan uvedl, ze k pocatku roku 2009 zilo v CR 3,3 milionu (!!) katoliku. Podle scitani lidu, ktere probehlo 2 roky pote, je to 1 milion...
-
|2012-01-19 23:22:05 Pepík - LogikaTo, že nějaký 1 milion z katolíků měl potřebu se svěřovat státu se svou církevní příslušností, přece není v sebemenším rozporu s tím, že v ČR je 3,3 milionu katolíků. Vypovídá to nanejvýš o tom, že zhruba třetina katolíků má exhibicionistické sklony.
-
|2012-01-12 01:59:30 Otto Chaloupka - Prosim o kontakt.Vazena pani Prochazkova, problematika vraceni majetku cirkvim mne velmi zajima. Pozorne jsem si precetl vas prispevek, stejne jako reakci kardinala Vlka. Jsem poslancem PCR a rad bych do tohoto problemu vnesl jasno. Jak jsem v uplynulych dnech rekl mediim - nejsem proti vraceni majetku cirkvim, ale jedine za podminky, ze bude vraceno jen to, co jim opravdu nalezi. Bohuzel nejsem presvedcen, ze soucasne reseni je spravne. Dnes vlada nestastne odsouhlasila navrh pana Kalouska, to ale neznamena, ze navrh projde Snemovnou. Pred projednavanim teto problematiky ve Snemovne bych rad ziskal pevna fakta a informoval o nich kolegy v klubu VV, abychom neodhlasovali neco, za co bych se po zbytek sveho zivota musel stydet. Budu rad, kdyz budete ochotna se mnou tyto veci probrat. Dekuji, Otto Chaloupka.
-
|2012-01-12 15:19:10 Alan - Vážený pane poslančeDobrý den, pane poslanče,
ačkoliv se neptáte mne, dovolím si odpovědět za sebe, s čím mám problém:
1. Zatímco ostatním restituentům se nedostane náhrady v plné míře, církvím má být navráceno vše a ještě k tomu v tržní hodnotě. Tak vzniká nerovnost před tákonem.
2. Pokud je restituce uvedením do původního stavu, pak před rokem 1992 církev nemohla svým majetkem volně disponovat. Co je tedy míní tímto uvedením do původního stavu?
3. Zatímco pro všechny restituenty platí nepropojitelnost roku 1948, podle náznaků ministra kultury se zde tento rok zřejmě částečně prolomí.
4. Další námitka je etická? Má-li se striktně uplatnit „navrácení ukradeného“ a platí-li bod 3, pak majetek řkc nebyl vždy poctivě získán (viz konfiskace majetku české šlechty po roce 1620)
Protože jsem křesťan, pak jsou pro mne důležitá i slova Písma svatého:
Lukáš 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.
Matouš 5:40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
Židům 10:34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
Všechny argumenty najdete zdokumentovány zde:
http://www.apologet.cz/?q=articles/category/20-cirkev-a-politika/id/419-ma-cirkev-na-restituce-pravni-narok
-
|2012-01-12 15:24:38 AlanDobrý den, pane poslanče,
ačkoliv se neptáte mne, dovolím si odpovědět za sebe, s čím mám problém:
1. Zatímco ostatním restituentům se nedostane náhrady v plné míře, církvím má být navráceno vše a ještě k tomu v tržní hodnotě. Tak vzniká nerovnost před zákonem.
2. Pokud je restituce uvedením do původního stavu, pak před rokem 1992 církev nemohla svým majetkem volně disponovat. Co je tedy míní tímto uvedením do původního stavu?
3. Zatímco pro všechny restituenty platí neprolomitelnost roku 1948, podle jistých náznaků ministra kultury se zde tento rok zřejmě částečně prolomí.
4. Další námitka je etická? Má-li se striktně uplatnit „navrácení ukradeného“ a platí-li bod 3, pak majetek řkc nebyl vždy poctivě získán (viz konfiskace majetku české šlechty po roce 1620)
Protože jsem křesťan, pak jsou pro mne důležitá i slova Písma svatého:
Lukáš 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.
Matouš 5:40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
Židům 10:34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
Všechny argumenty najdete zdokumentovány zde: http://www.apologet.cz/?q=articles/category/20-cirkev-a-politika/id/419-ma-cirkev-na-restituce-pravni-narok
-
|2012-01-15 08:42:34 Jana - FlanďáciNebývám vulgární, ale v tomto případě udělám výjimku. Za Vaše chrapounství a nenažranost...Flanďáci, nasrat!!!
-
|2012-01-20 09:48:32 Benjamin - Poslední odstavec je tak trochu ležKaždou neděli chodím do kostela a o restitucích tam nikdo nekáže. Je to dehonestující a sporstý výmysl a za takovou manipulaci by se měl autor stydět.
-
|2012-01-21 14:20:53 Charles Wiener - vytvorit podminky pro skutecnou odluku statu od ciSouhlasim s nazorem, ze Cirkev Svata (rimsko-katolicka cirkev) nakradla behem staleti majetek jinych. Predesly prispevek se zminil o majetku nekatoliku, zabavenem po Bile Hore.
Chtit resit historickou nespravedlnost nabyti majetku je problem, ktery bude tezko resit. A hlavne neni zakladni problematikou problemu, ktery by mela restituce vyresit.
A tou je dler mne efektivni odluka statu od cirkve. Po celou dobu komunismu a od jeho "padu" stale trva ekonomicka zavislost cirkvi na statu. Zamestnanci cirkvi jsou placeni ze statnich zdroju a kdyby to bylo jedine spojeni mezi cirkvemi a statem, byla by to negace odluky statu od cirkve.
Aby tedy k teto odluce mohlo dojit, musi mit cirkve financni zdroje, aby mohly plnit svou funkci bez napojeni na stat a hlavne napojeni financniho. A k tomu by mela vest restituce cirkevniho majetku.
Otazka dle mne tedy neni jestli, ale kolik.
Jestlize cirkve maji potrebu platit sve zamestnance, a jejich pocet zavisi hlavne na poctu jejich ovecek, maji potrebu take se starat o svuj nemovity majetek.
Pricemz beru v uvahu, ze existuje obecny zajem spolecnosti o udrzbu nekterych z nich. Udrzba Chramu Sv.Vita ci Staronove synagogy by nemely byt zalezitosti exkluzivne katolicke ci zidovske komunity, nebot tyto stavby predstavuji historicke dedictvi celeho naroda. I jejich ateistu.
Vzajemne se obvinovat ci dokonce spilat nepovede k nalezeni optimalniho reseni. A pokud to reseni ma uspokojit vetsinu naroda, kazdy bude muset nalit trosku vody do sveho vina.
Charles N.Wiener, Zeneva
-
|2012-02-01 21:55:55 Ing. Jiří Zavadil - Slovo podpořené činem - výzva ke sbírceNaprosto souhlasím s tím, aby se církvi nevydával majetek, na který nemá nárok. Vztah k církvi je citlivý a jsem hrdý na to, že žiji v zemi, kde naši dědové měli odvahu vytvořit v naší zemí svobodný prostor k vyznání i víře.
Nepřeji si aby naše slušnost byla považována za slabost a vyzívám k veřejné sbírce na podporu paní Procházkové, aby mohla vést konkrétní spor dle naší legislativy a nenechali jsme se připravit o majetek, který namá nárok na restituci a nedovolili zneužití současné situace v naší zemi k jejímu kolosálnímu poškození. Tak jako se již církev pokusila naší zemi poškodit v případě chrámu sv. Víta. Z de pomohla odborná erudice a osobní statečnost konkrétních lidí.
Nejsem v situaci, kdy mohu konkrétně pomoci s organizací a potřebnou aktivitou, ale věřím, že pokud opradu svěřím své prostředky na podporu paní Procházkové tak je schopna mě jako konkrétního občana zastupovat a vést v duchu našeho práva s využitím všech jeho legálních možností k zabránění vydávání majetku církvi, který jí nepatří. Jsem ochoten okamžitě do takové sbírky přispět. Podobně jako moji předkové přispěli ze svého přesvědčení na stavbu národního divadla.
Navíc jsem ochotem přispívat měsíčně, protože očekávám letitý a tuhý boj.
Moje představa není ve velkých častkách, protože jsem převědčen, že o ně nejde, ale o mnoho dorbných částek řádu 100 - 500 Kč pravidelně. Pokud se dostatek lidí najde konkrétně se vyjádřit a i konkrétně přispět a následně se konkrétně i podepsat, či bude-li třeba i připojit k efektivnímímu, protestu v souladu s ústavou pak naše proklamace nebudou jen prázným slovem, ale slovem podpořeným konkrétním činem.
-
|2012-02-02 11:36:37 Jaroslav Petrovický - osobní názorJsem zásadně proti restitucím tak, jak je připravuje současná politická reprezentace spolu s církevními hodnostáři. Při hlubším zamyšlení a pohledu do krátké historie docházím k závěru, že bychom jako český stát, naopak měli požadovat odškodnění od církve. Důvodů je více, ale o jeden hmatetelný se s vámi podělím. Při studiu životopisů ( můj koníček) lidí kteří vystupovali v politickém životě od vzniku České republiky nejen na vrcholové úrovni ale i v komunální politice v různých částech našeho státu, jsem narazil na údaje, které mnou otřásla. Mnoho těchto lidí z různých politických stran, včetně komunistické, mají ve svých životopisech uvedeno "... vyrůstal sám s matkou. Matka pracovala na faře. " Docházím tak k závěru, že totalitní uspořádání a řízení církví ve své vnitřní struktůře, výchově lidí ve lži a tak dále, vedlo k tomu, že se politický vývoj a řízení státu a vztah státu k církvím přiblížil jejich vnímaní pojmu demokracie a demokratickému uspořádání vedení státu. Lidé kteří se narodili matce, která žila sama a pracovala na faře, měli silně vyvinuté sociální cítětí, smysl pro spravedlnost a vyhraněné názory na působení církví. V těchto dobách
se děti narozené mimo manželství nazývali "parchanti", "panchardi" atd.. Zejména na vesnicích se tyto děti ,pokud byli podobné panu faráři, museli rychle stěhovat a často končili zavřené v církevních řádech. Dostal jsem se až ke lži o celibátu.
Ve světle tohoto nesou církve a zejména katolická, velkou vinu na tom, kam směřovala politicky Česká republika a to že je některé politické špičky svým vlivem uzurpovaly se nemůžeme divit. Pouze jí vracely (mstily se) za to co musely vytrpět oni.
Přeji všem hezký den a věřím že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí k penězům.
Váš Jaroslav Petrovický
-
|2012-02-03 08:45:43 jaroslav petrovický - doplněníomlouvám se, pod emočním přetlakem jsem psal o České republice, ale samozřejmě se jedná o Československou republiku.
Váš Jaroslav Petrovický
-
|2012-02-02 18:13:10 Alena Šmídová - nechci žádné církevní restituceChce se mi řvát: Jestli je Bůh, jak se na restituce po česku může dívat?
Katolíci by opět odpověděli ve smyslu, že Bůh nás zkouší.....atd., stejně jako v dobách válečných. Jestli věřím, že existuje něco mezi nebem a zemí - pak k tomu ale nepotřebuji řemeslníka (faráře), oděného do zlatem krumlovaných ornátů, aby připíjel ze zlatých kalichů atd., atd. A kdo toto "předvádění" potřebuje, ať si to taky platí!! Já na to v žádném případě přispívat nechci a nebudu - udělám pro to vše. Církve a kláštery zakládal panovník a dostaly k tomu nevolníky, kteří na ni dřeli. Jak se dnes opovažují křičet - co bylo ukradeno? Komu to bylo ukradeno?
Komu ukradli zlato španělští misionáři? Kdo upaloval lidi na hranicích?
Kdo mučil lidi? A nedávná historie - kdo przní a znásilňuje děti? Je toho málo? Můj děda byl ruský legionář. Poznal, co dělali feldkuráti. A když se vrátil do vlasti, tak vyobcoval celou rodinu z církve, tak se mu zajídala!
Velmi si vážím paní Procházkové, že dokázala takto veřejně vystoupit.A chci jí vyslovit podporu moji a celé svojí rodiny. Jenom si mohu přát, aby bylo více takových lidí, kteří chtějí přispět k osvětlení historie. Děkuji.
-
|2012-03-18 17:57:29 Martin P. - PoznámkaZdravím, dovolím si jen jednu poznámku. Tento text by měl být dán jako cvičení do učebnice filosofie. Zadání by bylo: Najděte všechny falešné argumenty. (Rozhodně je z čeho vybírat).
Hezký den
-
|2012-02-20 20:42:32 Martin Kubeš - Je zajímavé, že názor má rozhodnou pro nebo proti?Už se těším, že se vrátí to, co lidé dali církvi a ne těmhle mluvkům,kteří jsou proti. Závist je hrozná vlastnost. A závidět to, co nám lidé v 19. století odkázali a na co jsou archiválie - notářsky z té doby ověřené. To už autorka nezmiňuje. Aneb štvěte dál, není za tím nic než závist, řekl bych s nádechem komunistickým.
-
|2012-03-21 23:35:37 AnonymníJiž před r. 1989 se opravoval církevní majetek, na př. Vyšší Brod, který byl určený k vydání církvi. Je to darebáctví a obrovská bezmoc všech slušných lidí. Jak se mají lidi bránit? Velí nám zde Schwanzenberk, kterému se v Rakousku smáli při vykonávání jeho politických funkcí a zde je zbožňovaný. A ministr Kalousek? Co to je za hospodáře země, když na jedné straně neoprávněně rozdává a na druhé prosí důchodce o podporu. Pryč s ním. Česká republika je vydrancovaná jako po 30leté válce. Je rozdávaná přivandrovancům za l,- Kč. Bránit se nikdo nemůže, protože na př. p. Schwanzerberkovi patřili noviny Respekt, které prodal Bakalovi. Ten si přikoupil ještě HN, ze kterých se dovídáme moudra novopečených ekonomů. Co dělat? Řekněte to tedy nahlas ve všech novinách, které ovládáte.Češi, nemáte naději. Žerte trávu, té je ještě dost. My jsme Vám to přece slibovali před r. 1989. (Výrok pronesený turisty z Německa).
-
|2012-05-01 17:20:18 Anonymní - Ach jo...Autor by měl začít zkoumat historii trochu hlouběji, než jenom z úhlu pohledu, který potřebuje pro svou argumentaci. Všechno má více opodstatnění.
1) Lidé by si měli uvědomit, že majetek, který církev měla, je ten, který dostala od lidí, kteří jí věřili. Tím pádem je skutečným vlastníkem. Řeči typu, že nezastupují Boha blababla nebo že nevěříte v Boha (miochodem já taky ne), jsou sice hezké, ale to v tomto majetkovém sporu nehraje roli.
Tvrdíte, že to bohatství církev získala špatnostmi jako byli odpůstky. Odpůstky byli před hustitským hnutím a před ním církev vlastnila více než 1/3 půdy a nemovitostí zemí Koruny České! Pokud to byla josefínské době sedmina, tak je to velmi zásadní ztráta.
2) Majetek se restituentům nevrací v plné výši to je pravda, ale církvím taky ne. Peníze jsou jí dopláceny jako částečná náhrada za majetek, který jim stát vzal a vrátit ho už nemůže (například kvůli využití pro jiné účely).
3) Majetek se vrací všem církvím podle toho kolik toho vlastnili před tím ne pouze Římskokatolické, a to že je to jenom zástěrka je jeden z mnoha naprosto nepodložených (a patrně i nepodložitelných) tvrzení, které autor splodil :( Podobně jako nějaká ta ptákovina o tom, že se v kostele káže o nutnosti restitucí (jak jste k tomu proboha přišel?)
4) To, že stát zbytečně platí mnoho knězů a dalších není jen prázdný argument to je fakt.
5) Stát nemůže investovat do opravy stovek církevních budov, je to pro něj v podstatě zbytečné, a církev k tomu nemá důvod, když jí nepatří. Kvůli tomu mnoho kostelů, klášterů atd. chátrá, zatímco církev by se o to alespoň částečně postarala.
Víte ono je docelá hezké říkat proč se to dělá špatně (dokonce k tomu hledat a vymýšlet "fakta", ale říct kde vzít peníze na platy kněžích, když máme schodek v rozpočtu jak prase, a kdo ponese zodpovědnost až někomu spadne kostel na hlavu. Vláda, že? Za všechno může vláda... Ono by paní Procházkové (nebo kdo je autorem) sklaplo kdyby byla premiérkou ona a měla tu odpovědnost.
HLAVNĚ ŽE JSTE VŠICHNI CHYTRÝ, JAK RÁDIA!
P.S. Jenom až bude paní Procházková tvrdit, že ze všech stovek až tisíců odpovědí na její hnutí nenarazila ani na jeden odporující, tak tady na té stránce jsem našel hned 3 a já jsem minimálně čtvrtý :D
Vítr opravdu vane z rakouského srdce pana K.Š. a v případě M.K. - i když to není celá TOP. Paradox je, že jim to "žerou" i starostové, kteří se s nimi svezli (nebo naopak).
Historie - francozské revoluce a privatizace v ČR (spojené "asignáty") nám ukazuje kam asi to povede. K rychlému prodeji "novýmˇČechům" a odvozu peněz ne za panem koženým, ale do měšců katolických finačních institucí (a jejich mafiánských manažerů).
Pokud by něco zůstalo pak jistě s páně Vlkovým výkladem (a nechci se dožít toho až se ukáže že Duka je také vlk jen v rouše beránčím), že kanonické právo "předchází" cicilní (jako při takévé privatizaci Klausova ekonomika právo veškeré) a do lesů vod a strání bude zákaz vstupu.
Jde tedy o loupěž dvojitou: majetkovou a ještě na "veřejném prostoru.
potěš nás pámbú když už nás neochrání