Nebudu mluvit o tom, jak jsme přicházeli o iluze za minulého režimu, když se nádherné všude hlásané socialistické ideály deformovaly a vzdalovaly od realizací. Zůstanu v době, která následovala od listopadové revoluce roku 1989. Byli jsme opět znovuzrozeni nadějemi demokracie a svobody. Někteří hlasatelé národu slibovali, že za dva roky budeme na úrovni Rakouska. Ta většina občanů, která se zbavila kritického myšlení a víc věřila, než pochybovala, slibům uvěřila. Opět jsme svou budoucnost začali stavět z iluzí.
Pozn. red.: Redakce je si vědoma, že razance autorových názorů může vzbudit nesouhlas, a proto vyzývá k diskusi na téma ztracených českých iluzí.
Od revoluce do dnešní doby bylo iluzí požehnaně a přišly nás velmi draho. Zpočátku jsme si dělali iluze, že teď, když máme svobodu, máme všechno a bude nám už jenom hej. Svobodu si velmi rychle přivlastnily hospodářské a politické elity a kriminální živly a demokracii udělily prozatímní prázdniny. Při malé privatizaci jsme začali živnostničit a podnikat a živili se iluzemi o tom, jak zbohatneme. Touha po zbohatnutí je nádherným hnacím motorem k činorodosti, ale jen někomu se podařilo sen naplnit, ostatní snaživce v dílničkách a obchůdkách po letech převálcovaly zahraniční společnosti.
Kniha Francise Fukujamy Konec dějin se stala světovým bestsellerem intelektuálů v devadesátých letech minulého století, a zvláště pak v postkomunistických zemích je utvrdila, že vítězství liberálního kapitalismu je definitivní. Fukujama tak udělal ohromnou službu nadnárodnímu velkokapitálu, prezentovanému především Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, jejichž liberální politika staví na vyznávání jediné formy vlastnictví - a to privátního, včetně strategických komodit jako jsou finance, výroba a distribuce energií, vody, strategického průmyslu, ale také oblasti sociální, zdravotní a důchodové. Dosud jsme si nebyli schopni přiznat, že jejich požadavek totální privatizace v postkomunistických zemích je pouze rafinovanější formu neokolonialismu a že liberální politika je ve své chamtivosti pro slabé státy záhubná a i pro ně samé sebezáhubná.
***
Velká kuponová privatizace valnou většinu občanů zbavila soudnosti. Ve frontách na kuponové knížky se opájeli iluzí o tom, že teď budou všichni akcionáři, zbohatnou, anebo alespoň vydělají desetinásobek, jak přesvědčovala média. Vydělal jen někdo.
V té době ovšem jen pár vědoucích tušilo skutečnou pravdu, k níž se až v televizním v seriálu ČT 2 Labyrintem revoluce o patnáct let později přiznal mozek kuponové privatizace Dušan Tříska. Přiznal, že se tehdy počátkem devadesátých let radili, jak to udělat, aby se majetek státu, tedy majetek všeho lidu, lidem vzal a privatizoval tak, aby lidé měli dojem, že i oni se stali kapitalisty. Došli k poměru 97: 3. Tento poměr v témže pořadu potvrdil i V. Klaus. Tedy tři procenta pro občany, ostatní pro zahraniční kapitál. I Dušan Tříska v televizním pořadu korektně přiznal, že šlo o vytvoření iluze, a sám tak obnažil klam.
Kuponová privatizace otevřená všem občanům byla svým způsobem zakončena schválením zákona v obchodním zákoníku, kdy většinoví vlastníci s 90 a více procenty akcií mohou drobné majitele přimět k tomu, aby jim své akcie odprodali třeba i hluboce pod cenou, případně je vyvlastnit. Stalo se tak v létě roku 2005, docela tiše, bez většího zájmu médií a téměř bez odporu menšinových akcionářů. Prostý občan jako akcionář už de facto neexistuje. Můžeme to nazvat zákonem požehnaná krádež. Tím skončila jedna veliká iluze založená na grandiózním podvodu.
Brzy po velké privatizaci se rozplynula iluze o rovnosti a společnost se začala stále víc rozdělovat na bohaté a chudé. S iluzí o rovnosti se i rozplynula iluze o spravedlnosti a rovnosti před zákonem. Občané poznávají, že zákony se dají koupit a že se dá koupit beztrestnost. Arogance bohatých, kteří přicházeli k majetku podvodně, v lidech budí hněv. Ten hněv se sbírá na všech stranách lidstva všude tam, kde luxus jedinců bují z chudoby ostatních.
***
Taky jsme si namlouvali iluze o volném trhu, o jeho zázračných samoregulačních schopnostech, zatímco takové věci jako plánování, koncepce a strategie jsme pohřbili s minulostí. Opět jsme dávali na dobré rady velkých hráčů ekonomické globalizace. Tržní fundamentalismus se stal náboženstvím.
Když na jedné konferenci pořádaném naším ministerstvem práce a sociálních věcí nizozemští ekonomičtí oborníci mluvili o fungování Centrálního plánovacího úřadu, zavládlo v sálu mezi posluchači obecné veselí. Tento úřad funguje v zemi s jednou z nejvyšších životních úrovní na světě, v zemi s nejmenší mírou nezaměstnanosti, s vypracovanou sociální politikou a velkým přerozdělováním bohatství založeném na progresivním zdanění, kdy nejvyšší zdanění z příjmů dosahuje šedesáti procent.
Zatratili jsme plánování či koncepce a naše země se vydala cestou chaosu. Pojmy jako hospodářská politika, zemědělská politika, sociální politika, zdravotní politika, bytová politika, školská politika, kulturní politika byly až příliš dlouho vysmívané.
***
Nějakou dobu jsme se utvrzovali v iluzi, že jediný a nejlepší vlastník je privátní, a navíc zahraniční, zatímco stát je ten nejhorší hospodář. Proto se bezhlavě privatizovalo i to, co v jiných evropských zemích drží ve svých rukách stát a mnohde chrání i příslušnou legislativou na obranu národních zájmů. Zatratili jsme veřejné vlastnictví, ale i družstevní či zaměstnaneckou spoluúčast, tedy vlastnické formy, které jsou v zemích EU zcela běžné. Zatímco firmy se stoprocentní zaměstnaneckou spoluúčastí patří v evropských zemích a USA mezi prosperující, my jsme je zavrhli jako příliš socialistické.
Zahraniční společnosti, které u nás vlastní strategické komodity, jakými jsou banky, distribuce plynu, energie či voda, nyní sahají hlouběji a hlouběji do našich peněženek. Ještě jim zbývá zprivatizovat oblast sociální a zdravotní, aby nám v peněženkách zůstalo už jen prázdno.
***
Rovněž jsme si velice rychle vytvořili iluze o výhodách kapitalismu, aniž bychom připustili, že kapitalismus je nejlepším systémem jen pro bohaté. Zprvu jsme si dokonce pochvalovali nezaměstnanost jako kapitalistickou vymoženost, která nás naučí úctě k práci. Naučili jsme se vážit si práce tak, že se o ni bojíme.
Stejně rychle jsem vystřízlivěli z iluzí, jak bohatě zúročíme své peníze, když je svěříme některému z mnoha finančních ústavů, ať to byly banky, kampeličky či všemožné investiční fondy. Jejich majitelé v mnoha případech peníze důvěřivých občanů sprostě ukradli. Krádeže jsme decentně nazvali tunelováním.
Skončily i naše iluze o tom, jak své peníze budeme zúročovat v bankách, které jsme prodali hluboko pod cenou zahraničním vlastníkům, protože ti je nevytunelují. Pravda, zahraniční vlastníci své banky nevytunelovali, proč taky, pragmaticky vymýšlejí nové a nové produkty, kterými zúročují naše úspory tak, že pojde nula od nuly, případně ještě doplácíme. Vydělávají miliardy, ale ty už státu nepatří.
Nějakou dobu jsme si dělali iluze o strategických partnerech, jako by právě oni měli být tahounem našeho hospodářství. Mnozí strategičtí partneři sem přišli proto, aby nakoupili naše továrny, vzápětí jejich výrobu ukončili, a tím si uvolnili trh pro své mateřské podniky. Ale motorem prosperity se nestanou ani strategičtí partneři, ti mohou jen sekundovat. Navíc na růstu HDP se silně podílejí zahraniční automobilky, které u nás mohou zase rychle skončit. Zahraniční investoři nepřinesli do naší země tak velký kapitál, jak jsme si slibovali, nepřinesli do státní kasy tolik peněz, jak jsme si mysleli. Vedle daňových prázdnin, zrušení celních poplatků, finančních stimulů za každého zaměstnaného v uvedené firmě a dalších úlev nazvaných investiční pobídky jsme těmto podnikům podstatě nabídli daňový ráj, i když své zásadní zisky dosahované u nás realizují především ve svých mateřských podnicích. Když se našim zákonodárcům podařilo prosadit rovnou daň, začaly tu mít zlatý důl. A pokud mnohé ze zahraničních a našich podniků jsou v daňových rájích, ani minimální rovná daň jim není pobídkou k tomu, aby daně přiznávaly v naší republice.
Už nám i dochází, že zahraniční investoři sem přišli za každou cenu peníze vydělávat, nikoliv tu předvádět svůj altruismus k českému národu a jeho zaměstnancům a spotřebitelům.
Žádná vláda a naši zákonodárci se dosud nikdy nezabývali tvorbou zákonů, které by bránily únikům peněz, jako jsou například daňové ráje, praní špinavých peněz, daňové podvody, korupce, švarcsystém, předražené státní zakázky a velmi vágní zdanění hazardu. Podle odhadu jde o částku hodně přesahující tři stovky miliard korun ročně. Měli bychom se tedy ptát, proč nejsou zákony, které by únikům peněz zabránily a vrátily je státní pokladně. Také bychom se měli ptát, jaké zisky přinesla státní pokladně tak vychvalovaná rovná daň, zatímco v mnohých vyspělých demokraciích je daňová progrese až 60 procent. A nikdy se už asi nedovíme, jakou finanční částku získala státní pokladna z privatizovaného majetku, jehož hodnota v době privatizace byla přibližně 12 bilionů korun. Nedivme se tedy, proč stát nemá peníze už téměř na nic - a až nám spadnou i mosty, zavedeme přes řeky staré osvědčené brody.
V totálně vykradeném a stále vykrádaném státu skončila iluze o tom, že se staneme ekonomickým tygrem. "Naše země nevzkvétá."
***
Léta jsme si dělali slastné iluze o vstupu do EU. Jistě, kdo by se nechtěl stát členem spolku bohatých. Otevřeli jsme tedy na doporučení hlavních hráčů ekonomické globalizace své trhy už počátkem devadesátých let minulého století, uzavřeli jsme téměř ve všech oblastech našeho hospodářství pro nás nevýhodné smlouvy, nabídli jsme jim svou ekonomiku a oni tím získali u nás vše, co potřebovali - trhy, prostor pro výrobu a levnou pracovní sílu. Téměř dvě třetiny průmyslu nám již nepatří. Teď nás jako své členy mohou kamarádsky poplácávat po rameni. Nyní už mohou skupovat i naši zemědělskou a stavební půdu, jak jim to umožňují nedávno schválené zákony. Stáváme se definitivními nájemníky ve vlastní zemi. Zbude nám jen ta zkratka ČR, a možná už ani ta ne.
Ale neživme se další iluzí, že bohaté státy se s námi budou dělit o svou životní úroveň, o svůj zdejší zisk, o naše problémy a finanční nouzi našeho státu. Nouze se musíme zbavit sami a stejně tak sami si musíme dosáhnout k laťce jejich životní úrovně. Bez ekonomických pák se nám to nepodaří, ale ty už nesvírají naše ruce.
***
Dělali jsme si iluze o tom, že až padnou megalomanské zemědělské podniky nazývající se družstva a státní statky, tak budou zemědělci zase hospodařit na svých políčkách a vesnici se vrátí její dávná bukolická podoba s kravičkami na návsi, jak o tom bájil tehdejší prezident V. H. Vize soukromě hospodařících zemědělců byla postavena nad moderní zemědělskou velkovýrobu. Začal proces destrukce systému zemědělství, který byl motivován předpojatostí k prosperujícím družstvům jako reliktu minulosti. Avšak i podpora soukromě hospodařících zemědělců zůstala jen u proklamací. Dovoz vysoce subvencovaných potravin s minimálními cly se stal nekontrolovatelným. Největší ironií bylo, že zemědělští odborníci z EU se inspirovali modelem našeho zemědělství a ve svém zemědělském programu mají od poloviny devadesátých let podporu vzniku družstev soukromých vlastníků a jejich sdružování ve vyšší celky. U nás se v té době ujal blud, že zemědělství nepotřebujeme, potraviny můžeme dovážet ze zemí EU, kde mají nadbytek. Nikdo se však už neptal, co uděláme se všemi velkokapacitními chovatelskými a hospodářskými budovami, co se zpracovatelskými podniky, co s výzkumnými středisky, co s výrobci strojů, hnojiv ap., co se stane s ornou půdou, kterou vyplodí a znehodnotí plevel, případně podlehne erozi. Nikdo se také nezajímal, kolikrát se nám zvýší ceny dovážených potravin, až v zahraničí skončí jejich státní subvence a ceny se srovnají s evropskými cenami. A nikdo se už nevzrušoval otázkou, že potraviny jsou strategická surovina, a že je silný jen takový stát, který je potravinářsky soběstačný a který uživí svůj národ.
Příčinou dnešního tristního stavu našeho zemědělství je naprostá dlouholetá absence zemědělské politiky. Promyšlený systém likvidace českého zemědělství započatý likvidací Slušovic již vykonal své - naši zbývající zemědělci už i rezignovali na boj o přežití. Na vině je tu rovněž vědomá absence zákonů na podporu prodeje domácích zemědělských a potravinářských produktů v obchodních řetězcích, jaké mají ve většině zemí EU.
České vesnice dostávají podobu polozapomenutých skanzenů, vepříny, kravíny, drůbežárny, sila, hospodářské budovy či cukrovary se proměnily v ruiny a skladiště odpadů, pole zahálejí. Jako dým z bramborové natě se rozplynula iluze o bukolické vesnici, ale rozplynula se i iluze o zemědělcích, kteří se budou věnovat krajinotvorbě jako třeba zemědělci v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
***
O iluze přišli profesionální umělci z nekomerčních oblastí. U mnohých revoluční euforie pozvolna vyprchávala v 90. letech a nedokázali si přiznat, že realita tvořená pragmatickými technokraty moci pracuje proti nim.
Proces globalizace odstartoval vytváření jednotné uniformní podoby kultury - kultury komerce, pseudohodnot, bezduchosti, násilí, nevkusu, kýče, která ohrožuje kulturu malých národů, pro něž může být i likvidační, pokud si legislativně a finančně svou domácí kulturu nechrání. V našem případě k likvidaci národní kultury již dochází, zvláště silně tento dopad pociťuje domácí slovesná tvorba, celá oblast pro děti, včetně animované tvorby, kdysi tak světově proslulé.
Globalizace se naplno projevila i v oblasti mediální, především vinou špatné legislativy český tisk ovládla velká zahraniční vydavatelství, která v médiích utlumila prezentaci českého myšlení a české kultury. Tuto skutečnost naše politická reprezentace dosud ani nevzala na vědomí.
První kritické hlasy uměleckých sdružení k současnému stavu naší kultury se začínaly ozývat až po roce 2000. Ozvali se například filharmonici, divadelníci, filmaři. O tristním stavu české nekomerční kultury v prvních letech tohoto století vydala několik prohlášení Unie českých spisovatelů, týkala se především vydávání původní české krásné literatury, její podpory a prezentace v médiích. Všechna prohlášení byla mediálně embargovaná. Ve vědomí veřejnosti se živil mýtus, že kultura vzkvétá. Z iniciativy Obce spisovatelů byla vytvořena Rada uměleckých obcí sdružující všechny umělecké organizace, která roku 2003 ve svém prohlášení upozornila na velmi špatný stav české kultury a požadovala 1 % na kulturu. Dnes už Rada uměleckých obcí svůj hlas nechala zmlknout úplně. Umělecké organizace mají jiné starosti, řeší otázky vlastního přežití.
„Dnešní společnost potřebuje masovou kulturu, protože se nějak musejí zabavit masy v mezičase výrobního procesu. A reklamu - aby lidi co nejvíc konzumovali. (....) Naše civilizace vytvořila hodnotový žebříček, v němž jedinou hodnotou je to, co se dá zpeněžit. A artefakt, který se nedá zpeněžit, pro ni nemá žádnou cenu. V agonii ale není jenom umění. Soudobá civilizace zlikvidovala skoro všechno, co mělo duchovní, nebo třeba jen entuziastický, rozměr. (...) Celý náš dnešní svět je postaven na hlavu. Tak proč by mělo umění vzkvétat?" Tak tohle řekl koncem prosince roku 2006 v Divadelních novinách Jan Švankmajer, světově proslulý tvůrce animovaných filmů, který si jistě, alespoň v cizině, nemusí stěžovat na nedostatek financí pro svou tvorbu a který nemusel přicházet o iluze. Nikdy si je nedělal.
Mocenská elita vždy dávala najevo, že kultura je zbytná. A stále se nezbavila falešného bludu, že kultura si v tržních podmínkách musí na sebe vydělat. Tento názor dnes sdílí už jen malá skupinka preferovaných umělců. Mnohé euforií omámené umělce o svobodě tvorby tržní realita už tvrdě posadila na zem, svoboda tvorby a umělecké hodnoty tržní realitu nezajímají Teď umělci ještě musí najít svůj kritický hlas a ozvučet ho.
***
Během let jsme si vytvořili tolik iluzí a stejně tolik jsme jich ztratili. Horší však na tom je, že se ztrátou iluzí mnozí zatracují i ideály demokratizmu a ideály sociální spravedlnosti. Nejspíš proto, že jsme ve své prokapitalistické euforii v devadesátých letech nebyli schopni soudnosti, propadli jsme kolektivní slepotě a kolektivním bludům. Možná také proto, že jsme nevyrůstali v kapitalismu a že jsme v počátcích ekonomických proměn neuměli myslet prioritami této společnosti, která svobodu jedince nadřadila nad společenské zájmy, nadřadila ji nad demokratické, všelidské a mravní principy. Na piedestal hodnot postavila zisk, nikoliv důstojný život člověka, posvětila egoismus a chamtivost, nikoliv solidaritu a odpovědnost. Sociální nerovnost a sociální nespravedlnost se staly společenskou normou. Oddělili jsme je od svobody, i když právě ony tvoří trojjedinost. Teprve v ní se naplňují tužby většiny a také se stávají její výsadou.
Určující silou v dnešní společnosti jsou nadnárodní korporace, globální kapitál a jeho hráči, a jsou silnější než malé státy jako ten náš. Bezostyšně nám předvádějí, že demokracii nepotřebují, svobodu chtějí vlastnit jen sami pro svůj byznys a expanzivní politiku, zatímco pojmy jako sociální stát a sociální spravedlnost jsou pro ně plevelem.
Ještě musíme přijít o tu poslední iluzi a pochopit, že soudobý kapitalismus - respektive ten antisociální, mafiánský, oligarchistický a imperiální - neumí žít v přirozeném svazku s demokracií a není ani koncovou fází lidských dějin. Je to patrně jediná iluze, jejíž ztráta může mediálně zmanipulované většině prospět a otevřít jí budoucnost. Zmanipulovaná většina však dosud nemá potřebu prozření, neboť ono ohrožuje její prozatímně pokojné žití.
Publikováno v aktuálních Literárkách 12/2011
-
|2011-03-25 21:26:16 grey - Konce českých iluzíPozn. red.: Redakce je si vědoma, že razance autorových názorů může vzbudit nesouhlas, a proto vyzývá k diskusi na téma ztracených českých iluzí. - Tak nevím, jsem v rozpacích. Článek, alespoň podle mého názoru, je uměřený se snahou vyhnout se zjitřených emocí. Skutečnost je přece jenom daleko horší, ba až bezútěšná a co horšího, bez náznaku pozitivního řešení do budoucnosti. Pokud se za tohoto stavu ve společnosti, zdejší redakci zdá, že autor má razantní názory, které mohou vzbudit nesouhlas, pak je to na pováženou. Jistě, mohou být odlišné názory i nesouhlasné, to by mělo být naprosto přirozené, snad i v té naší, reálné, demokratuře. Takto formulované stanovisko, možná nechtěně, vzbuzuje dojem, že se redakce od těchto razantních názorů přece jen, byť mírně, distancuje.
-
|2011-03-29 12:31:21 Charlie80 - Razance názorů?...spíš někdo správně pojmenoval realitu...a ještě velmi decentním způsobem!
-
|2011-03-26 03:51:06 AnonZajištění přechodu východní evropy ke koloniální závislosti pod západoevropským správcem byla probírána již v devadesátých letech. Namísto slova razantní bych tudíž preferoval termín výstižný. Autorovi klobouk dolů za konsolidované shrnutí úspěšného zátahu nadnárodního kapitálu a důkaz naší donebevolající slepoty a hluchoty.
Mám neblahý pocit, jestli se dnes i literárky neobávají jakéhosi neviditelného kladiva, když příspěvek musí obalit termínem razantní. A to je více alarmující, než samotný článek a to při vší úctě k autorovi.
Takzvané prozrazení tajemství panem Třískou by nás mělo trknout. Jinými slovy nám totiž říká, že jedna z etap byla úspěšně+nevratně zakončena. A jedna z etap též znamená, že jsme ještě neskončili.
-
|2011-03-26 09:21:48 Bobyzboby - žáby v českém neoliberálním bazénuNedělám si iluze, napustili nám ten náš bazének vlažným neoliberalismem a ten teď ohřívají.
A sprostný lid, ty naše správně tupé žáby, bohužel stejně tupé žáby jako v okolních zemích, si toho nevšímá.
-
Takové jsou autorovy závěry. Autor precizně shrnul to, co jsem již řadu let pociťoval, ale nedokázal jasně formulovat.
-
|2011-03-26 21:27:47 Vladimír R. - Omyl redakceJakápak razance názorů autora, je to syrová, či surová a objektivní skutečnost. Takto nějak si představuji projev, třeba i novoroční, prezidenta všech ! občanů České republiky. Utopie.
Literárky, momentálně jste asi jediné médium i v podobě tištěné, které bych si v trafice koupil, byť přes umění moc nejsem.
-
|2011-03-27 06:58:36 bezdoMimo trafiku lze koupit Nový prostor - bezdomovácký časopis. Není podřízený reklamě, takže redakce zařazuje texty potřebné, nemusí dbát o uspokojování laciné chtivosti čtenáře. Pomoc bezdomovcům má již léta snad až nečekaný důsledek - kvalitní náplň časopisu.
-
|2011-03-27 12:41:39 Bubeník - 100% pravdy, jen tak dálPrecizně vysvětleno, ale jen tak "šeptem". Ovšem já pamatuji, jak ekonom František Nepil z Londýna varoval před podivnou privatizací tzv.státního majetku a ´la Klaus již někdy v roce 1991-2. Byl umlčen, stejně jako ti, kteří v Praze vyslovili nesouhlas s Klausem. V roce 1995 bylo premiérovi Klausovi na univerzitě v Chicagu vytknuto, že používá privatizaci jen proto, aby se on a jeho hoši udrželi u moci a že FNM všechny příjmy utratil na dotování neperpektivních podniků. Do republiky se tahle informace nedostala. Provládní (Klausova) média svobodnou výměnu informací potlačila.
Historik B.Čelovský varoval celý parlament v roce 1997? před privatizací novin. Neúspěšně. V. Klaus "měl" ve všem pravdu. Dnes mu to nikdo nevyčítá.
V roce 2011 si jiný "expert" Kalousek libuje jak "stát má své firmy v hodnotě 600 mld". A asi zvažuje, že by část akcií prodal na "reformu". Opět tunelář pošilhává po cizím majetku jako v začátku privatizace a veřejnost zatím mlčí?!
-
|2011-03-27 17:40:46 koko - trochu z jiného úhlu:....a která část z textu autora připadá redakci "RAZANTNÍ"?
razantní k lidským osudům je "systém" který mě každý den staví před neskutečné existenční problémy a ty tady nebudu ventilovat, je mi jasné,že je mnoho spoluobčanů, kteří žijí ještě drsnějším stylem a ti by tento text považovali za mlácení slámy a vlastně se k němu ani nedostanou, místo připojení k "demokratickému" virtuálnímu internetu totiž už teď řeší skutečný hlad, skutečnou střechu nad hlavou a skutečný strach o budoucnost vlastních dětí,to není jen můj k...va "razantní" názor, to je skutečnost-noční můra.
a omlouvám se, taky jenom žvaním jako všichni, místo abych šel a někomu rozbil hubu
slova slova slova slova!!!!!!!!
a hezký den všem
-
|2011-03-27 19:19:36 Jan Keller - ÚdivNení mi jasné, proč redakce varuje, že autorovy názory mohou vzbudit nesouhlas. Jedná se přece o ověřitelné a naprosto pravdivé informace. Redakce by měla jasně řící, proč a u koho by měla pravda vzbudit nesouhlas.
-
|2011-03-27 22:10:54 Zuzana Zemanová - Co z toho plyne?Pánové, omlouvám se, ale tato debata (včetně pretextu - článku) mi připadá poněkud bezpředmětná. Jaká je situace, víme všichni, o tom si nemusíme vykládat. Otázka zní, co s tím dělat? Vyjít do ulic, svrhnout vládu, emigrovat, volit... koho? Odpověď jsem nenašla ani v článku, ani v diskusi.
-
|2011-03-28 10:40:20 JK - ...Co z toho plyne?Obávám se že Váš předpoklad "Jaká je situace, víme všichni", je nesprávný. Kdyby tento národ byl skutečně tak oduševnělý a analýzy schopný, tak bychom zřejmě k takovémuto stavu ani nedospěli, natožpak jej gradovali v proběhlých volbách. Správně se ptáte co s tím dělat. Myslím že odpověď je nasnadě, ale mnohem hůře je proveditelná. Je to právě úsilí o to, abychom si všichni uvědomili jaká je situace, a to ve všech souvislostech. Dokud si to národ neuvědomí, tak v účinném množství lidé do žádných ulic nepůjdou, svrhávat vládu nebudou a ti kteří emigrují vyřeší svůj problém, nikoli problém společnosti.
Ovšem jak probuzení v současném rozložení sil na mediálním poli masově provést, to nevím. Je pravda že mnozí se již probouzejí tak nějak samovolně a vypadají, jako by opravdu usnuli na kanapi v Dolní Lhotě a probudili se v Kábulu. Ale na samovolnost bych nespoléhal. Už proto, že bez vysvětlení souvislostí jsou pak tyto vyděšené "děti" snadno zmanipulovatelné různými radikály, jak známo z historie.
-
|2011-03-28 11:52:04 Anonymní - Precizně vystiženoOno totiž vytáhnout do ulic s národem, který je natolik oduševnělý a analýzy schopný, že je schopen akorát tak třikrát odříkat Jolanu Voldánovou a jednou za čtyři roky naházet do krabice papíry dle průzkumu veřejného mínění, bude asi značně neperspektivní.
-
|2011-06-15 21:33:36 Jan - řešeníhttp://ekonomickareforma.cz/pdf/reforma.pdf .... jedno z mnoha řešení...
-
|2011-03-29 11:11:14 Zita - SouhlasSouhlasím s autorem článku a protože si sama sebe nechci přestat vážit, rozhodla jsem se, že poprve v životě nepůjdu k volbám. Svého voličského hlasu si natolik považuji, že bych se musela stydět zase
někomu uvěřit. Vždyť je to stále dokola, lži, podvody na obyčejných lidech a naprostá absence právního státu. S malou vyjímkou na mne hledí odevšad stejně profláknuté sebevědomé tváře, které vydatně přispívaly a přispívají k tomu, abychom nevzkvétali. Politická odpovědnost a etika jsou pro ně neznámé pojmy. Jiné řešení než znovu vyjít do ulic nevidím..........
-
|2011-04-14 21:51:40 Tomáš - hlasu se nevzdávejNezlob se, ale uvědom si, že tvůj hlas je tvé jediné právo a možnost v této demo´´kracii´´, jak dílčím způsobem začít měnit to, co je v tomto trefném a dle mého názoru ještě solidně uhlazeném článku popsáno. Plně tě chápu, že jsi zhnusena politikou s jejím zákulisím a všemocnými financemi okolo ní, ale jak to sleduji, tak drtivá většina toho zla, prakticky vždy nepotrestaného, pochází z dílen pravicových stran. Proto volím vždy od srdce a to mám ve svém těle na správné straně. Další variantou, jak provést změnu, je opravdová revoluce - převrat s násilím. Ten čas ale pro Čechy, kteří nejsou žádnými horkokrevnými bojovníky, ještě nenastal. Proto prosím, aby si se neukvapovala s tím svým předvolebním rozhodováním.
-
|2011-03-29 14:35:25 Anonymní...dívat se pravdě do tváře bývá děsivý zážitek... Budeme mít někdy odvahu k pravdě? Nebo se utečeme k pohodlné "milosrdné lži" jako vždycky? Čeští politici jsou přeborníci milosrdných lží...a nemilosrdných činů....zblízka příliš děsivý zážitek...očividně dvacet let utíkáme před pravdou a svět se baví na náš účet. Těžké jít proti sobě...proti lžím....a proti světu....milosrdný spánek.....lžispánek.
-
|2011-03-29 22:26:40 AnonymníUklepl jsem se do červeného políčka, tak tímto jedno červené ruším a dávám tři nahoru, což bohužel stroje neakceptují.
-
|2011-03-30 05:32:32 Václav HoufekDosti přesné, jen mám obavu, že s koncem jedněch iluzí nenastává automaticky také konec iluzionistů.
-
V článku nesouhlasím s tolika věcmi, že je snad nemožné reagovat. Přesto autorovi děkuji za jeho pohled a zkusím nadhodit ten svůj:
Při čtení článku mě ale napadá, že si autor především stěžuje na fungování lidské společnosti jako takové.
Lidské chování funguje na jednom základním principu, na který se můžeme poměrně spolehnout - každý člověk se v rámci svých znalostí a schopností snaží dosáhnout maximálního prospěchu pro sebe sama. Není to pěkné, asi si to zaslouží kritiku, ale je to tak a není to nic nového.
Ekonomika také funguje na jediném základním principu, a to tvorbě hodnot. Hodnotami se rozumí něco, co jiní lidé chtějí. Co nikdo nechce, nemá žádnou hodnotu. Po čem každý touží, to má hodnotu vysokou. Tento princip mezi lidmi funguje zřejmě několik desítek tisíc let, bez ohledu na další "pravidla", která nám přinesla civilizace. A bez ohledu na objekt, o který se jedná. V počátcích se cenila schopnost ovládat zbraně, později začali být cenění kněží, kteří lidem přinášeli slib spásy, docela nedávno měla vysokou společenskou hodnotu schopnost sehnat toaletní papír.
V tržní společnosti je dobrým měřítkem toho, co lidé chtějí, objem prodeje. Ten nám přidržel drsnou pravdu přímo před očima. Ale ztráta iluzí, kterou zažíváte, když vidíte lidi bez vkusu, utrácející za nesmyslné spotřební zboží, nesouvisí s dnešní dobou, ale s vaší naivitou, ve které jste takové iluzi propadnul v době minulé. Pokud lidé chtějí kýč, ten, kdo jim ho poskytne, tím vytváří ve společnosti hodnoty. Pokud nevkusný konzum za totality neexistoval, nemáte nejmenší důvod se domnívat, že by o něj nikdo nestál. Dnešní doba má jedinou nevýhodu - každý dostane, co chce. A že chce národ hovadiny? Určitě se s tím něco dělat dá, ale nechápu, proč si myslíte, že je to fenomén dnešní doby.
Po pádu totality, v roce 1990, se ukázalo, že absolutní většina podniků (nejen) v Československu vyrábí produkty, které nikdo nechce. Ať už byla důvodem nízká kvalita, vysoká cena, ošklivé balení, nedůvěra nových zákazníků, odrazující název či přebytek tohoto druhu výrobků na trhu.
Výrobní podniky byly plné lidí s hlubokými znalostmi nebo dovednostmi, kteří chtěli chodit do práce a dostávat mzdu. Tito lidé se domnívali, že mají právo dostat za svoji práci zaplaceno. Takové právo možná může být zakotveno v určitých pravidlech, kterými se společnost řídí, ale ve své podstatě neexistuje - peníze nepadají z nebes. Výrobky, které ti lidé produkovali, zkrátka nikdo nekupoval - ti lidé nevytvářeli žádné hodnoty.
Proto se takové podniky brzy po revoluci dostaly do hluboké ztráty a buď byly prodány jako zcela bezcenné a rozprodán jejich majetek, nebo byly koupeny investory, kteří si v takové situaci věděli rady a uměli změnit výrobu tak, aby k vytváření hodnot docházelo. Takoví investoři ovšem u nás neexistovali, ani nemohli, protože zkušenosti s volným trhem nebylo kde získat. Naše nekonkurenceschopná výroba před rokem 1989 byla předurčená k zániku a jestli k němu došlo jen částečně a řada lidí si zachovala zaměstnání za cenu kapitálu z ciziny, já říkám hurá, protože kdyby se tak nestalo, tak by naše podniky přestaly existovat všechny, až na několik světlých výjimek.
Mám na srdci ještě spoustu věcí, ale tady na to není prostor. Možná se vyventiluji jinde, na nějakém blogu :)
-
|2011-03-31 13:55:52 AnonymníVěnujete-li se ekonomii, doporučil bych knihu Miloše Picka Stát blahobytu nebo kapitalismus. Je to sborník vydaných prací reflektující vývoj posledních dvaceti let. Je tam hodně momentů, které jistě stojí za pozornost.
-
|2011-06-15 13:20:54 joseff - Mám pocit že tvrdíte, že dříve stát fungoval anižAno, za 1. republiky banky stavěly školy (alespoň podle pamětních desek na budovách)
-
|2011-07-08 11:31:59 Paveljsem rád, že někdo konečně vysvětlil jaká je realita a ne jaké jsou pocity společnosti. U článků jako je tento, jejich autorů a všech co s obsahem souhlasí nerozumím jediné věci: jak si mohou dovolit analyzovat společnost a nedávnou historii bez korektního ekonomického vysvětlení? To je přece nesmysl bavit se o hodnotách a zapomínat na fyzický svět. Tohle sociologové snad nikdy nepochopí a je to škoda.
-
|2011-07-30 00:26:43 Anon - MetodikaOdpověď je celkem jednoduchá. Pokud byste chtěl analyzovat celkové dění ekonomickým modelem, přijdete tím o většinu obsahu, o kterém autor mluví. Model je totiž, jak známo, pouze ořezanou realitou, by bylo možno tu neuchopitelnou mnohost reality nějak uchopit. A pozor! "Hodnoty" a "fyzický svět" jsou dvě zcela odlišné kategorie. Zkuste uhodnout, která z nich je primární a která odvozená? Jinak k té ekonomii tu je výše uveden odkaz na Miloše Picka. Tam to máte nasyrovo v ekonomickém balení. Také byste měl vysvětlit, proč jsou, dle vás, realita a pocity společnosti nutně disjunktní.
-
|2011-03-31 01:19:01 Anonymní - Cože?????"Nebudu mluvit o tom, jak jsme přicházeli o iluze za minulého režimu, když se nádherné všude hlásané socialistické ideály deformovaly a vzdalovaly od realizací. " - O čem konkrétně tenhle soudruh mluví? Nádherné, deformovaly ?????????????????????????????????????????????????????????????????????????????? To se pak nedivím, že nemá slovo pro nic, co se tu dobrého za posledních 20 let událo, a jen prská. Co jsou Literárky zač? Tribuna pro duchem choré nebo pro spolek aktivních rudých nostalgiků? Ne nadarmo se jim kamarádi chlámali a smáli se mi, že jsem na ně zvědavej, na tu legendu.... Teď to chápu. Brrrrrrrrr....
-
|2011-04-09 17:54:57 tObviňovat v soudobé socialistické společnosti kapitalismus ze všech aktuálních problémů je stejně ubohé jako stěžovaní si v rybí restauraci, že na jídelnímu lístku jsou samé ryby. Posledních dvacet rozhodně nežijeme v kapitalismu ať už si to myslí nebo říká kdokoliv. Brekot nad nedostatkem solidarity nebo sociálního státu v hospodářství s 10% nezaměstnaností a téměř 3 miliony důchodců, kteří většinu svého života strávili centrálně plánované ekonomice nevytvářející žádné hodnoty, je také marný. Osobně si myslím, že posledních dvacet let je promarněných především v osobní ekonomické svobodě jednotlivce, kdy většina společnosti se vzdala svých práv rozhodovat o výsledku své práce ve jménu sociálních jistot a pochybného blahobytu, který by měl zajistit opět stát. S autorem souhlasím ve viditělných důsledcích, které popisuje. Bohužel za příčinu musím označit nedostatek "kapitalismu", osobní svobody (zároveň i odpovědnosti) a rozumu většiny lidí stále doufající, že úředníci a politici vyřeší jejich problémy.
-
|2011-06-17 01:47:41 Anonymní"kteří většinu svého života strávili centrálně plánované ekonomice nevytvářející žádné hodnoty"
No, no. to jsou kecy jak z marx-leninské příručky o tom, že továrník jen sedí ve fotelu, kouří tlustý doutník a nemá na práci nic jiného než jak snížit dělníkům mzdu, případně jim nezaplatit vůbec (ale ne, že by se tací mezi námi vůbec nenašli).
Jinými slovy, tvrdit, že se od roku 1948 u nás nevytvářeli žádné hodnoty je asi na stejné úrovni jako kdybych já o vás tvrdil, že jste spasitelem lidstva. A to vás vůbec neznám a ani nestojím o to vás poznat
-
|2011-04-14 22:28:20 TomášMyslíš tím nedostatek odpovědnosti jednotlivce za sebe samotného, nedostatek jeho sobeckosti, bezcitnosti a neomalenosti? I tito lidé a je jich dle mého názoru snad ještě hodně, dokáží být společnosti obrovským přínosem. Mimo jinné chodí poctivě do zaměstnání a svou práci odvádějí poctivě a jejich výkonost je velká. Jen se neumějí orientovat v tomto neoliberálněkapitalistickém chaosu. Nejsou prostě těmi šelmami, které utrhnou sousto komukoliv , kdekoliv a kdykoliv se jim naskytne sebemenší příležitost. Jsou to dle mého féroví lidé, kteří se většinou ani nestarají o politiku a ani nereptají nad výší své často nedůstojné mzdy. A za to by měli být tito lidé trestáni? Připadá mi to, jako když někdo jde okrást stařenku do jejího odemčeného vesnického domečku, když si na chvilku zdřímne na lavičce na zahrádce..Přeci se chovala nezodpovědně.
-
|2011-04-20 13:28:34 tJaký neoliberálněkapitalistcký chaos? Spíš bych to nazval postkomunistkou socialistickou kocovinou. Abychom mohli mluvit o liberalismu, tak by tu nesmělo být téměř 50% přerozdělování přes státní a veřejné instituce, tisíce nesmyslných zákonů, vyhlášek a nařízení, státní a polostátní podniky a agentury, dotační, sociální a další programy uplácející lemply a sociálně přizpůsobivé. V liberální společnosti by také neměl stát dominantní zastoupení v oblastech jako je vzdělávání, zdravotnictví, kultura nebo lokální infrastruktura (ať už formou vlastnictví či regulace a dohledu). Než použijete výraz liberalismus nebo kapitalismus, tak se aleaspoň podívejte, co tato slova znamenají. Dnes žijeme v normálním socialismu s drobnými znaky tržních mechanismů. Korupce, neúcta k právu, nezájem o okolí a sobeckost jsou následkem, ne příčinou.
-
|2011-04-21 07:27:19 Karel Petráň - DěkujiDěkuji autorovi, děkuji redakci za nalití čistého vína při hodnocení 20letého vývoje ČR. Je až neuvěřitelné, v jakém marastu se topíme. Bez dlouhého řečnění bych se vyjádřil jen ke 2 věcem:
1/ ekonomika - prodej národního bohatství (údajně podniků neschopných konkurence?!) zahraničním firmám byl největší podvod v dějinách českého národa. Proč? Řada lidí hovoří jen o daních... zapomínají, nebo nedochází jim podstata: 30 % zisku jde na různé odvody, daně, atd., ale 70 % čistého zisku zůstává zahraniční firmě, tj. tyto prostředky si přesouvá do mateřské země - a ta samozřejmě zákonitě bohatne. Proto se divím, že tady všichni žasnou nad tím, že máme deficitní státní rozpočet. Jak bylo řečeno: 2/3 (nejméně!) firem má zahraniční vlastníky, proto mi řekněte: kolik miliard zisku teče každý rok do ciziny? Nescházejí někde v domácí ekonomice, nám?
2/ co s tím?! - kdybych znal recept, neprodával bych jej, přísahám, ale dal bych vám jej. Všechny společnosti se bojí "shromažďování, spolkování, shlukování...", proto jejich základním cílem je rozatomizovat společnost, tj. individializovat. (a ještě lepší je infikovat lidi nemocí: "homo homini lupus", člověk člověku vlkem...) Podařilo se? Ano, odpovídáte správně, podařilo. Druhým krokem je "oblbnout" občany vedlejšímí nedůležitými věcmi. Podařilo se? Ano, podařilo, média, která nejširší veřejnost denodenně ovlivňují se proměnila v "černou kroniku" (to jsou nejdůležitější informace, které musí znát občané tohoto státu), masírování a vymývání mozků a vědomí je natolik silné, že málokdo odolá. "Kanálů" k ovlivňování a řízení je samozřejmě víc. - Na svoji polootázku "co s tím?!" jsem ale neodpověděl... Společnost, ať se tváří všelijak, je součástí přírody, a ať se kdokoli přírodu snaží ošálit, věřte mi, nepodaří se mu to. "Kdo zlé strojí, nechť se zlého bojí" - hovoří staletá moudrost. Ovšemže ani takovéto tvrzení neznamená, že musíme složit ruce do klína - i když chápu jednu diskutující, že chce ignorovat volby. Je to forma občanské neposlušnosti (individuální). Ale pokud se rozroste, "mocní" ji nebudou moci zamést pod koberec. Kroků vedoucích k občanské neposlušnosti bude přibývat (pozn. co tolikrát proklínaní a poplivaní lékaři?! ... hasiči, policisté, učitelé, ...). Jednotlivec nezmůže nic, svaz, sdružení, spolek... ty jsou nebezpečné. V počtu je síla. Takže: nebojte se, vše je tak, jak má být. Zatím. Dřív nebo později přijde doba, kdy si zopakujeme větu: Děkujeme, odejděte.
-
|2011-06-09 20:03:55 janStrana Svobodných Občanů nenabízí splnění sladkých iluzí ani všeobjímající náruč nekonečně štědrého státu.Proto těžko někdy získá víc než několik % hlasů.Většina bude vždy volit chrliče slibů a pak plakat nad ztrátou iluzí.
-
|2011-05-13 21:45:16 michal - Moje rodina do republikánského hnoje zrady nacionaAč jsme měli v první "velké" válce i blízké padlé, nevěřili jsme masaříkům natož peneškům a zůstali věrni třeba jen trochu virtuální říši 50 milonů obyvatel ve své době 10. co do významu na světě. mumraj novofeudálů lžipanovníka na zkonfiskovaném pražské hradu ? odkdy jezdec na ušlechtilém oři sleduje poštěkávání psisek kolem? hřebec si poradí jedinným kopytem. tak milujeme lid hornouherský jazykem blízký, rozumíme maďarům, co zrovna slovo republika z názvu vlasti na smetiště dějiny vyhodili...
-
|2011-05-13 21:50:52 michal - A trpělivě za viny naše i předků pykámea s básníkem prosíme, jen pružnější bič na naše hřbety, bychom dříve hříchy odčinili, novou generaci z marasmu ochránili. Lžipanovník kleptoman na zkonfiskovaném pražském Hradě? právem a spravedlivě. zločinci v parlamentu? přísné a věrné zrcadlo naše.tupý lid oklamán marně věří, že vlastní lesy. ty však dávno zadluženy a jistě je lze splacením dluhů lichvářům získat a koupit zpět.podobně karlštejn. ještě donedávna byla katedrála pražská, ta i dnes spíše čínská
-
|2011-06-09 19:57:29 janTak naivní iluze jsem určitě neměl.Pokud bych je měl,nechlubil bych se tím na veřejnosti.Nesplněná očekávání a nenaplnění sladkých iluzí je asi problémem očekávajících a "iluzofilů".
-
Po sametové revoluci jsem s televizné kamerou jezdil po tehdejších JZD, kterým nikdo nechtěl přijít na jméno. Prý to bylo komunistické a socialistické hospodaření. Blbost. Mnohde předsedové už jezdili do světa jako komouši za odměnu a přiváželi dobré zkušenostia realizovali linky na zeleninu z Itálie apod. Ale jak autor správně připomněl, byla móda toto zavrhnout. Přitom jsem byl svědkem, jak američtí farmáři se podivovali nad vysokou úrovní tehdejšího našemho zemědělství a převzali řadu postupů (silážování, krechtováné). Nynjší Lžipanovník však každého utřel, kdo obhajoval bývalá JZD a jejich hospodaření. Rozprášili, Slušovice, jelikož vypíchli tam nějaké podvody (budiž), ale mohly dále přece prosperovat. Prostě na venkově jsou vybrakované stáje, seníky, zahradnictví... a z Číny dovážíme česnek za 120 Kč za kilogram!! Nikomu to nevadí? Zatím. Toto bude mít velké negativní důsledky nejen na soběstačnost země!
Jsem pravičák, ale to, co předvádí Lžipanovník a kleptoman v jedné osobě se mně nelíbí!
-
|2011-06-15 07:19:58 SiDiIdeologie zisku to dobře zabalila do Vašich slov. Stačí se podívat do supermarketů, co nám nabízí. Pěkně zabalené ...... A to se nebavím o zelenině. Dobře Vám to usadili do hlavy, dobře.
-
Evropou se šíří revolta, začíná se mluvit o nutné změně kapitalistického systému a zastupitelské demokracie a jejich nahrazení demokracií přímou a přechodem vlastnictví podniků (i bank) do rukou jejich zaměstnanců - viz zde: http://www.valach.info/demonstrace-spanelsko-vlada-prima-demokracie/ .
A my se tady bojíme "jen" pravdivého popisu naší zlodějny.
-
,,Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi,aby vyklovali každé zrnko zlata stříbra.Nemají slitování.Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství.Se vším kupčí,všechno prodávají...........a za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají,čeled nepotřebnou drží,v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší....však poznejte se,vy zloději chudého lidu nebot Bůh i lidé vás vidí!!....JAN HUS(úryvek),Nepřipomíná vám to něco?
Z diskusí na facebooku.
-
|2011-06-15 11:27:06 KAREL - Kritika, analysa a nápravaČlánek je to tak obsáhlý, že jsem nestihl dočíst. V zásadě lze souhlasit, ale v žádném případě není razantní, spíše naopak.
Předně třeba konstatovat, že "Listopad" byl bolševický a židobolševický řízený převrat nomenklatury a jejich odnoží, jejich rodin, příbuzných atd.
Umělým vymezováním (pseudo)pravice, ve skutečnosti "levá pravice" a levice, ve skutečnosti "pravá levice" a z toho plynoucí virtuální politické spektrum,je manipulována a oblbována veřejnost.
Žádná skutečná politická pravice v Čechách (ODS,ODA,US,TOP09 ....) od 17.11.89 není.
Havel a Klaus nejsou antagonisté - mají stejného režiséra, resp. loutkáře a hrají rozdílné role ve stejné "hře". Je otázkou jestli loutkář píše jenom azbukou nebo i trochu latinkou.
Židobolševické pseudoelity od listopadu systematicky rozkrádají a drancují tuto zem. Jak vysvětlit, že většina z nich, jak na úrovni politické, exekutivy i velkopodnikatelské jsou Židé při tak nízkém % zastoupení této "vyvolené" národnosti v ČR?
Náprava: Revize privatizací, konfiskace rozkradených majetků a kont, případně jejich dodanění, potrestání všech viníků a jejich pomocníků včetně odpovědných státních a veřejných osob (zločinců). Tím sanovat státní rozpočet a jeho výdaje.
Demise vlády, abdikace Klause nebo jejich odvolání a vypsání nových voleb. Rozšířit přímou demokracii. Snížit počet poslanců PS.
Okamžité převzetí zvyklostí západních civilizací a demokracií a nehledání specifických českých mafiánsko-židobolševických cest a manýrů.
Stávku a demonstraci každopádně uskutečnit. Nevěřit strašení ztrátami - politopadoví zločinci rozkradli tolik a způsobili takové ztráty, že tyto stávkové jsou kapkou v moři. Navíc je to cena za lék. Stávky se tito zločinci bojí jako čert kříže, podléhají hysterii a dělají chyby
-
|2011-06-15 12:56:36 josef hrnčiřík - Článek je věcný, slušný a bohužel pravdivý.Souhlasím s autorem a líbí se mi jeho snaha o shrnutí a zhodnocení.
-
|2011-06-18 17:45:24 V.Č. - Nestačím se divitPane Černíku, je normální, že lidé mají své iluze i jejich ztráty.Proč z toho dělat drama?Chci žít ve společnosti, kde si dobrovolně o své "újmě" pomohou lidé v rámci rodiny a a příp.nešťastníkům v nejbližším okolí, kde výnosy z mých daní jdou na společné nezbytné služby pro všechny daně platící občany( samozřejmě včetně dětí, za které platí rodiče, a důchodců, kteří se již naplatili dost) .Kdyby k tomu přibyla vymahatelnost práva a společný základ alespoň minima sdílené morálky, bylo by moc fajn.To si jako občan přeji, ne "samozvanou morální elitu".
-
|2011-06-23 10:56:49 moravec - Zhoubná iluzeZásadní iluzí je předpoklad, že všichni v ČR jsou (nebo snad musejí být?!) Češi. Já Čech nejsu, v Čechách nežiji a české iluze (jakékoliv) jsou pro mne jen důvodem k sarkastickému pobavení. Nezajímají mne - z cizího krev neteče. Co je bohužel realita tohoto státu: největší národnostní menšina (moravská) nemá statut menšiny a stím související menšinová práva.
-
|2011-07-30 02:47:23 Anon - Ach joAsi by bylo potřeba příště volit naprosto a zcela sémanticky přesné termíny, věty formulovat více polopaticky a na závěr sdělit know-how a la zpravodajství Prima. Obraty jako například "iluze" nebo dokonce souvislý text tu někteří naši spoluobčané nejsou schopni rozkódovat.
