Po roce 2008 se v ČR objevil úplně nový fenomén, který postupně začal negativně ovlivňovat pracovní trh, aniž by to politiky začalo znepokojovat. Exekuce. (Článek vychází ve čtvrtek v Literárních novinách č.5).
Od začátku platnosti zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti uplynulo již jedenáct let. Dluhy se do té doby vymáhaly obtížně, většinou prostřednictvím soudů, někdy i profesionálními vymahači, kteří používali dost nevybíravých metod. Zákon měl tyto praktiky odstranit a nastolit účinný právní řád, na jehož základě by bylo možno dlužníky efektivně postihovat. V praxi se však ukázalo, že zákon ve svých důsledcích postihuje i dlužníky, kteří o svých dluzích ani nevěděli, či si jich nebyli vědomi. Právní rámec navíc umožnil, aby exekuční byznys využíval i nástrojů, které byly na hranici korektnosti. Počet exekucí v České republice v průběhu minulých let neustále rostl a v současné době už dávno přesáhl dvoumilionovou hranici, když v posledních dvou letech se jejich počet pohyboval kolem sedmi set tisíc.
Stručně o pojmech
Shrňme si laicky a bez nároku na úplnost právní postup v případě vymáhání dluhu: nejčastěji to probíhá tak, že věřitel u soudu podá žalobu, jejíž náležitosti stanoví občanský soudní řád. Ten označí věc, které se žaloba týká, např. „zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím" apod. Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Společně se žalobou bývá podán návrh na vydání platebního rozkazu. Platební rozkaz je formou rozhodnutí u tzv. zkráceného řízení. V tomto případě nedochází vůbec k jednání či dokazování. Soud potom platební rozkaz může (ale nemusí) vydat. Je-li vydán, musí být doručen výhradně do vlastních rukou žalovaného. Pokud žalovaný nezaplatí, následuje exekuční řízení.
Jinou možností je mimosoudní vyrovnání sporu, které využívá institutu tzv. rozhodčího řízení, ve kterém může rozhodce rozhodovat nezávisle na právních předpisech. Souhlasit s ním musí obě strany sporu, což se stvrzuje v rozhodčích doložkách smluv (např. o mimobankovních půjčkách). Rozhodnutí rozhodce má stejnou váhu jako rozhodnutí soudu a jako vynutitelné a pravomocné je rozhodčí smlouvou či doložkou také stvrzováno. Proti jeho výsledku není odvolání. V praxi samozřejmě pro laika znamená rozhodování sporu tímto způsobem značné riziko, protože doložkám při podpisu smluv někdy nevěnuje potřebnou pozornost a hlavně si neuvědomuje jejich váhu pro případný spor, ve kterém pak obvykle stojí proti profesionálům práva. Proto je důležité vždy smlouvy pečlivě zkontrolovat a o podmínkách diskutovat, či doložku vůbec nepodepisovat, protože je dobrovolná.
V případě návrhu na exekuci je předpokladem existence exekučního titulu, jímž je listina vydaná oprávněným orgánem – např. rozhodnutí soudu, rozhodnutí rozhodce, rozhodnutí orgánů státní správy, atd. Věřitel se potom může obrátit na soud nebo soudního exekutora s návrhem na výkon soudního rozhodnutí neboli exekuci. Zákon pak uvádí různé způsoby výkonu rozhodnutí ukládající zaplacení peněžité částky např. srážkami ze mzdy dlužníka, prodejem movitých a nemovitých věcí, nebo zřízením zástavního práva k nemovitostem. Pohledávku samotnou potom nejčastěji věřitel vymáhá prostřednictvím vybraného exekutora, který sám vyhledává majetek povinného (tedy dlužníka) tak, aby našel nejvhodnější způsob provedení exekuce.
Exekutor předá návrh na provedení exekuce spolu s žádostí o pověření k jejímu provedení soudu, který rozhodne v patnáctidenní lhůtě. Od okamžiku doručení usnesení soudu o nařízení exekuce nesmí povinný (tedy dlužník), s výjimkou uspokojování základních životních potřeb, běžné obchodní činnosti a správy, nakládat se svým majetkem. Výše odměny a náhrady nákladů exekutora, který má při exekuci postavení veřejného činitele, jsou dány tarifem.
Lavina bez brzdy
Dluhy a následné exekuce se týkají z velké části stejné kategorie lidí, která zajišťuje výkon práce v českých montovnách. Jde v prvé řadě o mladé lidi do pětatřiceti let. Vlastníci stojí zejména o takové pracovníky, kteří budou mít dostatečnou motivaci k řádnému výkonu práce. Protože však exekuce postihly sociální skupinu nekvalifikovaných či málo kvalifikovaných pracovníků s nízkou finanční gramotností masově, nemohlo se to neprojevit na pracovištích konkrétních firem jinak než tragicky. Firmy zjišťují, že na českém trhu práce je stále méně lidí, kteří jsou v montážních firmách připraveni podávat očekávaný výkon, a začínají dávat zpátečku.
Člověk, kterému dluhy přerostly přes hlavu, má v podstatě jen dvě možnosti, jak exekutorovi unikat – buď si sežene práci načerno, nebo takovou práci, kde se dohodne se zaměstnavatelem na tom, že ten mu dá jen oficiální minimální mzdu a zbytek dostane bokem.
Zatímco v Polsku, Německu jakoby nezaměstnanost klesá, u nás nezaměstnanost jakoby stoupá. Tento pohled je však deformovaný tím, jak trh práce vypadá ve skutečnosti. Není totiž pravda, že by v ČR práce nebyla. Téměř devítiprocentní oficiálně vykazovaná nezaměstnanost je zkreslována tím, že sedm procent lidí pracuje načerno. Pracovní trh tedy zatím dokáže i tyto lidi vstřebat, problém však je, za jakých podmínek.
Na situaci dnešních dlužníků se paradoxně projevila uplynulá „tučná" léta. Lidé si v dobách relativní prosperity zvykli na určitou úroveň spotřeby a nastalou krizi vnímali jako přechodnou záležitost, kterou mohou v tomto smyslu překonat překlenovacími půjčkami. Hypoteční krizi, která nastala v USA už na přelomu let 2007 a 2008, pocítily tuzemské personální agentury tak, že pro jejich zákazníky přestaly být dostupné peníze. Začalo se později splácet a lavina se začala dávat do pohybu.
„Zatímco v roce 2007 jsme měli v naší firmě, která zaměstnává cca 500 lidí, pouze 14 exekucí, dnes má exekuce padesát procent našich zaměstnanců," říká manažer jedné personální agentury Jaroslav Krupka. „Je pravda, že ne všichni splácejí velké položky, dva tři tisíce se z platu dají ještě utáhnout, ale v případech, kdy má ten zaměstnanec pět šest exekucí, si začínají konkurovat exekuční firmy," dodává.
Exekucemi k prosperitě
Mnoho lidí v kritické době zavětřilo, protože zákony jim umožnily na lidské bídě velmi dobře vydělat. Systém je nastavený tak, že když chcete z někoho dostat peníze, stačí napsat formálně správnou žalobu, poslat ji na soud, který nezkoumá meritum věci, ale jen formální správnost a žalovaného automaticky odsoudí. Ten potom platí dluh, soudní náklady, náklady na advokáta, náklady na výkon exekuce, atd. Při české vynalézavosti a volném právním rámci, který kdejakou zlodějnu posuzuje jako legální způsob podnikání, jsou tak dveře byznysu s lidskou neodpovědností, hloupostí a naivitou otevřeny dokořán.
Rychlé půjčky nebankovních institucí s lichvářskými úroky jsou poskytovány v souladu s platným právem. I po přijetí zákona o spotřebitelských úvěrech (platí od začátku minulého roku) obsahují smlouvy o jejich poskytování rizikové rozhodčí doložky. Na rozdíl od dřívějšího stavu však zákon nyní alespoň dává spotřebiteli možnost od smlouvy odstoupit do čtrnácti dnů bez udání důvodu a jakékoli sankce.
Ještě větší riziko než „zavedené" firmy poskytující půjčky znamenají pro potenciálního dlužníka opravdoví lichváři, kteří nabízejí prostřednictvím inzerátů „peníze na ruku" do několika hodin za podmínek, které jsou často naprosto neprůhledné a jsou s to dlužníka oholit tak, že by se i exekutor pýřil.
Legálních forem ožebračování důvěřivých a naivních lidí je nepřeberně. Blikající automaty v hernách, koupě nekvalitního zboží prostřednictvím tzv. teleshoppingu, nekvalitních preparátů na hubnutí či jiných šmejdů, „výlety s překvapením", předražené hrnce za desetitisíce, „služby", jež kalkulují s pověrčivostí či iracionální vírou, nevýhodné nákupy činěné s vidinou případné výhry „milionu korun", nebo už profláklé „erotické linky", které telefonního účastníka oholí mnohem spolehlivěji než obyčejná prostitutka.
Vraťme se však k tomu, čím jsme tento exkurz začali. K exekucím, jež jsou většinou důsledkem neodpovědného jednání, slabého právního vědomí a finanční negramotnosti.
Za stovku bez střechy
Případů nešťastníků, kteří si nadělali dluhy a nyní se úzkostně ptají právníků, co počít, je v internetových poradnách nekonečný výčet: manžel udělal dluh dvě stě tisíc, bere 9600, já jsem na mateřské a mám necelých šest. Můžeme splácet maximálně patnáct set. Co mám dělat?
Odpovědi jsou stereotypní a právníkům, kteří mrazivě odpovídají, se nelze divit. „Čekejte exekutora."
Stačilo například, aby dítě jelo v deseti letech tramvají načerno, chytil ho revizor a ono to doma ze strachu neřeklo. Z dítěte vyrostl mladý muž, nastoupil do práce a na jeho plat byl okamžitě vydán exekuční výměr, protože dluh mezitím narostl do astronomické výše. Nezaplacené pohledávky, často ve výši desetikorun nebo stokorun, začaly totiž skupovat vymahačské firmy, které si z vymáhání dluhů udělaly velmi lukrativní byznys.
Markantou tohoto vývoje byla situace v Praze, kde celý balík pohledávek dopravního podniku získala svého času advokátní kancelář Brož, Sokol a Novák. Během doby platnosti smlouvy si advokáti vymáháním těchto dluhů přišli údajně na stamiliony korun. Tomáš Sokol k tomu na svém blogu na serveru aktuálně.cz napsal, že advokáti svou činností v podstatě pomáhají věřitelským firmám, které tak mohou nahradit celá oddělení, jež se touto činností zabývala, a nastolují tak právní stav. Advokát ale reagoval hlavně na jinou věc – zlomový rozsudek ostravského soudce, který jako jeden z mála odmítl – byť nesystémově - mechanicky přihrávat odměny ve výši, již posoudil jako amorální, jeho kolegům. Sokol usoudil, že rozhodnutím utrpěly „právní jistoty", protože advokáti hráli podle pravidel nastavených státem.
Ne každá vymahačská firma má ovšem takové možnosti jako renomovaná advokátní kancelář, takže ty menší rády vyplácejí provize i nadháněčům, kteří jim podobné dlužníky vyhledávají. Dlužník se tak stal žádanou lovnou zvěří, kterou lze legální cestou finančně vyždímat, samozřejmě s minimálními náklady. Hrozba exekuce pak působí na okolí dlužníka jako lepra. Od takto postiženého člověka se odtahují rodiče, přátelé a známí, protože jakákoli pomoc, půjčka, společné bydliště, či dokonce splacení, byť i jen části dluhu (nedejbože z vlastního účtu), znamená reálné riziko, že se exekutor vrhne i na vás, protože „dluh uznáváte".
Příkladů toho, jak se dostat do dluhů, je samozřejmě hora. Jistěže je na začátku obvykle nějaký přestupek, lajdáctví nebo opomenutí. Málokdo z lehkomyslných dlužníků však tuší, že za rohem čeká cvičený vlčák, který vám za to skočí po krku.
Místo pod mostem si rezervujte včas
Aby stát bránil nežádoucímu vývoji na trhu práce, posílil s platností od počátku tohoto roku státní úřady inspekce práce (SÚIP). V roce 2012 plánuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v rámci svého rezortu (SÚIP, Úřad práce ČR a Česká správa sociálního zabezpečení) provést na dvě stě tisíc kontrol, přičemž cílem většiny z nich má primárně být právě oblast nelegálního zaměstnávání. Znamená to násobný nárůst počtu kontrol, který je také samozřejmě zajištěn patřičným nárůstem počtu kontrolorů. Státní úřad inspekce práce je tak jediným úřadem v zemi, který počty svých pracovníků nesnižuje, ale naopak výrazně zvýšil. Zvýšeny, a to dramaticky, byly také sankce za porušení zákona. Stát si od toho slibuje větší disciplínu při výběru daní.
Každý tlak však budí protitlak, a jestliže firmy podnikající v ČR seznají, že jsou zde pro ně podmínky mnohem tvrdší než v zahraničí, samozřejmě odejdou.
Opatření totiž řeší následek, ne příčinu, kterou je Klondajk, na němž se místo prospektorů pohybují exekutoři. Z exekuovaných se potom buď stanou bezdomovci (meziroční nárůst počtu bezdomovců například na Ostravsku je za loňský rok zhruba dvacet procent), nebo odejdou do takového zahraničí, kde je exekutoři nedostihnou. I to má ovšem šerednou odvrácenou tvář – když se takový člověk ze zahraničí vrátí, nabudou jeho dluhy doma se všemi penále plus dalšími exekučními výměry takové výše, že může zase jít jedině pod most. S těmito lidmi ovšem chudne i stát, protože přichází o pracovní sílu, o výběr daní, a jde to s ním prostě z kopce.
Kazíte nám byznys
Došlo to tak daleko, že i soudci začali otevřeně hovořit o ožebračování lidí. S inkasními firmami, vymáhajícími od dlužníků pokuty, ztratil trpělivost Okresní soud v Ústí nad Labem. Náklady řízení pro advokáty, které bývají při tisícikorunové pokutě ve výši téměř 7000 korun, jim přestal přiznávat. Soud zdůvodnil výrok amorálností nároku a uvedl, že jde o pouhý byznys. Když inkasní společnost například nakoupí třicet tisíc pohledávek v nominální hodnotě 1015 korun, v každém vyhraném nalézacím řízení jí bude přiznána náhrada nákladů zastoupení advokátem ve výši 6600 korun, a dohromady si tak přijde na částku 198 miliónů korun. Dalších více než sto miliónů může exekuční společnost získat v exekučním řízení. Už při 30 procentech vymožených částek tak svou investici může ztrojnásobit. Ústecký soudce řekl, že „celostátně jde o miliardy, které jsou tahány z kapes dlužníků, kteří se již bez toho nacházejí na hranici chudoby, nebo i pod ní".
Exekuční firmy se pochopitelně brání, protože jim po tučných letech hrozí sice také ještě tučná, ale přece jenom dieta. Podávají stížnosti k Ústavnímu soudu. Ten už ale řadu z nich odmítl jako neopodstatněnou.
Statisíce případů, kdy byli k exekuci odsouzeni lidé, jimž vymáhaná bagatelní částka narostla o nepoměrně větší poplatky účtované exekutory (u dluhů do tisícovky si v současnosti exekutor přihazuje 14 900 korun) nakonec ovšem přiměly i stát k tomu, aby změnil pravidla, která pro tento byznys nastavil. Od března proto začne platit vyhláška ministerstva spravedlnosti, podle níž budou sníženy odměny advokátů za právní kroky v jednoduchých sporech a přirážky exekutorů u drobných pohledávek na polovinu. Uvažovalo se dokonce o snížení až o 80 procent, ale ministerstvo dospělo k názoru, že by potom byly odměny tak nízké (ve výše popsaných případech „pouhých" 2980 korun), že by se dluhy přestaly vymáhat.
Jak uvedl náměstek ministra spravedlnosti František Korbel, začne se zároveň uplatňovat povinnost slučování exekucí u případů, kdy je pohledávek sice více, ale věřitel i dlužník jsou totožní. Příkladem je vymáhání pokut od černých pasažérů. Když se u notorického „černocha" naskládalo více neuhrazených případů, exekutor vedl každý zvlášť a ke každému si přirazil tučnou odměnu. Nyní dostane odměnu jen jednu – pokud ovšem jeho úřad řeší všechny případy v jednom okamžiku. Věřitelé budou mít kromě toho výslovnou povinnost zaslat dlužníkovi na jeho poslední známou adresu předžalobní výzvu.
Kompromisní ministerská vyhláška ovšem neřeší situaci množiny lidí, kteří se v důsledku praxe minulých let dostali na sociální dno a nemají z něho úniku. Česká republika tak bude dlouhou řadu let doplácet na dobu, kdy umožnila dělat z komárů velbloudy a amorální odměny spojené s jinak regulérním vymáháním práva v druhém sledu zlikvidovaly (v situaci, kdy stát stopl pracovní imigraci ze třetích zemí) zaměstnatelnost kritické skupiny obyvatel.
Kalouskův pokus o vtip
Můžete si samozřejmě říkat, že to je sice strašné, ale že se vás to zaplaťpánbůh netýká. Vy přece máte odpovědnost, své závazky platíte včas, jste dostatečně finančně gramotní a do situace, kdy by po vás někdo mohl vymáhat nějaký dluh prostřednictvím exekutora, se prostě nedostanete.
Omyl. Vzpomínáte na složenky, které před volbami rozesílal ministr financí Miroslav Kalousek a jimiž vás upomínal ke splacení dluhu ve výši 121 tisíc?
Nezaplatili jste? Nechtějte vědět, kolik si naúčtuje vymahačská firma, která projde na ministerstvu financí výběrovým řízením. On vám ten úsměv na rtech zmrzne.Je to samozřejmě pokus o vtip. Je-li ale blbější než ten Kalouskův, posuďte sami.
Závěrem stručné poučení: když už se musíte zadlužit, poraďte se před podpisem smlouvy v nejbližší občanské nebo advokátní poradně. Věřte, že je to lepší než později plakat pod mostem.
-
|2012-02-02 10:50:53 Kocuro - Dá se očekávat zlepšení?Tak od března bude platit upravená vyhláška. A dá se očekávat, že to bude změna k lepšímu? A s tou předžalobní výzvou, nebude v tom zase nějaký podraz? Bude se to stahovat i na případy, před oním březnem 2012, tj. které vymahači momentálně nechávají "uzrát" u sebe v šuplíku?
-
|2012-02-02 18:19:58 babca - krásné řečiNevěřím jedinému slovu,které tato vláda či člen vlády řekne.Snad jen tomu vtipu se dá věřit...brzy budeme totiž platit všichni...a už se neschováme ani za tu "lopatu"..........
-
|2012-02-02 19:42:41 AlliAť platí ti, kteří nás do sraček dostali. Neplaťte zlodějům a nepodporujte stát!
-
|2012-02-02 21:28:22 GhislainVšiměte se jak ve všech zprávách je vyzdvihohán čin Ústeckého soudu o odmítnutí nehorázných odměn v exekucích. Je to tentýž soud kde v minulosti soudkyně Š. rozdělila dluch lékárny v Londýnské ulici jednomu dodavateli za asi 500 000,- na asi 300 kauz ( po jednotlivých fakturách). To pak mohla vynášet rozsudky přes kopírák bez jakékoliv námahy. Nadřízené orgány to ještě schválily z důvodu nezávislosti soudu. Z toho vyplývá, že každý soudce si může dělat co chce. Pak soudy vyřvávají jak jsou přetíženy a jsou pak zákonem umožněna zkrácená řízení bez přezkoumání a končí vlastní mafiánskou Pl. fakultou ..... Vše podle zákona a vždy Odmítání jakéhokoliv pochybení ....
