Reakce na článek Michala Černíka Konce českých iluzí.
Autor Michal Černík publikoval v Literárních novinách článek Konce českých iluzí. Podstatou článku je vyjádření zklamání z vývoje v České republice po roce 1989, zklamání z vývoje prakticky ve všech oblastech veřejného a komerčního života - od rozdělení daňové zátěže přes zemědělství a kulturu po členství v EU a vlastnickou strukturu české ekonomiky. Za základ problému označuje pan Černík „kapitalismus", aniž by jmenoval jím preferovanou alternativu. Jeho závěrečná slova, že kapitalismus není poslední fází dějin, však připomínají marxistickou dialektiku.
Také jsem zklamán
Souhlasím s autorovou kritikou Fukuyamovy teze, že pádem komunismu nastal konec dějin a že už nás nečeká žádný zajímavý vývoj, že už budeme žít jen v harmonické kombinaci demokracie a kapitalismu. Nesouhlasím na druhé straně ale ani s marxistickou tezí, že kapitalismus je nějakou střední fází vývoje dějin, které končí nějakým „vyšším" společenským řádem. Spíš si myslím, že dějiny budou i nadále dějinami potlačování svobody a opětovného boje o svobodu.
Také jsem zklamaný z vývoje po pádu komunismu. Jsem zklamán ale poněkud opačně.
Jsem zklamán z vysokých daní, z přílišného množství veřejných zakázek a dotací, z přílišného množství zákonů, z ubývání svobody, z růstu veřejného dluhu.
S autorem se ovšem shoduji ve zklamání z toho, jak si velké podniky dokážou vylobbovat u politiků všemožné výhody (investiční pobídky, daňové prázdniny, omezení práv malých akcionářů). Souhlasím s jeho kritikou nadnárodních organizací - Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které se staly podivnými nástroji zahraniční politiky Spojených států. Stejně jako pan Černík kritizuji tzv. reformy a privatizace ordinované těmito agenturami suverénním státům.
Dodal bych k tomu (a předpokládám, že pan Černík bude souhlasit), že u nás se nyní tato neokonzervativní (či neoliberální) politika projevuje tlakem na vyvedení části sociálního pojištění do soukromých penzijních fondů nebo myšlenkami na „privatizaci" dálnic, věznic či nemocnic formou tzv. „PPP", partnerství soukromého a veřejného sektoru, které není ničím jiným, než přisátím soukromých finančních skupin na státní prs, z něhož vysávají peníze z kapes spotřebitelů a daňových poplatníků.
Cítím na druhé straně v příkrém protikladu s panem Černíkem jako problém, že je neustále omezována svoboda jednotlivce. Tím, jak nám neustále zvyšují daně (naposledy DPH), se snižuje naše schopnost zařídit si život podle svého, ať již v oblasti bydlení, kultury či podnikání.
Čtenář asi vidí, že zastánce takřka neomezované ekonomické svobody (ve smyslu „laissez faire"), člověk, který by sám sebe označil za klasického liberála (a rozhodně ne za „neoliberála" či „neokonzervativce") se možná z padesáti procent shoduje s klasickým socialistou (omlouvám se panu Černíkovi, pokud on sám se k tomuto označení nehlásí).
Osobně považuji neoliberální a neokonzervativní doktríny za karikatury a diskreditace kapitalismu, pravice, klasického liberalismu a ideálů volného trhu. Je mi odporné, když si podnikatel zajišťuje trvalý a jistý tok peněz na základě nějaké výhody, na základě zákona, jako je tomu u soukromých penzijních fondů či u stavitelů silnic formou „PPP", nebo u provozovatelů zvýhodněných solárních elektráren a výrobců zvýhodňovaných biopaliv. Podnikatel by měl tvrdě usilovat o každou korunu kvalitou svých služeb ve spravedlivé konkurenci s ostatními. Výhody ze zákona, které dělají tyto podnikatele stále bohatšími na úkor spotřebitelů a daňových poplatníků, jsou v příkrém rozporu s ideály klasického liberalismu.
Nesouhlas s centrálním plánováním
Kde ale zásadně nesouhlasím s panem Černíkem? Nesouhlasím s jeho vizí, že bychom se měli vrátit k nějaké formě centrálního plánování, že by měl stát vytvářet dalekosáhlé koncepce vývoje hospodářství a společnosti. Jsem přesvědčen, že politici, úředníci či „národní ekonomické rady" expertů, kteří by takové koncepce psali a přijímali, nejsou chytřejší než miliony obyčejných lidí. Kdybychom svěřili těmto „elitám" pravomoc vytvářet koncepce, riskovali bychom, že tyto koncepce budou v rozporu se zájmy obyčejných lidí. Protože co v podstatě takovéto koncepce znamenají? Znamenají, že někdo za nás rozhodne, co se má vyrábět a co se má kupovat.
Myslím, že nebyla náhoda, že tyto koncepce selhaly v socialismu. Koncepční orientace komunistické vlády na těžký průmysl vedla k devastaci životního prostředí, koncepce bytové velkovýstavby vedla ke zničení měst paneláky, koncepční podpora kultury vedla k rozmachu socialistické pseudokultury. Někdo si myslí, že myšlenka byla správná, jen konkrétní lidé to dělali špatně. Myslím, že sama myšlenka byla špatná, že kdykoliv vládě svěříme pravomoc vytvářet centrální plány, dopadne to podobně.
Koneckonců, Evropská unie představuje renesanci takového plánování a koncepcí (její koncepční plány mají jména jako „Lisabonská strategie" či „Evropa 2020"). Její aktuální plány, aby 40 % lidí mělo vysokoškolské vzdělání, jsou v rozporu s přirozeným rozdělením schopností ve společnosti a vedou k poklesu náročnosti vysokoškolského studia a k plýtvání zdroji (plýtvání jak časem studentů, tak penězi daňových poplatníků).
Dále nesouhlasím s panem Černíkem, že jsme nesprávně zavrhli jiné formy vlastnictví než klasické soukromé. Ačkoliv nejčastější právní forma podnikání je akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným, není zakázáno zakládat družstva nebo vytvářet zaměstnanecké vlastnictví. Jsem přesvědčen, že družstev a zaměstnanci vlastněných firem je mnohem méně než s. r. o. proto, že jsou tyto formy méně efektivní. Družstvo, kde má každý podílník stejný hlas bez ohledu na výši vkladu, prostě není atraktivní pro lidi, kteří chtějí do podniku vložit větší vklad než ostatní. Proto družstva vznikají nanejvýš v oblasti bydlení, kde každý družstevník vkládá přibližně stejný majetek. Stejně tak se neosvědčují firmy vlastněné zaměstnanci, a to proto, že v takových firmách existuje konflikt zájmů - zaměstnanci složitě lavírují mezi krátkodobým zájmem na zachování zaměstnání a dlouhodobým zájmem na prosperitě firmy. Soukromé vlastnictví formou osobního vlastnictví, s. r. o. nebo a. s. považuji za nejlepší, ale určitě bych nikoho neomezoval v tom, aby zakládal jinou formu podniku.
Jsem stejně jako pan Černík kritikem členství České republiky v EU, ale nevadí mi ekonomická otevřenost, bezcelní zahraniční obchod a možnost cizinců kupovat nemovitosti. Vadí mi pokřivení trhu (když cizí zemědělci disponují výhodou vyšších dotací a snadněji se jim kupuje naše půda a prodává zboží), vadí mi kvóty a umělé zavírání našeho cukrovarnictví jen proto, že si to usmyslí úředníci a politici v Evropské komisi.
Moje vize společnosti
Podle mě lepší společnost nevybudujeme tím, že lidem budeme brát větší daně a budeme rozdělovat větší dotace, ať již na kulturu či na zemědělství.
Mám vizi společnosti, kde jsou mnohem nižší daně a kde stát nechává lidem mnohem větší svobodu. Výměnou za to zruší i všemožné dotace. Představte si, že nebudete platit žádnou daň z příjmu a nebudete ani dostávat žádné dotace ke stavebnímu nebo penzijnímu spoření, nebudete živit zbytečné úřady od ministerstva průmyslu po ministerstvo kultury.
Když budete chtít rekonstruovat penzion nebo vydat knížku povídek, spočítáte si náklady a odhadnete tržby, nebudete žádat o žádné dotace, prostě to uděláte.
Jsem přesvědčen, že kultura i zemědělství může vzkvétat stejně jako drobné podnikání všeho druhu bez dotací, když se vyvarujeme vysokého zdanění a všelijakých úředních překážek, s nimiž se dnes všichni potýkají, ať již chtějí hrát divadlo nebo provozovat hospodu.
xxx
Jaká bude naše česká společnost v budoucnosti? Realita bude vždy výsledkem střetávání různých, i protichůdných, vizí. Nedělám si iluze, že by má vize mohla někdy „jednou provždy" zvítězit. Jsem ale odhodlán bojovat vždy proti všelijakému omezování svobody a nespravedlivým výhodám pro jedny na úkor druhých. Zdá se, že v některých oblastech se dokonce mohou shodnout lidé z protichůdných politicko-filozofických táborů.
Autor je ekonom a předseda Strany svobodných občanů.
Publikováno v aktuálních Literárkách 14/2011
-
|2011-04-08 08:26:07 Coza - NevímVcelku jsem se mi toto pojetí liberalismu zdá poctivé, ale mám pocit, že si sahá na hranice možného. 1.Ekologie. 2. Není toto pojení svobody nakonec kontraproduktivní? Oslabováním ,kolektivních témat, se společnost stává bezbrannou např. proti Hyperkapitálu a tím méně svobodnou.
-
|2011-04-08 10:02:50 Bubeník - Chameleon1. Smlouvu s MMF i vstup do EU podepsal velký MAchův vzor-V.Klaus.
2. Obrovské přerozdělování rovněž zajistil Machův vzor tím, že neodstátnil penzijní systém, tedy nejméně 2 biliony korun nevyplacených penzijních závazků, což dnes představuje 1/3 rozpočtu.
3. Stát, který za hubičku prodá veškerý majetek-kapitál je totálně zničen a vydán na pospas. Pokud ovšem neprohlásí, že byl za divoké privatizace okraden zahraničními investory, kteří dobře věděli, že kupují majetek za netržní ceny a byl de facto ukraden.
-
|2011-04-08 13:12:23 Anonymní...."mám vizi společnosti,kde jsou mnohem nižší daně a kde stát nechává lidem větší svobodu" ....tvrdí pan Mach neoliberálně, liberálně, či konzervativně, či jaksi.....To by skutečně mohlo fungovat :) ovšem předem je třeba tedy vybudovati stoprocentně ideální společenství lidí s názvem UTOPIE. V reálné existující společenské praxi, kde člověk člověku vlkem, rozum velí "co nejvíce svobodně vydělat na ostatních, aby si toho pokud možno nevšimli, takže politicky jakože v zájmu státu a voliče", převedeno do praxe "nakrást bezohledně a svobodně a zdrhnout včas aby někdo nevokrad zloděje na tom samým hrozným místě".....jak já miluju idealisty....všichni naši politici jsou vlastně bývalými poučenými idealisty.....nebo účinná výnosná póza?
-
|2011-04-08 17:15:53 Vladimír - nic novéhoCílem kapitalismu je, jak již jeho název napovídá, akumulace kapitálu. Jeho dnešní vzhled kapitalismu nikdo nevnutil, tento způsob fungování vede bez oklik k cíli. Je samozřejmně škoda, že kapitalismus 19. století, liberalismus, svoboda jednotlivce, společná starost o společnost a sociální problémy patří minulosti, ale co se dá dělat akumulaci kapitálu neprospívají a tak zmizely v propadlišti dějin.
Nejedná se o žádnou novinku, pánové Hockheimer a Adorno se tímto problémem široce zabývali již na začátku 60tých let.
-
|2011-04-10 02:00:42 AnonPříspěvek Michala Černíka by mohl být nakonec skutečně dostatečně razantní, aby odstartoval dialog nad aktuální situací a poháněl hledání cest. V tomto směru vítám článek Petra Macha. Dovolil bych si však poukázat na některé momenty, ve kterých bych viděl nesrovnalosti.
Asi bych nevytýkal MČ, že nepřináší alternativu. Alternativy se dají hledat lépe na základě dobře provedené analýzy, což se v případu článku MČ stalo. A já dokonce tu alternativu v článku MČ vidím, je to nepřímo řečeno v předpředposledním odstavci. To jsou základní lidské hodnoty, top-level alternativa, není nutno obtěžovat se klasifikací.
Svoboda jednotlivce jako principiální hodnota není ve vztahu s výší zdanění, může být tak ve vztahu ke společenskému chápání daně (výpalné vs. příspěvek).
Centrální plánování je provozováno stále, akorát dnes má formu regulativ na rozdíl od dřívějšího imperativního pojetí. Ten nejlépe pozorovatelný rozdíl je však skutečně v hloubce, kdy dřívější bylo detailnější, což je však dáno samotným principem státního kapitalismu. Co bych však považoval za hrubku je, že PM nerozlišuje mezi věcí principiální a konkrétním provedením. Takže pak se může stát, že plánování EU vyhodnotí jako nefunkční. Naopak, z pohledu nadnárodního kapitálu se podařilo zlikvidovat potravinovou soběstačnost ČR a postavit zemi do závislosti na mezinárodním obchodu v komoditě naprosto strategické.
Efektivita vlastnictví je ukazatelem, který by bylo nutno definovat. Příkladem budiž působení společnosti Veolia Voda a podobných. Je tato forma vlastnictví v daném prostředí efektivní? Asi bude záležet na úhlu pohledu.
Moje vize společnosti. Dávám přednost MČ, neboť stejně jako on vidím problém v destrukci lidských hodnot a nástupu hyenismu. Obávám se, že pouhým přenastavováním ekonomických nástrojů výsledku nedosáhneme. Proto bych vytrhl z MČ: důstojný život člověka, solidaritu a odpovědnost. Ale to musíme začít sami od sebe, jak už tolikrát a tolikrát bylo řečeno.
-
|2011-04-10 08:17:48 Jan SvobodaAc s vami nesouhlasim ve vice tvrzenich, zamerim se na samotnou podstatu na konci.
Pevnost vstipenych moralnich principu ve spolecnosti neni nekonecna. Ve spolecnosti, kde lze nejvetsiho uspechu dosahnout ziskanim vyhod od politiku a uredniku skrze voleni za sliby, lobovani, uplaceni, protisluzby; ve spolecnosti, kde soudy pracuji pomalu a statni bezpecnostni sluzby drasticky zasahuji do policejniho vysetrovani chranic sve zajmy v rusky mluvici mafii (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267432141-kdyby-me-zabili/410235100021004/) ... tam neni mozne udrzet moralku na vysoke urovni.
Svobodna spolecnost, kde lide spolupracuji na zaklade dobrovolnych dohod je zakladem pro upevnovani moralnich hodnot. Ve svobodne spolecnosti je moralka skutecne utilitarni - uci nas jak ve spolecnosti dlouhodobe prosperovat.
-
|2011-04-11 01:35:06 AnonZkusím odhadnout, kam asi míříte. Veškeré lidské konání je odvozeno vědomě či nevědomě právě od hodnot morálních, ty vám totiž určují meze a východiska. To znamená, že morální hodnoty jsou a musí být prvotní. Úspěšné tažení hyenismu je právě postaveno na záměně, kdy před hodnoty morální představíte jakousi svobodu, kterýžto pojem je velice ošemetný. V tom momentě se dostáváte do vleku proponentů partikulárně deklarovaných svobod.
Jinak, co se týká stavu společnosti, myslím, že nejsme v rozporu.
-
|2011-04-10 07:51:55 Jan SvobodaSam jste idealista, jen si to nepripoustite. Jestlize se bojite svobody jednotlivce, kterou udajne pouzi proti svym spoluobcanum, proc se pak nebojite moci uredniku a politiku kteri se rekrutuji z te same spolecnosti (navic jde casto o vyber nejschopnejsich bezskrupuloznich demagogu). Idealizujete si stat? Ma-li kazdy obcan maximalni svobodu nakladat se svym majetkem, ma i moznost chranit se pred arbitrarnimi rozhodnutimi politiku a uredniku casto ovlivnenymi mocnymi lobystickymi skupinami (at uz podnikatelskymi ci odborarskymi) i mene skrupuloznimi spoluobcany. Osobni a ekonomicka svoboda take neznamena konec stihani zlocincu, fungujici vymahani prava je naopak nezbytnou podminkou svobody at uz statni ci privatni (polycentricke).
-
|2011-05-13 22:10:06 michal - beduin sklamaný že nepršíje okolím považován za hlupáka. normální zdravý beduin v poušti ví a zná, že skutečně neprší, tedy až na vyjímky. proto má vembloudy a za deštěm putuje. jinak ho Al-lah, za jeho hlupáctví nechá uschnout a sežrat hyenama. podobně naše očekávání a nároky, ač tu prší hojně. bič našeho lokálního démona, peruna či jiného čerta, dopadne silně, v tom naše záchrana spása, jinak jsme jen uvařená žába, protože ji vařili zpomalu a ji nepřišla potřeba vyskočit včas, vařené jí to už nešlo
-
|2011-06-15 10:25:36 qlinda - nesouhlasim...Nedovedu si predstavit ve vasem pojeti financovani ekologie (kdo bude platit sanaci skladky, kterou tam nepopravnene navezli setrici podnikatele? Sousedi z vesnice? ). Kdo bude platit policii (kazdy sam sveho policajta?), zakladni skolstvi, handicapovane obcany? To, co pisete je dobra varianta pro mlade, uspesne, zdrave muze kolem 30. Dobra zeme k zivotu se ale pozna podle toho jak pecuje o ty mene schopne a mene stastne.
