Koho na ministerstvu životního prostředí zajímá životní prostředí?
Ladislav Miko, ministr životního prostředí za Fischerovy vlády, který dnes působí ve strukturách EU, prý prohlásil, že je mu celkem fuk, koho jeho nástupce Pavel Drobil (ODS) z ministerstva vyhodí a kým ho nahradí. Důležité je údajně jen to, aby naše životní prostředí bylo v souladu s představami Bruselu. Přesto je ale výměna vedoucích pracovníků ve státních institucích, které u nás dosud chránily životní prostředí, zvláštní.
Ekologie patří k oborům, které v nedávných volbách totálně prohrály. Jako by ji nynější vláda chtěla zlikvidovat tím, že do čela ministerstva jmenovala Pavla Drobila, který původně toužil po ministerstvu průmyslu. Prakticky ihned poté, co Drobil otevřel dveře „svého" úřadu, začal s odstřelem náměstků. Je celkem pochopitelné, že se každý ministr chce obklopit lidmi, kterým důvěřuje, nicméně Drobil se nezajímal ani o dosavadní práci odvolaných úředníků, natož pak o jejich zkušenosti - fakt, že většinou zaujímali funkci už za Libora Ambrozka (KDU-ČSL), nebylo pro něj důkazem znalosti problematiky.
Ze sedmi náměstků vyhazovu unikli jen dva - Rút Bízková, poslední ministryně životního prostředí, která legitimaci ODS schovala právě jen na oněch pár měsíců ve funkci, a František Korbel, který dal výpověď raději sám. Žádný z vyhozených náměstků MŽP nebyl členem Strany zelených, jejich nástupci jsou ale všichni členy ODS, jen Tomáš Tesař, náměstek pro ochranu přírody, je z TOP 09.
Zemětřesení se ale odehrálo i na dalších rezortních úřadech. Že padne ředitel Státního fondu životního prostředí, který spravuje evropské fondy, se dalo očekávat. Petra Štěpánka tam nahradil Libor Michálek, dosud působící v bankovní sféře, který kariéru odstartoval ve vedoucí funkci Fondu národního majetku. Hned druhý den si do funkce prvního náměstka dosadil ekonoma Dušana Fibingra, namísto - bezpartijního - Petra Valdmana, který si získal jméno profesionalitou a neúplatností.
To již bylo jasné, že skončí i další osoba, která by mohla kontrolovat modrý buldozer, šéfka Inspekce životního prostředí Eva Tylová. Nezlatého padáka dostala 12. srpna a své odvolání vnímá jako politickou a hlavně lobbistickou záležitost. Inspekce totiž mimo jiné dohlíží také na tzv. superzakázku, kterou jsou sanace ekologických škod. MŽP pod Martinem Bursíkem na konci jeho působení slevilo z původního odhadu nákladů z plánovaných 114 miliard na 35 až 40 miliard, nyní už se ale znovu hraje s číslem kolem 90 miliard. „Je jasné, že je v tom započtena ´nějaká vata´," konstatuje Eva Tylová.
Co bude dál? Odvolaní odborníci mají jako experti na problematiku a znalci zákulisních politických a komerčních machinací minimálně dvě možnosti. Chytrý „nový" úředník by jejich vědomostí využil už jen kvůli orientaci v neznámé problematice. Hloupý nováček je i s jejich znalostmi pošle k vodě, tedy do opozice. Momentálně se čeká, jak se která ze stran zachová. Bylo by hezké, byť nejspíš naivní, předpokládat, že hlavním motivem obou stran bude životní prostředí.
Autorka je publicistka.
Publikováno v aktuálních Literárkách 34/2010
