V posledních měsících demokratického Československa Ferdinand Peroutka napsal, že už se spoléhá jen "na sílu neorganizovaného veřejného mínění, které souhlasně soudí o základních lidských faktech, ať v popředí scény kdokoliv si hlučně vykračuje a deklamuje, pro celek lidí nepravda zůstává nepravdou. Je-li politický život pln zmatku, stáhne se jasný názor na věci do neorganizovaného veřejného mínění".
Pojem "neorganizované veřejné mínění" zní naivně v současné epoše mediální neoreality a zbraní of mass distraction, řekněme ale, že Peroutka jím mínil soudnost národa, která je produktem svobodné komunikace mezi lidmi, v níž se ustavují soudy založené na nadpolitických existenciálních kategoriích, jako jsou etické normy, tradice, životní zkušenost či smysl pro "human condition".
Svou víru v soudnost národa si Peroutka uchoval po celý život. Viděl v ní nezničitelný zbytek demokratického Československa a věřil, že svými promluvami na Svobodné Evropě přispívá k jejímu upevnění. Potkal jsem v exilu už jen málo emigrantů z roku 1948, kteří by byli nositeli ducha první republiky, ale přesvědčil jsem se, že většina z nich Peroutkovu víru v "neorganizované československé veřejné mínění" sdílela: vytrvale mluvili k neznámým lidem doma v šumu rušiček, psali do časopisů, které se pak do rukou "lidí doma" většinou nedostaly. Věřili v sílu soudnosti národa, která nás všechny spojuje v jeden lidský celek, "ať v popředí scény kdokoliv si hlučně vykračuje a deklamuje". Setkání s těmito lidmi byl pro mě silný zážitek, i když jsem věděl, že "neorganizované veřejné mínění" doma je už jinde, a třeba Peroutkovy promluvy nám v šedesátých letech připadaly archaické. Přesto jsem ale cítil, že svým exilovým psaním navazuji na jeho víru v soudnost národa jako nezničitelný základ demokracie.
Ta Peroutkova víra byla ale sebeklamem. Tragický rok 1948 připravily už volby z roku 1946, kdy se "neorganizované veřejné mínění" masově rozhodlo volit proti historickým šancím na udržení demokratického státu ve střední Evropě. Nešlo o nějakou výjimku, o chvilkové zatemnění "soudnosti národa", ty volby byly příznakem patologické antipolitičnosti českého veřejného mínění, která má své kořeny v době národního obrození, kdy politika nenapravitelně nasákla literární fikcí. Jádrem antipolitičnosti je podcenění institucí a přecenění velkých osobností, podcenění tradičních politických idejí a přecenění nových stran a idejí. Po letošních květnových volbách nezbývá než být realisty a opustit definitivně Peroutkův sebeklam. Neexistuje žádná soudnost národa, nějaký ostrov, na nějž by se "stáhl jasný názor na věci" v době plné zmatků. Naopak, české veřejné mínění lze manipulovat jednoduchými mediálními strategiemi, například démonizací jedné osoby (Paroubka), kultem jiné osoby (Schwarzenberga), a zastrašující lží (Řecko) - na jedné straně admirál Karel uvrhávající do klece rozkradače zlatého pokladu, na druhé pak démon s nadváhou, přivádějící Česko zpět ke komunismu.
Pravicový (ne pravičácký!) novinář Petr Zídek napsal: Pokud více než 27 procent hlasů získají dvě marketingové strany, z nichž jedna má za maskota dobrotivého knížete a druhá bezduchého televizního moderátora, a obě jsou ze zákulisí řízeny lidmi, o nichž skoro nic nevíme, pak je to důvod k vážnému znepokojení.
Myslím, že toto vážné znepokojení z českého veřejného mínění je první velké poučení z květnových voleb.
Druhé poučení s tím úzce souvisí: Jacques Rupnik v povolebním rozhovoru s Karlem Hvížďalou říká: Když jsem viděl klip Přemluv bábu, který měl tak velký úspěch u mladých a v uměleckých kruzích, zarazila mě drsnost - "pravou rukou zdravíme a volíme, levou rukou si vytíráme zadek". Dominantní klišé posledních dvaceti let lze shrnout takto: vše sociální navazuje na komunistickou minulost. A musíme tedy jako mladí, úspěšní a soutěživí musíme čelit dvojímu nebezpečí: zadlužení + "socialismu".
Nazvěme tuto "drsnost" pravým jménem - je to lůzovitý politický diskurz, který čas od času v české politické kultuře získává hegemonii, třeba v době druhé republiky, v níž se organizovaly štvanice na Karla Čapka, na bolševismus a Masarykismus, pak v padesátých letech a také v letech sedmdesátých. Václav Černý popsal lůzovité politické diskursy české pravice i levice s hněvem a studem ve druhém a třetím díle svých pamětí.
Co je lůzovitý politický diskurz? Místo teorie malý příklad: bolševická líná lůza zase vystrkuje růžky. Vždy platilo pořekadlo sociální demokrat kudy chodil, tudy krad. Co nějaké odborářské prase se někdy ukáže v televizi, tak je to vždy funkcionář ČSSD nebo KSČM. To je daň za to, že v roce 1990 neviseli na lampách. Je jim jedno, že stát už přivedli do prdele velkorysým rozdáváním lenochům z toho, co druhý poctivě vydřel. Chtějí jen novou rudou totální revoluci, přesně tak, jak je to učil Lenin. Historije (sic!) se tu opakuje. Slavným příkladem lůzovitého diskurzu je Gottwaldovo: Jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem! adresované spoluposlancům v československém parlamentu.
A nyní přece jen trochu teorie: demokratická společnost je otevřená v tom smyslu, že kritická distance mezi stranami a postoji tu nevede k vylučování ze společnosti. Naopak, všechny problémy je třeba řešit tím, že kritická distance mezi lidmi a stranami se překoná vylučováním ze společnosti - nejdříve extremistů, pak sociálních demokratů, pak liberálů, pak chudých a starých, a nakonec každého kritika systému. Vlajkovou lodí lůzovitého diskurzu se stal pod vedením Pavla Šarfa týdeník Reflex - příkladem budiž Rath přemalovaný na Hitlera nebo titulek Byl Václav Klaus agentem KGB nebo CIA?
Typickými projevy lůzovitého diskurzu pravice jsou nejen klipy typu Přemluv bábu, ale i házení vajíčky po sociálních demokratech, nevybíravé urážky Paroubkovy ženy, strašení Řeckem a třeba sochař David Černý komentující volby na střeše tančícího domu v přímém přenosu ČT pokřikem Socani nemají šanci!
Lůzovitý pravičácký diskurz si u nás "hlučně vykračuje v popředí scény" od druhé poloviny let devadesátých, v květnových volbách pak ovládl scénu celou. Jeho jádrem je antikomunismus, který má jako nová hegemonie ucpat díry, kterými ze systému unikl konsensus nahromaděný v polistopadových "letech demokratické naděje".
Třetím poučením je "vážné znepokojení" nad tím, jak snadno lze zobrazit chudé a slabé jako nepřítele. V jediném sociálně kritickém časopise, který v Česku přežil štvanici na vše levicové, v Novém prostoru, prodávaném bezdomovci, čteme: Často slyšíme obvinění z rozdmychávání zášti proti bohatým a úspěšným. Tyto volby jsou však spíše ve znamení jitření emocí proti těm nejchudším a nejslabším. Lidem znejistělým krizí je třeba dodat obraz nepřítele tyjícího z jejich daní.
Ano, nejvíce alarmující na květnových volbách bylo, že se odehrávaly ve znamení třídního boje naruby, boje proti chudým a slabým, proti státnímu příspěvku rodičkám, proti pracujícím, kteří svými požadavky "připravují krach státu", proti právu na "bezplatnou" lékařskou péči. Boj proti zneužívání sociálních dávek pak není než krycí název pro starý český proticikánský rasismus.
Volební kampaň byla pojata jako třídní boj, v němž bohatí, organizovaní po leninsku jako třída, zvítězili nad chudými, kteří se styděli hájit své zájmy, protože patřit mezi ně se stalo hanbou - staří a slabí, socky, okrádají stát. Používám výraz chudí, ale myslím tím jednoduše pracující. Jako člověka, který celý život strávil na univerzitách, mě děsí představa, že tato masová identifikace s pány proti chudým je pevně zakořeněna v nejmladších voličích. V zemi, v níž jen menšina dosáhne na průměrný plat, je vítězství bohatých smutným svědectvím o českém neorganizovaném veřejném mínění, které by mělo podle Peroutky "souhlasně soudit o základních lidských faktech".
Třídní boj skončil, chudí prohráli, ale kdo bude v opozici a jaký bude mít opozice vůbec smysl? A co nová forma chudoby - prekarizovaní pracující, zaměstnanci proměnění v podnikatele sebe sama, a třeba rybáři v Mexickém zálivu, které planetární naftařská lobby proměnila přes noc v chudáky potřebující státní podporu?
Všimněme si způsobu, kterým fungoval v tomto třídním boji symbol Řecka: státy se zadlužily, protože zaplatily dluhy bank, které nadělali nezodpovědní manažeři vydělávající ročně miliony dolarů: místo aby banky dočasně znárodnily a jejich manažery postavily před soud, státy začaly šetřit na svých občanech. Od doby, kdy Michael Moore ve slavné scéně dokumentu Capitalism: A Love Story obkružuje žlutou páskou s nápisem Crime Scene Wall Street, jako by uběhly desítky let. Díky mohutné mediální kampani je "neorganizované veřejné mínění" nyní přesvědčeno, že je správné platit za lékařské ošetření a vzít státní příspěvek rodičkám, protože "to si už nemůžeme dovolit", zatímco miliónové platy manažerů bank a jejich neprůhledná moc jsou nedotknutelné.
"Řecko" byla jedna z největších volebních lží v politických dějinách této země, a to i v absurdním systému růstu Růstu, ve kterém žijeme, v něm přece není ctností šetřit, ale utrácet, spotřebovávat, brát si půjčky. Srdce by chtělo utrácet, rozum říká šetřit, my jsme na straně vašeho srdce! praví reklama jedné banky.
Evropská demokracie má dva pilíře: občanskou společnost, neboli všechny formy účasti na rozvoji celku společnosti, jdoucí za pouhý konzum, ať už z ekonomických, či kulturních statků; a sociální solidaritu, která překonává všechny formy nerovností, znemožňující výkon demokracie a svobody ve společnosti tržní ekonomiky. Evropská demokracie není darwinistická, vidí v sociální solidaritě předpoklad demokracie. Sociální solidarita má demokratický rodokmen v Británii, ve Skandinávii, v Československu, v Německu a stál na něm i projekt sjednocené Evropy. Současná ideologie Česka stojí na falešné představě, že občanská společnost je dědictvím "havlovské pravdolásky" a sociální solidarita pozůstatkem bolševismu. Je to tragické nedorozumění, které vyprazdňuje českou demokracii.
Čtvrtým poučením je něco, co bych nazval misplaced discontent, snad tedy špatně zacílená nespokojenost. Lidé jsou nespokojeni s tím, jak funguje kapitalismus, ale nemají odvahu vidět, že kapitalismus jinak fungovat nemůže. Zaměřují proto svou kritiku na "špatnou pravici", po níž přijde "pravice pravá" a ta zavede kapitalismus lidskou tváří, kterému bude velet admirál Karel a nezkažený Radek. Lidé se bojí kritizovat to, co by měli kritizovat - fungování globálního kapitalismu, proto se raději zlobí na "zkažený kapitalismus". Na ten nezkažený ale čekají marně, žádný nepřijde, nezbývá než se naučit kritizovat a napravovat ten kapitalismus, který máme. Není první pravice, druhá pravice. Jsou to samozřejmě pořád titíž zpěváci radarových častušek, obhájci trhu bez přívlastků, a bushovci, ale vystupují jako druhá pravá strana. Je to fraška, která má ale svůj hluboký smysl. Pseudodialektika - nové pravé strany kontra staré pravé strany. Slouží k přehlušení opravdových otázek. A toto je čtvrté poselství květnových voleb: strategie naší pravice úspěšně bere půdu pod nohama opozici. Opravdová opozice se musí vrátit ke kritice kapitalismu.
Pátým poučením je jakýsi autismus českých voličů - absence smyslu pro podstatné souvislosti. Tyto volby se odehrávaly na pozadí největší přírodní katastrofy, která postihla nejmocnější stát světa a před celým světem odhalila bezmocnost amerického lidu a jeho prezidenta. Statisíce lidí v krátkém čase byly ožebračeny, tisícileté mokřady řeky Missisipi nenapravitelně poškozeny, dosah škod přesahuje časový horizont mnoha lidských generací. Prezident Obama řekl, že katastrofa je nové 11. září, ale nikde nevidíme americké vojsko připravující se k válce s firmou BP, ani její manažery nevlečené v oranžových teplácích s pouty na nohou a s kapucou na hlavě. Naopak, naftařské koncerny připravují nové podmořské vrty.
Ztroskotání zelených zejména mezi mladými voliči vypovídá o nebezpečné lhostejnosti k podstatnému, která je stále viditelnějším rysem "kulturní nadstavby montovny aut", v níž se české veřejné mínění pomalu proměňuje. To není jen americký problém, přirozeně. Terorismus zabudovaný do všedního dne tržní ekonomiky je největším problémem našeho tisíciletí, české veřejné mínění ale vyznačuje naprostá lhostejnost k jeho obětem. Tyto volby brzy všichni zapomeneme, důsledky ropné katastrofy v Mexickém zálivu nás ale staví před otázky zásadní pro budoucnost lidstva. Například: co je odpovědnost člověka v technologickém prostředí? A co je tu vlastně zisk, a co ztráta? Co je tu dluh?
Tyto otázky povedou k obnově demokracie, v níž nepůjde jen o "agregaci zájmů", ale o jejich hlubokou transformaci, jejich nové zarámování a ustavení nového pole pozornosti, abychom nepřehlédli , co je podstatné. O vidění podstatného, o to dnes jde.
Obdivuji dokument Martina Marečka Zdroj o těžbě nafty v Ázerbajdžánu. Je důsledně postaven na heslu Jedeme v tom všichni - každá čerpací stanice je propojena s naftařskými státy, každý kilometr, který ujedeme svým autem, odsuzuje někde k smrti nějaký život, přivádí někde k moci nějakou oligarchii, někoho zotročuje a někoho obohacuje. Otřesná je postupná proměna Ázerbajdžánu ve stát, v němž je vše podřízeno "zdroji". Kde končí Ázerbajdžán? A končí vůbec?
Lidé jsou lhostejní k "blbostem zelených", protože se bojí o práci. Ekologie, to jsou jen takové "nereálné řeči", realita jsou pracovní místa, splácení hypoték, i za cenu naftou udušeného moře, měst proměněných v plynové komory. V tomto ohledu je česká levice ještě zaslepenější než pravice. Je o strašné odcizení člověka, když obětuje "pro práci" svou zemi, své veřejné statky, svá lidská práva. Taková společnost je jen masou ustrašených a vydíraných lidských zdrojů. A kapitál toho využívá k heslům jako Lidé chtějí práci, ne sociální dávky! A aby byla práce, kapitál chce stále více deregulace: privatizaci veřejných statků, méně kontrol, méně pravomocí ekologům, méně byrokracie, více investic do formování lidských zdrojů, z nichž ale stále větší část musí hradit ty lidské zdroje samy. Je to obludné falešné vědomí - smyslem ekonomického růstu přece nemůže být práce, ta sama má smysl, jen když slouží něčemu smysluplnému. A čemu slouží ekonomický růst? Jen tomu, aby bylo více pracovních příležitostí?
Česká ekonomika je závislá na výrobě automobilů, voliči se ale chovali, jako by nebyl žádný vztah mezi katastrofou v USA a českou montovnou aut. Ta nepozornost k podstatnému je pátým alarmujícím poučením z květnových voleb.
publikováno v deníku Právo 3.7.2010, kráceno
-
|2010-07-08 18:48:46 Pidluke - Středověk trváMy tu žijeme v domění, že naše civilizace je nějak vyspělejší než muslimská, protože tam přece dělají atentáty, vykonávají barbarské právo šaríja a pod. Jenomže současná dehonestace (lůzovitý politický diskurz) jakéhokoliv levicového myšlení není ničím jiným než návratem do středověkých koncepcí.
Dejme tomu, že tzv. neocon zvítězí na celé čáře "na věčné časy". Logickým pokračováním odsekávání ekonomických opatření potlačujících sociální nerovnost ve společnosti totiž naprosto nutně bude i postupné omezování občanských poráv a svobod. Už dnes to můžeme číst v mnoha diskusích, když "pravicoví" diskutéři vyjadřují přesvědčení, že volit by měl jenom ten, kdo vydělává.
K tomu samozřejmě může i dojít, ale vůbec to tam nemusí končit. Takové tendence jistě mohou vést až k novému feudálnímu systému. Stačí věci úspěšně medializovat. Ono se všechno dá nějak odůvodnit, obalit a pozlatit. To není problém. Problém je myslet samostatně, bez návodů z médií ať už jakýchkoliv. Jen si spočítejte na kolika alespoň trochu známých serverech lze najít nějaké solidní diskuse o společnosti a jaké mají tyto servery sledovanost (počítám k nim LN). Masové zdroje mají jasno. Svatá pravda opět září a není co řešit. Já jenom doufám, že ve vyspělých státech na tom nejsou tak blbě jako u nás.
-
Hillary Clinton: The challenge is to make sure prosperity gets down and equally spread among people
http://www.youtube.com/watch?v=b2qghietGTs&feature=player_embedded
-
|2010-07-11 14:14:41 EW - Jakou prosperituto ale Hillary mela na mysli? Ona nejaka v USA momentalne je?
-
|2010-07-12 06:39:00 kakao - nojoplno naoko čtivých vět, ale řešení autor taky nepředkládá. Nebo jsem to ve své zabedněnosti přehlédl?
-
|2010-07-12 12:19:00 Jitka Bartošová... "síla neorganizovaného veřejného mínění ... " Ferdinand Peroutka. Od těch dob jsme skutečně popolezli někam jinam, ačkoliv zřejmě není jasné kam. :) V čase maximální míry propojenosti světa... paradoxně... nefunguje "síla veřejného mínění", ani "neorganizované veřejné mínění" , ani "veřejné mínění" , a vlastně ani " mínění".... Média nám postavila svět, který vyhovuje několika imidžmejkrům a DJ žádoucího stylu.... Nenápadná pomalá postupná a zásadní proměna smyslu lidského života ku obrazu médií a ekonomické užitečnosti.... Zjednodušuj a vládni... Kdosi kdesi napsal, že nejpitomější lidskou vlastností je schopnost nápodoby. NÁPODOBA.... Nápodobu lze použít ... po intenzívním zatřepání... Člověkem... Nádobou... způsobem jemu prospěšným ... a též velmi neprospěšným. Ukazuje se, že tolik zkoumaný a žádaný Marketing je vlastně způsob, jak Člověka vodit na vodítku tam, kam potřebuje někdo jiný než on sám. A dokonce k jeho výraznému neprospěchu. Což je velmi nemravné... a jistě pro mnohé otrlé žádoucí... a v pohodě společností tolerované.... Civilizovanost nám tedy nepřinesla demokratizaci... komunikaci... svobodu... možnosti... radost... smysl... Naopak. Člověk jako Nádoba... (Nápodoba...) se svými obrovskými možnostmi... byl Naplněn něčím, co nestojí za to... protože nedává smysl a nepřináší štěstí... Odpad... Zázračnost existence směňujeme za "pytlíky do vysavače, odpustky pro církevní pedofily, lety do Dubaje....". Marketing... Marketing... Marketing.... Chceme všechno, co nám ukážou; a nežijeme, co máme.... Vrchol evoluce... člověk... existence....ztratil smysl ?...... Máme tu MOC... obnovit se... během vteřiny... okamžikem... stačí se zastavit a rozhlédnout... Svět je dokonalý... :)
-
|2010-07-13 10:22:22 Brathover - Souhlasím s vámiSdělovací prostředky otevřeně lžou, podvádějí a tendenčně zkreslují. Ovládají je bývalí komunisté , dnešní členové ODS.Stejně jako školství. A rvou do celého národa lži, podvody a své manipulace. Ale lidé moc nepřemýělejí. Jejich zájem je hlavně blahobyt, pivo, chlast a sex. A tak věří tomu, co slyší. Kdo dneska uvažuje nad Dostojevského romány, Balzackem, Dickensem, Mannem, Majrovou, Arnoštěm Lustigem ???? Jenom pár tichých bláznů, kteří jsou pomatení a blbí a kterých se stejně brzy zbavíme. Našimi bolševiky v ODS vychovaná mládež zcela jasně ví, koho bude volit. A dobře to přetlumočí I DĚDKOVI A BÁBĚ.Podnikatelé se těší, jak slabí a nemocní již brzy budou chcípat již na schodech nemocnic. Mladým staří ukázat na nepohodlné strany a hned , jako hoši z Hitlerjůgend, na ně hážou vajíčka, napadají je a ničí jim stánky. Ano, takhle začal Adolf Hitler v nacistickém Německu. Slabí, nemocní, zmrzačení a upřímně myslící lidé zde šli první do planu. A co u nás ????
-
... tendence a nutnost žít společensky...marketingová definice úspěšnosti zní "nákup=úspěch" :) ...média a pojišťováci lezou až do ložnice... média vědí, koho máme volit... co je zle a co je dobře... a všichni, kdo vládnou "rozumem" se derou nahoru, aby nebyli těmi pitomci " POD ... a nějak si nevšimli... že situace dozrála ke svému opaku... že jsou pitomci korunovanými :) Mocní ... nemocní. Jak zoufale ustrašený ze své neschopnosti musí být politik, který je schopný udělat ze svého národa skupinku moulů, jenom proto, aby MOC zůstala... v jeho rukou. Jsme svědkem.... Současná vláda pravice, mohutně procpaná médii, se rozhodla... za každou cenu... udělat svůj reparát. Protože, jak všichni víme, v minulém období těžce propadli. Pokud znovu ekonomicky a politicky "proletí ", historie k nim bude nemilosrdná, stejně jako ke všem názorovým divokostem typu "rozhodne ruka trhu"... "stát nesmí omezovat jedince a způsobovat jeho nesvobodu" (ačkoliv jedinec zloděj, lhář, tunelář, lichvář atd. )..... Příkladem tupé úpornosti budiž sestavování pravicové vlády, kdy pravicoví politici se rozjařeně sesedli ke SVÉMU "kulatému stolu" a jasně dali najevo, že názory ostatních občanů a voličů jsou jim.....ukradené.... Ani se nepokusili předstírat demokracii... s vědomím, že jim projde v politice doslova cokoliv... 118... hlasů... jak typické.... zválcuje všechny... Přesto. Přála bych jim, aby ekonomický reparát složili. Rozhodují teď o nás všech. V politice ovšem, znovu propadli... A je vůbec možné jedno bez druhého? .... Utíkám z veřejného prostoru k sobě... "autismus", jak říkáte ... A ... myslím.... mnoho lidí, kteří si nehodlají nechat vykrást soukromý život, když ten veřejný už vykraden byl... Jít k sobě. Jako ke zdroji radosti... Pud sebezáchovy... A dnes...věřím... správná cesta. Zdravím tímto všechny příznivce Zenu, Poustevníky, Věřící, Ženy, Zamilované, Zemědělce, Lesníky, Děti, Slovany, Hledající, Nacházející, Pochybující a Radostné a Ohleduplné... Lidi. Zdar a silu.... Myslím, víme o sobě... A... nakonec... jít k sobě... je krásně... paradoxně... dvojznačné :) Dveře jsou otevřeny...
-
|2010-07-13 09:51:03 vaněček - Tisíckrát opakovaná lež je nakonec pravdaLidé, kteří si dobrovolně odsouhlasili privatizační zlodějny, jsou tuze hloupí. Těžko se dočkají důchodů. Ale mordparty jako z ČEZU jim budou zpříjemňovat každodenní život. Ve školách bylo z knihoven vyřazeno mnoho klasických titulů jako Siréna, havířská balada, Krabice živých, kritičtí realisté, atd. ..Před mládeží , která dnes už neumí číst a chápat čtený text, jsou odstraňovány svědectví toho, co bylo a bude zase: ZVŮLE, VYDÍRÁNÍ, ODÍRÁNÍ, OTROKÁŘSTVÍ, VYKOŘISŤOVÁNÍ, BÍDA A ÚPADEK. Však také TOP 09 v Chrudimi si vyvěsila katolíka Kalouska na své stránky v nacistické uniformě. A mladí, čím větší blbec, tupec a nixmochr, okamžitě běží prostituovat mezi ničemy z ODS. Co chcete po národě zištných hlupáků a tupců ????
-
|2010-07-13 10:05:36 kvasníl - Zištnost a korupce nemá u nás konce...Pravice, zejména členové a příznivci ODS, se zmocnili veškerých ekonomických zdrojů ve státě. Mohou si zaplatit volební kampaně, pseudonové strany, atd...Lidi se táhnou za vítězem. Ods příznivcům zajistí přednostně koryto na úřadě, v bance, profesůru a docentůru na vysoké škole. Příznivý rozsudek soudu, přidělení zakázky ve firmě, raketový postup v zaměstnání. Místo a postup v řídících funkcích každému, kdo hajluje ODS....Vítěz bere všechno. I Onderka z ČSSD tvrdí, že by sociální demokracie neměla jít do koalice s komunisty. Takže zbývají už jen pravičáci s ODS v čele. Vítězovi všichni přizvukují. Vytváří se a utvrzuje se brutální nomenklatura ODS. Přednostně se do ní cpou blbci. Ano ti blbci, kteří svou zištností ničí vše živé kolem sebe. To vše ústí do koryta fašismu. Pro pány podnikatele je přece nejvýhodnější otrok z koncentrančního tábora, který nemá žádná práva a pracuje zadarmo. Do fašisnmu směřujeme za halasného hajlování našich sdělovacích prostředků.
-
|2010-07-15 15:22:47 Kornilov - Manažeři a ekonomové -zločinci v bílých límečcíchViz letecké katastrofy. Manažeři u letadla, které nemělo v pořádku uzamykání dveří zamezili výměnu mechanismu. 22 hodin opravy by prý výrazně snížilo zisk. Tak se dveře za letu otevřely a půlka pasažérů pochcípala. Ale to manažerům nevadí. Najmou si právníky a ti je z toho vysekají. Takových letadel s nespolehlivými závěry dvěří měla společnost desítky. Manažer a ekonom, to je gangster dne. Jeden z nich nám sedí na hradě. Nezná špinavý peníze. Visí na obraze v každé třídě našich škol
jako vhodný příklad k následování....
-
|2010-07-18 16:37:53 Frant. Lukeš - V podstatě souhlasímI když bych měl k určitým částem článku výhrady, nechci se zde zabývat detaily či hnidopišstvím, ale raději budu článek komentovat.
Jak se zdá - s ohledem na výsledek voleb - většina těch, kteří volili ODS, ale hlavně TOP 09, částečjě snad i VV si neuvědomila, že náklady na snižování zadlužení zaplatí v podstatě lidé s běžnými příjmy, převážně zaměstnanci, protože tyto strany jasně prohlásily, že nehodlají zdanit více právnické osoby ani fyzické osoby s vyššími příjmy. Přitom, jak se každý může snadno přesvědčit na internetu (stačí si "vyguglovat" heslo daně fyzických osob či daně právnických osob v Evropě či světě) na rozdíl od 19% daně právnických osob u nás jsou daně právnických osob v Evropě typicky v rozmezí 25-30% (jen 3 země v EU mají daně nižší) a prakticky ve všech ekonomicky, politicky a kulturně vyspělých zemí jsou daně fyzických osob progresivní (např. v Anglii je to 0, 20, 40%, v USA je asi 7 pásem s maximem, tuším, 38%.
Pokud jde o mladou gewneraci - k tomu co je uvedeno v článku VB dodám to, že podle jisté ankety asi 25% mladých ve věkové kategorii 15-29 let se domnívá, že staří spoluobčané je připravují o prostředky, které patří jim. Při předvolební akci ČSSD v Brně (2009) jsem stál u hloučku mladých vybavených hesly. Ptal jsem se hocha, který nesl heslo o zadlužování státu stranou ČSSD, co ví o vzniku dluhů ČR v minulosti. Zřejmě neměl tušení a ani ho to nezajímalo, prostě přišel "spontáně" manifestovat. O diskusi ti mladí neměli nejmenší zájem, pouze hlučeli.
Dalo by se komentovat dále, ale nechci příliš unavovat, tož končím.
-
|2010-07-25 11:23:39 Vakr - názor k článku a diskuziJe historickou úlohou levice zabránit krvavé revoluci v části světa s "demokratickým" politickým systémem? Pokud ano, jak toho dosáhnout? Kdo jsou protivníci - záměrně nepoužívám výraz nepřátelé - vývoje směřujícího k potlačení hrozby krvavé revoluce? V demokracii je pro jednotlivce a skupiny teoreticky nejjednodušší ovlivnit vývoj společnosti prosazováním názorů, protože brzda jejich sdělování a teoreticky i prosazování je v porovnání s jinými existujícími politickými systémy nejmenší. Tento předpoklad je především u nás v ČR dlouhodobě narušen nepokrytou masáží veřejného mínění pravicovými médii, většinou politiků nesloužících "svému lidu", bezbřehou korupcí, uměleckou oligarchií, rezignací tzv. demokratické levice na levicovou politiku mimo jiné pod vlivem blairismu a vyčleněním komunistů z politické soutěže. Velkou hrozbou je materializace politiky a celospolečenské diskuze, pokud k ní vůbec dochází, kdy slovo, pravdu a moc má ten, kdo má peníze. Situace kulminuje v posledních měsících kolem parlamentních voleb 2010 a může mít neblahé následky pro budoucí vývoj v naší zemi, protože bude zvyšovat frustrace větší a materiálně chudší části společnosti způsobené právě ztrátou možnosti do čehokoli reálně zasahovat.
Odpověď na první část první otázky v textu zní z mého pohledu: ano. Je žádoucí zabránit krvavé revoluci v demokratických zemích, protože opačný vývoj by znamenal dosud nezažité neštěstí pro dosud nepředstavitelné masy lidí a to v globálním měřítku.
Cesta k prevenci pravděpodobného násilného vývoje spočívá v přiměřeném růstu bohatství celé globální společnosti při současném racionálním zlepšování ekologického stavu země a s tím souvisejícími zásadními změnami přerozdělení vytvořených hmotných i nehmotných statků - nemělo by být morální, aby manažer podniku bral odměny v řádech tisícinásobně větších než jeho zaměstnanci. Není dále představitelné, že se předmětem vydělávání peněz staly některé základní potřeby lidí jako zdraví a sociální bezpečí. V této vizi je zahrnuta i větší demokracie v médiích, snížení jejich služby penězům a přesunu vyváženosti zprava směrem ke středu. Důležitou roli mají politici, kteří by měli být pod tlakem voličů i nevoličů, aby pracovali v jejich prospěch a ne především pro svoje zájmy a strany. S tím je spojen boj o transparentnost, proti korupci, a to při zapojení všech stran politického spektra, které mají podporu větší skupiny občanů, řekněme 1 % zisk hlasů ve volbách.
Tím byli zároveň pojmenování protivníci a odpověď na druhou část první otázky textu, že hlavní roli v procesu by měla sehrát levice a masa jejich příznivců.
-
|2010-07-26 22:32:42 Honza - NádheraTohle kňučení prolhaného levičáckého deprivanta nad prohranými demokratickými volbami, je rajskou hudbou v uších každého skutečného demokrata...
-
|2010-07-28 17:50:25 socialista - ......Ale,ale.Mne by zajímalo co si představuješ pod pojmem demokracie,já např to že i nevíťezové mohou volby komentovat aniž by se jim ňekdo posmíval.Myslim že jsi perfektně podtrhl co bylo výše napsáno.
P.S.Ze srdce nenávidim tykání cizím lidem ale u tebe jsem udělal víjmku,moulo.
-
|2010-07-28 17:41:54 Anonymní - .....Pracuji ve školství a jsem tedy u zdroje,jež de facto produkuje new generation.Proto se v žádném přípaďe nedivím dnešní situaci.Valná část rodičů s ďetmi nekomunikuje,od nejnižšího věku jsou odkázáni na massmédia jako na své přátele a není se co divit když v budoucnu budou přebírat jejich realitu a názory.Děti jsou vychovávány v nepodložené víře ve svou jedinečnost-bez zásluhja jakou je např.sebevzdělávání(ne to co musí mít do školy)četba poznávání kultury a přírody.Heslem je snadný život a málo uvažování do hloubky.Nemohu se tedy divit že volí stranu která jim zpoplatní i to vzdělání,jelikož oni počítají s tím že to zaplatí rodiče,ovšem to že maji rodiče např 3. milionovou hipotéku je již nenapadne.Jinak ve školství se samosebou drtí a ne aby se mladým ukazovala cesta k poznání(a to od mateřské až po vysokou).Žijeme ve spol.kde je vše ok.a na jedno použití.Momentálně je moderní pravičáctví ale především ignorantství a malost.Idioti co hází vajíčka jsou jen pro usmání-ale velmi kyselé.Opravdu moc nevím kdo vytáhne naší uvědomělost z bahna téhle novonovodobé,ne vnucené ,normalizace.
-
|2010-08-05 18:04:09 Karim Sidibe - od KSPři sběžném přečtení komentářů se mi zdá, že většina z nich zoufale postrádá jak kultivovanou formu tak i zajímavý myšlenkový obsah, což pouze potvrzuje pesimistický tón VB v jeho hodnocení české společnosti. Tento velice zajímavý text jakoby neměl kdo v Čechách zajímavě a kultivovaně okomentovat. KS
-
|2010-08-06 08:40:15 Anonymní - Bohužel...Článek je pravdivý, kdo chce slyšet slyší, kdo ne, je hluchý a neuslyší. Rovněž anonymní z 28.7. ... je velice pravdivý. Bohužel situace je taková.
-
|2010-08-20 17:48:17 socialista - .....Já osobně myslím že základem slušného života je heslo :nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj Vám bych doporučil to první.Nejsme lepší než ostatní tím co si o sobě myslíme ale tím jak se chováme.Ač si můžeme myslet o výše napsaném cokoli.
-
|2010-12-07 17:37:38 Vladimír - Je skutečně tragedie naší země,že neposloucháKdyž jsem si přečetl článek a zamyslel se nad ním,přepadl mě velký smutek.Nad tou malostí naší země.Uvědomil jsem si,jak strašně rychle se vytvořila třída bohatých a jejich nohsledů - politiků a že je nemožné tento vývoj u nás zvrátit.Třídě - socka- totiž bude trvat strašně dlouho,než si všechny souvislosti uvědomí a než najde svého vůdce,který bude schopen něco změnit.Uvědomil jsem si i tu hrůzu,že KSČM je tady jen proto,aby cca 30 jejich špičkových funkcionářů mělo pohodlné zaměstnání,protože jejich výkřiky v parlamentu,s odůvodněním,že je nikdo nebere a nemohou tedy nic dělat,jsou za ty peníze velmi dobrým džobem.Ještě horší je ČSSD,protože to je opozice,která má určitou šanci na politické mapě,její lidé to vědí a tak na rozdíl od KSČM plně využíváají všech možností,jek ze sebe udělat bohaté a při tom se naoko bít za socky.
Myslím,že to o čem pan Bělohradský píše vidím na příkladu člověka,jehož kariéru sleduji 20 let.Inženýr,krátce ve firmě,poté do priv.sféry kvůli zdokonalení angličtiny.Konkurzní správce = zbohatnutí.Využítí popularity, sportovce a kandidatura do komunálních voleb= starosta města,za tajemníka si vzal majitele realitní kanceláře ,kamarád známý právník a čile rozběhl obchod s lukrativními pozemky.Další příliv peněz,protože pro kariéru ve své straně je nevyhnutelně potřebuje.Že je "politikem" prokázal tím,že dělal všechno možné,aby svého konkurenta v parlamentních volbách podpořil na jeho "cestě" do Bruselu,tím se uvolnilo místo a tak se stal poslancem parlamentu.Svoji pozici si upevnil významnou podporou kolegy,starosty z proslulého mafiánského prostředí,kterému pomohl do senátu.Pak už jen upevnění pozic a vzdání se starostování.Někdo může řící,úspěšný člověk,ale já vím,čím vším je ta cesta lemována a vím,že už nikdy se nebude bát o svůj pohodlný život,bude strašit socky Řeckem.......
Autismus. Heslo dne: Autismus. Použije-li však VB výraz „Autismus“ v Poučení Pátém ve smyslu „chybějícího smyslu cs-voličů pro podstatné souvislosti“, pak se pan VB dopouští spuštění eufemistické žongláže. Buďto je autismus sakra choroba, pak léčit, zavést medikaci anebo je autismus jiné slovo pro hloupost, pak na ní pracovat, odplevelit záhonky, investovat do hnojiv atd.
Poučení by mohlo být neformulováno asi i víc, celej řádek: jenže z toho hovna, ke kterému by další množení poučení bylo, hnojivo neuděláš. Nadto: český brambor rád poučuje sám, viz pozitivní verzi Brouk Pytlík, Kondelík, český Politik, Klausík etc.; negativní verzi viz např. Švejk, Poláček, Hurvínek, Strejček atd.
Jak na to? Peroutka ať posmrtně hubu drží, on rovněž doufával v řešení (jak po září 38, tak po únoru 48, a nakonec se vždycky zdejchl), tedy byl ochoten naskočit na vlak, jenže strojvedoucí jel jinam, a rychleji než Peroutka utíkati moh.
Takže jak? Nijak. Montovna aut totiž klidně může zůstat trčet někde na ňákým skalním výstupku v půlce horolezení z údolí na pomyslně vytyčený vrchol (viz Toynbee a jeho Origins of World History), nebyla by v historii první ani poslední. Osobně se mi líbí možnost Velkého Brothelu, neboli česky: Veřejného domu s názvem Kde domov můj. (něco montovat s tím souvisí dost přesně).
Takže co? Nic. Jestliže je autismus eufemizmus, pak má VB pravdu v tom, že je třeba někde nakopat dalšího klona původní ideje a zvolat (někam vytesat do něčeho) Lidé bděte a neblbněte. Jedná-li se však u českého autismu o následek genetické vady (syndrom Kanner), pak je veškeré poučování rovno výkladu bez rákosky. Navíc, dle zmíněného Arnolda je s podivem, že už Avaři pásli Slovany jako dobytek, a že Sámo holt sám zavřít nepřišel.
Výhled: oukej, auta skončí, ale co začne? Určitá forma postindustriálního skanzenu zas až tak špatná není: Sranda, Prča, Syrečky, Pivečko a Děvečky. Proč ne? Sem tam Zabijačka.