Sněmovna zavařená obstrukcemi, krize dusí, krade se a volby daleko. Doufejme, že nás to nezabije, ale posílí.
Nakonec to začalo vadit všem. Když ve čtvrtek ráno poslanci začínali znovu a Petr Bratský z ODS apeloval, aby se projednala aspoň mediální euronovela pod sankcí Evropské komise, doprovodil to velice věcnou poznámkou: „Pokud to parlament neudělá, tak zbytečně vyhodíme další miliony, spíš desítky milionů oknem. Ve veřejnosti se již mluví o defenestraci, takže pokud by k ní mělo dojít, já chci letět až mezi posledními, abych dopadl aspoň do měkkého."
ODS odůvodňuje své obstrukce snahou zachránit rozpočet před zvyšováním schodku, kam počítá obnovu výplaty nemocenské v prvních dnech nemoci, vrácení hodnoty mateřské na loňskou úroveň či zrušení některých zdravotnických poplatků. Jenže toto vysvětlení není věrohodné, protože brání i pokusům o zalepení díry v lodi. Přitom se dá pochopit odpor ODS k poslaneckému návrhu ČSSD, který chce obnovit progresivní sazby pro platy nad 100 tisíc měsíčně - občanští demokraté jsou holt mluvčím těch bohatších. Ale neobhajitelné jsou překážky k projednání protikorupčního balíčku.
Lišky v kurníku
Kolik se toho v Česku rozkrade? Deset procent? Dvacet procent? Třicet procent? I kdybychom se pohybovali na dolním okraji takových odhadů, mluvíme o sto miliardách korun. Některé prvky korupčního systému jsou skryté, jiné jsou viditelné. Jděme aspoň po tom, co lze ovlivnit. Vhodný příklad byl k dispozici právě v době, kdy Miroslav Kalousek ve Sněmovně dokončoval noční výmlat prázdné slámy a dlouze předčítal z inflační zprávy České národní banky. Snažil se zalehnout kritickou poslední hodinu jednání, kdy se ještě dalo hlasovat. Ve stejném okamžiku připravovaly deníky do vydání zprávu z výzkumu společnosti Czech Credit Bureau, podle které u dvou z každých pěti akciových společností, které v loňském roce vyhrály soutěž o veřejnou zakázku, nelze zjistit z veřejných zdrojů, komu patří. Jde o společnosti, které mají listinné akcie na majitele.
Pokud taková společnost vyhraje zakázku, nejsme schopni ověřit, zda zadavatel soutěže není náhodou také spolumajitelem firmy, která tu soutěž vyhrála. Zda si nějakou soutěží na míru nebo jiným trikem, který je při naší děravé úpravě soutěží dostupný, nepřihrává malou domů. Problém anonymních společností připomněl případ pražské Opencard, kde vznikly pochyby o ceně a účelnosti investice za 800 milionů korun. O tom, že to byl vynikající obchod pro dodavatele, však nepochyboval nikdo. Podrobnosti o majitelích však zjistit nelze. Nemá dodavatel něco společného s těmi, kdo jej tak velkoryse platí?
Podobná otázka může vzniknout i u srovnatelně velkých zakázek jinde. Podle týdeníku Ekonom, kterému se podařilo sestavit žebříček nejvýznamnějších dodavatelů pro českého státního investora dálnic, v první dvacítce najdeme hned čtyři takové anonymní společnosti.
Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Jeronýma Tejce a Ondřeje Lišky na vydání zákona o zrušení listinných akcií na majitele se však kvůli obstrukcím ani nezačal projednávat, přestože byl zařazen na středeční odpoledne. Alternativou by bylo zakázat účast takových společností na výběrovém řízení. Takové ustanovení lze doplnit do vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a je ve sněmovně už ve druhém čtení. Ani na něj však nedošlo.
Co nás spasí?
Je to otázka priorit, snaží se vysvětlit spor ekonomický expert ČSSD Jan Mládek. Prioritou hospodářské politiky by mohl být hospodářský růst, boj s inflací, boj s nezaměstnaností, stabilizace veřejných financí nebo zavedení eura. Teď jsou však na jedné straně ti, kdo tvrdí, že klíčovým problémem české politiky je veřejný dluh a jeho růst, ostatní je nepodstatné. ČSSD to vidí jinak a má dva krátkodobé cíle - boj s nezaměstnaností a stabilizaci veřejných financí, a střednědobé cíle - hospodářský růst a zavedení eura.
Mládek o tom mluvil na semináři Fontes Rerum, kam přizval také ekonomického experta ODS Miroslava Zámečníka, hlavního ekonoma Raiffeisenbank Pavla Mertlíka a předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů, senátora Milana Štěcha.
Odborářský šéf potvrdil, že odbory, zaměstnavatelé a od začátku dokonce i některá ministerstva (která nechtěl jmenovat, aby je nepoškodil), se shodli na tripartitě na tom, že koncentrace jen na úspory, jak to obsahovala vládní „exit strategie" by byla chyba. Nakonec vláda dokázala přistoupit na společnou sadu 38 krátkodobých opatření pro východiska z krize, jejichž plné znění najdete na www.vlada.cz, v oddílu Tiskové zprávy. Tyto návrhy se zaměřují na oživení reálné ekonomiky a efektivnější správu veřejných financí.
„Snadno se to napíše, daleko hůř dělá," uznává Štěch, „ale prosím, aby nám nikdo nepodsouval, že nechceme šetřit peníze. Jen je nechceme šetřit formou, že škrtáme čtyři procenta tady, čtyři procenta támhle."
Úspory může přinést požadavek, aby se při schvalování každého nového předpisu povinně uvádělo nejen, jaké z něj plynou požadavky na rozpočet, ale také zda umožní snížit administrativní náročnost. „V parlamentu se stále objevují nové předpisy, které řeší nějaký logický problém, ale nikdy se neřekne - zároveň se tohle ruší. Jen se přidává navrch. Máme nové technologie, ale všechno se dělá postaru, k tomu se přidává to nové a často se to dělá duplicitně. V tom jsou skryty miliardy korun," tvrdí Štěch.
Podobně definoval úkol Pavel Mertlík: Klíčová strategická otázka, která stojí před příští vládou, spočívá v tom, aby po 20 letech transformace ekonomiky došlo k transformaci vlády (vládnutí). Stačí se podívat po světě a převzít vyzkoušené postupy (best practice). „Velká část je dobře aplikovatelná, pokud se chce. Zatím se nechtělo."
Část debaty byla velice odborná, ale na jednom se shodli všichni, největším problémem je korupce. Názor Miroslava Zámečníka: „Jestli má v příští vládě vzniknout nějaký NERV, ať vznikne napříč spektrem a má jediný mandát - udělat skutečně dobré protikorupční prostředí. Nemám nic proti agentům provokatérům, ale levnější řešení je dát všechny smlouvy na internet. Do poslední obce. I hospodaření s majetkem. Všechno ven, včetně dodatků."
Vydrží to do voleb?
Halasné spory v Poslanecké sněmovně ke konci týdne utichly, protože horké body budou přesunuty do zvláštních zasedání na příští týden a možná i další. V pátek jsme se zároveň dozvěděli, že volby byly prezidentem Václavem Klausem vyhlášeny na nejzazší možný termín, konec května. Ale na týdnu nebo dvou navíc už tolik nezáleží a pozornost se přesouvá k tomu, co by nás mohlo čekat po volbách.
Průzkumy volebních preferencí naznačují značný náskok ČSSD, a tak stojí za to, podívat se do jejích programových dokumentů. Jsou nabídnuty ke zhruba čtyřtýdenní diskusi v „oranžových knihách" s rezortními programy jednotlivých stínových ministrů a najdete je na www.cssd.cz/dokumenty. Na stejném webu je i adresa, kam zasílat náměty a připomínky.
V „oranžové knize" pro oblast veřejné správy se toho píše málo, ale pokud by se to mělo naplnit, změní se moc. Právě tady se hraje o dobré - profesionální - vládnutí. Klíčem je služební zákon, který už máme, ale jeho platnost byla stále odsouvána. A dokonce i to, co už platí, nebylo uvedeno do života. Zákon obsahuje prvky jako je definitiva (opak „noci dlouhých nožů"), vznik Generálního ředitelství státní služby s odpovědností za personální věci, pravidla kariérního postupu. Je to zdánlivá suchařina, ale zdání klame. Kvalita demokracie je s kvalitou vlády úzce propojena.
