|
Českému malíři k devadesátinám. Dluhy jsou nepříjemná věc. A vůči čerstvému devadesátníkovi Zdeňkovi Sýkorovi se mi jich za ta (moje) léta nahromadilo dost a dost. Na jedné straně tu jsou zcela privátní, intenzívní zážitky z výstav před jeho obrazy a objekty či z procházek Prahou, za nichž jeho realizace v architektuře, zejména dnes již na úroveň designového řešení interiéru degradovaná keramická stěna v Jindřišské ulici, tvořily či tvoří součást mojí mentální mapy Prahy jako mého města.
Martin Hilský (66) dokončil překlad všech her Williama Shakespeara i jeho básnického odkazu, ale je to jen zlomek toho, co mohl o tomto díle a jeho době říci. Vítá nás cestou z poštovny na Filozofické fakultě UK a rozbaluje neobvyklý soubor Shakespearových sonetů u příležitosti 400 let od jejich vydání. Vedle své češtiny ukazuje stránky amharsky, arabsky, arménsky a další. Po čtyřech stoletích alžbětinský básník stále žije a zcela samozřejmě navazuje kontakt s dalšími generacemi čtenářů, diváků, herců, principálů i překladatelů na celém světě. Proč někteří autoři nestárnou?
Termojaderná fúze může zajistit dostatek energie pro celou planetu v neomezeném množství. Cesta k ní je však dlouhá. V USA ji zkoušejí zkrátit.Síla imploze je gigantická. Během miliontin vteřiny dojde k obrovskému zhuštění atomů vodíku. Vzniklá plazma dosáhne teploty až 100 milionů stupňů Celsia. Taková teplota panuje jen v nitru Slunce nebo při výbuchu vodíkové bomby. V uniklé jaderné fúzi vznikne z vodíku helium a přebytečná hmota se přemění na energii. Přesně, jak to popsala rovnice Alberta Einsteina E = mc2.
Málokdo si uvědomuje všechny překážky, které musejí překonat zdravotně handicapovaní studenti. Jejich nelehký osud se jim nově pokouší usnadnit také iniciativa Škola bez bariér.
Volební průzkumy hovoří stále jasněji - příští volby drtivě vyhraje levice. Je ovšem nejvyšší čas položit si otázku, zda je sjednocení levice za současného stavu v jejím vlastním zájmu, natož v zájmu země. Pro lepší pochopení je třeba se podrobněji podívat na to, co se odehrává v Komunistické straně Čech a Moravy a co z toho vyplývá.
Už je to tady! Bylo jen otázkou času, kdy pravda o zlatokopeckém drancování matičky Prahy překročí hranice naší malé vlasti a do světa se rozletí písnička o tom, kterak Pražané své město, které za slavných časů hrdě nazývali srdcem Evropy, nehorázně pobořit, pokořit, vykuchat a podtunelovat nechali.
„Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy a la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.“ Kdybyste toto souvětí přečetli před čtyřiceti lety v kterékoli pražské hospodě, kam chodili studenti, cigarety v rukou by opsaly nadšený oblouk a ozvalo by se: „Ty vole, Salinger, čets to?“
Jak se stane, že student vezme brokovnici a vystřílí své spolužáky? Kdo je člověk, který po léta vězní svou vlastní dceru ve sklepení a zplodí s ní sedm dětí? Má něco společného s vojenským velitelem verbujícím do armády malé děti, které se stanou stroji na bestiální vraždění? A podobá se jim v něčem politický vůdce, který způsobí smrt statisíců lidí pod záminkou nejvyššího dobra? Kde se bere zlo v našem světě?
Karlín znovu ožívá divadlem. To bylo heslo 12. ročníku Karlínského jeviště, největšího pražského amatérského divadelního festivalu a jednoho z nejrozsáhlejších v České republice, V mrazivých lednových dnech přehlídku uspořádalo občanské sdružení Divadlo a Život ve spolupráci s Domem dětí a mládeže hl. m. Prahy. Karlínské jeviště bylo od počátku koncipováno jako nesoutěžní setkání amatérských divadelních souborů, určená především těm ochotnickým tělesům, která se z nejrůznějších důvodů obvykle neúčastní postupových přehlídek. |