|
Píše se rok 1980 nebo 1981 a básník a výtvarný kritik Ivan Martin Jirous sepisuje na děrované papíry z počítačů JZD příběh svého setkaní a prolínání s legendární skupinou The Plastic People of The Universe. Tentýž příběh, ale téměř o třicet let později, čte sám autor v nahrávacím studiu Českého rozhlasu 3-Vltava. Co jsme se dozvěděli ze čtenářské ankety Literárních novin, kterou jste vyplňovali v minulých týdnech.
Nový film režiséra Zdeňka Trošky Doktor od Jezera hrochů se hned po svém uvedení do kin vyšplhal mezi divácky úspěšné a některými tradičními antitroškovskými kritiky byl vzápětí programově sepsut.
Sice jsme hned první víkend po uvedení Doktora od Jezera hrochů sesadili Avatara, ale vůbec to nijak nepřeceňuji, spíše se tomu směju. Vždycky musí přijít do čela nějaký nový film (v době našeho rozhovoru to byla Vejdělkova komedie Ženy v pokušení), ale mám největší radost z toho, že diváci přišli zase na český film, na českou komedii. Lidé mě zastavují, děkují a říkají: „Kdykoliv pustíme televizi, na všech kanálech jsou mordy, střílečky, márnice, ničení všeho, na druhé straně nám už taky vadí, že se neustále předkládá tematika odsunů a přísunů Němců, Čechů, Židů, estébáků." Duchovní Českobratrské církve evangelické napsal otevřený dopis ministru dopravy. Cestoval totiž ze Mšena do Katusic vlakem a ve vagonu byl vystaven volební agitaci v podobě plakátků jedné strany - ale i kdyby to prý byla druhá, třetí nebo čtvrtá strana, vadilo by mu to stejně; České dráhy obtěžují soukromí cestujících. Ekonomka a kritička globalizace Noreena Hertzová varuje před přílišnou mocí bank, neomezenou chamtivostí a neregulovanými trhy už od roku 2001. V rozhovoru pro Der Spiegel vysvětluje, proč nemá smysl soustředit se jen na HDP a proč se kapitalismus ocitl v bodu obratu. Proč si Moskva - ale i Washington či Tel Aviv - konečně nepřiznají, proč je nemají rádi? Kdykoliv si hlavy států sedli k jednacímu stolu, pomíjelo nebezpečí nečekaného prvního úderu. Mimořádně důležité je to v atomovém věku.
Češi milují pohádky, zejména ty televizní, bez nichž se neobejdou žádné velké svátky, Vánoce ani Velikonoce. Mají ale ještě smysl pohádky klasické, které jsou dnes do značné míry válcovány těmi moderními? Dětští psychologové se domnívají, že rozhodně ano. To, co správná pohádka dítěti přináší, totiž není a nemá být jen zábava. V úterý 30. března 2010, ve 13,10 hodin SELČ začala nová éra fyziky. Srazily se čtyři svazky protonů. V jedné z největších staveb lidstva, ve 27 kilometrů dlouhém kruhovém tunelu, který je umístěn 50 až 175 metrů pod zemí a po celé délce se chladí na teplotu kapalného helia - tj. 271°C, jen o dva stupně více než je absolutní nula, se podařil pracovníkům Evropské střediska jaderného výzkumu CERN experiment, na který se připravovali dvacet let. Lékařská komora vydala prohlášení k pomnichovské diskriminaci židovských kolegů. Norimberskými zákony se rozumí především dva ústavní zákony německého Říšského sněmu, které byly přijaté 15. září 1935 v Norimberku: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Tyto zákony stanovily, kdo je v Německu a později na okupovaných územích občanem plnoprávným a kdo svá práva pro svůj původ ztrácí. Stanovily, kdo je Židem a kdo židovským míšencem. Na území Protektorátu Čechy a Morava žilo k 15. březnu 1939 téměř 120 tisíc obyvatel, pokládaných podle norimberských zákonů za Židy (včetně uprchlíků ze zabraného pohraničí) a bylo zde 136 židovských náboženských obcí. Velmi se mi líbí nově vydané Dějiny filmu polského filmového teoretika Jerzyho Płażewského, z nichž jsem vykrojil malou ukázku o slavném filmovém němoherci. Kniha má pro českého čtenáře velký vklad ve středoevropském původu Płażewského a jeho středobod vidění světa filmu může být českému čtenáři velmi blízký na rozdíl od filmových knih, jež autoři obdařili hollywoodským úhlem pohledu a kde se film pojímá jako záležitost výlučně americká, trochu britská, aby se neřeklo francouzská a italská, a zbytek světa filmu reprezentují veličiny typu Bergmana, Kurosawy, von Triera, Kusturici, Buňuela, Almodóvara, Michalkova nebo Wajdy a několika málo jiných.
Seznam národních kulturních památek se letos opět o něco rozrostl, takže jich máme už 274. Třikrát delší je ale seznam těch zanikajících, které si příští generace prohlédne jen na fotografiích.
Vyplazený jazyk v kostele by se všude jinde považoval za nemístnost, ale v poutním kostele Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou je to jinak. Čerstvě opravená památka, zapsaná na seznamu UNESCO, je zasvěcená Janu Nepomuckému a jasnou červenou barvou teď ze stropu září i pověstný jazyk, symbol světcovy mlčenlivosti. Unikátní stavbě ve stylu barokní gotiky už tolikrát hrozila zkáza, že vyplazený jazyk můžeme chápat i jako gesto vítězství. Hlas katolické církve ve veřejném prostoru není zrovna dvakrát slyšitelný. V dějinné epoše, kdy se otevřeně a vstřícně snaží tvářit už i policie, je církev většinou společnosti stále vnímána jako uzavřený klub. Jaro propuká naplno, oslavili jsme Velikonoce, symbol znovuzrození všech sil života a nejvýznamnější svátek církevní. Po celý březen se ovšem mysl spousty lidí zaobírala spíše tím, jak složit účty za své pozemské skutky u finančního úřadu - dnes, jako kdyby se v měsíci nísánu především platily daně. Po krátkém oživení zájmu veřejnosti o církev a věci duchovní v prvních porevolučních letech následovaly roky zakládání živností či bojů o pracovní místo. Nad hlavami členů mladší generace se často namísto vyšších duchovních sfér vznáší hypoteční úvěr. Dvacetiletí, v němž hlavním cílem bylo naučit se prosadit se na trhu, svou atmosférou zájem o církev nijak zvlášť nevyvolávalo. Ovšem také církev se pohroužila v mlčení ke stavu společnosti a věcí veřejných, ať už zejména v politické oblasti klesly jakkoli hluboko. Oslabené ODS menší partneři pomáhají i škodí. Termínovaný pád Mirka Topolánka měl zajímavé načasování, protože hodil Petra Nečase hned první den v nové funkci vedoucího muže ODS do hluboké vody jednání o složení vlády. Pravda, tak horké to zas nebylo, premiéra máme, je jím Jan Fischer, a čtvrteční večerní debata s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem byla o křeslech jednoho ministra bez ministerstva a ministra pro životní prostředí. |
|
|
|