Literární noviny

Snímek Cvokař se snaží ukázat temnou stranu amerického snu. Odebral se ale poněkud špatným směrem.

Volné pokračování Americké krásy, napadne člověka po prvních pár minutách filmu Shrink neboli Cvokař. Film režiséra Jonase Pateho sice díky hořkosladké náladě pokračuje tam, kde skončila Mendesova freska současné společnosti, vydal se ale trochu špatným směrem. Původně odvrácená strana hollywoodského ideálu se ale za posledních pár desetiletí vyšvihla na pozici filmového standardu nebo lépe řečeno recyklované klišé, na což se občas rádo zapomíná.

Tentokrát se to (ne)povedlo snímku Na sever (Nord). Režisér Rune Denstad Langlo s ním sklidil úspěch na Berlinale nebo americkém festivalu Tribeca, těžko ale říci proč. Přepálená popularita a falešné přísliby jej dovedly i do české distribuce, která operuje s kouzelným označením antidepresivní road-movie. Zkreslená prezentace a přílišné ambice ovšem dokážou spáchat nenapravitelnou škodu. Divák už nikdy nedostane zážitek, s jakým počítal. Neví, jak má film chápat a už vůbec netuší, jak jej chápali tvůrci.

Výstava s názvem Prolomit prostor v nové budově Národní technické knihovny je věnována experimentálním divadelním dílům, které zaujaly mírou propojenosti scénografie a architektury, stejně jako pojetím reality a prostoru a idejí představení.

Nová budova Národní technické knihovny (NTK) je dokulata a má skleněné stěny, nachází se naproti Paláci Arcibiskupské konference a stojí na samém okraji pražského, tak trochu titánského městečka moderních věžáků Českého vysokého učení technického (ČVUT). Večer v podzimním počasí svítí budova do tmy jako hvězda. V tomto techno-kouzelnickém prostředí se zrodila nová galerie současného umění. Budova nosí navíc titul Stavba roku a je určená originálním novátorským kurátorským projektům. První výstava, kterou tu Galerie NTK uspořádala, prolamuje prostor expozice jedenácti inscenací, jedenácti názorů a způsobů práce.

Nic nechybí v této kauze z tragického dramatu: zabíjí se v ní, vraždí se v ní, loupí se v ní, přísahá se v ní i křivopřísežně, dojde na úklady a na pomstu, lže se v ní, překrucuje se v ní kdeco, každý hájí svůj krapítek pravdy anebo raději pravdy skoro nadpozemsky neurčité, je to samá krev a samé násilí, páchané na snad vinných i na možná nevinných - a mnozí ti, kdo mají ve všem jasno, už dávno nevědí nebo ani vědět nechtějí i, jak se to celé seběhlo. Ví to však někdo?

Tajemnou melodickou hebrejštinou se ve čtvrtek 15. října rozeznělo pražské knihkupectví Fišer. Patrně nejznámější izraelský prozaik Amos Oz zde za doprovodu své manželky představil autorským čtením svou knihu Příběh o lásce a tmě, která vyšla v českém překladu.

Kupovat nebo nekupovat arabský sýr? Nezrazujeme tím sionismus? tázal se autorovými ústy hlavní hrdina a vypravěč knihy, malý židovský chlapec Amos za přítomnosti desítek posluchačů, kteří zcela zaplnili prostory knihkupectví. „Co když se, až bude pozdě, ukáže, že je plný bacilů? Bacily byly jednou z našich nejhorších nočních můr. Byly jako antisemitismus: ve skutečnosti člověk nikdy antisemitu nebo bacil na vlastní oči nespatřil, ale věděl moc dobře, že na nás neviditelně číhají na všech stranách," četl Oz hebrejsky s jemnou ironií v hlase. Po něm přečetl stejný úryvek i o něco více z českého překladu knihy Michael Žantovský, bývalý velvyslanec v Izraeli, který na autogramiádu přiletěl ze svého nového diplomatického postu v Londýně.

Milovníci literárního napětí dostali loni pod stromeček od brněnského nakladatelství Host vydatný vánoční dárek. Měl podobu knihy Muži, kteří nenávidí ženy, prvního dílu trilogie Stiega Larssona Milénium. I do Čech se tak přelila masová vlna zájmu o Larssonovy kriminální příběhy, „larssonmanie". Strhla nejen čtenáře, ale i novináře a kritiky k nekonečným pochvalným písním a patnácti tisícům prodaných výtisků. Po prvním díle následoval před několika týdny překlad neméně objemného svazku druhého - Dívka, která si hrála s ohněm.

Knihy, výstavy, filmy, divadelní představení, autogramiády a besedy, to vše nabídne čtvrtý ročník multimediálního festivalu KomiksFEST! Jako v předchozích letech se tu komiks představí jako mladé, dynamické, atraktivní a univerzální médium schopné nést jakýkoli obsah.

Festival zahájí v sobotu 31. října v Klubovně 2. patro (Dlouhá 37, Praha 1) Pakito Bolino z francouzského komiksového nakladatelství Le Dernier Cri. Na programu bude promítání animovaných filmů, exhibice slam poetry a komiksová módní přehlídka. Hudbu obstarají Tobiáš Jirous a Radeq Brousil.

Čas od času nějaký filozof rozvíjí úvahy o tom, že stejně každý z jeho oboru pouze hledá aspoň trochu racionální vysvětlení pro věci, které jsou ovšem u každého myslitele dány už předem a převážně mimoracionálně, nebo vědec pronese bonmot o tom, že nejprve přednese teorie, na kterých se zakládají jeho fakta.

V tom ohlédnutí za čtyřicet let starým produktem literárního a kulturního života, je jen málo nostalgie po ztracených časech.

Listování stránkami starých literárních časopisů, to je zvláštní, dvoudomá záliba. Čtenář si osvěžuje dávné děje, případně se pokouší proniknout k době, kterou sám nezažil nebo kterou vstřebával jen letmo, ještě jako nezralec. V tomto ohledu jsou pochopitelně časopisy svědectvím o poměrech a okolnostech. Zároveň však čtenář slova, věty, texty, myšlenky, ideje i příběhy posuzuje i skrze ně samotné, měří jejich hodnotu, kvalitu mimo původní čas a souvislosti. Toto síto je patrně zásadnější, neboť teprve tak literární periodikum osvědčuje svoji literárnost... Svědectví o době se v něm proměňuje v radost či neklid z četby.

Nakladatelství Grada patří mezi největší vydavatele odborné literatury u nás. Ročně do knihkupectví uvede víc než 380 novinek ze tří desítek oborů. V mnohosti témat však dosud chyběla historie. To se mění vznikem edice Dějiny.

U Dany Zátopkové se francouzský román o jejím muži Emilovi setkal s pramalým pochopením. V románě našla devadesát prohřešků proti faktům, devadesát „bludů či faktických chyb". A nazvala knihu škvárem. Autor prý byl líný ověřit si skutečnosti. Její odpor je pochopitelný. Každý pokus o průnik na území, které ona zná ze všech nejlépe, musí nutně vnímat jako nepřátelský atak. Historik československých poměrů 20. století by k seznamu Dany Zátopkové přidal jistě další výtky - aforisticky literární zjednodušení lze vykládat i jako neúctu k historické „pravdě". V jistém ohledu román o Zátopkovi připomene běh a jeho zběsilé tempo. Kolem se míhají postavy, krajina, města, doba, historie. Něco splyne, něco zůstává nepostřehnuto. Ale podstata osudu nemizí.

Zápisky z Frankfurtského knižního veletrhu 2009:

Čínský drak zmocňující se či kroužící kolem planety Země - to je výjev, který bylo před dvěma či třemi lety možné spatřit v německých knihkupectvích na obálkách hned několika knih, které tímto výstražným způsobem varovaly před vzrůstající ekonomickou i politickou mocí podle mnohých nové světové velmoci - Číny. Mezitím vypukla hospodářská krize, o které se většinou soudí, že čínské firmy zasáhla méně než ty ostatní a že Čína by se mohla „stát vítězem v boji s globální finanční krizí" (Joseph Stiglitz). Za takovéto situace se právě Čína stala oficiálním hostem šedesátého ročníku Frankfurtského knižního veletrhu.

Lidé, kteří tvrdí, že růst populace je velkým problémem pro životní prostředí, jen přehazují vinu z bohatých na chudé.

Lidé, kteří tvrdí, že růst populace je velkým problémem pro životní prostředí, jen přehazují vinu z bohatých na chudé.

Není náhodou, že většina z těch, kdo jsou dnes posedlí růstem populace naší planety, jsou postproduktivní bohatí bílí muži: je to totiž ta opravdu poslední environmentální záležitost, z jejíhož zavinění je nikdo nemůže podezírat. James Lovelock, vynikající vědec zabývající se systémy, na nichž funguje naše Země, například minulý měsíc prohlásil, že „ti, kdo nejsou s to vidět růst populace a klimatické změny jako dvě strany jedné mince, jsou buď ignoranti, nebo se skrývají před pravdou. Tyto dva olbřímí ekologické problémy jsou od sebe neoddělitelné a mluvit o jednom při současném přehlížení druhého je iracionální." Ve skutečnosti je to ale Lovelock, kdo je iracionální ignorant.

Srpnové prezidentské volby v Afghánistánu se měly původně konat už počátkem jara, ale byly neustále odkládány, prý bylo v tak rozsáhlé zemi zmítané válkou a bez větší infrastruktury třeba více času na jejich přípravu. Pokud ale tento dodatečný čas vedl jen k tomu, že volby byly nakonec jeden velký podvod - přes milion hlasů odevzdaných ve prospěch prezidenta Hamída Karzáího bylo zfalšovaných a ve stovkách okrsků se ve skutečnosti nevolilo vůbec -, co si nyní myslet o dalším hlasování, které se má uskutečnit už během tří týdnů?

Díky problémům s ratifikací Lisabonské smlouvy se Evropská unie řítí do politické krize. Stávající Evropské komisi končí mandát tento měsíc, jmenování nové je v nedohlednu.

Od hlavního tématu nadcházejícího summitu EU, který proběhne 29. - 30. října, nelze čekat žádné překvapení - bude jím Lisabonská smlouva. Její ratifikací se představitelé evropských vlád budou zabývat již první den na neformální večeři. Na základě dostupných informací je možno očekávat, že ostatní státy budou přístupny schválení politické deklarace, která zaručí, že ustanovení Lisabonské smlouvy nebudou mít zpětnou účinnost. Toto prohlášení by mohlo být přidáno k přístupové smlouvě nového členského státu, například Irska nebo Chorvatska. Protokol o výjimce ze smlouvy, který by měl právní závaznost, se však jeví jako obtížně přijatelný. Tento dokument by změnil samotnou podstatu smlouvy, což by mělo za následek nutnost jejího opětovného schválení ve všech členských státech. Rakousko a Francie už tuto možnost kategoricky odmítly. I pokud by se našla cesta k politicky závaznému prohlášení, Slovensko ho zablokuje, pokud by se nevztahovalo i na něj.

Nedávné regionální volby v Rusku svým jednoznačným výsledkem ve prospěch Putinova Jednotného Ruska vyvolaly bouři kritiky. Nic ale není tak prosté, jak se na pohled zdá.

Byla to scéna jako vystřižená z tchajwanského parlamentu, kde se poslanci běžně perou a na protest odcházejí ze sálu. Ze sálu Dumy, dolní komory ruského parlamentu, ale 14. října odešli hned všichni poslanci opozičních stran, komunisty počínaje a Žirinovského liberálními demokraty konče. Požadovali přepočítání hlasů ve třech regionech, kde se o tři dny předtím volby konaly, neboť podle nich bylo hlasování „hrubě zfalšováno", aby Jednotné Rusko „mohlo podrýt ústavní uspořádání země". Padaly i návrhy na vytvoření vyšetřovací komise, která by zákulisní triky vládnoucího hnutí odhalila. A začal bojkot parlamentu.

V Československu vládl nacionalismus, který se přizpůsobil každé ideologii, demokratické, autoritářské, komunistické, socialistické i fašistické, tvrdí americká historička Mary Heimannová v nové práci Československo: Stát, který selhal

Josef Vít pro Britské listy napsal o Evropské unii a Lisabonské smlouvě kritický článek, který okomentoval Michael Kroh. Oba názory zveřejňujeme, protože jejich konfrontace je cenným příspěvkem k analýze kritického myšlení.

Josef Vít: Evropa čeká na podpis Václava Klause pod Lisabonskou smlouvou. Nyní zavládl klid až do rozhodnutí ústavního soudu. Potom přijde další kolo. Klaus předem varoval, že nedává žádné záruky. Jeho podpis je tedy nadále nejistý. Český prezident hájí názor, že tento proces je mrtvý. Jako evropskou ústavu ho odmítli lidé ve Francii i v Nizozemsku. Proces byl zastaven, ale vrátil se jako Lisabonská smlouva. Ani se moc nemluví o tom, kdo tuto smlouvu uzavírá a s kým. Ať už je to jakkoli, i tento dokument odmítli Irové v referendu.

Z názvu Lisabonské smlouvy bylo vyjmuto slovo „ústava" a zůstalo tam 98 % toho, co Francouzi a Nizozemci odmítli. O ústavě se pořádala referenda. Po debaklu, který organizátoři utrpěli, se rozhodli změnit taktiku. Komisař EU Wallström rozhodl, že slovo „ústava" bude nahrazeno slovem smlouva. Jednak proto, že Francie a Nizozemí hlasovaly NE, a pak i proto, že je tu velký problém s Velkou Británií, která nesouhlasí s ústavou.

Jeden z nejúspěšnějších českých manažerů, dnes Sir Frank Lampl, vysvětluje, proč podnikání potřebuje morálku.

Na pražské konferenci Fórum 2000 mělo velký ohlas vaše vystoupení o proměně světové ekonomiky. Co se tu stalo?

Dvě okolnosti, globalizace a privatizace, které zapojily nová ohromná území a desítky milionů lidí do světových trhů, měly pozitivní vliv na ekonomii, ale současně negativní vliv na kulturu a morálku kapitalismu. Jednou z příčin snad je, že se začalo rozhodovat na vzdálenost tisíců mil bez dostatečných znalostí místních podmínek, a proto vzniklo tolik špatných rozhodnutí. Ne vše, co způsobilo současnou krizi, bylo uděláno kvůli chamtivosti, kvůli nadměrnému zisku jednotlivců. Řada špatných rozhodnutí vznikla z nedostatku znalostí, když podniky začaly podnikat na trzích, které neznaly, na trzích, které byly předtím uzavřené a nebyly součástí známého prostředí.