Literární noviny

Film Lištičky nejsou jenom o křehkých vztazích dvou sester, hledání uplatnění v životě. Ani jenom o vztazích mezi muži a ženami. Děvčata, která touží po jistotě a zaopatření, hledající lásku, která nehraje žádnou roli. Lištičky se v Dublinu opět přemnožili. Vycházejí v noci. Za potravou. Aby přežily. Celkem 24 natáčecích dnů sestříhaných do 90 minut. Film slovenské režisérky Miry Fornay, ve kterém se ukáže víc, než bychom čekaly. Irsko-česko-slovenská spolupráce se postarala o moderní příběh ze života Slováků a Čechů za hranicemi jejich domovů.

Velké překvapení. Takové jsou první ohlasy na udělení Nobelovy ceny za literaturu 2009 německé autorce Hertě Müllerové, pocházející z rumunského Banátu.

Herta Müllerová, jejíž temné prózy a básnický kó­dovaný jazyk, protestující proti diktatuře, je třetí ženou během šesti let, která získala tuto prestižní cenu. V České republice byla před 10 lety na pozvání Festivalu spisovatelů Praha, a podle jeho prezidenta Michaela Marche má čerstvá nositelka Nobelovy ceny pozvání i na příští rok, na jubilejní 20. ročník festivalu.

Václav Daněk ve své nové sbírce naplnil až po okraj kalich skeptické naděje.

Básníka Václava Daňka není třeba zběhlejšímu čtenáři poezie obšírně představovat, přestože je ještě daleko pilnější jakožto překladatel, zejména ruské poezie. Kniha Svěcení podstatných slov je již jeho devátou sbírkou autorskou, nepočítáme-li výbor Sestup s hory z roku 1999. Své osmdesátiny tak tvůrčím způsobem slaví již podruhé, první jeho „jubilantskou“ sbírku – Kolibří výlety – vydalo letos nakladatelství Akropolis ve spolupráci s českým PEN klubem.

Zatímco v oné předchozí se autor věnoval spíše drobnějším formám, ať už evropským či orientálním, Svěcení podstatných slov je zaslíbeno disciplíně královské – sonetu. A to v jeho nejrůznějších podobách, nejen čistokrevných. Najdeme zde dokonce i kaligramy.

Nejsme knižní hypermarket

Antikvariátní turistika, onen městský sport či závislost intelektuálů, knihomilů a studentů chodících po městě s batůžkem na zádech a útržkem papíru pokrytým jmény žádaných titulů, má v Praze své tradiční mety. Ti, kdo za ním do Prahy přijíždejí vlakem, často zamíří přes nádražní park do „Růžové", kde provozuje svůj antikvariát Aleš Tejkl.

Současnost v historickém kostýmu

Tlusté romány jsou v oblibě. Jeden z nich - Wolf Hall, historická próza anglické autorky Hilary Mantelové zasazená do dvacátých let 16. století - získal minulé úterý prestižní cenu Man Booker.

„Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký být dobrej člověk," říká Zajda Munro na předposlední stránce druhého románu australského zpěváka, hudebníka a spisovatele Nicka Cavea. Jsou to jeho poslední slova. Po nich „zavře oči, vydechne a znehybní", skoná. Čímž neprozrazujeme nic podstatného z děje. Smrt Zajdy Munroa je totiž naprogramována už v samotném názvu románu.

Medailon spisovatelky Alty Vášové, držitelky nejvýznamnější slovenské literární ceny Anasoft litera 2009.

Porota soutěže, kterou letos tvořili kritikové a publicisté Milan Hamada, Fedor Matejov, Pavel Matejovič, Dado Nagy a Ivana Taranenková, zdůraznila, že kniha „je vyzretým zhrnutím autobiografickej línie tvorby Alty Vášovej." Současně ocenila, „že autorka  striedaním analytického odstupu a naliehavosti osobnej výpovede vnáša do autobiografických žánrov, rozvíjaných Šikulom, Slobodom a Kadlečíkom, bohatú dokumentárnu evokáciu a ženskú citlivosť bez sentimentu a zahľadenia do seba."

Slovenský spisovatel Márius Kopscay vydal román o nešťastných mystifikátorech a jejich obětech. Váš nový román, který jste přijel představit i českým čtenářům do Prahy, má zvláštní název - jmenuje se Mystifikátor. Jakou roli podle vás sehrávají v současné společnosti mystifikátoři a manipulátoři?

Myslím, že ve všeobecnosti je v současné slovenské společnosti úloha manipulátorů a mystifikátorů stejná jako ve kterékoli jiné evropské zemi. Některá specifika u nás ale samozřejmě existují. Když si jako novinář dovolím tak trochu zabrousit do politiky, tak Slovensko má za sebou (a já doufám, že to nezakřiknu) éru Mečiarovy vlády v letech 1994 až 1998.

Hned po převratu, tuším již od r. 1991, jsem zaznamenal snahy o zrušení Akademie věd jako komunistického molocha. Paradoxně však právě Akademie byla během totality útočištěm pro mnohé osobnosti české vědy, které byly buď vyhozeny z vysokých škol (např. Otto Wichterle), nebo by je z kádrových důvodů na žádnou vysokou školu do práce nepřijali. Snahám o oktrojování či přímé zrušení Akademie věd čelili snad všichni popřevratoví předsedové Akademie věd ČR a sám jsem tu úpornou snahu o likvidaci instituce, v níž se v té době pěstovala zcela nepochybně nejlepší věda v Česku, naprosto nechápal.

Západočeský Cheb a jeho divadlo byly v prvních říjnových dnech dějištěm již 15. ročníku přehlídky Divadlo jednoho herce. Tento festival, který se jako bienále koná v nejzápadnějším divadle v Česku už třicet let, je jedinou podobnou profesionální přehlídkou svého druhu u nás.

Žánr monodramatu, před rokem 1989  hojně vyhledávaný, se totiž v devadesátých letech mezi profesionály netěšil příliš velké pozornosti. Poslední léta ukázala, že se situace mění: monodrama se stalo vyhledávanou možností alternativních tvůrců i sympatickým zpestřením klasické činohry.

Ayn Randová (1905-1982) stvořila postavu osamělého hrdiny, který je vydán na pospas omezujícímu konformismu davu. Nekritický kult tvůrčího génia ji přivedl k vzývání ideálu lidského jedince, který žije mimo veškeré sociální vazby, hledá spásu jen sám v sobě a nikomu nic nedluží. Praktickým důsledkem této romantické vize byla obhajoba minimálního státu a daňových rájů.

Výstava Knedlík - Kloss - Knödel, která je otevřena až do 10. ledna příštího roku v Chebu, je partnerským projektem, na kterém od roku 2007 spolupracovala Muzea města Deggendorf, Krajské muzeum Karlovarského kraje - Muzeum Cheb a Muzeum a Dům franských dějin v Abenbergu u Norimberka. Tento přeshraniční projekt je o fenoménu knedlík v Čechách, v Bavorsku, v Horních Frankách, Sasku, ale i v Rakousku.

Nad ránem 25. září explodovala u pobočky banky Banamex v Milpa Alta v Mexico City podomácku vyrobená nálož složená ze tří či čtyř lahví s butanem. Poškodila bankomat a rozbila čelní skla. Byl to už sedmý zaznamenaný útok v tomto federálním okresu - a pátý útok proti místní bankovní pobočce - od počátku září.

Obamovo rozhodnutí v případě protiraketové obrany bylo uváženým krokem politika, který zvažuje pohyb na šachovnici světové politiky na několik tahů dopředu v několika variantách.

Touto parafrází Obamova volebního hesla označil „hlas řadového občana", jak se německý masový bulvár Die Bild rád tituluje, předvolební televizní debatu Merkelová versus Steinmeier. Je ale otázkou, kde hledat důvody oné politické nudy, která občana nutí k zívání.

Mezi rozhodnutím uspořádat předčasné volby, oznámením vítěze, tedy Panhelénského socialistického hnutí PASOK, a sestavením vlády, uběhl v kolébce demokracie pouhý měsíc.

Výsledek voleb je důležitým mezníkem, protože znamená vládu se silným mandátem, který jí umožní pokusit se vyřešit stále palčivější propad řecké ekonomiky. Strana PASOK dosáhla jednoho z nejvyšších úspěchů ve své historii - díky zisku 43,94 procenta hlasů může její předseda Jorgos Papandreu se 160 mandáty v třísetčlenném parlamentu vytvořit většinovou vládu bez koaličních partnerů. Tento fakt je však pro Papandrea stejně výhodný jako nebezpečný. V předvolební kampani slíbil voličům, že jeho strana vyvede zemi z ekonomického propadu, který způsobila ekonomická krize a předchozí vláda.

Obamova blízkovýchodní politika, v jejímž rámci se pokouší o urovnání letitého konfliktu mezi Izraelem a Palestinci, přináší ovoce, byť ne asi takové, na jakém by si americký prezident chtěl pochutnávat. Poté, co se mu nepodařilo přimět Izrael k zastavení výstavby ilegálních osad na okupovaných územích, natož k obnovení alespoň nějakých (nemluvě už o smysluplných) mírových rozhovorů s Palestinci, se Izrael chopil iniciativy.

Nová kniha ekonoma Miloše Picka nabízí soubor analýz toho, kde se vzalo a jak se na nás podepsalo dvacet let neoliberalismu.

Bilancování dvaceti let porevolučního vývoje je v plném proudu. Ti jednodušší mezi námi začínají i uzavírají své vlastní bilancování zvoláním, že dnes už nemusejí stát fronty na banány. Schopnost posuzovat situaci podle toho, kolik banánů mám právě na dosah, jsme nepochybně převzali od svých opičích prapředků. Chceme-li se od nich odlišit ještě výrazněji, měli bychom být schopni hlubšího posouzení.

„Milí andělé dětských knihoven! Chci Vám poděkovat za to, že se s nadšením a láskou staráte o dětské srdce a sny jako poslední majáky světla ve světě plném chamtivosti, závisti a nelásky. Vytváříte kousek světa, kde je teplo a slunečno a veselo. A protože máme stejný cíl, zase v dětech i v dospělých probudit lidské city, nabízím vám pohádkovou zemi, kterou jsem si vytvořila pro radost vlastní i ostatních, k pomoci při vašem snažení!"