Literární noviny

Jako režisér má na svém kontě více než sto dvacet inscenací, a to nejen v našich divadlech, ale i v zahraničí. V Městském divadle Brno inscenoval například muzikály West Side Story, My Fair Lady, Sny svatojánských nocí, Radúz a Mahulena, Babylon, Svět plný andělů, Koločava, Jesus Christ Superstar, Josef a jeho zázračný pestrobarevný plášť, Čarodějky z Eastwicku. Stanislav Moša je také režisérem úspěšného koncertního představení Muzikály z Broadwaye, s nimiž se brněnský soubor úspěšně představil jak brněnskému, tak zahraničnímu publiku po celé Evropě.

Zpráva jihoafrického soudce Richarda Goldstona o izraelské agresi v Gaze sice obvinila z válečných zločinů i Hamas, ale vystrašila leckoho.

Jako každým rokem i letos zaplavily Zelený pahorek v Bayreuthu tisíce návštěvníků. Těch šťastných, kteří dostali vstupenku. Wagnerovský festival se již delší dobu stal něčím jako poutním místem, kam se sjíždějí wagneriáni, kterých stále přibývá, nejen z Německa, ale z celého světa.

Latinská Amerika a Afrika se spojily v důrazu na postavení Jihu a obnovení spolupráce v boji proti chudobě a za společný rozvoj.

Summit G20 v Pittsburghu byl jen částečným uznáním ekonomické reality.

Volby do německého Spolkového sněmu, které se odehrály v neděli 27. 9., byly plné rekordů. Rekordně nízká volební účast, která spadla až na 70,8 %, zatímco v roce 2005 byla 77,7%, přičemž se dlouhodobě pohybovala kolem 80 %. Drtivý neúspěch SPD, druhý nejhorší výsledek v dějinách pro CDU, rekordní posílení tzv. malých stran, kam patří FDP, levice a zelení.

Kurátor festivalu ...příští vlna/newt wave... Vladimír Hulec připomíná úspěchy i ambice festivalu, který se pokouší překračovat žánry mezi různými druhy umění, ale i hranice mezi různými kontexty.

Mezinárodní den překladatelů přinesl jméno vítěze prestižní ceny Josefa Jungmanna, kterou uděluje každoročně Obec překladatelů za nejlepší překladové dílo uplynulého roku.

Co má společného české hlasování o rozpočtu s bojkotem Obamovy zdravotnické reformy? Politici hlasují, jak lobbisté pískají.

Bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor v článku Uvěřili jsme spojenci, chtěli jsme mu pomoci (Právo 23. 9. 2009) zmínil jednu podstatnou věc, která zatím v často emotivní debatě okolo „konce radaru" v Čechách příliš nezazněla:

Něco je špatně. Evropští diplomaté označili ženevská jednání s Íránem o jeho jaderném programu za velmi produktivní a sám Barack Obama veřejně uvítal rozhodnutí Teheránu přesunout do Ruska

Turecko se rozhoduje mezi loajalitou k Západu a svými zájmy na Kavkaze.

Česká společnost si v listopadu připomene dvacáté výroční pádu socialismu. Někdo bude slavit, jiný truchlit, a většina se zřejmě bude držet typicky skeptického sloganu, „máme, co jsme chtěli, ještě že to není horší". Své dvacetiletí vzpomenou - jen o pár týdnů dřív - také členové a příznivci ekologického občanského sdružení Děti Země.

Při výzkumu vesmíru musejí lidé a roboty koexistovat. Každý má jinou úlohu.

Turbulentní vývoj v trendech přináší dva možné přístupy k řešení krizí, které vycházejí z  teorií krizového řízení a Parkinsonových zákonů.

Bez práce nejsou koláče

Nakladatelství Dokořán vydává v těchto dnech novou knihu geologa, klimatologa, spisovatele a popularizátora vědy Václava Cílka Orfeus. Jedna z jejích kapitol - Kameny Jeruzaléma - je věnována i autorově nedávné cestě do Jeruzaléma. Otiskujeme z ní dvě ukázky.

Dvojité město

Jeden Jeruzalém leží na zemi a druhý se vznáší nad ním na nebesích. Do toho druhého je naštěstí možné se podívat jenom na zvláštní pozvání. Jeruzalém je proto dvojitý, symetrický a zrcadlivý. Je to jedno z nejprolhanějších měst celého světa. Na žádný z jeho popisů se nedá spolehnout, protože jej vždy psali lidé sledující nějaký cíl, a tím byl prospěch, národ nebo Bůh. U většiny měst se v hrubých obrysech dá věřit údajům uváděným v knihách a průvodcích, ale o Jeruzalému to neplatí. Je to angažované město, ve kterém si člověk musí zvolit nějakou stranu. Nelze zde žít stranou od ideologií a pověr, protože to je příliš nebezpečné.

Svazkem překladů z francouzské poezie naplňuje druhé vydání Spisů Vladimíra Holana neuskutečněné plány vydání prvního.

Francouzská kultura, francouzská literatura pro nás měla vždy podivuhodné kouzlo. Umocňoval ho i zvláštní význam, který získávaly překlady z francouzštiny v rámci české literatury obecně. Karel Čapek se například významně podílel na přeměně českého básnického jazyka v letech kolem první světové války - právě prostřednictvím překladů francouzské poezie. „Nikdy ke mně před rokem 1920 nemluvila poezie zvláštnějším a intenzivnějším hlasem jako z Čapkových Apollinairů, Vildraců, Fortů, Birotů, Jammesů," napsal například Vítězslav Nezval. Pojmem v rámci celého českého písemnictví se stala nejen Čapkova Francouzská poezie nové doby, ale také Zpěvy sladké Francie v přetlumočení Hanuše Jelínka, překlady Jindřicha Hořejšího, Květy zla v podání Svatopluka Kadlece. Zkušenost s překlady z francouzštiny měl i nejeden významný český básník - jen namátkou připomeňme Bednáře, Fikara, Hrubína, Koláře, Palivce, Seiferta, Závadu... Opomenut nesmí být v této souvislosti ani Vladimír Holan, jak stvrzuje obří dvanáctý svazek druhého vydání básníkových Spisů, kterého se v devadesátých letech ujala pražsko-litomyšlská Paseka. (Doplňme, že čtyři knihy básníkových překladů rozšiřují celý projekt Spisů o svazky, s nimiž se původně počítalo už v odeonském vydání, které však z něho byly později vyřazeny, či přesněji přeřazeny do jiné odeonské edice Český překlad, v níž ovšem už nestihly vyjít.)

Nejen Václav Klaus, ale i regionální konflikt ve Finsku může zproblematizovat ratifikaci Lisabonské smlouvy, píše francouzský večerník Le Monde. Na třicet poslanců z ostrova Álandy, demilitarizované části švédsky mluvící autonomní oblasti Baltského moře, hrozí, že budou volit proti Lisabonské smlouvě v případě, že jejich žádosti nebudou brány dostatečně vážně v Helsinkách.

Víkend patřil Irům. Konec roku bude zřejmě patřit Klausovi. Patrně takto si to prognostik a prezident České republiky Václav Klaus představoval, když ponoukl otevřeně senátory ODS při svém odmítnutí Ústavním soudem k podání nové stížnosti. Ti neváhali a stížnost skutečně 29. září podali. Dá se očekávat, že ratifikace tak nabere minimálně tři a maximálně šest měsíců zpoždění. Česká republika tak bude posledním článkem v řetězci obtížné ratifikace, hned po Irech, všímá si evropský tisk.

„Senátorská žádost zpozdí ratifikaci," psala minulý pátek BBC, „i kdyby Irové vyslovili souhlas. Český euroskeptický prezident řekl, že smlouvu nepodepíše, dokud soud nerozhodne."