Literární noviny

Hudební hitparády již nějakou dobu okupují dvě písně z posledního alba světoznámé pop-punkové party Green Day.

Vypalovačky s názvy Know Your Enemy a 21 Guns mají i své videoklipové podoby, které fanoušky i „obyčejné" diváky rozdělují na dva tábory. Pro jedny jde o bezduchá propagační videa, pro druhé zase o rozmáchlé podívané s přesahem. Kdo z nich má pravdu?

Dave Boling: Guernica,BB art, 1. vydání, 360 str., doporučená cena 249 Kč. Přeložil Antonín Otáhal. Luciano De Crescenzo: Příběhy lstivého Odyssea pro dnešního čtenáře, Dokořán 2009, 1. vydání, 232 str., doporučená cena 298 Kč. Přeložila Karolína Křížová. Milan Tichák: Lexikon olomouckých ulic, Burian & Tichák 2009, 1. vydání, 192 str., doporučená cena 280 Kč Vladimír Liška: Staroměstská poprava českých pánů a měšťanů, XYZ 2009, 1. vydání,

 

Ústavní krize přišla velmi vhod jako sprcha, kterou potřebují ospalci, aby si jasněji uvědomili rozdíly mezi snem a realitou. Příliš jsme si přivykli na to, čemu se říká v američtině „business as usual", česky „jako obyčejně", přestože očima zavedených demokracií vypadáme dost neobyčejně.

Oceány se oteplují o polovinu rychleji a arktický led zrychlil tání dokonce třicetkrát ve srovnání s pět let starou předpovědí. Nás se to týká!

V pátek skončila v Ženevě další přípravná konference o změně klimatu, která měla vypracovat rámec pro klimatologické předpovědi a služby, založené na vědeckém poznání. Více než dvě tisícovky vědců, politiků i zástupců medií hledaly cestu, jak připravit pro Kodaň takové podklady, který by si ani Václav Klaus nedovolil zpochybnit. Už teď by si tam mohl poslechnout tisíc a jeden argument o tom, jak zpráva IPCC  před pěti lety byla příliš optimistická a jak se klima naší planety za uplynulé období ještě více zhoršilo. Ve stejný den se sešlo také ve Steinerově sále Lidového domu z iniciativy Hnutí Duha několik českých odborníků, kteří diskutovali o tom, zda jsou globální změny podnebí  příležitost nebo hrozba pro Českou republiku.

Ve stejné chvíli, kdy ve Velké Británii a ve Spojených státech přebíral stát pod svůj patronát velkou část tamního bankovního systému, pěly východoevropské politické elity ódy na přednosti anglosaského tržního liberalismu.

Koncem srpna měla v Los Angeles obnovenou premiéru divadelní hra „Soud s catonsvilleskou devítkou", která se soustředí na události jediného dne, 17. května 1968, kdy devět katolických mírových aktivistů vstoupilo do armádního povolávacího střediska v marylandském Catonsville a spálilo povolávací rozkazy.

Za projektem stojí americký herec, producent a režisér Tim Robbins a jeho divadelní společnost Actor´s Gang. O hře mluvil na internetovém rádiu Democracy Now.

Poezii vždy milovala. Básnířka Suád Chším pochází z beduínského kmene, kde je básnické umění vysoce ceněno. Přenášelo se kdysi ústně z generace na generaci...

Jednatřicetiletá tuniská básnířka Suád Chším žije v malé oáze Tozér. Jak sama s úsměvem říká: „Narodila jsem se tu a nikdy odsud nevytáhla paty. A proč taky, mám tu vše, předky, rodinu i svoji poesii. S tou cestuji po celém světě, i vesmírem."  Básnířka Suád dělá průvodkyni a kurátorku v místním muzeu tradičního beduínského umění. Stará se o sbírky, doplňuje je a ve volném čase se věnuje poezii. V roce 2002 vydala malým nákladem francouzko-arabskou sbírku básní pod názvem L´amour.

Pěstuju tento titulek od roku 1982, přes změnu režimu. Není důvod, abych ho opustil pro změnu v jedněch novinách.

K té změně se nechci vyjadřovat, už. S odchodným gestem předešlých redaktorů souhlasím. Ale vznikla nová situace, a člověk musí jednat v situacích, jaké jsou. Jsou tu pořád ty noviny. Můžeme o ně hrdě nedbat, nebo se o ně hrdě zajímat: starým právem. O rázu novin rozhoduje jejich obsah: do něhož můžeme vstoupit, a ať se pak ukáže!

Na dveřích poslanecké kanceláře má stále cedulku KDU-ČSL. Ačkoliv od června letošního roku se stal vůdčí osobností nové české politické strany TOP09, není pro něho snadné se po čtvrt století v dresu jedné politické strany, stát náhle někým jiným, a jít na trh s úplně novou značkou.

 

O smyslu českých dějin ve stínu globalizace, rasismu a ohrožené planety nad knihou filozofa Erazima Koháka Domov a dálava

 

„Samozřejmě si nepotřebujeme zachovat vůbec žádnou národní totožnost. V dějinách národy vyvstávají - a odcházejí. (...) Nebyla by to tragédie: úkolem života není být věčný, ale dobrý, a to náš byl." (334 - 335)

Po ekonomice a financích se Čína stává globální velmocí i ve sféře čistých technologií a obnovitelné energie.

Navzdory celosvětové recesi prožívají čínské firmy pro čisté technologie rozkvět. Napomáhá tomu i rozhodnutí pekingské vlády podpořit snižování emisí uhlíku částkou 585 miliard dolarů. Uvádí to zpráva mezinárodní organizace pro ochranu klimatu The Climate Group.

Regionální volby ve třech ze 16 německých spolkových zemích, v nichž silně posílila levicová strana Die Linke, ukázaly, že voliči jsou ještě schopni v sobě najít emoce.

Postkomunistická Die Linke v čele s bývalým sociálním demokratem Oscarem Lafontainem v Sársku získala hlasy 21,3 procenta voličů, díky čemuž se vůbec poprvé v dějinách může dostat k vládě v západní části Německa. Její úspěch je překvapivý, neboť oproti minulým volbám získala o 19 procent hlasů víc a špatně si nevedla ani v souběžných volbách v Duryňsku a Sasku.

Drtivé vítězství opoziční Demokratické strany v Japonsku ukončilo 54 let trvající vládu konzervativců a slibuje radikální změny ve vnitřní i zahraniční politice země.

„Ta prohra byla opravdu krutá," posteskl si japonský premiér a předseda Liberálnědemokratické strany (LDP) Taró Aso, když hleděl na výsledky voleb, v nichž opoziční Demokratická strana Japonska (DSJ) získala 315 ze 480 křesel v japonském parlamentu. Díky tomuto volebnímu zisku budou demokraté spolu se dvěma menšími koaličními partnery schopni prosazovat zákony s potřebnou dvoutřetinovou většinou bez jakýchkoli potíží. „S naší stranou tu musela panovat opravdu hluboká nespokojenost," uznal tuto skutečnost premiér Aso a nabídl svou funkci v čele strany.

Bez dlouhodobé vize to nejde

Jedině strategická rozvaha, opřená o solidní analýzy a prognózy a umožňující vyvodit několik dlouhodobých priorit, může vyvést z krize zemi jako je naše.

 

České Zvonokosy a dvě etapy prozření a slepoty v jednom.

Ve své skvělé hře „Král Vávra" nám sděluje M. Uhde již více než čtyřicet let ústy tajemníka Kukulína: „Nezáleží jaká fakta vidíme, ale odkud je vidíme. Pak je zřejmé, že některá prostě neuvidíme. Schovají se nám za to, co vidíme. Proto je tak důležitá pozice, ve které stojíme, protože ta rozhoduje o tom, co vidíme."

Aktuální rozhodnutí Ústavního soudu o faktickém odložení voleb do Poslanecké sněmovny a řešení z toho vyplývající politické krize zřejmě oslabí pozornost veřejnosti k problematice zahraniční a bezpečnostní politiky. Její vývoj přitom může výrazně ovlivnit postavení Česka v Evropě v nastupující druhé dekádě století.

Stále platí teze, že Česká republika má dnes díky členství v EU a NATO zajištěnu svou bezpečnost jako nikdy předtím. Obě organizace ale musí řešit složité otázky své budoucí existence v situaci, kdy se světové geopolitické těžiště přesunuje do Asie, v prvé řadě do Číny.

Od pařížského jara 1968 po evropský červen 2009

Musím se přiznat, že kdykoliv si v Evropském parlamentu bral slovo Daniel Marc Cohn-Bendit, v novinářských lavicích jsme se nenudili. Poněkud jsem se nudil, když jsem s ním zašel na kávu do baru vedle jednací síně. Daniel potřebuje publikum, bez něj nemá ten lesk. Pravda, část jeho lesku časem zašla, tak jako se jeho zrzavé vlasy postupně změnily na poměrně nevýraznou blond, po zářivě zrzavé zůstal jen chabý odlesk. Na hlavě a svým způsobem i v hlavě.