Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy Praha 2009, který zahajuje 14. května, hostí tentokrát sedmadvacet členských států Evropské unie a Rusko.

Jubilejní patnáctý ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha 2009 zahajuje ve čtvrtek v Průmyslovém paláci holešovického Výstaviště. „Je to místo, kam se rozhodně vyplatí zajít," říká nakladatel Michal Rybka. Tato slova potvrzuje i další nakladatel Petr Himmel, který provozuje nakladatelství Garamond: „Jedná se o skutečně komplexní přehlídku všeho, co u nás vychází."

Tlak Evropské unie nestačil, aby se dostatek vody přiřadil k základním lidským právům.

V pásmu od severní Afriky po centrální Asii jsou šířením pouští ohroženy dvě miliardy lidí. Spolu s rozšiřováním pouští se rozšiřuje i zoufalý nedostatek vody. K ohroženým oblastem se přiřadil i celý jih Evropy. Kdo si myslí, že nás se to netýká, asi nemá informace. Problémy s vodou začínají být i v České republice. Studnaři by mohli vyprávět. Ještě v sedmdesátých letech narazili běžně na vodu v osmi metrech. V současnosti musejí kopat až do hloubky třiceti metrů, aby se objevila. Některé drobné říčky začaly v létě vysychat i v Čechách a na Moravě. Ubývá průběžných dešťů a přibývá prudkých a přívalových srážek, které země není schopna vsáknout. Deště stečou a skončí ve zregulovaných řekách, místo aby doplňovaly hladinu podzemní vody. Přívalové deště spíše přinášejí drobné zátopy a občas i velké povodně, které kontaminují studny a přispívají tak k dalšímu snížení dostupnosti nezávadných vodních zdrojů.

Po bitvě se pohřbívají mrtvoly a zájemci si mohou nasadit generálské čepice. Bitva o Lisabonskou smlouvu se u nás stala vnitropolitickou událostí prvořadého významu. V jejím závěru premiér Topolánek pronesl státnický projev, který by si všichni měli přečíst, ať si o nacionálně-liberalni ODS myslí cokoli. Topolánek zaujal pozici, která je sice na okraji evropského konsensu, ale pořád ještě uvnitř. Kdyby ho jeho strana následovala, nemusela by vystupovat z největší frakce Evropského parlamentu do říše nevlivných eurokrafalů.

Co se stalo s institucí, jež byla ještě minulý rok považována za polomrtvou a dnes se o ní znovu a všude mluví?

Slyšíme to pořád: „Mezinárodní měnový fond (MMF) varuje před zbytečným utrácením," „MMF požádalo o pomoc Srbsko (Lotyšsko, Maďarsko, Island, Rumunsko, Bělorusko, Ukrajina...)," „Mezinárodní měnový fond dostal od států G20 přislíbeno trojnásobné množství dosavadních prostředků." Mezinárodní měnový fond je zmíněn v každé zprávě, která pojednává o vývoji hospodářství. Jakoby si dnes bez angažmá či alespoň konzultace MMF nedovedl nikdo ekonomickou budoucnost světa představit.

V Latinské Americe vrcholí přípravy na plný rozjezd nadnárodní banky, která nechce být závislá na institucích řídících se „kapitalistickými a imperialistickými pravidly".

O tom, že musí vzniknout banka Jihoameričanů pro Jihoameričany, začal venezuelský prezident Hugo Chávez mluvit už v roce 1998, samotná Banka jihu však vznikla až na konci roku 2007, a to jako protiváha Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) a Světové bance, které jsou fakticky řízeny západními vyspělými státy. Dnes Banka jihu, čili Banco del Sur, představuje rodící se jihoamerickou regionální rozvojovou banku, do níž kromě Venezuely vstoupily i Argentina, Brazílie, Bolívie, Paraguay, Uruguay a Ekvádor, ačkoli půjčovat si zde může všech dvanáct jihoamerických zemí. Už jen proto je logické, že finanční služby banky jsou zacíleny na posílení integračního procesu na kontinentě,

Stavební veletrhy Brno 2009 ukázaly obrat lidí k ekologii.

Kdo se letos zajel podívat na brněnské Stavební veletrhy, nevěřil by, že se nacházíme uprostřed světové krize. Auta parkovala, kam oko dohlédlo, před pokladnami se tvořily fronty a k některým stánkům se pro množství zájemců ani nedalo dostat. Lidé se začali daleko více zabývat úsporami, obnovitelnými zdroji energie, ekonomickým i ekologickým stavitelstvím. Nabídka byla přeširoká. Největším hitem se staly nízkoenergetické a pasivní domy.

Když si loni Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, dělala průzkum, došla k šokujícím závěrům. Kolem osmi set osmdesáti milionů lidí na světě nemá přístup ke zdrojům pitné vody a dva a půl miliardy lidí nemá přístup ke standardním sanitárním podmínkám.

V místech, kde je vody nedostatek, žije v současnosti 2,8 miliardy lidí a do roku 2030 tento počet vzroste o jednu miliardu, což je takřka polovina lidstva. Aby se růst zastavil, bylo by podle dokumentu Evropského parlamentu třeba investovat ročně sto osmdesát miliard dolarů. Podle OSN umírá na světě v důsledku znečištěné vody každoročně přibližně 1,4 milionu dětí.

Po velkém úspěchu Skleněného pokoje chystá nakladatelství Kniha Zlín další román Simona Mawera, který je spojen s tuzemskými reáliemi. Mendelův trpaslík náleží mezi obecně nejúspěšnější autorovy knihy. Dostal se mezi finalisty Bookerovy ceny i knižní ceny Los Angeles Times, newyorská veřejná knihovna jej vyhlásila knihou roku 1998. Recenze britského a amerického tisku byly vesměs nadšené. Zájem o knihu projevili také filmaři - práva ke zfilmování drží Barbra Streisandová.

Mawer v Mendelově trpaslíku líčí příběh vědce, který zasvětil svůj život studování genetické poruchy, jež těžce poznamenala jeho samotného. Benedict Lambert je nejen trpaslík, ale také vzdálený příbuzný slavného genetika Gregora Mendela. Knihu podobně jako Skleněný pokoj přeložil Lukáš Novák.

S odvolaným náměstkem ministra dopravy Petrem Šlegrem (1977) o železnici a jeho působení na ministerstvu, zejména o tom, jak se prosazuje alternativní politika. Šlegr vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT, jako pedagog působil tamtéž a také na Technické univerzitě v Liberci. 

Volby do Evropského parlamentu se Čechů opravdu týkají. Hraje se v nich o evropský sociální stát, tedy i o ten český.Jindy moudrý komentátor jednoho provládního listu před pár dny napsal, že prý není žádný rozdíl mezi mnou a Mirkem Topolánkem a že je tedy vlastně jedno, zda bude do Evropského parlamentu zvolen Losna nebo Mažňák. Jinak řečeno: voliči sociální demokracie, zůstaňte doma, nechoďte k volbám. Je to trochu překvapivé u komentátora levicového deníku, ale co naplat. Nicméně každý si jistě udělá vlastní názor, zda volič nemá na vybranou.

Libuše Moníková ve své do pražských ulic umístěné próze Zjasněná noc tančí mezi minulostí a současností, mezi českým a německým elementem, ale i mezi rozumem a citem.Na první pohled by se mohlo zdát, že (zcela česky znějící) jméno Libuše Moníková se dostalo do edice Současné světové prózy nakladatelství Argo omylem. Libuše Moníková (1945 – 1998) ovšem patří do okruhu autorů, kteří opustili po roce 1968 Československo a plně se etablovali v zahraničí. V případě Moníkové se jednalo o Spolkovou republiku Německo, jejíž jazyk si autorka také zvolila za nástroj svého slovesného umění. Touto oklikou, v podobě překladových próz, se práce pražské rodačky navracejí do českého prostředí, jehož tematiku Moníková nikdy neopustila.

Hospodářská krize a masivní státní investice do soukromého sektoru se zdají být trpkým vítězstvím starých levicových idejí na troskách neoliberalismu. Není za tím vším zájem dělat dál „byznys jako obvykle“? Odpovědět se snaží studie odborníků na lokální a participativní ekonomiku z New Economics Foundation (NEF).Britská NEF je prestižní výzkumná a poradenská organizace, která se teoreticky i prakticky orientuje na „jinou ekonomiku“, především na rozvoj lokální ekonomiky, komunitního bankovnictví či evaluací. V jedné ze svých posledních studií, nazvané Znovu roztočit kola, upozorňuje na několik problémů spojených s ozdravěním především finančních institucí. V odkazu na slavnou knihu Fritze Schumachera Malé je krásné ukazuje na příkladu rozvoje mikrofinančních institucí, jak dokázaly zaplnit mezeru, o kterou velké bankovní domy dosud neměly zájem.

Utajovaná dohoda s Tureckem hrozí, že Arménie bude muset za vystoupení z izolace zaplatit skutečně vysokou cenu.

Rozpadem vládní koalice a politickou krizí prozatím končí snaha arménského prezidenta Serže Sarksjana normalizovat vztahy s Tureckem, která podle opozice zavádí Jerevan do politické a národnostní pasti. A k opozici se přidala i jedna z nejstarších politických stran, Arménská revoluční federace Dašknakcutjun, která na protest proti „cestovní mapě" sjednané mezi Arménií a Tureckem vystoupila z vlády. Ve hře je totiž opravdu hodně - s lehkou nadsázkou lze totiž říci, že v sázce je smysl celé postsovětské identity Arménie.

Úbytek vody v krajině a změny klimatu jsou podle naší zkušenosti způsobeny hlavně nerozumným hospodařením v krajině - odlesněním, likvidací trvalé vegetace a odvodněním.

Zprávy o násilnostech v Keňské republice po volbách na konci roku 2007 se objevily i v českém tisku. Nepokoje a násilnosti na hranici občanské války si vyžádaly téměř dva tisíce lidských životů. Průběh a pozadí těchto událostí popisuje podrobně Wakiho zpráva o povolebních násilnostech uveřejněná v říjnu 2008. Přinejmenším v jedné z oblastí, v Rift Valley ve východní Keni, kde nepokoje probíhaly, napětí stále přetrvává.

Lidové noviny v úvodním článku čtvrtečního vydání informují o schválení Lisabonské smlouvy českým Senátem. Vlastně neinformují. Parafrázují postoj prezidenta Václava Klause, který část senátorů ODS obviňuje ze ztráty osobní integrity ve prospěch kariérních zájmů, což on udělat nemůže. Článek má v listě místo exkluzivní, a tak je třeba jej číst i jako stanovisko redakce. Sloupek Zbyňka Petráčka, vyvracející nevyřčenou paralelu mezi Lisabonskou smlouvou a Mnichovským diktátem, může tento postoj pouze korigovat.