Vyhledat
Tag: 2009-18 Celkem nalezeno 25 zaznamu.
Chránit přírodu výhodně
Česká zelená politika mění důraz z ochrany životního prostředí na minimalizaci páchaných škod. Nástrojem je zvýhodnění.O obratu v tuzemském ekologickém myšlení svědčí kampaň Velká výzva, kterou chce Hnutí Duha prosadit po britském vzoru zákon o závazném snižování produkce skleníkových plynů o dvě procenta ročně. A je tu také program Ministerstva životního prostředí Zelená úsporám, dotační plán s deseti miliardami na zateplování obytných domů.
Co s tím Ahmadínežádem?

Další z protiizraelských výpadů, k němuž se íránský prezident Ahmadínežád uchýlil na velké konferenci OSN, se během posledního týdne cupoval snad všemi způsoby. Bylo to rozmanité čtivo: od zhanobení Dne vzpomínání na oběti holocaustu přes jasný důkaz o íránské nebezpečnosti až po součást vnitroíránského mocenského boje. Názor si mohl udělat každý sám.

Daleko zajímavější než oněch několik poznámek o sionistických pletichách, které se ostatně daly očekávat, byla však reakce, již Ahmadínežádovo vystoupení vzbudilo v sále.

Divadlo literatury

Nejpřekládanější srbský autor posledních desetiletí vydává výbor z děl nikdy netvořících autorů současné světové literatury. Milorad Pavić, který v letošním roce oslaví osmdesáté narozeniny, je řazen mezi nejvýraznější představitele světové postmoderní literatury. Jeho literární erudice je však mnohem širší, jeho dějiny srbské literatury od sedmnáctého do devatenáctého století či překlady Puškinovy a Byronovy poezie svědčí o všestrannosti autorova literárního záběru. Dva roky po domácí premiéře vydalo letos nakladatelství Mladá fronta překlad Pavićovy poslední knihy Papírové divadlo. Pavić předkládá výbor z děl třiceti sedmi spisovatelů, v jejichž zemích dosud vyšly překlady jeho knih. Autoři i jejich díla jsou smyšlená a pravá jsou pouze jména nakladatelství, která měla tyto knihy publikovat.

 

Drama lásky, drama holocaustu

Svůj nejnovější film natočil Stephen Daldry podle předlohy Bernarda Schlinka. Snímek neudivuje ani tak svým pojetím holocaustu, jako emocionální intenzitou a stálou proměnlivostí vyznění jednotlivých charakterů.

Když bylo Michaelu Bergovi patnáct let, na cestě ze školy ho nečekaně přepadla spála. Zatímco se bezmocně krčil v průchodu neznámého domu, ujala se ho Hanna Schmitzová a doprovodila jej domů. Z jejich náhodného setkání se vyvinula několikaměsíční avantýra mezi mladíkem školou povinným a zralou třicátnicí. Obsahovala vše, co milostné aféry obvykle zahrnují: spoustou sexu počínaje a romantickým předčítáním děl literárních klasiků či emotivními hádkami konče. Jednoho dne však Hanna náhle zmizela a zlomila mladíkovi srdce. Michael zahlédl svou lásku až po osmi letech, kdy jako nadějný student práv přihlížel soudnímu procesu s několika dozorkyněmi z koncentračního tábora. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že Hanna sedí na lavici obžalovaných. Navíc si z jejího chování před soudem a vlastních vzpomínek odvodil jisté informace, které by mohly zlehčit podíl jeho bývalé milenky na nacistických zločinech a zmírnit její trest. Nechal si je však pro sebe a toto rozhodnutí dramaticky poznamenalo zbytek jeho života.

Předčítač režiséra Stephena Daldryho rozhodně není typickým filmem o holocaustu. Ani jediná vteřina snímku se neodehrává za druhé světové války. Naopak se tvůrci na komplikovanou problematiku vyhlazování evropského židovstva snaží dívat pohledem německých trýznitelů tak, jak ji vnímali samotní aktéři více než deset let po válce. Navíc v postavě Michaela přidává interpretaci stejné tématiky první poválečnou generací Němců, kteří se sice narodili za války, ale jejich osobnosti byly formovány až po skončení nejkrvavějšího konfliktu dvacátého století.

Spíše než připomínat nacistické zločiny spojené s holocaustem se tedy Předčítač snaží reflektovat různé postoje německé společnosti k vlastní poskvrněné historii v padesátých a šedesátých letech. Ty pak oscilují od obviňování jiných přes nevědomost, pokornou službu zvrhlému systému a ve výjimečných případech i akceptaci vlastní viny u postav s nacistickou minulostí, až po bezradnost a extrémní odmítání jakékoliv smířlivosti na straně mladé generace.

Daldryho film dokáže promlouvat nejen k divákům, které snaha Němců vyrovnat se s následky svých válečných zločinů bytostně zajímá. Místo esesmanů a dozorkyň z koncentračních táborů si mohou diváci snadno dosadit komunistické pohlaváry, čímž Předčítač získává pro české publikum naprosto jinou významovou dimenzi. Nejsympatičtějším je však na Daldryho filmu to, že dokáže bez problémů fungovat jakožto vyhrocené milostné melodrama i v případě, že zcela odhlédneme od jeho nepopiratelných ambicí cokoliv reflektovat. Drtivou většinu své pozornosti totiž věnuje především vztahu Michaela a Hanny a fatálním následkům, které v jejich životech napáchal. Dostává se tak na pole vzájemného mileneckého ubližování, tedy do vod, do nichž vstoupil přinejmenším jedenkrát snad každý z potenciálních diváků Předčítače.

 

Podruhé lépe

I přes přístupnost filmu relativně široké divácké základně však mohou působit některé z postav dojmem neprostupnosti a nepochopitelnosti. Na vině je důsledně promyšlená distribuce informací o postavách a příběhu, jež nejsou divákům servírovány postupně tak, jak se příběh odvíjí, ale s podstatným časovým odstupem v podobě jistých „balíčků". Divák je tak stále nucen reinterpretovat některé postavy, události a scény, s nimiž se setkal, ve světle nových informací. Když se Michael konečně dovtípí příčin Hanniny nezvyklé záliby, film prostřednictvím série několika krátkých záběrů doslova ponouká k reinterpretaci všech okamžiků, v nichž byla předčítána díla literárních klasiků. Zpětně odhalená nacistická minulost může ospravedlňovat Hannino mnohdy podivné chování a nevyzpytatelné výbuchy hněvu. Podobným způsobem funguje i postava Michaela. V jeho dospělé inkarnaci ztvárněné Ralphem Fiennesem, v níž se noří do proudu vzpomínek, divák skrze jeho odměřenost, nepřístupnost a odstup vůči ostatním postavám snadno a spolehlivě vycítí, že vztah s Hannou na něm zanechal nesmazatelné stopy. Ovšem až jedna z posledních scén plně osvětlí hluboké trauma, duševní rozervanost a protichůdné pocity viny vůči společnosti i bývalé milence. Tato neustálá nutnost reinterpretovat dřívější scény i celé filmové postavy ve světle nových informací pak výrazně dynamizuje a oživuje zážitek publika z jinak velmi poklidně plynoucího a v podstatě niterně introspektivního snímku. Navíc Předčítači propůjčuje i jistý potenciál k opakovanému sledování. Ačkoli není tak explozivní a šokující jako v případě obdobně koncipovaných filmů typu Klub rváčů, Šestý smysl, Obvyklí podezřelí nebo Dokonalý trik, stane se druhé sledování pro všechny diváky ještě silnějším zážitkem než to první. Rozporuplné chování obou hlavních hrdinů či zdánlivě bezvýznamné záběry na listy papíru popsané nesmyslnými shluky slov a číslic totiž začnou dávat dokonalý smysl hned napoprvé, bez nutnosti zpětné reinterpretace, což jejich emocionální intenzitu ještě umocní.

Krom těchto důmyslných a na poli milostného dramatu poměrně nekonvenčních konceptů je film vystavěn především na skvělých výkonech Kate Winsletové, Ralpha Fiennese a Davida Krosse. Aby jejich práce náležitě vynikla, koncentruje se Daldry na zachycení jejich herecké akce a nepoutá na sebe příliš mnoho pozornosti. Z tohoto umírněného stylu pak vybočuje jen scéna Michaelovy návštěvy jednoho z koncentračních táborů, v níž kovově modré svícení evokující brzké ráno propůjčuje záběrům téměř uměleckou hodnotu. Zároveň si však celá sekvence stále uchovává děsivost a hrůzostrašnost jednoho z dějišť největší masové vraždy v dějinách lidstva.

Daldry tedy natočil výjimečně působivý snímek, přistupující k holocaustu z neotřelého úhlu pohledu; i když odhlédneme od jeho ambicí reflektovat proces německého vyrovnávání se s temnými kapitolami historie, má co říci. I přes své kvality v letošním oscarovém klání neuspěl a ze svých pěti nominací dokázal v zisk zlaté sošky proměnit jedinou, a to pro Kate Winsletovou za nejlepší ženský herecký výkon. Na hlavu byl poražen Milionářem z chatrče, který Daldryho film předčí snad jen v dynamice filmového obrazu, avšak v síle emocionálního zážitku mu nedokáže konkurovat.

Autor je filmový publicista.

Předčítač. Režie Stephen Daldry. Scénář David Hare. Kamera Roger Deakins, Chris Menges. Střih Claire Simpsonová. Hudba Nico Muhly. Hrají Ralph Fiennes, Kate Winsletová a další. USA, 2008.

Dramatizace novinových titulků

Divadelní sekce pražského klubu Rock Café, jemuž právě vstoupil v platnost zákaz večerních koncertů kvůli stížnostem nájemníků na jejich hlučnost, uvedla v české premiéře hru Mohameda Kacimiho Svatá země. Podtitul zní: co chcete ještě bombardovat, když už tu nic nezbylo?

Když hlasatel v televizi oznámí, že další část zpravodajství toho dne se bude věnovat konfliktu na Blízkém východě, jdu si do ledničky pro kolečko salámu a doufám, že až se vrátím, bude se už mluvit o něčem jiném. Tamní spor mezi Izraelci a Palestinci, v němž jedni hází jedním směrem rakety krátkého doletu a druzí druhým směrem domácí dělbuchy a všichni říkají, že ti první jsou v nebezpečí a ti druzí teroristé, mě už nudí. Tamní smrt mě dávno nedojímá, ale mám proto na sebe vztek.

Dvojnásobná loupež

Poté, co své méně zámožné spoluobčany připravili o základní životní jistoty, se nejbohatší lidé Ameriky pokoušejí přivlastnit si i jejich osobní tragédii.

Globální ekonomická krize dostoupila do stadia, kdy její dopady začínají pociťovat dokonce i nejbohatší lidé planety. Podle New York Times manažeři, kteří ještě nedávno stolovali v těch nejstylovějších bistrech v metropoli, přesunuli svá jednání do laciných jídelen. Prestižní právníci byli spatřeni v restauracích, které přijímají stravenky. Příslušnice společenské smetánky na večírky občas dorazí v modelech, které už měly jednou na sobě.

Ekologie ve volbách do Evropského parlamentu
Jedním z ústředních témat červnových voleb do Evropského parlamentu by měly být i návrhy obecného směřování ekologické politiky a jejích konkrétních aplikací na evropské úrovni.Ekologickým aspektům volebních programů se před pěti lety věnoval měsíčník Ekolist. Hlavním tématem evropských voleb před pěti lety byla diskuse o přijetí a implementaci Kjótského protokolu a směrnici REACH, která počínaje červnem 2007 upravuje „registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek“.
Ghetto Nuovo

Kolébka renesance se zhlédla v středověkých praktikách etnické segregace.  V Itálii vyrůstají romská ghetta jako houby po dešti.

Dnes už to ví jen málokdo, ale dějiny pronásledování Židů mají svůj počátek v Benátkách. Slovo ghetto vzniklo v Benátkách. Byla (a stále ještě je) to městská čtvrť, vlastně jedna z nejstarších čtvrtí ve městě, údajně pojmenovaná po slévárně, která tam kdysi stála. V roce 1516 se benátský senát usnesl, že židovské obyvatelstvo města by mělo být soustředěno do této čtvrti. Nežidovským obyvatelům tam bylo zakázáno žít a naopak Židům nebylo dovoleno žít nikde jinde. Tak se zrodilo první ghetto na světě.

Jaro je tady
Volala mi sekretářka redakce a chtěla znát číslo mého bankovního konta… Oni budou platit honoráře? Že by tu bylo jaro? Konečně mají tyto noviny vydavatele, který je bere s důvěrou ve svou budoucnost. Jeho názor je sociálnědemokratický, ale to nevadí, zatím. V mém myšlení je něco tradičně socialistického, ale hlásit se k tomu brání mi politická scéna, a tak jsem z nespokojenosti se sociální demokracií volil už kdeco.
Kozí jatka

Zase jednou nestačím zírat. Jiří Čunek, disident a stěhovák, přišel s originální nabídkou. Zlevnit cenu elektřiny a krouhnout po léta bytnějící ČEZ. Záměr je to jistě úctyhodný. Dokonce nám pan Čunek odtajnil po léta tušenou skutečnost, že energetický gigant zvesela kooperuje s českými politickými špičkami. A proto je po léta nedotknutelný a proto může každoročně zvedat ceny energií a vykazovat permanentně rostoucí zisky. A za tu pramalou námahu, za ten nedostatek invence, leč přebytek loupeživého ducha, kterému se u nás říká úspěšné řízení firmy, si pak mohou manažeři polostátního podniku inkasovat své milionové prémie. No jistě, už léta se nám posmívají. Přesněji řečeno, dělají z nás blbce. Ale úplné. Normálně se tomu říká spiknutí. Spiknutí proti nám, voličům. Ale to bychom museli žít třeba v jiné zemi. Možná spíš na jiné planetě.

 

Lidská práva v krizi
Poslední zpráva největší mezinárodní lidskoprávní koalice Social Watch upozorňuje na důležitost naplňování lidských práv v časech krize a obsahuje také informace o situaci v České republice. Ty poukazují na alarmující diskriminaci žen a Romů.Zpráva, na níž se podílí více než sedm set organizací ze sedmdesáti zemí světa, vyšla poprvé i v češtině. Jejím cílem je monitorovat úspěchy jednotlivých zemí při naplňování jejich mezinárodních závazků. Zpráva obsahuje srovnání všech zemí světa na základě mezinárodních statistik. Její součástí jsou studie k závažným tématům a nakonec jsou tam zprávy jednotlivých národních koalic z jejich zemí.
Malé revolty uprostřed velké apatie

Do let osmdesátých jako do hotelu plného nezakotvených existencí se Zdena Bratršovská a František Hrdlička vracejí společným románem Báječný hotel Rezeda, vycházejícím nyní ve druhém, přepracovaném vydání.

Báječný hotel Rezeda, román autorské dvojice tvořené Zdenou Bratršovskou a Františkem Hrdličkou, čtenáři otevírá realitu počátku osmdesátých let skrze apatii a duchovní vyprázdněnost tehdejší doby, v níž však lidé - chtě nechtě - žili své vlastní neopakovatelné příběhy. V průběhu patnácti kapitol knihy se na chodbách, v recepci i v pokojích hotelu, nazvaném podle rostliny s křiklavě žlutými květy, potkává pět ústředních postav románu. Barvitý obraz společnosti dané doby je odlehčen humornými a erotickými motivy, ale nechybí v něm ani napětí, vyhrocené střety a překvapující zvraty. Různorodé prvky směšují Bratršovská s Hrdličkou umístěním příběhu do prostředí hotelu, filozofické fakulty a chirurgické kliniky, ale i tím, že vyprávění střídají s jemnými psychologickými sondami do niter postav, které sdílejí svou samotu.

Miloval jsem Edwarda Steeplewooda

Edward Steeplewood byl křehký mladík s krásnýma tmavýma očima, které udiveně sledovaly život v Torontu. Žil mimo reálný svět a nikdy se nedozvěděl, kde vlastně je. Když jste ho někdy spatřili znenadání, utrpěli jste energetický šok, jako byste pohledem vypili multivitamínový džus. Jedné noci (to už jsme byli milenci) vykřikl ze sna: „Můj ty bože!" Na mou otázku, jaký sen ho trápil, splynula z jeho krásných úst neuvěřitelná odpověď: „Zdálo se mi, že žiju! Vyděsilo mě to!"

Když se mi jednou podařilo vydělat nějaké peníze, navrhl jsem mu, abychom si spolu zajeli do Afriky.

„Do černé Afriky?" zeptal se upjatě.

„Ne, do té arabské, na sever. Do Tuniska nebo do Maroka, tam není draho."

„Dobrá, ale jen když se předtím vezmeme."

Nástrahy extremismu
Extremismus byl velkým tématem minulého týdne. Byla to příležitost pro krátkou paměť a tendenčnost českých masmédií. Zprávy o odhodlání Mirka Topolánka a Ivana Langera proti extremismu bojovat nedoprovázely komentáře, které by připomněly, že právě tito dva muži krajně pochybnými praktikami v oblasti justice, stejně jako svými nahnědlými výroky a siláckými gesty, ty nejhorší sklony v české společnosti povzbuzují.
Nikdy nevíte, jak skončíte

Za přeměnu sídliště Janov v ghetto alespoň morálně může bývalé vedení litvínovské radnice, protože umožnilo masivní privatizace bytů a realitní spekulace. Bez servítků to říká Sociální past, situační analýza sociálně vyloučených litvínovských lokalit, kterou vládě předložil ministr pro lidská práva a menšiny v demisi Michael Kocáb.

 

Viděl jste film Gomora? Prostředí filmu, ve kterém je provázána mafie, policie a místní politici, velmi připomíná litvínovské sídliště Janov ve vaší analýze. Do jaké míry jsou vaše slova doložitelná?

Obamánie v USA končí. Bohužel

Obamánie je zapeklitý pojem. Každý si pod ním představuje cosi jiného. Na jednu stranu může jít o bulvární, šmíráckou a místy až fetišistickou posedlost rodinou amerického prezidenta, jindy zase o tendenci vztahovat Obamu ke všemu, co se ve světě šustne. Obojí jsme si u nás zažili. Také se může jednat o sklony Baracka Obamu velebit, vnímat nového prezidenta jako všelék či přímo spasitele - to u nás málokdo dělal, ale všichni kritizovali - a konečně může jít i o jevy, které jsou české povaze docela cizí a do nichž se obtížně vciťujeme: ztotožnění Obamova vítězství s významnou kulturní a společenskou změnou, upřímná radost z toho, že i v nepříznivých podmínkách lze splnit americký sen (a tudíž že americká demokracie funguje), anebo spojení nástupu dotyčného s příležitostí k zásadní změně, zásadnímu posunu.

Přineste mi můj samopal

„Umshini wami, mshini wami, khawuleth'umshini wami" znělo v minulém týdnu ulicemi jihoafrických měst. „Můj samopal, můj samopal, přineste prosím můj samopal." Jedná se o slova písně tamních Zulů. Kdysi ji proslavili členové Umkhonto we Sizwe, Kopí národa, radikální a po většinu své existence ozbrojené frakce Afrického národního kongresu (ANC). Od osmdesátých let se Umshini wami davově nezpívala, teprve dnes.

Umshini wami je píseň bojová, ti, kdo ji zpívali nyní, však měli dobojováno. Tentokrát se jednalo o píseň oslavnou. Patnáct let po rozpadu segregačního režimu a vítězství Nelsona Mandely vyhrál volby člověk, jehož si všichni Jihoafričané s touto písní spojují. Jacob Zuma, předseda ANC a budoucí prezident země, pochopitelně nezvítězil sám. Jednalo se o volby parlamentní a v Národním

Promarněná příležitost
Extremisté na akademickou půdu smějí, jde jen o to, kdo a proč je pozve. Z původně okrajového jevu se totiž může stát obecně přijímaný postoj.Plánovaná přednáška Davida Dukea, někdejšího studentského předáka rasistické sekty Ku Klux Klan, pod záštitou Univerzity Karlovy vzbudila zájem akademické veřejnosti, médií i politiků. Ne takový, jaký by si zasloužila, a určitě ne takový, jaký by byl schopen postihnout tuto plánovanou událost v celé její složitosti. „Něco takového na akademickou půdu nepatří,“ nechal se pro Českou televizi slyšet ministr pro lidská práva Michael Kocáb.
Reformou vpřed, ni o krok zpět

Vědění jako svobodné potýkání s poznáním a vzdělání jako cesta k němu jsou ohroženy principem podvojného účetnictví a zánikem každého tržně neperspektivního vzdělávacího produktu.

Univerzity reformované jako podniky řízené manažery vědění. Univerzitní učitelé jako plně mobilní a internacionalizovaní projektoví manažeři, schopní zejména získávat peníze z externích zdrojů. Studenti jako klienti masově vzdělávacího systému, navyšujícího ke spokojenosti politicko-mediálniho dozoru stavy absolventů vysokých škol v populaci. Masa nevzdělanců s vysokoškolským glejtem a vedle nich elitní centra uzavírající se ve svém výjimečném postavení a posléze ve svém specifickém jazyce. Koncept kvantifikační evaluace v oblasti hodnocení kvality, zoufalá snaha vykázat vyšší procento „vědeckého poznání" ve vzdělávací bilanci, proměna univerzity v úřad rozdělující zakázky a tituly.

Šlo by to i bez dupotu radikálů

Třaskavá sídla lidí na dně, to bude možná druhé hlavní téma předčasných voleb, hned po ekonomické krizi.

Česká ghetta, v nichž žije možná sto tisíc sociálně vyloučených lidí, převážně Romů, je třeba co nejrychleji zlikvidovat. Na tom se shodne celá česká společnost. Když ale nejrůznější domy hrůzy oživíme nebo rovnou strhneme, kam s těmi, kdo tam bydlí? Tady už se představy rozcházejí a někdy jsou jako z jiných světů.

 



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB