Literární noviny

V Senátu se 9. února pod záštitou 1. místopředsedkyně Aleny Gajdůškové a ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií uskutečnil seminář, který nesl název Spisovatel ve sjednocující se Evropě - hledání témat a jazyka. Literární noviny se staly partnerem této akce. Dnes zveřejňujeme první dvě vystoupení jeho účastníků.

Ve vynikající postmoderně nepostmoderní próze před našimi zraky jako by napořád zálibně poletovaly něžné chuchvalce rozpomínání…

Moderní epiky je v naší literatuře zapotřebí jak soli, kterážto je, jak známo, nad zlato, leč právě epikou novějšího ražení nynější tuzemské písemnictví pohříchu příliš neoplývá. Někteří postmodernisté se jí navenek vyhýbají jak čert kříži, prestože právě postmoderní umělci dovedou v temperování svých labyrintů příběhů vykouzlit ne-li rovnou civilizační nebo anticivilizační epos, potom přinejmenším velkodechý obraz minulosti i (nebo) současnosti. Pokud se ale tendence k dramatické reflexi lidských dějin skloubí s postmoderním nazíráním rozličných časových rovin a našeho středoevropského prostoru zvláště, románová epika čistého zrna se před námi může zjevit jako na dlani - například v nejnovější, rozsáhlé knize renomovaného prozaika Antonína Bajaji Na krásné modré Dřevnici. Žel Češi žijící na Západ od Moravy možná nemají valnou povědomost, kdeže ona románovým gestem zmytizovaná Dřevnice leží - nu, třeba si díky spisovatelově próze tu cestu vodní najdou, ba k ní až do Zlína poběží!

Nic nechybí v této kauze z tragického dramatu: zabíjí se v ní, vraždí se v ní, loupí se v ní, přísahá se v ní i křivopřísežně, dojde na úklady a na pomstu, lže se v ní, překrucuje se v ní kdeco, každý hájí svůj krapítek pravdy anebo raději pravdy skoro nadpozemsky neurčité, je to samá krev a samé násilí, páchané na snad vinných i na možná nevinných - a mnozí ti, kdo mají ve všem jasno, už dávno nevědí nebo ani vědět nechtějí i, jak se to celé seběhlo. Ví to však někdo?