Literární noviny

Poznámky k šumavské hysterii.

Kdybych právě neukončil korekturu připravovaného Velkého slovníku floskulí, určitě bych na čelné místo zařadil termín pandemie. Čítankově vyprázdněnou, účelově panikářskou floskulí se tohle nevinné slovo stalo přesně od chvíle, kdy odborným lékařským termínem s přesným vymezením začali v médiích v souvislosti se Šumavou strašit občany jihočeský hejtman Jiří Zimola, plzeňská hejtmanka Milada Emmerová a „expert" Josef Vovesný, poradce Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (to expert píšu záměrně v uvozovkách, protože zástupce soukromých vlastníků lesa je ve věcech ochrany přírodních procesů, jež jsou smyslem každého národního parku na světě, opravdovým kozlem mezi zahradníky: „expertizy" podobných lobbyistů, z kterých vychází Zimola, jsou naopak křiklavým příkladem střetu zájmů).

Je to letos trochu smutná zpráva. Ne-li existence, pak budoucnost a hlavně prestiž našeho největšího divadelního festivalu v Hradci Králové je, zdá se, vážně ohrožena. Kde jsou ty doby, kdy sem  kromě standardních 60 - 65 tisíc vesměs mladých návštěvníků zajížděly - tak jako do Karlových Varů -  evropské hvězdy první velikosti, ať už osobně, nebo svými inscenacemi - Annie Girardotová, Petr Brook, Václav Havel, Juraj Kukura, Sergej Fedotov,  Dominique Houdart,  Formani, Teatro Piccolo Miláno. I když hlavní pořadatel festivalu, domácí Klicperovo divadlo, je pořád zejména herecky ve velmi dobré kondici (viz jeho představení klasiky vždy s imponujícím výkonem v titulní roli:  Pavlína Štorková v Schillerově  Panně orleánské a Kamila Sedlárová v Čapkově Věci makropulos) - časy,  kdy bylo jako nejprestižnější česká divadelní adresa reprezentativní obcí kritiků opakovaně pasováno na „divadlo roku" (éra Vladimíra Morávka) jsou také dávno pryč.

Knižní řada Národního filmového archivu nabízí antologii, která podává svědectví o tom, jak o filmu přemýšleli čeští intelektuálové první poloviny 20. století. Je to čtení, které nepostrádá vtipu, dokonce i geniality, ale nevyhne se ani ideologickým absurditám.

„Film je dnes důležitou hospodářsko-společenskou institucí. Jeho význam v životě moderní společnosti je všeobecně uznáván /.../ Jako doklad tohoto zájmu se často citují slova Lenina, Stalina, Gottwalda, Kopeckého, Nejedlého. Úkolem filmových pracovníků pak je rozpracovávat svou práci v duchu jejich směrnic." Takto hrůzyplně začíná poslední, závěrečná studie knihy Stále kinema - záslužné antologie českého myšlení o filmu z let 1904 - 1950 -  studie Přemysla Maydla a Jiřího Odehnala Perspektivy sociologického výzkumu ve filmu (1950). Hrůzyplně, protože stejnou logikou jako na Lenina (v antologii celkem 5 odkazů) by se mohla studie odvolávat i na názory Josefa Goebbelse, který filmu přisuzoval obdobnou důležitost z obdobných důvodů jako vůdce světového proletariátu (ostatně se u Lenina v tomto smyslu přiznaně v mnohém přiučil).

V dalším dílu svého Divadelního zápisníku nás Vladimír Just zavede na festival ostravských divadel OST-RA-VAR. Než tam ale dorazí, zastaví se na skok ve Strašnicích a v Bratislavě.

Další díl Divadelního zápisníku věnuje Vladimír Just tak či onak pozoruhodným divadelními opusům uplynulých měsíců v Brně a v Praze, a to nejen v Praze činoherní, ale i operní.