Literární noviny

Všemocná tajná služba Šabak (dříve Šin Bet) onehdy potřebovala nového šéfa. Je to funkce nesmírně důležitá, protože se žádný ministr na zasedání kabinetu ještě nikdy neodvážil odporovat názorům hlavy Šabaku.

Izraelské vedení se Husního Mubaraka snažilo udržet u moci do poslední chvíle. Bylo to ale beznadějné. Dokonce i mocné Spojené státy byly bezmocné tváří v tvář tsunami lidového hněvu. Nakonec vše ale pro Západ neskončilo až tak špatně, totiž prozápadní vojenskou diktaturou. Opravdu to tím vše ale skončí?

"Mám tři odpovědi," řekl Žid rabínovi, když na něj jeho soused žaloval, že mu nevrátil vypůjčený hrnec. "Za prvé, nikdy jsem si od něj žádný hrnec nepůjčil. Za druhé, beztak byl už prasklý. A za třetí, vrátil jsem se mu ho už dávno." Mírový plán Avigdora Liebermana vykazuje podobnou logiku.

Výraz „Loď bláznů" před 515 lety použil švýcarský teolog jako titul své knihy, která tvrdě kritizovala katolickou církev své doby. Předvídal, že prostopášnost církve povede ke katastrofě.

Je snadné propadnout zoufalství tváří v tvář sprosté vlně rasismu, která nás zaplavuje. Na toto zoufalství ale existuje lék: rostoucí počet mladých lidí, synů a dcer nové izraelské generace, kteří se zapojují do boje proti rasismu a okupaci.

Nejprve omluva: Na rozdíl od ostatních nebudu psát o Wikileaks.

"To i to," odpověděl prý někdejší izraelský premiér Levi Eškol, když se ho ptali, zda chce čaj, nebo kávu.

Ještě před vítězstvím feminismu byla v Izraeli velmi populární písnička, v níž se chlapec ptá dívky: „Když říkáš ne, co tím myslíš?" Ta otázka už byla zodpovězena, ale já mám čím dál větší potřebu se ptát: „Když říkáte ´sionismus´, co tím myslíte?" A stejně tak odpovídám, když se mě někdo ptá, jestli jsem sionista. Když říkáš sionista, co tím vlastně myslíš?

Noc. Naprostá tma. Liják. Viditelnost téměř nulová. A najednou -- blesk. Na zlomek vteřiny se krajina rozzáří. Na ten zlomek vteřiny ji bylo možné znovu zahlédnout. A byla jiná, než dřív.

Zvítězili jsme? Tato otázka zaplňuje izraelský veřejný prostor při prvním výročí války v Gaze.

Včera jsme u stolu oslavovali s Adou Yonathovou. Ten „stůl" zrovna slavil padesáté výročí. Vše přitom začalo čirou náhodou v „Kalifornii" - kavárně, kterou v té době otevřel Abí Natan. Pak jsme se po mnoho let setkávali v legendární umělecké kavárně Café Casit. Když byla později zavřena - podobně jako mnoho jiných pamětihodností v Tel Avivu - putoval náš stůl po mnoha dalších podnicích a začal být známý jako „stůl vyhnanců z Casitu". Jedny noviny ho ale přejmenovaly na „Sněmovnu lordů".

Knesset minulý týden velkou většinou (47 ku 34) hlasoval pro zákon, který hrozí vězením každému, kdo by si troufl popírat, že je Izrael stát židovský a demokratický.

Zákon předložený Zevulunem Orlevem, poslancem za stranu Židovský domov, prošel předběžným čtením a slibuje rok vězení každému, kdo zveřejní „výzvu negující existenci státu Izrael coby židovského a demokratického státu" za předpokladu, že výzva může vyvolat „akce nenávisti, opovržení nebo neloajality vůči státu nebo jeho vládním institucím nebo soudům".

Mlha kolem Netanjahuovy vlády se rozplynula hned první den: je to Liebermanova vláda.

Den započal oslavou v prezidentském úřadu. Všichni členové nafouknuté vlády - 30 ministrů a 8 náměstků ministrů - se oblékli do toho nejlepšího, co doma našli, a zapózovali pro skupinové foto. Binjamin Netanjahu přečetl neinspirativní proslov plný starých klišé, která nutně uklidnila svět: vláda je odhodlána usilovat o mír, bude jednat s palestinskou samosprávou, bla bla bla.