Snímek Cvokař se snaží ukázat temnou stranu amerického snu. Odebral se ale poněkud špatným směrem. Volné pokračování Americké krásy, napadne člověka po prvních pár minutách filmu Shrink neboli Cvokař. Film režiséra Jonase Pateho sice díky hořkosladké náladě pokračuje tam, kde skončila Mendesova freska současné společnosti, vydal se ale trochu špatným směrem. Původně odvrácená strana hollywoodského ideálu se ale za posledních pár desetiletí vyšvihla na pozici filmového standardu nebo lépe řečeno recyklované klišé, na což se občas rádo zapomíná.
Skandinávské filmy bývají zárukou diváckého úspěchu. Jakmile se objeví norská komedie, davy se na ni sbíhají jako na letní slevy. Každá nafouklá bublina ale musí jednou prasknout.
Tentokrát se to (ne)povedlo snímku Na sever (Nord). Režisér Rune Denstad Langlo s ním sklidil úspěch na Berlinale nebo americkém festivalu Tribeca, těžko ale říci proč. Přepálená popularita a falešné přísliby jej dovedly i do české distribuce, která operuje s kouzelným označením antidepresivní road-movie. Zkreslená prezentace a přílišné ambice ovšem dokážou spáchat nenapravitelnou škodu. Divák už nikdy nedostane zážitek, s jakým počítal. Neví, jak má film chápat a už vůbec netuší, jak jej chápali tvůrci. Lewisova Alenka, Wendy od Petera Pana a Dorotka z Čaroděje ze země Oz neskončily svůj literární život v dětství - období jejich dospívání a dospělosti zejména ve smyslu erotického života ztvárnil v knize Ztracené dívky známý komiksový autor Alan Moore. Aniž by přitom mínil originály výsměšně parodovat. Dříve než vydal Alan Moore legendární Ligu výjimečných, začal pracovat se svou nynější ženou Melindou Gebbieovou na jiném dobovém pastiši - na Ztracených dívkách. Po dlouhých šestnácti letech vyšlo bizarní komiksové porno v komplexním vydání v roce 2006, aby se na sklonku loňského roku objevilo i v českém překladu Viktora Janiše. |