Literární noviny

Funkční období současného generálního ředitele České televize Jiřího Janečka je u konce. Devatenáct zájemců včetně jeho samého se uchází o přízeň radních ČT, kteří nového „generálního", jak bývá s úřednicky starosvětskou podlézavostí titulován, zvolí zřejmě 3. června.

Zabývat se teoreticky tím, co by snad přinesly České televizi nového projekty osmnácti uchazečů o funkci jejího generálního ředitele je zajímavé, leč málo předmětné. Většina kandidátů již ve svých návrzích fatalisticky tvrdí, že je předem rozhodnuto, a tuto informaci neoficiálně potvrzují i radní, na nichž volba závisí. Ředitelem bude kandidát devatenáctý, znovu Jiří Janeček.

Divadelní sekce pražského klubu Rock Café, jemuž právě vstoupil v platnost zákaz večerních koncertů kvůli stížnostem nájemníků na jejich hlučnost, uvedla v české premiéře hru Mohameda Kacimiho Svatá země. Podtitul zní: co chcete ještě bombardovat, když už tu nic nezbylo?

Když hlasatel v televizi oznámí, že další část zpravodajství toho dne se bude věnovat konfliktu na Blízkém východě, jdu si do ledničky pro kolečko salámu a doufám, že až se vrátím, bude se už mluvit o něčem jiném. Tamní spor mezi Izraelci a Palestinci, v němž jedni hází jedním směrem rakety krátkého doletu a druzí druhým směrem domácí dělbuchy a všichni říkají, že ti první jsou v nebezpečí a ti druzí teroristé, mě už nudí. Tamní smrt mě dávno nedojímá, ale mám proto na sebe vztek.

Stále znovu mě láká zkoumat, co je to moc. Jaká je její povaha, co umí, kde je slabá, dá-li se překonat těmi, kdo ji drží. Patrně je tím zaujat i David Jařab, autor nové divadelní hry Zajatci, kterou v premiéře uvedlo pražské Divadlo Komedie.

Hraje se někdy dnes v bytě ve vaší čtvrti, ve vaší obci, prostě u vás. Dva milenecké páry či jinak řečeno skupina čtyř běžných občanů je nespokojena s politiky a politikou. Zkusili asi už chodit k volbám a volit menší zla, posílat redakcím rozhořčené dopisy do rubriky Od našich čtenářů, možná založili nejedno občanské sdružení za to a ono, přivázali se párkrát ke stromu, který byl zdravý, ale měl záporný posudek na přežití, snad vstoupili i do nějaké strany, ale byli přehlasováni, jednou, dvakrát, třikrát, a venku bylo hezky, na schůzi na ně pořád někdo křičel, a tak toho zase nechali. Znám těchto lidí desítky, možná stovky, své bližní. Občané Jařabovi tohle možná zkusili a možná nezkusili, hra začíná ve chvíli, kdy už mají plán, jak se chopit spravedlnosti vlastní rukou tak, aby hérostratovsky zabili jednoho svého politika. Pro výstrahu těm ostatním, z chuti trestat, z práva ulice, z marnosti, že všechno ostatní selhalo.

Proč vláda nepadla z jiných důvodů než pro odpor několika vlastních poslanců a dřív? Opozice neuměla stanout v čele veřejnosti, pojmenovat celistvost příčin nespokojenosti a nabídnout vlastní ideologický rámec. Mohl mít charakter hnutí.

Ještě než dojde nebo nedojde k sestavení prozatímní, přechodné či letní překlenovací vlády České republiky, jak je různě titulována, zbývá trochu času ohlédnout se nad souvislostmi pádu té minulé.

„Vypadám snad na to, že volím socany?" opáčila dotčeně na můj dotaz nedávno jedna dobročinná dáma s psíkem na krátkém vodítku. Obtloustlí proplešatělí pánové z ČSSD s mnohdy ještě habsburskými kníry, vytahanými šlemi a nedělními obědy na cibuláku berou svůdnost i solidaritě, sociální spravedlnosti nebo odborům. Jejich předvolební kampaně vypadají nejčastěji jako posvícenská veselice: pivo, guláš, dechovka, tombola.

„Vypadám snad na to, že volím socany?“ opáčila dotčeně na můj dotaz nedávno jedna dobročinná dáma s psíkem na krátkém vodítku.

Krocení kapitalismu pozvolna začíná i u nás. Vedle antimonopolních opatření proti hegemonům a dílčí podpory malých a středních podnikatelů možná dojde k pojmenování skupiny mezi: těch, kterých je sice dost na to, aby nebyli monopolem, ale málo na to, aby si nediktovali obchodní podmínky. Jde o řetězce – významnou tržní sílu.

Vše, co bylo napsáno a řečeno ve sporu šéfredaktora Práva Zdeňka Porybného a předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, působí na první pohled jako spor o svobodu slova.

Nejpozději od zvolení Baracka Obamy do úřadu amerického prezidenta hledám zase USA. Po letech povinné lásky oktrojované pány Vondrou, Pojarem či Klvaňou, kterou měl na věčné časy upevnit mírumilovný radar, je k tomu už nečekaná chuť.

„Pak zazněl gong a vešel král, svým podpatkem všem rytmus dal. A kdo neznal ten beat, ten mohl klidně domů jít.“ To jsou slova z krásného českého přebásnění písně American Pie od našeho pozdějšího velvyslance v USA Michaela Žantovského.