|
Toto jaro začalo razantně Velikonocemi. Tyto svátky totiž následují vždycky po prvním jarním úplňku, a ten padl na Velký pátek. Jsou to svátky oblíbené, označované také jako svátky jara. To je ale nepřesné: ony mají připomínat utrpení a smrt Ježíše Krista.  Jel jsem tramvají, hleděl na domy, lidi, matný lesk Vltavy, a překvapil mě nový pocit: že jsem tu na návštěvě. Všecko mi bylo osobně známé - obrys Petřína, Hradčan, vlajka na kopuli ministerstva dopravy - a najednou jsem to viděl jako na pohlednici.
 Tak nám šťastně uběhl další Srpen bez okupace! Ta byla tehdy užitečná, ale to by bylo zvláštní téma. Letošní jaro se narazilo na konec zimy tak prudce a těsně, že vznikl zvláštní zjev: naše zahrada byla sluncem zalitá, teplo, a nikde ani travičky a kvítka: sněženky a talovníky totiž vyrazily ještě za sněhu. Ale chybí prvosenky, krokusy a pod oknem u teplé zdi botanické tulipány. Pěstuju tento titulek od roku 1982, přes změnu režimu. Není důvod, abych ho opustil pro změnu v jedněch novinách. K té změně se nechci vyjadřovat, už. S odchodným gestem předešlých redaktorů souhlasím. Ale vznikla nová situace, a člověk musí jednat v situacích, jaké jsou. Jsou tu pořád ty noviny. Můžeme o ně hrdě nedbat, nebo se o ně hrdě zajímat: starým právem. O rázu novin rozhoduje jejich obsah: do něhož můžeme vstoupit, a ať se pak ukáže!
Volala mi sekretářka redakce a chtěla znát číslo mého bankovního konta… Oni budou platit honoráře? Že by tu bylo jaro? Konečně mají tyto noviny vydavatele, který je bere s důvěrou ve svou budoucnost. Jeho názor je sociálnědemokratický, ale to nevadí, zatím. V mém myšlení je něco tradičně socialistického, ale hlásit se k tomu brání mi politická scéna, a tak jsem z nespokojenosti se sociální demokracií volil už kdeco.
Kdoví, jestli ještě bude jaro! Pišme, dokud máme kam. |