Literární noviny

V poslední době stále častěji zařazují divadelní dramaturgové na repertoár transformace úspěšných a nezřídka cenami ověnčených filmových scénářů. Jen namátkou Městská divadla pražská Vše o mé matce podle Pedra Amodóvara, Ucho Karla Kachyni a Jana Procházky v brněnském Ha Divadle, Jarchovského a Hřebejkovo Musíme si pomáhat v Divadle Na jezerce...

Vláda na počátku února přisoudila statut národní památky dalším 38 objektům. Obecně můžeme za národní kulturní památky považovat nemovité a movité věci nebo jejich soubory, které jsou nejvýznamnějšími doklady historického vývoje našeho národa a nositeli nejdůležitějších historických, uměleckých, vědeckých a technických hodnot, nebo které mají přímý vztah k nejvýznamnějším osobnostem a historickým událostem našeho národa.

Doslova v hodině dvanácté byl vypracován projekt, který za 150 milionů z peněz Evropské unie promění chátrající Husův domek ve vzdělávací, kulturní a badatelské centrum. Jeho otevření se plánuje v roce 2013.

Martin Hilský (66) dokončil překlad všech her Williama Shakespeara i jeho básnického odkazu, ale je to jen zlomek toho, co mohl o tomto díle a jeho době říci. Vítá nás cestou z poštovny na Filozofické fakultě UK a rozbaluje neobvyklý soubor Shakespearových sonetů u příležitosti 400 let od jejich vydání. Vedle své češtiny ukazuje stránky amharsky, arabsky, arménsky a další. Po čtyřech stoletích alžbětinský básník stále žije a zcela samozřejmě navazuje kontakt s dalšími generacemi čtenářů, diváků, herců, principálů i překladatelů na celém světě. Proč někteří autoři nestárnou?

Na Novou scénu se po létech vrátila činohra Beckettovým Čekáním na Godota, „ďábelským westernem"- jak autor svou tragikomedii nazval - a dlužno dodat, že vykročila docela obstojně.

Ostuda kolem oprav Karlova mostu nekončí. Pražskému magistrátu hrozí pokuta čtyři miliony korun.

Inscenace Švandova divadla Peníze od Hitlera se skvělým hereckým výkonem Marie Málkové v hlavní roli je kandidátem na dramatický počin roku.

S notnou dávkou odvahy se režisér Švandova divadla Michael Lang pustil do dramatizace oceněné prózy Radky Denemarkové Peníze od Hitlera.

Když jsem Janu Brejchovou spatřil poprvé na filmovém plátně, do paměti se mi moc nevryla. Jednak byla ještě nezletilé hůdě a Helgeho film Olověný chléb, kde hrála Píďalku, jsme absolvovali jako povinné školní představení. Ve Vlčí jámě, kde hrála po boku Jiřiny Šejbalové a Miroslava Doležala, už jsem ji registroval jako přitažlivou dívku a záhy i jako skvělou herečku, což jsem si zcela uvědomil v Krejčíkově filmu Vyšší princip.

Činohra Národního divadla na ocet nezůstane

Deník, který sám sebe řadí mezi seriózní média, přinesl hned první novoroční pondělí na čelní straně zprávu s katastrofickým titulkem Činohra Národního divadla je na ocet. Po bližším ohledání čtenář nakonec zjistil, že věc je zcela prostá. V příštím roce by mělo skončit funkční období současného uměleckého šéfa činohry Michala Dočekala (a obdobně se to týká i šéfa baletu Petra Zusky) a zcela v souladu se zákonnými normami by mělo být vyhlášeno interní výběrové řízení na nového principála.

Soud byl imunní k  argumentům obhajoby squatterů, že majitel, který nechá zchátrat dům, ačkoliv si musí být vědom jeho památkové hodnoty, se dopouští trestného činu zneužívání vlastnictví.

Sílí tlak na regulaci přirozených monopolů vodáren.

Mohou se obce bránit proti vysokým cenám vodného a stočného, když už jednou ztratily kontrolu nad zprivatizovanými vodárenskými společnostmi? Snad ano, prostřednictvím regulace těchto přirozených monopolů, jak o tom již delší čas uvažuje Ministerstvo životního prostředí. Za podobný přístup se postavila také Transparency International v publikaci Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky? Nyní na něj znovu upozorňuje EnviWeb.

Do blankytných očí Mileny Dvorské jsem měl tu milou příležitost několikrát pohledět. Občas jsem sedával v jedné restauraci nedaleko Divadla E. F. Buriana s jejím manželem Josefem Krausem a kolegy Josefem Langmilerem, Ivanem Gübelem, Petrem Olivou a Milena někdy po zkoušce zaskočila. Narodila se 7. září 1938 v Prostějově. Život Mileně Dvorské na začátku 50. let změnilo setkání s Janem Werichem v Prostějově, kde hostoval s estrádním programem.

Ať už to bylo před časem s inaugurací nového uměleckého vedení Městských divadel pražských jakkoliv, s odstupem času se zdá, že tahle volba nebyla z nejšťastnějších. Oba šéfové - Ondřej Zajíc a Petr Svojtka - jsou slušní kumštýři, což o to, ale obě scény v areálu Paláce Lucerna - ABC a Rokoko mají příliš letité a kvalitní renomé na to,  aby se staly střediskem experimentálních pokusů  a rozhodně si nezaslouží degradaci, fotbalovou hantýrkou řečeno,  tréninkovou plochou. A do ábíčka se chodilo i v dobách kultovních a normalizačních na výborné herce a za kvalitní zábavou. A to pojmem zábava vůbec nemyslím, že by diváci chodili z každého představení s podrážděnou bránicí. S velkými rozpaky přijala divadelní veřejnost odejití takových opor souboru jako Oldřich Vízner, Otakar Brousek ml., Dalibor Gondík, Simona Stašová, Vlasta Žehrová, Ernesto Čekan, Zdeněk Hruška, Svatopluk Schuller, Sabina Laurinová...

Tolik diskutovaná i proklínaná budova, která byla doposud hájemstvím souboru Laterny Magiky, se vrátila pod křídla Národního divadla.

Na počátku devadesátých let minulého století začala divadelníkům Thespidova kára poněkud těžknout a českými a moravskoslezskými scénami začalo obcházet strašidlo zániku tvůrčího a tvořivého divadla. Proklamované ranně kapitalistické teze o tom, že o peníze jde až na prvním místě, donutily většinu souborů z gruntu zeštíhlovat herecké i technické zázemí a notně snížit pomyslnou uměleckou laťku.

exkluzivně on-line V uplynulém týdnu zahájil v Praze už 14. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který nabídl osm inscenací a scénických čtení z divadel Německa, Rakouska, Švýcarska, Lucemburska a také izraelského Tel Avivu. Jako prolog festivalu byla v Divadle Na Vinohradech uvedena inscenace režiséra Dana Špinara Vojcek, která získala ocenění za nejlepší interpretaci německé hry na českém území. Cena dosud nazývaná Max byla přejmenována na Cenu Josefa Balvína, nedávno zesnulého překladatele a dlouholetého dramaturga festivalu. Mottem letošního ročníku se stala slova Osud a naděje, která představují dva velké životní principy.

V pražském Divadle pod Palmovkou proběhlo už podeváté slavnostní vyhlášení Cen Sazky a Divadelních novin. Aktéry programu byly především zdejší herci pod režijním vedením svého šéfa Petra Kracika.

Nejlepším činoherním titulem se stala inscenace České nebe od vykladačů díla Járy Cimrmana Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, jejíž dějovou osou je posmrtné setkání historických postav ve fiktivním nebi v předvečer první světové války. Setkávají se tak a meditují Svatý Václav, Jan Amos Komenský, Jan Hus či babička z knihy Boženy Němcové.

Západočeský Cheb a jeho divadlo byly v prvních říjnových dnech dějištěm již 15. ročníku přehlídky Divadlo jednoho herce. Tento festival, který se jako bienále koná v nejzápadnějším divadle v Česku už třicet let, je jedinou podobnou profesionální přehlídkou svého druhu u nás.

Žánr monodramatu, před rokem 1989  hojně vyhledávaný, se totiž v devadesátých letech mezi profesionály netěšil příliš velké pozornosti. Poslední léta ukázala, že se situace mění: monodrama se stalo vyhledávanou možností alternativních tvůrců i sympatickým zpestřením klasické činohry.

Výstava Knedlík - Kloss - Knödel, která je otevřena až do 10. ledna příštího roku v Chebu, je partnerským projektem, na kterém od roku 2007 spolupracovala Muzea města Deggendorf, Krajské muzeum Karlovarského kraje - Muzeum Cheb a Muzeum a Dům franských dějin v Abenbergu u Norimberka. Tento přeshraniční projekt je o fenoménu knedlík v Čechách, v Bavorsku, v Horních Frankách, Sasku, ale i v Rakousku.

Jako režisér má na svém kontě více než sto dvacet inscenací, a to nejen v našich divadlech, ale i v zahraničí. V Městském divadle Brno inscenoval například muzikály West Side Story, My Fair Lady, Sny svatojánských nocí, Radúz a Mahulena, Babylon, Svět plný andělů, Koločava, Jesus Christ Superstar, Josef a jeho zázračný pestrobarevný plášť, Čarodějky z Eastwicku. Stanislav Moša je také režisérem úspěšného koncertního představení Muzikály z Broadwaye, s nimiž se brněnský soubor úspěšně představil jak brněnskému, tak zahraničnímu publiku po celé Evropě.

Dne 30. září se v reprezentativním secesním Obecním domě v Praze otevřou brány unikátní výstavy SLAVNÉ EVROPSKÉ HOUSLE - PRAHA 2009. Jaroslav Svěcený - český houslista a znalec historie tohoto zpěvného instrumentu - připravil přehlídku mistrovských nástrojů čtyř staletí, která propojuje již od počátku 18. století hlavní město České republiky s dalšími evropskými houslařskými lokalitami. Expozice, která potrvá do 29. listopadu, je o to cennější, že všechny vystavené exponáty pocházejí ze soukromých sbírek, a nejsou tedy nikde jinde k vidění. Celá výstava bude doprovázena i koncerty, na kterých se jednotlivé housle představí i po stránce zvukové a jejím mediálním partnerem je týdeník Literární noviny.