Literární noviny

Krátce po invazi do Iráku v roce 2003 jsem dělal rozhovor s Rayem McGovernem, jedním z příslušníků elitní skupiny důstojníků CIA, která připravovala stručný denní zpravodajský výtah pro prezidenta.

Když jsem v roce 1967 poprvé přijel do Hirošimy, byl stále ještě vidět stín na schodišti. Bylo to dokonalé zobrazení ženy ve stavu pohody: roztažené nohy, prohnutá záda, opřená o jednu ruku tak, jak čekala, až se otevře banka.

Třicátého srpna to bylo deset let, kdy lidé z Východního Timoru porazili genocidní okupanty své země a v referendu pořádaném OSN se vyslovili pro svobodu a nezávislost. Indonéská diktatura zareagovala vojenskou operací na principu „spálené země", která jen dodala další oběti ke zmaru započatém indonéskou invazí o 24 let dříve. Za indonéské okupace, kterou tajně podporovaly Austrálie, Británie i Spojené státy, podle komise australského parlamentu zahynulo „nejméně 200 tisíc" lidí.

Třetího června v půl osmé ráno zemřel na jednotce intenzivní péče Evropské nemocnice v Gaze sedmiměsíční chlapec. Jmenoval se Zajn Addín Muhammad Zu´rob. Trpěl plicní infekcí, která se dala léčit. Bez základního vybavení a léků však ale doktoři v nemocnici nemohli nic dělat. Chlapcovi rodiče se týdny pokoušeli získat od Izraelců povolení, aby mohli synka převézt do nemocnice v Jeruzalémě, kde by mu zachránili život. Stejně jako v mnoha podobných případech jim ale izraelská strana existenci žádosti popřela. Dokonce i když přijeli na přechod v Erecu s příslušnými doklady v rukou, byli vráceni zpět, protože odmítli požadavek, aby s Izraelem kolaborovali nebo se stali jeho špiony.

Počátkem 60. let minulého století to byli Irové z Derry, kdo vám zavolal uprostřed noci a chrlil na vás příběhy diskriminace a nespravedlnosti. Kdo jejich pravdě naslouchal, než se vzedmula vlna násilí? Bengálci z tehdejšího Východního Pákistánu dělali to samé. Naléhavým šepotem popisovali hrůzné zločiny státu, které světová média ignorovala, a nás novináře využívali k tomu, „aby se svět dozvěděl". Palestinci snažící se překřičet hluk v přeplněných místnostech v Betlémě nebo Bejrútu také nechtějí nic víc. Pro mě jsou ale nejvytrvalejšími vzdálené hlasy Tamilů na Srí Lance, kterým jsme měli naslouchat už dávno.

Pol Potův režim byl jen jednou z etap genocidy, oficiálně se však stal jediným, který si připomínáme.