 Na počátku je ruka. Osamělá, a přece hrozivá, navždy oddělená od těla. A to tělo by bylo třeba najít. Živé nebo mrtvé. Jedinou stopou jsou tajuplné symboly vytetované na špičkách prstů... Záhadu může vyluštit jen symbolog. Neboli Robert Langdon.  V tom ohlédnutí za čtyřicet let starým produktem literárního a kulturního života, je jen málo nostalgie po ztracených časech. Listování stránkami starých literárních časopisů, to je zvláštní, dvoudomá záliba. Čtenář si osvěžuje dávné děje, případně se pokouší proniknout k době, kterou sám nezažil nebo kterou vstřebával jen letmo, ještě jako nezralec. V tomto ohledu jsou pochopitelně časopisy svědectvím o poměrech a okolnostech. Zároveň však čtenář slova, věty, texty, myšlenky, ideje i příběhy posuzuje i skrze ně samotné, měří jejich hodnotu, kvalitu mimo původní čas a souvislosti. Toto síto je patrně zásadnější, neboť teprve tak literární periodikum osvědčuje svoji literárnost... Svědectví o době se v něm proměňuje v radost či neklid z četby.  „Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký být dobrej člověk," říká Zajda Munro na předposlední stránce druhého románu australského zpěváka, hudebníka a spisovatele Nicka Cavea. Jsou to jeho poslední slova. Po nich „zavře oči, vydechne a znehybní", skoná. Čímž neprozrazujeme nic podstatného z děje. Smrt Zajdy Munroa je totiž naprogramována už v samotném názvu románu.  Klimowski a Schejbalová vsadili zejména na obecně platné rysy příběhu Michaila Bulgakova. Román Mistr a Markétka představuje v díle svého autora, ruského prozaika a dramatika sovětské éry Michaila Bulgakova to, co Francouzi nazývají chef-d'oeuvre, Němci meisterwerk, Angličané masterpiece a Rusové шедевр. Fantaskní, magický realismus v něm má jednu ze svých nejpůvabnějších podob - která navíc vznikla podstatně dřív, než se tohoto termínu začalo obecně užívat. |