|
Po bitvě se pohřbívají mrtvoly a zájemci si mohou nasadit generálské čepice. Bitva o Lisabonskou smlouvu se u nás stala vnitropolitickou událostí prvořadého významu. V jejím závěru premiér Topolánek pronesl státnický projev, který by si všichni měli přečíst, ať si o nacionálně-liberalni ODS myslí cokoli. Topolánek zaujal pozici, která je sice na okraji evropského konsensu, ale pořád ještě uvnitř. Kdyby ho jeho strana následovala, nemusela by vystupovat z největší frakce Evropského parlamentu do říše nevlivných eurokrafalů.
Dobré zprávy – Island po volbách vede poprvé v jeho dějinách žena. Má dva syny, je rozvedená a žije v registrovaném partnerství s herečkou a spisovatelkou, která má také syna. Dala by se předpokládat pestrá domácnost, když se všichni sejdou. Měřítka se zas posunula, a to je dobře. Je to první premiérka na světě, která otevřeně žije v partnerství s osobou stejného pohlaví. Ke své současné stranické příslušnosti se dostala přes odbory letecké společnosti a přes sociální demokracii.
Kulturní politika v uplynulých letech vyvolala několik slušně navštívených demonstrací. Ministra Václava Jehličku i pravicový tisk při bilancování přeběhlické vlády označil jako nejhoršího ve svém resortu od roku 1989. Na apríla ministr ještě stihl jmenovat nového ředitele Památníku národního písemnictví – bez výběrového řízení, bez komunikace se Společností přátel PNP, občanským sdružením, kde své služby nabízí řada odborníků.
Konec ředitele Galerie Klatovy/Klenová je další ukázkou srážky regionální politiky a kulturní instituce. Tyto střety mají v různých krajích různé podoby, mírou škod se ale dají připodobnit leda k dopravní nehodě. Viděno literárně, šly zelené poslankyně Zubová a Jakubková po cestě nebytí tak dlouho, až teď nejsou. V době krize se prý lidé uzavírají a jsou rádi, když je mizérii na koho svést. Proto je třeba v novinách mnohem obezřetněji než jindy hledat věty, které by mohly ukazovat na osoby a skupiny vhodné do role fackovacích panáků, na nichž se znejistělé občanstvo odreaguje. Jaromír Slomek téměř čtyři roky navštěvoval fotografku Dagmar Hochovou. Vznikla knížka, ve které na sebe dlouhé rozhovory berou podobu mnoha krátkých zápisů opatřených názvy jako Peroutkovy karty, Skauting, Na policii, Kopanec či Kdo se dobře fotí. Jednotlivé myšlenky připomínají hvězdy, podle kterých se dá a má navigovat. Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt je ikonou nejen proto, že všichni Němci znají obraz vitálního starce, který kouří při televizních diskusích. Jeho politika se v době prezidenta Obamy a finanční krize jeví jako velká inspirace. Fenomén Schmidt nedávno reflektoval ministr zahraničí a kandidát na spolkového kancléře Frank-Walter Steinmeier. Kdyby svět uměl česky, patřily by naše informační servery k nejnavštěvovanějším. Četli by je všichni, kdo si chtějí odpočinout. Když se k údajně provokativní plastice Entropa připočtou omluvy za ni, vznikne evropská akce plná kouzla nechtěného. Navíc si můžeme téměř myslet, že jsme v hledáčku Al-Káidy a unikáme z něj po svém. Předsednictví trvá chvilku a už je vidět, jak ozdravný je styk se skutečnou politikou. Dokonce i pro naši reprezentaci. Proces obnovy českých zemí by bylo v letošním roce dobré začít privatizací zahrádek. Pak může konečně dojít na pořádnou vzpomínku na Pražské jaro a k vítězství proevropských sil ve volbách do Evropského parlamentu. |