|
Příliš zastupitelský politický systém dělá z většiny zajatce, kteří mají jen formální možnost odporu a z jejichž mocenského podílu významně ujídá kasta privilegovaných hodovníků na veřejných statcích. Ve chvíli, kdy dochází k největšímu zakrývání politických reálií tunami billboardů, je nejlepší doba rozhodnout se, jak vlastně s těmi volbami naložit. Uvědomit si, kdo jsme jako občané, jak nás definují zákony a co vlastně máme chtít po státu, který tvoříme. Floskule a klišé, jež byla vlastní černochům v amerických velkoměstech, jsou aplikovaná na tuzemský mezigenerační vztah ke „komoušům", kteří pro jistou část mladé generace představují terč.
Indy a Wich, My 3, Cesta štrýtu Indy a Wich, to znáš, žádnej toy ani kýč, možná si vzpomínáš. Vypálený pražský stýlo a žádnej stres, to ti povídám. Indy a Wich, kluci ze štrýtu, ty vole, ty vole je to tak, tak... Pojď s náma tohle ti snad nestačí.
Vědění jako svobodné potýkání s poznáním a vzdělání jako cesta k němu jsou ohroženy principem podvojného účetnictví a zánikem každého tržně neperspektivního vzdělávacího produktu. Univerzity reformované jako podniky řízené manažery vědění. Univerzitní učitelé jako plně mobilní a internacionalizovaní projektoví manažeři, schopní zejména získávat peníze z externích zdrojů. Studenti jako klienti masově vzdělávacího systému, navyšujícího ke spokojenosti politicko-mediálniho dozoru stavy absolventů vysokých škol v populaci. Masa nevzdělanců s vysokoškolským glejtem a vedle nich elitní centra uzavírající se ve svém výjimečném postavení a posléze ve svém specifickém jazyce. Koncept kvantifikační evaluace v oblasti hodnocení kvality, zoufalá snaha vykázat vyšší procento „vědeckého poznání" ve vzdělávací bilanci, proměna univerzity v úřad rozdělující zakázky a tituly.
Extremisté na akademickou půdu smějí, jde jen o to, kdo a proč je pozve. Z původně okrajového jevu se totiž může stát obecně přijímaný postoj.Plánovaná přednáška Davida Dukea, někdejšího studentského předáka rasistické sekty Ku Klux Klan, pod záštitou Univerzity Karlovy vzbudila zájem akademické veřejnosti, médií i politiků. Ne takový, jaký by si zasloužila, a určitě ne takový, jaký by byl schopen postihnout tuto plánovanou událost v celé její složitosti. „Něco takového na akademickou půdu nepatří,“ nechal se pro Českou televizi slyšet ministr pro lidská práva Michael Kocáb.
Největší současná domácí kampaň na podporu čtenářství si klade zbytečně úzké limity. |