 Čtyři hry o Panně Marii, které Národní divadlo připravilo k 50. výročí úmrtí autora, jsou představeny bez vzájemné dějové souvislosti, jediným propojovacím momentem je tu postava Panny Marie a její vztah k Ďáblu, přičemž v každém kusu má Ďábel jinou podobu, sílu pokušení i význam. Jednou vystupuje jako selhání, podruhé jako ženich a Maškarón, potřetí jeho postava chybí a počtvrté sám trestá za pokušení. 
Mnoho českých umělců se nedávno vrátilo z Wroclavi a v pražském divadle Archa se znovu sešli na vzpomínkovém, slavnostním koncertě, který pod názvem Zvuky a dozvuky Solidarity pořádal pražský Polský institut ve spolupráci s Evropským centrem Solidarity v Gdaňsku. Ve dnech 3. - 5. listopadu 1989 došlo ve Wroclavi k setkání disidentů a představitelů podzemní kultury obou zemí na krkonošské Cestě československo-polského přátelství v rámci festivalu Nezávislé Československé kultury. Říká se dnes, že tato manifestace svobodné kultury byla skutečnou politickou předehrou sametové revoluce. Koncert ve Wroclavi se před dvaceti lety natáčel. Ačkoliv akci navštívilo tisíce Čechů a Slováků, někteří účinkující chyběli. Organizátoři před koncertem oficiálně četli jména účinkujících, kteří se přes hranici nedostali. Byli to například: Jiří Dědeček, Vlasta Třešňák, Mikoláš Chadima a Vladimír Merta.  Výstava s názvem Prolomit prostor v nové budově Národní technické knihovny je věnována experimentálním divadelním dílům, které zaujaly mírou propojenosti scénografie a architektury, stejně jako pojetím reality a prostoru a idejí představení. Nová budova Národní technické knihovny (NTK) je dokulata a má skleněné stěny, nachází se naproti Paláci Arcibiskupské konference a stojí na samém okraji pražského, tak trochu titánského městečka moderních věžáků Českého vysokého učení technického (ČVUT). Večer v podzimním počasí svítí budova do tmy jako hvězda. V tomto techno-kouzelnickém prostředí se zrodila nová galerie současného umění. Budova nosí navíc titul Stavba roku a je určená originálním novátorským kurátorským projektům. První výstava, kterou tu Galerie NTK uspořádala, prolamuje prostor expozice jedenácti inscenací, jedenácti názorů a způsobů práce. Téměř paralelně probíhaly v Praze dva festivaly současného divadla: 16. ročník ...next wave/příští vlna... a mezinárodní přehlídka 4+4 dny v pohybu. Jejich východiska jsou podobná, výsledky různé. Změnil se totiž nejen statut alternativní kultury, ale i její vnímání. Zatímco ...příští vlna/next wave... dává prostor divadelním projektům, 4+4 dny v pohybu se zaměřily na diverzitu projevů vizuální kultury, ať už je to prolínání žánrů divadla, koncert, performance, site specific ve formě přednášek a mapování prostoru a místa, anebo přejíždění festivalovým busem.
|