Literární noviny

Nejstarší řemeslo na světě (to druhé nejprodejnější řemeslo na světě, aspoň podle Richarda Aldingtona, vzniklo až po vynálezu knihtisku a tudíž novin, neboli žurnálů) prožívá v naší době zajímavý rozkvět a kvalitativní přeměnu. Tato přeměna je téměř revoluční a připomíná známou marxistickou poučku o „kvantitě, jež přerůstá v kvalitu". Něco na tom je. Ale začnu anekdotou.

Umění nemá bavit, napsal kdysi T.G.Masaryk.

1.ÚVOD

Tato provokativní a ne úplně vážně míněná úvaha začne citátem, všichni asi známe Murphyho Zlaté pravidlo věd a umění: kdo má zlato, určuje pravidla.

Tato provokativní a ne úplně vážně míněná úvaha začne citátem, všichni asi známe Murphyho Zlaté pravidlo věd a umění: kdo má zlato, určuje pravidla.

INFORMACE Hostinec U Vopičky je nenápadné místo, skryté za rohem ve vedlejší uličce na Malé Straně, nepříliš navštěvované cizinci. Proto se v něm schází ponejvíce stálá společnost. Tvoří ji Hamánek, který pěstuje nutrie a jejich masem se většinou živí a zlé jazyky tvrdí, že jím i páchne, dále nezaměstnaný básník Šušma, prodavač ušanek z Karlovy ulice Penížek, který své chlebodárce upřímně nenávidí a raději by umrzl, než by si narazil na lysou hlavu své zboží; také zlý trafikant Olek Krákora, který by chtěl být prezidentem, ale nemůže, jelikož byl kdysi komunistou, pravidelným návštěvníkem je též Blahoslav Brejžek, který uvádí jako své zaměstnání „zástupce vedoucího mobilní hygienické jednotky", což, jak říká lidově Hamánek, znamená „závozník u hovnocucu". Blahoslav Brejžek se kdysi, chtěje se pochlubit, na pohlednici z Thajska v rychlosti podepsal Bl.Brejžek a do té doby mu přívětiví štamgasti říkají jedině Blbrejžek.

INFORMACE

Hostinec U Vopičky je nenápadné místo, skryté za rohem ve vedlejší uličce na Malé Straně, nepříliš navštěvované cizinci. Proto se v něm schází ponejvíce stálá společnost. Tvoří ji Hamánek, který pěstuje nutrie a jejich masem se většinou živí a zlé jazyky tvrdí, že jím i páchne, dále nezaměstnaný básník Šušma, prodavač ušanek z Karlovy ulice Penížek, který své chlebodárce upřímně nenávidí a raději by umrzl, než by si narazil na lysou hlavu své zboží; také zlý trafikant Olek Krákora, který by chtěl být prezidentem, ale nemůže, jelikož byl kdysi komunistou, pravidelným návštěvníkem je též Blahoslav Brejžek, který uvádí jako své zaměstnání „zástupce vedoucího mobilní hygienické jednotky", což, jak říká lidově Hamánek, znamená „závozník u hovnocucu". Blahoslav Brejžek se kdysi, chtěje se pochlubit, na pohlednici z Thajska v rychlosti podepsal Bl.Brejžek a do té doby mu přívětiví štamgasti říkají jedině Blbrejžek. Pivnici navštěvuje také invalidní důchodce Zlomeček, jenž občas tragicky podniká a často přichází někdejší zaměstnanec OPBH Churaň, který privatizoval dva domy a zřídil v nich penzión a restauraci, jež je ovšem i na něj samotného moc drahá. Jestliže ho chtějí štamgasti potěšit, nazývají ho Čuraněm anebo něžně Pátá Bé. Oblíbeným hostem je ing. Babička, jenž ač inženýr, zpívá na Karlově mostě s harmonikou a snaží se každému vnutit svá CD. V hostinci zpívat nesmí. Tu a tam přichází i novinář před důchodem Strmoles a také šlapka Kačka, řečená Hroch, jedna z mála hostů, které jejich práce baví. Hostinskému se říká Vopička podle hospody, ale jmenuje se Novák.

Jen krátce úvodem: Jak jsem předeslal knížce Nesmrtelná duše aneb Facka má padnout rychle (Akropolis 2009), fejetony z hospody U Vopičky, které tu a tam píšu už téměř deset let, měly původně jiné postavičky. Nejprve se štamgasti jmenovali Mindrák, Ksindl a Dolejzal, což se někdejšímu nakladateli mé první knihy fejetonů (Jak se stal Rockefeller miliardářem aneb Neštěstí mohou být různá, Academia 2003) nějak nelíbilo a přiměl mě nahradit je jmény Slinta, Cinta, Brepta a Švindl, což se zase nějak nelíbilo mně. Proto jsem ta jména posléze ve fejetonech nahradil průhlednými variantami jmen českých kritiků, kteří bývají vzdělaní, tolerantní a nad věcí a zejména mají smysl pro sebeironii a humor. Tolik úvodem k sérii.

Jen krátce úvodem:

Jak jsem předeslal knížce Nesmrtelná duše aneb Facka má padnout rychle (Akropolis 2009), fejetony z hospody U Vopičky, které tu a tam píšu už téměř deset let, měly původně jiné postavičky. Nejprve se štamgasti jmenovali Mindrák, Ksindl a Dolejzal, což se někdejšímu nakladateli mé první knihy fejetonů (Jak se stal Rockefeller miliardářem aneb Neštěstí mohou být různá, Academia 2003) nějak nelíbilo a přiměl mě nahradit je jmény Slinta, Cinta, Brepta a Švindl, což se zase nějak nelíbilo mně. Proto jsem ta jména posléze ve fejetonech nahradil průhlednými variantami jmen českých kritiků, kteří bývají vzdělaní, tolerantní a nad věcí a zejména mají smysl pro sebeironii a humor. Tolik úvodem k sérii.

Když vyšel před třemi lety můj román Siromacha, objevily se postupně 3 kritiky, vesměs pozitivní. Nesmějte se, to je na české poměry celkem velmi slušné číslo; deníky a týdeníky až na dvě tři jména českou literaturu víceméně ignorují, menší nakladatelství kromě rozdání recenzních výtisků pro propagaci knih už moc udělat nemohou. Vladimír Novotný napsal nejprve v Literárních novinách, že román byl vynikající, avšak bohužel kritikou pominut a pak si pro změnu v knižním portále pochválil, že kritika si také může „zamlčet". Ostatně, to dělá většinou, že si zamlčí. Nic proti tomu, to všechno je legitimní.

Když vyšel před třemi lety můj román Siromacha, objevily se postupně 3 kritiky, vesměs pozitivní. Nesmějte se, to je na české poměry celkem velmi slušné číslo; deníky a týdeníky až na dvě tři jména českou literaturu víceméně ignorují, menší nakladatelství kromě rozdání recenzních výtisků pro propagaci knih moc udělat nemohou. Vladimír Novotný napsal nejprve v Literárních novinách, že román byl vynikající, avšak kritikou pominut a pak si v knižním portále pochválil, že kritika si také může „zamlčet". Ostatně, to dělá většinou, že si zamlčí. Nic proti tomu, to všechno je legitimní.

Shodli jsme se v hostinci, čekajíce na to, až ta otřesná vláda padne, že největším problémem české politiky je její prorostlost; je prorostlá klientelismem (čti úplatkama, nespisovný tvar je záměrný, krásnou češtinu si to nezaslouží) jako tuk mé oblíbené Váhalovy slaniny masem (nebo maso tukem, jak chcete), v čemž se shoduje s fotbalem, a protože jde až v první řadě o peníze, lepší to prý nebude. Nic se nemůže pořádně změnit, nikdo nemůže odnikud poctivě odejít, protože na něm visí chuchvalce závislých klientů a on zase opačně visí na nich v odporné existenční rovnováze, připomínající ty žáby, jimž je na zádech přilepen motanec oslizlých vajíček.

18. kapitola

Petr ležel v posteli, čekal  a nudil se. Konečně se rozlétly dveře a dovnitř vběhla Kristýna. Již za pochodu se svlékala a vklouzla do postele, jak ji pánbůh stvořil.

„Kdepak jsi byla tak dlouho?" zeptal se Petr.

„Ale, Vítek mě zdržoval," odpověděla Kristýna, uléhajíc po jeho boku. „Něco mi vykládal o nějakém K9, to bude asi nějaká hora, ne?  Tuhle jsem četla, že někdo vylezl na K2..."

Petr se usmál.

Tato slova pronesl Oliver Cromwell 20.4.1653 v Londýně při rozehnání tzv. Dlouhého parlamentu.

V tomto blogu budu velmi osobní. Ale slibuji, že v budoucnu se zase budu věnovat spíše literatuře :O)))).

Tento blog bude jen velmi krátký. Kaddáfí zabíjí své vlastní lidi a činí tak způsobem, proti kterému jsou i ta prokázaná pochybení některých izraelských jednotek či jednotlivců jen slabým čajem. Trochu mi schází stejně razantní odsouzení počínání toho maniaka ze strany všech, kdo vždycky okamžitě a vášnivě vystoupí proti židovskému státu.

I tady.

Ekonomové patří k nejnáboženštějším lidem.

Je to jedna z mně nejmilejších knížek. Kdysi, v 90. roce, přijel do Prahy Otto Habsburg, poslanec Evropského parlamentu. Měl se setkat s předsedou české vlády Petrem Pithartem, ten měl zpoždění a já dostal za úlohu chvíli OH animovat. Začali jsme mluvit o literatuře a shodli jsme se na knize Friedricha Torberga Tante Jolesch.

Die grössten Kritiker der Elche

waren  früher selber welche.

Toto těžko přeložitelné dvojverší - totiž, jen tak přeložit ho samozřejmě možné je - „největší kritikové losů jimi byli předtím sami", ale není to ono - napsal německý kabaretiér a satirik Wolfgang Neuss, zvláštní a zajímavá postava, kterou v naší zemi nemám s kým srovnat. Jeho kniha mi včera náhodou přišla do ruky.

Die grössten Kritiker der Elchewaren  früher selber welche.

Toto těžko přeložitelné dvojverší - totiž, jen tak přeložit ho samozřejmě možné je - „největší kritikové losů jimi byli předtím sami", ale není to ono - napsal německý kabaretiér a satirik Wolfgang Neuss, zvláštní a zajímavá postava, kterou v naší zemi nemám s kým srovnat.