 V žádné evropské literatuře neexistuje jiný spisovatel, který by - doslova krok za krokem, po dlouhá desetiletí - sekundoval zrodu a běhu moderního básnictví poezie. Česká poezie, česká literatura, umění, a koneckonců kultura obecně si Karly Hynka Máchu pěstovala jako jakýsi kultický objekt. Tu uctívaný, tu nepochopený, tu zneužívaný někdy až ke kýči, vždy ale přítomný.  Italský spisovatel a sémiotik Umberto Eco, který je kurátorem nové výstavy v pařížském Louvru, hovořil s týdeníkem Der Spiegel o místě seznamů, soupisů, inventářů či výčtů v dějinách kultury, o způsobech, jimiž se snažíme uniknout úvahám o smrti, a o tom, proč je Google pro mladé lidi nebezpečný.
 Jakou nemocí to trpí dánský režisér Lars von Trier? „Před dvěma lety jsem trpěl depresemi. Byla to pro mě nová zkušenost. Všechno se zdálo nezajímavé, triviální. Nemohl jsem pracovat. O šest měsíců později jsem si jen tak cvičně načrtl scénář. Byla to terapie, ale i jakýsi výzkum, test toho, zda ještě vůbec někdy budu schopen udělat další film. Ten scénář jsem dopsal a natočil bez nějakého velkého nadšení a jen s polovičním využitím veškeré své psychické a intelektuální kapacity," tvrdí.  Heidelberg byl dlouho považován za romantické i idylické město. Atmosféru města zostřeně vnímali básníci Goethe a Eichendorff. A protože centrum nebylo druhou světovou válkou citelně dotčeno, romantika zůstala. Procházka postranními uličkami Heidelbergu je stále cestou do uplynulých století. Mannheim je sice hned vedle, patnáct kilometrů podél řeky Neckar, ale je to město z jiné opery. Současnost tu doléhá se vším všudy, s muslimskými šátky na hlavách, tureckými obchody a vraky aut, které v dílnách na břehu Rýna dávají dohromady skupiny afrických utečenců. Vybombardovaný střed města byl nahrazen novou výstavbou ve čtvercích jen označených písmeny a čísly. Jedno festivalové kino má proto adresu N1 a druhé K2. |
