V Moravské zemské knihovně v Brně proběhne mezinárodní konference o díle Milana Kundery s názvem Co zmůže literatura?
Dárek ke spisovatelovým 80. narozeninám? Ano, také... Ale především snaha nabídnout vysoce odbornou diskusi o díle Milana Kundery, vnímaném zde jako nástroj k pochopení toho, co vlastně „zmůže literatura". Otazník za názvem prestižní mezinárodní konference, na niž se 27. května 2009 sjíždí do Brna celkem 35 renomovaných autorů, není ale nahodilý. Ambice organizátorů je vysoká, neboť ani ambice díla brněnského rodáka, žijícího přes 30 let ve Francii, nikdy nebyla nízká.
Hlavním pořadatelem konference je logicky Masarykova univerzita - nad konferencí převzal záštitu její rektor, profesor Petr Fiala, stejně jako děkan její filozofické fakulty profesor Josef Krob. Bez přispění další řady institucí a osobního nasazení mnohých, by se však ve čtvrtek slavnostně nezačínalo. Jak připomíná profesor Petr Kyloušek z katedry romanistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, „ruku k dílu přiložily dvě zahraniční univerzity, Akademie věd, JAMU a Moravská zemská knihovna". Na doprovodném programu, který je součástí akce, se dále „podílí divadlo Reduta, kde bude hrát pražský Činoherní klub, kino Art, kde se budou promítat kunderovské filmy, [a opět] Moravská zemská knihovna, která pořádá výstavu o Kunderově díle". „Iniciativa uspořádat konferenci vzešla z Francouzského institutu v Praze. V lednu roku 2008 mě oslovil kulturní rada Francouzského velvyslanectví pan Jean-Marc Berthon a ředitelka knihovny Institutu paní Ina Pouantová," poznamenává profesor Kyloušek.
Být nástrojem poznání světa
Duší konference je ovšem francouzská bohemistka Marie-Odile Thirouinová, která má již jednu kunderovskou konferenci za sebou. V říjnu před dvěma lety francouzská Université Lumière Lyon 2 pod jejím vedením zahájila reflexí nad českou a mezinárodní percepcí Kunderova díla pod názvem Kundera intempestif. Paradoxes d'une réception contemporaine (Nevčasný Kundera - paradoxy soudobé recepce). Na té brněnské, která navazuje na lyonskou, došlo ke změně optiky. „V říjnu 2007 jsme se soustředili na rozdíly mezi českým a francouzským přijetím Kunderova díla, abychom mohli porozumět diskusím, které jeho dílo vyvolává. V Brně jsme chtěli tuto perspektivu otočit, a vyjít naopak ze samotného díla, nebo přesněji z jeho vysoké ambice a snaze po výpovědi: být nástrojem poznání světa," říká Marie-Odile Thirouinová.
Název brněnské konference vychází z knižního titulu Ce que peut la littérature (Co zmůže literatura) francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta, který publikoval v roce 2006 ve vydavatelství Stock sérii rozhovorů vzešlých z jeho rozhlasového cyklu Répliques (Repliky). Ty se zabývaly „veškerou mocí" literatury, která může sloužit k pochopení reality. „Myslím, že jedním z důvodů mezinárodního ohlasu Kundery, je právě jeho kapacita ztělesnit ve svých románových fikcích tuto nezbytnost a zároveň o ní přemýšlet," míní bohemistka Thirouinová.
Rozdíl ve vnímání Kunderova díla doma a v zahraničí vynikne rovněž ve světle poslední aféry, již rozpoutal týdeník Respekt a v níž byl Kundera obviněn z udavačství. Spisovatelka a literární vědkyně Sylvie Richterová z Università di Roma Sapienza, která se konference také účastní, podotýká, že v případě Kundery zažila již celkově třetí „protikunderovskou kampaň". „Opravdu si někdo může myslet, že se tak ´vyrovnáváme s komunismem´? V zemi, kde zločiny komunismu nebyly stíhány, kde se archivy tajné policie napřed pročistily a pak teprve zpřístupnily, kde byl - nebo ještě je? - v parlamentu bachař, který mučil lidi? Kde se vydává za normální a pochopitelné pracovat pro režim z oportunismu, ale za skandální mít ideály, postupně prohlédnout lež a režimu se postavit? Vždyť to je popření smyslu individuálního vývoje od nezkušenosti k moudrosti. A taky popření křesťanského principu poznání a nápravy," tvrdí.
Kundera podle ní analyzoval totalitní moc zevnitř a nebýt toho, že ji zevnitř poznal, bylo její poznání o mnoho chudší. Nejen pro Čechy, ale i pro svět. Skutečný skandál není ale to, co se za skandál vydávalo. „Už Seneca věděl, že pomluva je horší než vražda. Zde je opravdu velký, tragický rozdíl. Aby se tak vášnivě a s chutí namísto poznání a uznání duchovně zabíjelo, je hrozné. Že tohle chování nevyvolává odpor, že se přijímá, jako by nařčení bylo důkazem, to je ten skutečný skandál," dodává rezolutně. Na konferenci přijíždí s přednáškou, která nese název Pokus o synchronní
pohled na dílo Kundery.
Role Kunderova díla spočívá podle Marie-Odile Thirouinové zejména ve dvou kvalitách. Za prvé ve schopnosti zabývat se směšností, velmi silným instinktem o „kýči našich existencí", a jeho schopností iritovat a provokovat. Za druhé vytvořit z tzv. průměrné perspektivy pohled na velký, ale i malý dějinný kontext. Ačkoliv Kundera byl v 60. letech velmi silně spjat s vývojem československé kultury, jeho nynější odstup je podle ní dán zejména rozhodnutím „osvobodit se od sepětí s malým kontextem" - kulturním i jazykovým. To je možná také důvodem, že je občas jeho postoj vnímán v české kultuře také jako „opuštění a zrada".