Něco je špatně. Evropští diplomaté označili ženevská jednání s Íránem o jeho jaderném programu za velmi produktivní a sám Barack Obama veřejně uvítal rozhodnutí Teheránu přesunout do Ruska
přeměnu svého obohaceného uranu na palivo pro jaderné elektrárny, ale... ale pak americký prezident zničehonic prohlásil, že „jeho trpělivost není nekonečná". A k tomu znovu zopakoval, že odhalil nové íránské jaderné zařízení na obohacování uranu blízko posvátného města Kóm a že takové zařízení neodpovídá íránskému tvrzení o ryze mírovém účelu jeho jaderného programu a že je za to třeba Írán zlomit sankcemi.
S oním „odhalením" je to vůbec podivná taškařice. Zatímco totiž vláda USA bije na poplach a mainstreamová média se utápějí v titulcích o nutnosti zúčtování, boji dobra proti zlu nebo o tikajících hodinách, fakta jsou jasná. Írán v souladu s předpisy Mezinárodní agentury pro jadernou energii (MAAE) nahlásil své jaderné zařízení a MAAE mu za to poslala děkovný dopis s pochvalou za příkladné chování. Teprve v té chvíli, tedy z oficiálních zdrojů, Západ „objevil" jaderné zařízení, k němuž ještě pro jistotu přilepil slůvko „tajné", aby měla propagandistická mašina co žvýkat. Při jednání se stálými členy Rady bezpečnosti a Německem v Ženevě nyní ale Írán navíc zopakoval i to, co už sdělil MAAE, tedy že otevře své „odhalené" zařízení inspekci, a možná právě v tom spočívá kámen úrazu. Navzdory občasným plamenným rétorickým cvičením svého prezidenta totiž Teherán s mezinárodním společenstvím spolupracuje a bere tak americké administrativě záminky pro vyhlášení sankcí, nemluvě o vojenském úderu. Možná právě k tomu se vážou ona Obamova slova o přetékající trpělivosti.
Situaci, v níž si nejmocnější muž světa, „vymýšlí" hrozby neexistujících zbraní hromadného ničení, už jsme zažili poměrně nedávno. Otevřela cestu ke konfliktu, který podle posledních studií ukončil životy asi 1,3 milionu lidí. Nyní další nejmocnější muž světa pro změnu rozhořčeně „odhaluje" odhalené a také jeho mantry mají úspěch - 60 procent Američanů už souhlasí s tím, aby byl Írán „zastaven vojenskou cestou".
O Íránu a jeho islámském systému si lze samozřejmě myslet cokoli, ale faktem je, že jeho největším proviněním je nezávislost. Je to poslední bohatá ropná muslimská země mimo americkou kontrolu, což je z pohledu Washingtonu a jeho blízkovýchodního místodržitele Izraele stav nepřípustný. Jak konstatuje britský dokumentarista John Pilger, pokud by za této situace měla nějaká země na světě mít právo vlastnit jaderné zbraně pro odstrašení, byl by to jedině Írán.
