Nejdůležitější bude zpráva o vznikajícím multipolárním světě, o světě dohod a kooperace.
Pravděpodobnost, že Obama do Evropy
odpověď přiveze, je velmi vysoká. Řešení
této velké otázky české politiky bude v sobě
mít trpký nádech: rozhodnutí padne ve
vazbě na řešení daleko širších a hlubších
problémů, než přestavuje náš vnitrostátní
konflikt o radar. Řešení otázky radaru
v Brdech je zakódováno v povaze změny
zahraniční politiky USA, kterou přináší
nová administrativa ve Washingtonu.
Multipolární svět
Prvním signálem této velké změny nebude
názor na radar, ale schůzka skupiny G 20.
Ta informuje nejen o tom, že svět je ve velkých
ekonomických problémech. Přináší
též zprávu, že dnes nelze řešit globální
problémy ani unilaterálním rozhodnutím
v Bílém domě, jak se o to pokoušel George
Bush mladší, ale dokonce ani ve formátu
G7 či G8.
Už na konci Bushova vládnutí zveřejnili experti amerických zpravodajských služeb, tedy odborníci, kteří pracují s veřejně dostupnými informacemi i tajnými zdroji, prognózu Globální trendy 2025. Takovéto zprávy vycházejí každých pět let. V té nejnovější sami autoři vymezují, v čem se jejich dnešní názor liší od postoje, který byl zformulován v předchozí prognóze: je to multilateralismus. Svět budoucnosti bude podle této nejnovější prognózy multipolární, nikoliv unipolární – tedy nebude to svět s jedním hegemonem, ale s více svébytnými mocenskými centry. Probíhající století už nebude dalším americkým stoletím, jak slibovali neokonzervativci Bushovi. Bude to svět, kde budou sice Spojené státy ještě nejsilnější (byť se bude ekonomické těžiště světa postupně přesouvat do Číny), ale kde Washington bude muset respektovat své partnery.
Jakmile přistoupíte na tezi, že svět bude
multipolární, vaše efektivní zahraniční
politika musí být kooperativní. Svět mnoha
center potřebuje dohody. A to nejen o globální
hospodářské krizi, ale i o globální
protiraketové obraně, jejíž jednou částí
měl být radar v Brdech. Musí to být svět
dohod s Íránem i Severní Koreou, protože
pěstovat nepřátelství s těmito státy znamená
zatěžovat svojí ekonomiku i politickou
důvěryhodnost.
Doktrína NATO
Návštěva prezidenta Obamy bude též spojena
se summitem NATO. Půjde o výroční
summit – oslavy šedesáti let Aliance
propojíme se vzpomínkou na desetileté
stáří její současné doktríny. Ta zásadně
změnila cíle NATO: už ne obrana členských
států, ale vojenské mise v euroatlantickém
prostoru. Mise, o jejichž vyslání
rozhoduje Washington a Brusel,
nikoliv Rada bezpečnosti OSN. Tedy mise,
jež mohou být v rozporu s mezinárodním
právem. Několik dní po schválení této
doktríny začalo bombardování Jugoslávie.
Tak začal za prezidentství demokrata Billa
Clintona přechod USA k unilateralismu,
který pak proslavil republikán George
Bush.
Summit NATO bude příležitostí upravit
doktrínu a vyslat signál, že cílem Aliance
je kooperace, nikoliv globální NATO. Nikoliv
NATO, které chce stále těsněji svírat
srdeční krajinu euroasijského kontinentu –
tedy Rusko. Summit NATO bude druhým
vážným signálem, jenž nám naznačí, jaké
povahy bude změna v zahraniční politice
obamovských Spojených států.
Rusko a USA
Třetím signálem bude Obamova schůzka
s ruským prezidentem Dmitrijem Medvěděvem.
Na vztazích USA s Ruskem lze velmi
dobře zaznamenat problém unilaterální
politiky USA. Jak bombardování Jugoslávie,
tak invaze do Iráku byly zahájeny v přímém
rozporu se zájmy a přáním Moskvy. Konsolidace
Ruska, především pak válka proti oligarchům,
jsou představovány jako odchod
této země od demokracie. Nejen rozšiřování
NATO či výstavba Národní protiraketové
obrany USA, včetně uvažovaného radaru
v Brdech, ale i řetěz takzvaných barevných
revolucí přímo směřují nebo mohou být
použity proti Rusku.
Přitom Rusko může být nesmírně užitečný partner schopný porozumění zájmům USA (jak ukázalo ve válce proti terorismu) a disponující obrovským surovinovým bohatstvím a velkými finančními rezervami. Kooperace s Ruskem je pro USA užitečnější než konfrontace, kterou s takovým nadšením hlásají jak neokonzervativci v USA, tak rusofobní části politických elit v postsocialistických zemích. Naopak z Berlína, Říma i Paříže směřují do Washingtonu naléhavé výzvy k uspořádání vztahů na ose USA – Rusko. Což nepůjde při pokračování jednostranného kurzu na výstavbu Národní protiraketové obrany USA, a to včetně radaru v Brdech.
Dnes žádný seriozní analytik nedokáže říci, jakou povahu budou mít odpovědi prezidenta Obamy na tyto nové výzvy. Kolem mladého prezidenta se již stačily zkonsolidovat staré struktury Demokratické strany, které mají jiné představy i o takových slibech z prezidentovy kampaně, jako je celosvětové jaderné odzbrojení či naplňování cílů OSN z „milenia“. Zatím sbíráme jen kusé informace, které z četných frakcí uvnitř demokratické (ale i republikánské) strany budou mít vliv na prezidentova zahraničněpolitická rozhodnutí.
Obamova návštěva v Evropě bude první významnou zprávou, jak vážně bere Bílý dům poznání o přesouvání geopolitického těžiště světa do Pacifiku, jak hluboce jsou Spojené státy připraveny přizpůsobit se poznání, že svět je stále více multipolární. Evropa, Česko i měnící se svět potřebují Spojené státy silné, ale kooperativní.