Proč si Moskva - ale i Washington či Tel Aviv - konečně nepřiznají, proč je nemají rádi?
Je na místě vyjádřit soustrast pozůstalým po atentátech v moskevském metru, stejně jako pozůstalým po obětech z 11. září a všech teroristických útoků kdekoli jinde. Zároveň je ale třeba zbavit se emocí. Zatímco z Kremlu zaznívají ostrá prohlášení o „zničení vrahů", která až nápadně připomínají westernovou rétoriku George W. Bushe, ruské úřady přistupují k bezpečnostním opatřením, v jejichž záplavě nechybí ani prazvláštní nápady typů jízdenek do MHD na jméno či prohlášení koránu za „extremistickou literaturu". Zcela ale - opět jako v případě Bushe a jeho kliky - chybí sebereflexe. Aniž bychom zacházeli do krajnosti a atentáty schvalovali, je třeba si přece jen připustit fakt, že existuje cosi jako zákon akce a reakce.
Ruské válčení v Čečně v dobách, kdy nasazení brutální síly zdaleka nebylo nezbytné, vytvořilo dnešní zoufalý stav: na jedné straně stovky tisíc mrtvých civilistů včetně dětí, zničená země bez pravidel, investic, práce a budoucnosti ovládaná zkorumpovanými promoskevskými vládci bez náznaku elementární slušnosti, na straně druhé posílení odboje a příchod fundamentalistického saúdského wahhábismu (nejen) z Afghánistánu, který se vsune kamkoli, kde nalezne sebemenší skulinku, a přináší s sebou sny o vytvoření kavkazského emirátu, který by se vším tím bezbožstvím a zmarem skoncoval jednou provždy. Džin už byl vypuštěn z láhve. Oko za oko, zub za zub, čím větší - a prakticky beztrestné - řádění ruské armády, tím víc šahídů, mučedníků, a tím víc civilních obětí na druhé straně. Krveprolití bez konce.
Webová stránka tamních islamistů kavkazcenter.com je nyní dozajista z nejsledovanějších, neboť všichni čekají, že se nějaký čečenský imám k útokům přihlásí, leč zatím marně. Místo toho se čtenářům dostane názorů příznačně okopírovaných z někdejšího prohlášení Usámy bin Ládina o 11. Září - útoky jsou jen odpovědí na vše, co považují za mnohem větší terorismus páchaný Západem na muslimech už bezpočtu let. Islamisté tento „státní" terorismus jen inovovali tím, že se teroristické akce odehrávají tisíce kilometrů daleko od území, které chtějí osvobodit.
Jihoafrický bojovník proti apartheidu Steve Biko krátce před svým zavražděním popsal tehdejší situaci slovy: „Běloši nás bijí a ještě nám říkají, jak se přitom máme tvářit." Tento postoj - tentokrát vůči muslimům či Arabům - je už delší dobu součástí politiky USA či Izraele. A je pozoruhodné, že i politici v Moskvě si nyní nahlas kladou nesmyslnou bushovskou otázku „Proč nás nemají rádi?", místo toho aby se ptali „Proč si nepřiznáme, proč nás nemají rádi?"