V poslední době stále častěji zařazují divadelní dramaturgové na repertoár transformace úspěšných a nezřídka cenami ověnčených filmových scénářů. Jen namátkou Městská divadla pražská Vše o mé matce podle Pedra Amodóvara, Ucho Karla Kachyni a Jana Procházky v brněnském Ha Divadle, Jarchovského a Hřebejkovo Musíme si pomáhat v Divadle Na jezerce...
Uvádění osvědčených filmových titulů na divadelní prkna není zdaleka jen tuzemským fenoménem. Při pátrání po důvodech bychom asi došli k zjevné absenci kvalitních současných dramat, jejíž příčinou je v neposlední řadě podstatně nižší finanční přitažlivost. V dřevních dobách kinematografie to byly naopak úspěšné divadelní tituly, které byly inspirací pro filmové tvůrce. Stačí připomenout snímky s Vlastou Burianem.
Dramaturgie Divadla pod Palmovkou sáhla tentokrát po velmi úspěšném a tedy i pohříchu rizikovém titulu. Uvedla v kontinentální premiéře a v překladu Jiřího Joska Rain Mana, jehož filmová podoba přinesla tvůrcům mimo jiné čtyři Oscary a jednoho berlínského Zlatého medvěda. Světová premiéra jevištní adaptace se uskutečnila v londýnském divadle Apollo Theatre 19. září 2008. Inscenace vyvolala značný zájem v divadlech po celém světě, nicméně podmínky společnosti MGM on Stage byly natolik přísné, že uvedení této divadelní adaptace Dana Gordona v Divadle pod Palmovkou je v Evropě teprve druhé v pořadí.
Děj hry je díky skvělému filmu známý. Neúspěšný obchodník s automobilovými veterány Charlie Babbitt se v rámci dědického řízení po svém zemřelém otci dozví, že má staršího bratra - Raymonda, který již léta žije v domově se zvláštní péčí. Raymond je člověk postižený autismem a k Charlieho velkému překvapení se stává dědicem sedmi miliónů dolarů, zatímco on se dostává do stále větších finančních potíží. Charlie se proto rozhodne svého bratra unést, aby mohl vyvíjet nátlak na jeho poručníka a vynutit si vyplacení poloviny otcova dědictví. Po sledu krkolomných situací k sobě oba bratři nakonec najdou cestu.
Je nezbytné předeslat, že dalším limitujícím faktorem jsou skvělé herecké výkony Toma Cruise a především Dustina Hoffmana v roli retardovaného Raymonda. Režisér Petr Kracik, který je s divadelními prkny spjat téměř siamsky, veškerá rizika podstoupil a dlužno dodat, že úspěšně. Bezpochyby nesnadný byl asi výběr hlavních představitelů. Nakonec je našel v řadách vlastního souboru. Nová akvizice libeňského souboru Radek Valenta už dávno není ten libý mlynářský chasník Jindřich z Troškových pohádek a již v Mošově Sugar (Někdo to rád horké) v roli Dafné ukázal, že bude zdatnou posilou. Pokušení být jen Hoffmanovým adaptérem se vyvaroval díky Kracikově tvrdošíjnému režijnímu vedení a pobytu v autistickém poradenském středisku APLA.
Také mladý Jan Konečný coby Charlie prokázal, že se na Palmovku bude chodit i nadále na kvalitní herce. Což prokázali i Ivo Kubečka, Miloš Kopečný, Hana Saidlová a Anna Šmídmajerová v dalších rolích. Představení Rain Man má svižný spád a jeho atmosféru umocňuje i scéna Petra Kastnera i výběr scénické hudby, na kterém se podílel s režisérem i Radek Valenta. Libeňská inscenace si téměř nekonečný příval ovací zaslouží. Zdaleka nešlo jen o zdvořilostní uznání přítomných kolegů.