Podle pandemického plánu mělo být v ČR povinně naočkováno 200 000 obyvatel. Řada z nich to tvrdě odmítá.
Prof. RNDr. Anna STRUNECKÁ, DrSc.
Katastrofické scénáře předvídaly padesátiprocentní nakažlivost, miliony nemocných, statisíce pacientů na jednotkách intenzivní péče (JIP) a desítky tisíc těch, kteří by mohli zemřít. Průběh byl ale docela jiný.
Již v říjnu 2009 publikoval prestižní New England Journal of Medicine studie, které zjistily, že nakažlivost je pouze šest až deset procent, u většiny osob (99,99 procenta) má onemocnění krátký a mírný průběh, potřeba hospitalizace na JIP se na jižní polokouli vyskytla u jednoho ze 35 714 pacientů, tedy riziko 0,0028 procenta! Pouze 67 osob z desítek milionů lidí ve 24 státech USA skončilo na JIP. Nejvyšší procento nutných hospitalizací na JIP bylo u dětí od narození do jednoho roku, kde byla zaznamenána i nejvyšší úmrtnost. Z populace 301 milionů obyvatel zemřelo v USA na A/H1N1 34 zdravých dětí. Očkování dětí proti jakékoliv chřipce včetně H1N1 je však třeba důrazně odmítat.
Proč neočkovat děti? Dvě veliké současné studie zjistily, že děti mladší než 35 měsíců nevytvářejí po očkování proti H1N1 žádné protilátky, u skupiny dětí ve věku 3 až 9 let nevznikají protilátky u 65 procent očkovaných. Vakcíny proti chřipce obsahují thimerosal. Dítě tak dostane při očkování 25 - 50 mikrogramů rtuti. Toto množství překračuje bezpečnou denní dávku pro kojence a batolata asi 25 až 50 krát. Rtuť ve vakcínách totiž potlačuje imunitu.
Vakcíny obsahují také látku, která zvyšuje imunitní odpověď organizmu a umožňuje snížit obsah antigenu. Nejčastěji se používá hliník. Mnozí přičítají působení hliníku z protichřipkových vakcín vznik nebezpečného Guillain-Barré syndromu a makrofágové myofascitidy. Evropské firmy Novartis a GlaxoSmithKline oznámily, že v nově vyvíjených vakcínách proti A/ H1N1 bude použit jako adjuvans skvalen. Mezi odborníky imunology i kliniky se okamžitě zvedla vlna kritiky a varování před injekční aplikací skvalenu pro možné nedozírné následky. Skvalen byl dosud použit pouze při očkování proti antraxu u vojáků v Perském zálivu a právě jemu je přičítáno devastující autoimunitní onemocnění, kterým trpí veteráni této války. Neexistují dlouhodobé studie o bezpečnosti skvalenu při injekčním podání. Vakcíny se skvalenem zakoupené ČR byly použity i v Kanadě, zatímco USA, částečně Německo a Francie nakoupily vakcíny bez skvalenu (zejména pro těhotné ženy, děti a VIP). Rtuť, hliník i skvalen jsou toxické pro vývoj plodu, proto by neměly být očkovány také těhotné ženy. Na JIP musela být v USA hospitalizována pouze jedna žena na 3800 těhotných (riziko 0,03 procenta), přitom jsou ale hlášeny stovky potratů po očkování proti A/H1N1. Na základě údajů z USA, Kanady, Evropy a z jižní polokoule neexistuje žádné oprávnění k masivnímu očkování proti viru A/H1N1 nedostatečně vyzkoušenými vakcínami.
Autorka je emeritní profesorkou normální a patologické fyziologie.
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc, Ph.D
Infekční nemoci sužovaly lidstvo od nepaměti a ještě drahnou řádku let ho trápit budou. Ani objev antibiotik je nevymýtil a jedinou opravdu účinnou strategií je preventivní očkování. Očkování se však bohužel stalo obětí vlastního úspěchu. Řada infekčních chorob zcela vymizela nebo je eliminována a lidstvo zapomíná, jak velké problémy mu působily. Žádná vakcína není prosta možných nežádoucích reakcí, ty jsou však zpravidla velmi mírné a u registrovaných vakcín naprosto zřídkavé. V podmínkách kontrolovaného výskytu závažných infekčních onemocnění se přesto pozornost na různé nežádoucí reakce soustřeďuje a důležitost očkování, zejména povinného, je zpochybňována. Historicky se tento přístup již mnohokrát nevyplatil.
Příkladem nad jiné je Velká Británie, kde po rozsáhlé mediální kampani odstartované článkem v jednom z nejprestižnějších světových časopisů - Lancetu došlo k výraznému odmítání očkování proti spalničkám. Důvodem byla fáma o riziku vzniku autismu právě v souvislosti s tímto očkováním. Přestože tato teorie byla opakovaně vyvrácena a vlastní publikace byla označena za naprosto zavádějící a zkreslenou, nenapravitelné škody již byly napáchány. Po letech byla tato pseudovědecká publikace z odborného tisku vymazána. Odpůrci očkování s ní však nadále vytrvale argumentují.
V současné době nás trápí zejména očkování proti pandemické (prasečí) chřipce. Řadu let očekáváme chřipkovou pandemii a mnohé země se na ni více či méně odpovědně připravovaly. Základním opatřením byl nákup vakcín, v některých případech vzhledem k původně uvažovanému dvoudávkovému schématu až pro 200 % obyvatelstva. Pandemická chřipka razantně nastoupila, avšak poté začala slábnout a vyskytly se první názory o zbytečnosti očkování a zejména o škodlivosti nevyzkoušené vakcíny.
Masmediální kampaň pak pomohla rozdělit populaci na příznivce očkování a jeho zavilé odpůrce. Oba tábory si již odmítají naslouchat. A bohužel, jak masmédia, tak někteří pseudoodborníci tento negativní názor živili a vytvářeli dojem, že je naprosto regulérní a vědci nemají ve skutečnosti jasno. V této situaci nikdo neměl šanci se zavděčit a veškerá opatření budila negativní reakce.
Je třeba si uvědomit, že očkování má nadále význam. Virus zde bude cirkulovat dlouhou řadu měsíců. Druhá vlna nemusí být tak závažná, jak se původně čekalo, nikdo to však nemůže tvrdit s jistotou a kdykoliv může dojít k zhoršení klinického průběhu. Očkování je preventivním opatřením a pandemické chřipce je nutné předcházet. Musíme se vždy připravit na potenciálně nejzávažnější dopady.
Výčitky, že se vakcína nakoupila zbytečně, jsou obtížně pochopitelné. Když si pojistíme auto proti krádeži a nikdo ho v daném roce neodcizí, asi si nepůjdeme stěžovat na pojišťovnu, že jsme vyhodili peníze z okna. U očkování to však předvádí i řada vrcholových politiků.
Autor je předsedou České vakcinologické společnosti.